Putoval vesmírem
zlatavý retrívr Ben
V raketě přebýval
jako osamělý pasažér!
Nikomu nescházel
nikdo ho nepostrádal
Bylo tomu však skutečně tak?
Ben pána měl
Ten ale o něj nejevil zájem!
Raději se ho vzdal!
Za tučnou odměnu jej zaprodal!
A to za účelem kosmických výzkumů!
Pokud při nich retrívr přijde tedy o život
rozhodně to dle jeho majitele nebude na škodu
Jak legendární Lajka
připadat si musel Ben
Marně dovolávajíce se pomoci
ve stavu beztíže!
Opravdu však jeho snažení bylo nakonec marné?
Jak si pak vysvětlit
že retrívra zčistajasna oslovil
nikým neřízený počítač palubní
jenž s onou němou tváří soucítil?
Ben jinak nebyl hloupé zvíře
Uvědomoval si závažnost dané situace!
Přežíval jen díky tomu
že zavčas objevil skrytou potravinovou zásobu
a sám ve své hlavě pečlivě rozvrhl si
nakolik dní ta mu patrně vystačí
Retrívr byl natolik chytrý
že nezaváhal ani nyní
kdy po dlouhé době spojil se s ním
právě onen počítač palubní
Ač každý z nich jiným jazykem promlouval
společně oba usilovali o to samé
O návrat!
A to na svoji domovskou planetu!
Vyslyší někdo konečně tuto naléhavou prosbu?
Nemožné stalo se po nekonečných týdnech živoucí realitou
kdy tísňové volání z rakety
zaregistrovali na míle daleko
A to na malebném ostrůvku
kdesi v Tichém oceánu
kde právě ke psům jeho tamní obyvatelé
chovali bezmeznou láskyplnou úctu!
A tak zatímco Benův někdejší pán onemocněl
a v naprosté samotě na rakovinu umíral
zlatavý retrívr naopak o mnoho kilometrů dále
svůj velký happyend zažíval
Kdy z nebes na domovskou planetu
opětovně bez újmy se dostal…
Coby zbožně oslavovaný
statečný hrdina!
Jaké z toho plyne ponaučení?
Ono prosté, následující:
Važme si přízně němých tváří
my lidé, co společně s nimi
obýváme tuto planetu Zemi
Mnohdy to jsou totiž právě ony
kdo vyprovázejí nás oddaně
na naší cestě poslední
K bráně
odkud navazující cesta pokračuje
do jiných světů, galaxií
z nichž již není možno návratu
do nedávných řad pozemských
A toho si je potřeba vážit!