Větrné mlýny
Mlýny větrné
vy jste tak nádherné
v polích velmi vám to sluší
když vítr provětrává vaše uši
Pod vámi tuze ráda sedím
do nebes oddaně hledím
Je mi tu tak blaze zde v lukách
pokaždé když ke mne z hůry doléhá
ona šumná rajská hudba
Knížku niterní v dlaních rozevírám
o dalekých krajinách přitom snívám
Tak ráda bych se vznesla k nebesům
podlehla jim tak snadno lehce
jako vy, větrné mlýny
vždy když pokorně klaníte se větru
Nemáte hlas, však přesto je vás slyšet
to když větřík za vás promlouvá
skrze vábivě líbezné, šumné písně
Píseň nabídnete veselou
jindy zase tesknou
to tak holt už bývá
takový je prostě již život
Vím – vše živé jednou odejde tam na druhý břeh
avšak vy, větrné mlýny, setrváte navěky věků zde
neboť u vás není rozhodující věk
tak jako v případě života výhradně lidského
jehož nedílnou součástí já jsem
Co naruší zub času
to vyspraví se
a s šumem větru
nový věk větrných mlýnů znovu započne
Tímto tedy skládám hlubokou poklonu
vám moje mlýny – mlýny větrné
nikdy na vaši oddanost nezapomenu
to slibuji z celého svého srdce
Tak na shledanou
již musím odebrati se domů
avšak zítra opět přijdu
a z niterní knížky svojí
vám zase něco pěkného přednesu
Vím že nikam neutečete mi
věrné mému srdci zůstanete
a novou šumnou písničkou
opakovaně potěšíte mě
Tak moji maličkost očekávejte
tady dole o ranní sedmé
nádherné mlýny z šumného větru utkané
poslové převážně dobrých zpráv
jimiž zásobujete nejen můj rodný kraj
S láskou a úctou vaše Ema
ona dívka co ráda snívá
o větru, o dalekých krajích
o větrných mlýnech
co šťastnou ji v životě pozemském nelehkém dělají