Výzva (3)

Výzva (3)

Zajisté každý z nás, kdo se věnuje psaní či nějaké jiné tvůrčí činnosti, měl či stále má své idoly, ke kterým se kdysi hlásil či stále hlásí. Nejinak to bylo i se mnou.

Mezi mé první oblíbence patřil legendární Čtyřlístek neboli čtyři zvířecí přátelé, prožívající veselá i napínavá dobrodružství nejen ve svých rodných Třeskoprskách. Když jsem zde uvedl, že se jednalo o Čtyřlístky legendární, myslel jsem to doslovně. Konkrétně šlo o výtisky z let 1971-1990. Zvrat dle mého názoru přišel před polovinou devadesátých let, kdy z mého pohledu dané příběhy začaly ztrácet na své originalitě. Můj zájem se pak začal orientovat jiným směrem.

Na počátku devadesátých let padl bývalý režim, otevřely se hranice a český trh začaly zaplavovat různé časopisy – ať již zahraniční či tuzemské produkce – včetně komiksů, mezi nimiž tehdy vynikala Kometa. V ní mě nejvíce upoutal Jaroslav Foglar a jeho Modrá rokle a Chata v jezerní kotlině. Již předtím jsem si zakoupil sešitové vydání Rychlých Šípů, které si rychle získalo mojí přízeň stejně jako legendární seriálové zpracování z let šedesátých jakožto posléze coby hraný film z let devadesátých.

Malý princ, to byla pro změnu knížka, jíž jsem objevil až počátkem nového milénia, avšak ze zásady přečetl až ve chvíli, kdy mnou byl sepsán prvotní City Means. A to z jisté zásady, tedy abych se vyvaroval přílišného srovnávání s daným Exuperyho počinem. I přesto právě jeho Malý princ je dodnes mým nejoblíbenějším literárním příběhem, jenž rovněž vlastním v podobě audioknihy, kterou si kdykoliv znovu rád poslechnu.

A pak přišel Harry Potter. S ním to mám trochu komplikovanější. Na jednu stranu jsou mi velice sympatičtí hlavní či někteří vedlejší představitelé z této ságy a to po oné stránce vzhledové. To v praxi znamená, že kdybych měl tu možnost, zajisté bych si do svých příběhů nějakou tu postavu z Pottera i sám vybral a následně zpracoval dle vlastních představ. Na stranu druhou coby autor se totiž v žádném případě neslučuji s danou hlavní tematickou náplní, tedy s oním věčným bojem dobra se zlem, jenž obdobně jako Tolkienův Pán prstenů koketuje s myšlenkou Třetí světové války. Na to je v obou fantasy ságách na mě toho násilí a bezpráví příliš mnoho. A tak moje díla jsou, v porovnání s těmi, jež jsem tu jmenoval, daleko poetičtější, kdy za hlavního šotka se v nich považuje výhradně Osud, jenž coby neviditelná složka ovlivňuje zde na Zemi nejen onen tuze křehký lidský život. Zkrátka je mi bližší psychologická fantasy namísto oné dobrodružné – hrdinské.

A jak to máte vy, vážení čtenáři? Kdo byl či stále je vaším oblíbeným idolem z dětských let, z dob vašeho mládí? Pokoušíte se rovněž jako já tvořit příběhy? A pokud ano, jakou na ně máte od čtenářů odezvu? Podporují váš tvůrčí um či jej naopak zavrhují? A jak snášíte onu případnou kritiku?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či do facebookové skupiny ,,City Means – Město plné návratů“. Klidně sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete z bezpečnostních důvodů uvésti svoji skutečnou. Nikdo se na vás za to zlobit nebude.

Tolik autor

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Výzva (3)

  1. Zuzka napsal:

    Michael Ende, konkrétně Nekonečný příběh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *