Kostomlaty
Domácí spí telefon opustím
a půjdu radši zadem
Za hospodským oknem pláčí
Kostomlaty nad Labem
Nakonec je smutek
pípou tepe pivo
A matesy jsou slánkou
z níž sypu na svou milou
Co už mi není milá
trochu zlá je před radnicí
Tenkrát na mě oči vykulila
a já neměl za čepicí
Udeřím pěstí do ticha
a zapomenu na ni
Poprchává a usychá
její krásnej smích
Tak ho nechám ležet ladem
před hospodou
v Kostomlatech nad Labem
Tak ho nechám ležet ladem
před hospodou
S rukama za zády
ve vytahaným svetru
Jen stěží domovní dveře zavřu
a hned uslyším vzdechy větru
Jó vítr se zvednul
a sklonil stromům hlavy
Chvíli jim něžně fénoval
ty jejich hára rozcuchaný
Náměstí plný blues
samý blues
Hospodyňky kličkující mezi tóny
metaři blázni pohřební vůz
Udeřím pěstí do ticha
a zapomenu na ni… kdyby to šlo