(9.12.2015)
Výjev I
Zlatá láva
Se valí
Novinovými horami
Výjev II
Prosklenými dveřmi lze vidět
Ohlížející se
Komiksovou postavu
Důkaz
Tvá modrá pusa
Je důkaz
Že jsi jedla borůvky
Cesta lesem
Pomalu kráčíme lesní cestou
K mohutné Eiffelově věži
jež rozrazila temnotu
Jako vyplašený kanec
(10.12.2015)
Lidské maso
Abychom mohli jíst mrtvá zvířata
Musíme jim říkat „maso“
Nazývat je beztvarou bezduchou hmotou
Slovo „lidi“ vnímáme dost podobně,
Když se brodíme masou davu po vánočních nákupech.
Člověk jako jednotka slova „lidi“ zaniká
A dává vzniknout něčemu mnohem většímu
Bezduchému beztvarému děsivému monstru
Které hrozí, že nás ušlape.
(29.12.2015)
Mýtus o dobrovolné hospitalizaci
V samém černém srdci Bohnic stojí ponurý pavilon 27 zvaný znalci a padlými dušemi Neklid, slovem, které rezonuje jako skřek havrana slavícího zimu a odráží se ozvěnou od útesů pekla. A zde nyní sídlí a kraluje podivuhodná primářka. V momentě, kdy dosedla na svůj temný trůn, jako by vše zapadlo na své místo, jako by celý vesmír souhlasil, protože to byl osud. Snad dokáže nebohým pacientům předávat lásku, kterou k Neklidu chová, jak vyznala kdysi dávno našemu zvědovi. Prý se oddala Neklidu jako mrtvá nevěsta. A láska jí tak změnila vnímání, jak to ta potvora dělá, že celý ten ušmudlaný neklid obrátila naruby jako při praní prádla. Zatímco na jedné straně pacienti planou nenávistí, když procházejí středověkou mučírnou, na druhé straně jako v říši za zrcadlem vidíme pacienty nadšeně odcházet do izolačních místností v radosti ze soukromí, kterého se jim na obrovských ratejnách třicetilůžkových pokojů na jiných pavilonech nedostává. Na této straně zla se sem pacienti rádi vracejí, protože je personál už zná a vítá je slovy:„Á co vy zase tady?“ A občas tu zbloudilý pacient tluče na dveře v touze nechat se sem dobrovolně přeložit, ať už přišel odkudkoli. Snad se mu zachtělo trávit čas mezi oběšenci a latentními vrahy, kteří straší v kurtech jako kostlivec v hladomorně. Snad si nechce nechat ujít ten strašidelný zámek zadarmo. Nebo věří, že pod svícnem je největší tma, a že na Neklidu dojde klidu, stejně jako tajuplná primářka. Přijďte i vy dobrovolně nahlédnout do této tajemné zahrádky, kde raší květy zla, nenechte si je urvat nedobrovolnými a nespolupracujícími pacienty! Buďte i vy ten mytický dobrovolný pacient Neklidu! Tlučte a bude vám otevřeno.
PF 2016
Naprosto nevzrušeni
Mi říkají
Sejdeme se v roce 2016
Ta závratná cifra s nimi ani nehne
Vánoční báseň
Lída pověsila na stromeček
Jakousi kakofonní ozdobu
Neměla naději
V tak dokonalé konstelaci
Ozdob které jsem na něj navěšela
V meditativním rozpoložení
Sushi
Sushi si mi stele v žaludku
Slastně se rozvalilo v peřinách
V představách se stále ještě plazí
Proužky syrového lososa
Wasabi dohořívá v krbu úst
V kuchyni kočka hoduje na řasách
Bohyně
Spatřila jsem ji na pokladně Nové země, Terra Nova, k níž se vinul dlouhý had zákazníků. Její kolegyně pomalu obsluhovala jednoho po druhém a druhá pokladna byla uzavřena. Zákazníci k ní vzhlíželi s nadějemi, že by se mohla uzavřené pokladny chopit, ale ona je povýšeně přehlížela a okázale při tom žvýkala. Pomaloučku vyměňovala bankovky v pokladně za mince a bankovky pečlivě rovnala do obálky podle hodnot. Kdybychom se do ní pustili s výčitkami, pošlapali bychom tu nádhernou svatou chvíli a bohyně sebedůvěry, nyní nestydatě rozcapená v gestech prodavačky, by zmizela. Tak jsme stáli a čekali v němém úžasu. Mezitím její kolegyně marně projížděla zákaznickou kartu čtečkou. „Zkoušela jsem to ze všech stran,“ stěžovala si. Bohyně ji s přehledem načetla čtečkou jedním ladným pohybem, ani na chvíli nezapochybovala. Samozřejmě, že fungovala.
Žebračka
Před fakultní nemocnicí na Karlově náměstí sedí žebračka. Každý si řekne „chudák holka,“ ale mýlí se. Je obelstěn vlastními předsudky a povrchností a tak nevidí, jak mocná je to čarodějka, ačkoli její vzhled by tomu odpovídal. Pomocí své performance chudoby důmyslně podtržené pozadím nemocnice tě lapí do sítě pocitů viny, že máš domov, rodinu, peníze. Chceš si s ní vyměnit osud? Nebo jí zaplatíš mýtné a ona tě nechá bez kletby projít?
Štědrý den
Ježíšku promiň
Že zrovna dnes
Beru tvé jméno nadarmo
Báseň o básni
Mimochodem, přečtu ti báseň
A ty mi řekni, jestli se dá prohlásit za báseň.
Mimochodem je samo o sobě dobré
Myslím, že se dá klidně prohlásit za báseň.