Zajisté, člověk se narodí proto, aby na této planetě něco dokázal. Nuže dobrá, jenže proč mu v tom mnohdy zabrání nemoc či nehoda? V tom spatřuji jeden velký paradox. Zdárným příkladem mohou být Filipíny, kde udeřil tajfun jménem Hayian, který připravil místní obyvatele nejen o střechu nad hlavou, ale také o to nejcennější, tedy o životy.
Citace z Toma Patricka
Jak dále zjišťovala Rebeka Hodková, tak autor, tedy Tom Patrick, se rovněž vyjadřoval i k dalšímu ožehavému problému a to konkrétně k eutanazii: „Pokud člověk hodně trpí, měla by se mu povolit, pokud o ni zažádá. Je lepší zemřít bezbolestnou smrtí, než k ní dospět pod nátlakem psychické či fyzické bolesti.“
Pavel Kaplický rovněž zaznamenal autorovu reakci na sebevrahy: „Abych se přiznal, tak obdivuji lidi, kteří se na vlastní pěst odhodlají skoncovat se svým životem. Leč je pak politováníhodné, co tomu řeknou ti, jimž na nich v životě záleží.“
No jo, někdy ten život zkrátka není jednoduchý a člověk se pak odhodlává k takovýmto tragickým činům
Panter
Člověk by zkrátka vše nemilé měl nějak ustát a dodat si do života novou naději. Měl by mít přátele, kteří ho podrží v těžkých chvílích.
Anna
Přesně tak. Jenže když někoho takového nemáš a jsi na všechno sama, tak to není tak snadné.
Anonymní dopisovatel
Tom Patrick ovšem své vyřčené teze posunul do mnohem kontroverznější a spekulativní roviny, když se svému nejlepšímu příteli Janu Šípkovi zmínil o následujícím: „Nesouhlasím s tím, jak je tento svět ustanoven svými zákony. Lidé by se neměli vzájemně napadat a stejně tak zvířata. A nemělo by docházet ani k nehodám a přírodním katastrofám. Myslím, že ze všeho nejdůležitější by bylo, kdyby se život na planetě Zemi kompletně anuloval, to znamená, že by zcela zanikl. Samozřejmě nenásilnou formou. Jedině tak nastane mír. Samozřejmě, za reálného života má člověk nespočet plánů, tužeb a přání, leč co je mu to platné, když mu vše překazí smrt, ten největší životní paradox.“
Výše uvedenou tompatrickovskou studii zpracoval Ten
Rebeka Hodková se domnívá, že Tom Patrick se nejvíce kontroverzně „vyznamenal“, když pro jeden nejmenovaný bulvární týdeník prohlásil následující: „Ptáte se mě na onoho heparinového vraha? Nevím, zdali to, čeho se dopustil, lze pokládat výhradně za trestný čin. Pokud dotyčným, smrtelně nevyléčitelným pacientům, usnadnil umírání, lze to pokládat za záslužný čin a tudíž by mu neměl být uložen trest k odnětí svobody na několik dlouhých let za mřížemi. Svým způsobem dotyčný oněm lidem pomohl k důstojnému odchodu na onen svět a zbavil je jak psychické tak i fyzické bolesti, čímž je vlastně spasil. Otázkou tak zůstává, jak by se k mému názoru stavili pozůstalí daných usmrcených lidí.“
Pravděpodobně by Toma hnali k soudu, za to, co řekl.
Panter
Již nějakou dobu žijeme ve svobodném státě a každý má právo na svůj názor. Mnohé by nám zajisté objasnil onen posmrtný život oněch obětí, což Tom opomněl ve své výpovědi uvést. Třeba ti lidé v něm našli pro sebe něco cenného, co pro ně na naší planetě Zemi bylo nedostupné. Názory Toma Patricka tak nadále budou u čtenářů vzbuzovat jisté emoční vypětí.
Anna
Jak vyplývá z četných dochovaných pramenů, tak autor, neboli Tom Patrick, se velmi obával smrti a toho, co je s ní neodmyslitelně spjato: „Ano, je pravdou, že mám strach ze smrti, z jejího průběhu. Proto si nedokáži užívat plně života a jeho výjimečných chvil. Zastávám názor, že takto by to na tomto světě nemělo být zařízeno a člověk by měl být informován o tom, jaký smysl mu má dávat život, co bylo předtím, než se narodil, a co nastává po onom úmrtí. Takto člověk na planetě Zemi žije v neustálé nejistotě. Dle mého osobního názoru by tomu tak být prostě nemělo.“
Studii na popud Rebeky Hodkové zpracoval Ten
Pavel Kaplický k onomu výše uvedenému přidává jeden z dalších postřehů autora, tedy Toma Patricka: „Mrzí mě, že člověk žije na této planetě jménem Zem, aniž by znal od položky jménem Osud svůj pravý význam svého bytí. A stejně tak se to má s nejrůznějšími druhy nemocí, jež člověka sužují a mnohdy ho nakonec připraví i o život. V tom spatřuji jistý životní paradox a opakuji: nesouhlasím s tím. Navíc se domnívám, že když člověk Osud takzvaně porazí, tím že překoná nástrahy nemocí, mezi něž se řadí například rakovina či leukémie, mám za to, že to tak je opět z rozhodnutí Osudu, který si nás znovu získá pro život, aby nám stavěl další nesnadné překážky.“
No jo, život zkrátka není sám o sobě jednoduchou záležitostí a je potřeba se s ním umět poprat. Sice se jedná o notoricky známou tezi, ale tak to prostě je.
Panter
Ovšem je pravda, co Tom říká. Jak má člověk přijímat s pokorou život, když kdesi na Filipínách udeří tajfun Hayian a tisíce lidí vlivem něj zahynou? To člověku rovněž na pozitivní náladě nepřidá. Dle mého názoru je zapotřebí na životě hledat výhradně ony pozitiva a ne se neustále zaměřovat na negativa, jak to má Tom ve zvyku. Připouštím, že se jedná o nesnadný úkol, ale když se to člověku povede, může životem o něco snadněji procházet. Toť můj skromný názor.
Anna
Rebeka Hodková si dala tu práci, probádala četné archivy a narazila na tezi, jejímž autorem se stal opět Tom Patrick: „Mám ten neblahý pocit, že položka jménem Osud nad člověkem spřádá své plány již od jeho narození, a zejména činnou se stává v okamžiku, kdy si dotyčný stanoví své životní cíle. A pak začne milosrdně či naopak nemilosrdně jednat. Onu nemilosrdnost lze spatřovat u jisté dívky, co se chtěla státi gymnastkou, avšak než vůbec dosáhla kýženého snu, onemocněla rakovinou a nakonec, což je na tom to nejhorší, zemřela. Zcela pravý opak, tedy ono Osudem projevené milosrdenství, spatřuji na zpěvákovi Karlu Gottovi. Už ono příjmení, jenž není pseudonymem, za vše promlouvá. Na rozdíl od dané dívky se Karlovi za života od položky jménem Osud dostalo nesčetně poct a dožil se požehnaného věku.“
Ovšem autor, tedy Tom Patrick, zapomněl uvést jedno podstatné a sice to, že Karel Gott si slávu musel vydobýt svojí pílí a je tudíž za tím mnoho osobní práce. Ale souhlasím s tím, že k němu byl Osud laskavý, co se týče jeho profesního života.
Panter
Potíž je však v tom, že jednou Karla Gotta štěstí beztak opustí a on zemře, jako my všichni ostatní. Legendou se však stal již za svého života, na rozdíl od oné, autorem jmenované anonymní gymnastky.
Anonymní dopisovatel
Život zkrátka není jen o oněch výhrách, ale i, což je na něm právě to smutné, o prohrách. Ale souhlasím s Tomem v tom, že by Osud měl být tolerantní ke všem živým na této planetě jménem Zem a neměl by jim do cesty stavět překážky.
Anna
Jak Rebeka Hodková uvádí, tak autor, tedy Tom Patrick, jisté existenční těžkosti, jež postihují každého z nás, silně emotivně prožíval. Proto se snažil ve svých City Meansových románech u postav vždy nalézt jisté možné východisko a byl k nim víceméně milosrdný, což někteří čtenáři nemohli skousnout, neboť z velkých fantasy románů typu Harry Potter či Pán prstenů byli zvyklí na jedno veliké dobrodružné ladění. Autor, tedy Tom Patrick, svým čtenářským svěřencům však opakovaně sděloval: „Nenacházím pochopení pro světy, které si spisovatel pracně vytvoří se všemi náležitostmi a pak je soustavně ničí tím, že do nichž zakomponuje prvek Třetí světové války, kdy se hlavní náplní stane boj o přežití. V takovém vysněném světě bych já nedokázal žít.“ A proto, ať se v tompatrickovských City Meansových románech dělo cokoliv nekalého, pořád vše bylo sepisováno tak, aby se čtenář do Katalné Mochny, do onoho fiktivního města, mohl svobodně vždy vracet a prožít tam příjemnou oddychovou dovolenou.
Jak ale víme, tak v pozdějších Tomových povídkách se téma Třetí světové války objevilo.
Panter
To bylo spojené zejména se Severní Koreou a její neutuchající diktaturou. Tom tak viděl možný útok, jenž by mohl ohrozit zbytek světa, právě z této asijské země.
Anna
Máte pravdu, ze Severní Koree jde vážně strach. Prý tam dokonce jsou v činnosti koncentrační tábory a neustále se mluví o možné hrozbě jaderného útoku. Do takové země bych na dovolenou nejel ani náhodou.
Anonymní dopisovatel
Pavel Kaplický rovněž shromáždil jisté Tomovy příspěvky ohledně dalšího názoru na smrt. Zde je úryvek: „Obdivuji sebevrahy, že se dokáží odhodlat k onomu nemilému činu skonání. Vlastně je ani za to nijak neodsuzuji, neboť si dokáži živě představit, co asi musí uvnitř své mysli prožívat. Když se to tak vezme kolem a kolem, žijeme ve strašně uspěchané době, kde nás tíží všechno možné: výpověď z práce, nemoci, nevyhovující partnerský vztah, negativní události dějící se ve světě, špatný psychický stav, a tak bych mohl pokračovat do aleluja. I já pociťuji úzkost z tohoto světa, sám bych raději žil v nějakém jiném, který je naplněn láskou a pochopením a kde právě neexistují žádné nemoci, deprese, shon či smutek.“
Rebeka Hodková k tomu záhy připojuje Tomovu tezi o takovém možném láskyplném světě: „Je to svět, kde neexistují žádné války, nepokoje, nemoci a násilí. Je to svět, kde lidé a zvířata žijí ve vzájemné harmonii a míru. Je to svět, který je pravým nefalšovaným Rájem. Ovšem člověk v něm zbůhdarma nelelkuje, je v něm aktivně činný a za odměnu se mu dostává plno pozitivních výsad. Já například v takovémto svém vysněném světě trávím pracovní čas studiem, neboť to byla má oblíbená činnost za života na planetě Zemi, zatímco můj nejlepší kamarád Jan Šípek neboli Klokánek si tam pro radost a potěchu druhých točí filmy, neboť to zase byla jeho oblíbená činnost na planetě jménem Zem. V duchu pak chci věřit, že na takovouto poetickou planetu zavítá každý jedinec poté, co ukončí svůj život právě na planetě Zemi.“
Což je vlastně takový jeden menší paradox, neboť na druhou stranu Tom zase uvádí, že věčný posmrtný život nemůže existovat, neboť věčnost v něm přítomnou si jen stěží dokáže představit.
Panter
Já osobně si myslím, že Tom jednoznačně nepotvrdil svoji domněnku, že daný jeho vysněný svět někde existuje. Jen si tak čistě snil o jeho existenci a naopak v platnost uvedl onu nemilou věc, že se člověk znovu za nějaký ten čas objeví opět na Zemi, kde bude opětovně Osudem ponižován.
Anna
No prostě, skeptik Tom Patrick se zkrátka opět nezapřel. Proto mě ani nepřekvapuje, že nezavrhoval sebevrahy. Třeba tak chtěl ale naznačit jinou věc, a sice, že když se o skon někdo pokusí, může zde existovat pravděpodobnost, že se již nikdy znovu nenarodí, neboť za to, co provedl, si prostě nový život nezaslouží. Kdežto u člověka, který se sebevraždy nedopustí a umře přirozenou smrtí, viditelně hrozí nová pravděpodobnost, že se znovu někde narodí a bude opětovně nanovo prožívat těžkosti života.
Anonymní dopisovatel
Ano, mohu potvrdit, že takto nějak Tom opravdu smýšlel.
Anna
Autor, tedy Tom Patrick, si života nedokázal užívat plnými doušky, jako například jeho francouzský spisovatelský kolega Exupéry za svého mládí. Leč ten se v další fázi svého života začal obdobně trápit jako Tom, když postupně odhaloval těžkosti právě onoho života. Oba dva jmenovaní se tak stali osamocenými bojovníky za lepší svět.
Studii zpracoval Ten
Rebeka Hodková si však stále živě uvědomuje, jak některé Tomovy výroky veřejnost pobouřily. Patří mezi ně i následující: „Spisovatel jako autor by se měl proslavit výhradně za svého života a po své smrti by všechna jeho odvedená psaná práce měla být skartována, bez ohledu na poslání. Člověk také studuje proto, aby obdržený diplom užil za svého života a ne ho lehkovážně předal někomu jinému, aby ho onen dotyčný užíval. A proto se zasazuji o to, aby má veškerá tvorba rovněž byla skartována, když za mého života byla nepochopena či dokonce ignorována. Nebo to platí stále v této chvíli, kdy vznikají tyto řádky!
Další z paradoxů autora, tedy Toma Patricka. Na jednu stranu chce, aby si lidé pro vlastní potěchu kopírovali jeho románové objevy, na stranu druhou nestojí o to, aby je jakkoliv užívali v případě, že předčasně skoná.
