Šelmy
Má divné oči
Jako šelmy
Do stran šité
A závidí vám velmi
Že jste šťastni
A bojí se vás
Že to o ní víte
Obraz
Koupili mi obraz
Snad nějak jim to přišlo ke mně
Je to jeden z takových těch starých
Co jim nejde jinak vypadat než temně
Koupili mi obraz,
takový co už se dávno nenosí,
Tak teď sedim u něj, hledím na něj
A ostatní si venku klábosí
Hřejivý pocit lásky
Hřejivý pocit lásky
A já se mu oddávám
Z nebe prší stříbro
Mám ho plné dlaně
Tvář a vlasy
Dokonale nevídaně
Žiju z krásy
A líbí se mi žít
Vodopádem pocitů
Ten padající šerosvit
Horký chlad a číše plná
Vína přetéká
Tančím nocí
Jen tak
Bezděka
Prach a zatuchlina
Dívka vkročila do nesnází
A ty se ptáš co jí schází
Tepna života
Hrady v jejím nitru setměly
A ptáci jak by dovnitř nesměli
Touhu vystřídala nicota
Proč jít dál když schody vratké jsou
A v pravý čas se vždycky propadnou
Snad nahoře tě čeká šálek čaje
A mlýn se točí pořád dokola
Věčně tebou obsazená pikola
To ty hledáš bránu svého ráje
Je v mrazu ztuhlá, vrže, utichá
A polapen jsi vždycky černou paní Nicotou,
Po kouskách tě v útrob polyká
A branou mohou projít jenom jiní
To ticho a ten vzdor a tahle prohra
Každou minutou se opakuje tvá
Tvůj varhaník už zpěvy chvály dohrál
A na kůru ti žalem umdlévá.
Na pokraji lesa
Proč na mysli klesám,
když již stojím na pokraji lesa?
To vždy když slunce prudce do očí mi zazáří,
já skládám oběť lesu, jeho oltáři.
A musí to tak být, neb les mě k sobě spoutal,
a já už ani neznám jiných cest,
tak mu stále odevzdávám světlo svého srdce,
domnívajíc se, že jeho jest.
Hlasy a volání
A vody utichly
Jen cejni občas zvedaj hlavy
A z lesů volá mámení
A víry budou kroužit vzduchem asi
Starý kanec v pasti dokonal
Však ani past by nebyla už potřeba
Jeho zuby a chřtán celkem bez hlasu
A báby co jdou kolem tvoří mýty
Korálky azurové
Korálky azurové
Dopadají jako kroupy
Z nitky roztržené
Na dlážděnou zemi
A jak prší jejich smích
Já zpívám si tuze radostně
Se sluncem v dechu
Ó travičko zelená
Dnes dobře je mi.
Deka
Na gauči leží deka.
V knihovně pozdrav od Steinbecka.
Na tácku pláče pytlík s čajem,
bojuji se svým Samurajem.
Boj se nehorázně vleče,
ještě nevytasil ani špičku meče.
Ještě za oponou upravuje kulisy,
necháme ten souboj asi na kdysi.