Panter
To dělal ten neutuchající strach ze smrti. Tom se neustále domníval, že zkolabuje a skoná na infarkt, a že k tomu dojde ještě v jeho mladém věku.
Anna
Na což samozřejmě měly vliv ony neblahé události dějící se ve světě, jež Tom tak intenzivně prožíval a jež v něm vzbuzovaly pocit beznaděje a bezvýchodnosti.
Anonymní dopisovatel
Z dochovaných pramenů skutečně vyplývá, že s přibývajícími roky měl autor, tedy Tom Patrick, obavy právě ze smrti, z jejího průběhu. Jak již víme, obával se případných posmrtných soudů, nového zrození, ale také rovněž fyzické bolesti, jež je se smrtí spojena. To mu pak bránilo v plném užívání si života jako takového, což vedlo k tomu, že omezoval cestování či procházky po okolí Poděbrad. Zavíral se pak ve svém pokoji a dál pracoval na svých povídkách a románech, jež vedle psychologického melodramatu s prvky fantasy a sci-fi byly ovlivněny právě existencionalismem. I to mu však činilo nemalé potíže, neboť mu vše ztěžovala již tolik známá absence živých obrazů. A tak se Tom Patrick vracel a soustavně opouštěl realizování pátého City Meansu s podtitulem Město plné zázraků a povídky a básně s názvem Trnité růží a v mírných depresích přijímal negativní zprávy ze světa.
Ten – citace z Toma Patricka
O to více jsme si však Tomových počinů pak mi, věrní čtenáři, vážili.
Panter
Ono to zní jako obehrané klišé, ale člověk by se v jednom kuse neměl upínat jen na ono negativní, co se ve světě děje, ale měl by přijímat i ono pozitivní, jak tady již výše zaznělo.
Anonymní dopisovatel
Což byla mimochodem slova, jež neustále Tomovi připomínala jistá Helena – terapeutka.
Anna
„Člověk se narodil proto, neboť je předem předurčený k tomu, aby něco na této planetě vykonal. Někteří vyvolení jedinci dokonce mají jistý výjimečný dar, jímž vynikají nad ostatními. Proto jsou velkým paradoxem ony nástrahy Osudu v podobě nemocí či vražd.“ Tak toto byla jedna ze zavedených hlášek Tom Patricka, k níž záhy přibila další: „Ze všeho nejvíce smutné je však ono nemilé zjištění, že zrada mnohdy přichází z vlastních řad, tedy že je ukryta uvnitř člověka v podobě právě oné nemoci, která následně vede k jeho úmrtí.“ A následně se k oněm oběma hláškám přidala tato třetí: „Jsou dny, kdy upřímně nenávidím své podvědomí, svoji duši, a to kvůli věčnému sporu mezi Diktátorem a Konkubínou. První složka mi neustále brání v prožívání bezstarostného života, zatímco ona druhá by ze mě chtěla mít naprosto zdravého člověka. Bohužel, ona první složka má navrch, drží v područí balíček dovedností a jde ji těžko obměkčit.“
Citace z Toma Patricka
I já něco podobného zažívám, tedy pokud mám reagovat na onen poslední Tomův příspěvek.
Panter
Někdy ten život zkrátka není jednoduchý a občas není na škodu prostě vypnout a jen tak relaxovat. Ovšem když má člověk obtíže ryze fyzického či naopak psychického rázu, uznávám, že je pak značný problém si onu relaxaci plně dopřát.
Anonymní dopisovatel
Mě tradičně zaujal Tomův prvotní úryvek o tom, že se člověk narodí proto, aby něco dokázal, ale Osud mu v tom mnohdy zabrání. K tomu se dá říci jediné: člověk se nesmí vzdávat, po každém uštědřeném pádu by měl vstát a statečně si jít za svým snem. Vím, je to obehraná fráze, ale když se jí člověk chytí, může dokázat nemožné.
Anna
Za tuto tezi máš ode mě smajlíka uznání, Aničko.
Anonymní dopisovatel
Děkuji.
Anna
Nakonec i sám autor, tedy Tom Patrick, byl nucen připustit: „Člověku prostě nezbývá, než si namluvit, že akt narození bylo to nejkrásnější, co ho mohlo potkat. A že dar života je něco nezapomenutelného. Avšak je to velice složité namlouvání si.“
Výše uvedenou citaci přinesl Ten
Skeptik Tom Patrick se opět nezapřel.
Panter
Ale tak alespoň oceňme onu první část jeho proslovu.
Anonymní dopisovatel
Myslím že Tom nechtěl svým rčením znevážit smysl života, jen prostě opět upozornil na jeho stinné stránky.
Anna