Výzva (14)

Výzva (14)

A opět nastává Silvestr, poslední den v roce. Ten se dá strávit několika způsoby. Já sám preferuji rodinné zázemí nesoucí se v poklidné přátelské atmosféře. Ona halasná zábava, spjatá s pobytem na horách, je mi tak zcela cizí. Kamarádi mě samozřejmě čas od času lákají, abych ono rodinné prostředí opustil, nicméně jsem prozatím pokaždé jejich naléhání odolal a neosmělil se za nimi vycestovat.

A ani to nemusejí být ony hory!

Moje maličkost se zkrátka jen velmi obtížně vypraví někam, kde neví, co ji předem čeká. Občasnou výjimku učiním jen v případě, když mi dotyčný kamarád – vyzyvatel zaručí, že se mi nic závažného nemůže přihodit a vše že se bude odvíjet v naprostém poklidu.

Abych se vám přiznal rovnou, tak v poslední době mi cestování samo o sobě činí nemalé potíže. A to zejména v odpoledních a večerních hodinách. Navíc jet někam daleko a pak tam třeba i několik hodin někde stát na mrazu a čekat na přípoj, to vše mne nemalou měrou stresuje.

Takový jsem již odmalička, ostatně posuďte sami. Kdysi jsme s mamkou byli oba pozvaní na fotbalový zápas plavčíkem, co se staral o chod jezera v mých rodných Poděbradech. Už tehdy mi jeho přízeň tak trochu neseděla, neboť se dotyčný snažil za každou cenu udělat ten nejlepší možný dojem.

Vše pak vzalo zcela rázně za své poté, co jsme já a mamka dorazili na dané smluvené místo. Fanoušci, řádně posilnění alkoholem, byli již zcela ve svém opileckém živlu a to zápas ještě ani zdaleka nezačal. Mezi fandy samozřejmě nechyběl ani onen plavčík, a jak jinak i on byl již ve značném opojném rauši. V tu chvíli moji maličkost začala sužovat nervozita a chtěl jsem okamžitě jet zpátky, i když se prozatím nic zásadního zlého nepřihodilo. Mamka na mne nakonec dala a po pouhých pěti minutách(!) jsme se oba tedy vydali směrem na rodné Poděbrady.

Možná to bylo z mé strany příliš kvapné rozhodnutí, vždyť se prakticky nic závažného nestalo, ti lidé tam v žaludku měli jen o pár promile navíc a jejich vzájemné pošťuchování nemuselo naznačovat nic zas tak vážného dramatického. Nicméně já v tom onehdy viděl něco víc a myslel hned na to nejhorší, například že se prostě co nevidět na tribuně odehraje závažný incident, jenž bude mít fatální následky – pro všechny zúčastněné.

Podobně na tom jsem s oněmi horami. Nezávazná zábava, přílišná euforie, alkohol tečící proudem, to zkrátka není nic pro mě. Navíc, jak se znám, tak bych nepřetržitě myslel na zpáteční odvoz z hor domů a byl přehnaně nervózní už třeba jen z toho, že jednotlivé navazující spoje naberou velké zpoždění, takže se domů nikdy nedostanu. Již kvůli těmto obavám bych si onen pobyt nedokázal užít. Navíc jsem zvyklý chodit spát krátce po půlnoci, takže bych toho moc na horách asi ani nenaspal. A já přitom k životu onen spánek tolik potřebuji, abych mohl začít bez závažnějších problémů nový den.

Kdepak, než zažít ony strachy, to raději pošlu oněm přátelům esemesku z pohodlí domova, kde se nemusím zbytečně obávati toho, že mi mimo něj bude hrozit nějaké nevyhnutelné nebezpečí. Ono totiž bohatě postačí, že na Silvestra nebývá často doma má mamka, neboť zrovinka koncertuje kdesi v zahraničí. A i to je docela pořádný zátěžový adrenalin na psychiku, kdy se modlíte, aby se jí nic závažného nestalo a cesta jakožto samotný koncert dopadly v plném uspokojení bez jakýchkoliv komplikací.

Snad jsem vás tímto svým článkem příliš nepolekal a neodradil od Silvestrovského pobytu – ať už na horách či někde jinde, kde tradičně slavíte příchod Nového roku. Proto vám závěrem do něj raději popřeji vše nejlepší, hodně úspěchů a ať se všichni ve zdraví opět za rok zase sejdeme. A pokud během něj zachováte přízeň těmto mým oficiálních eldarových stránkách, pak budu jedině rád.

Dnes bych se vás proto rád zeptal: Jak trávíte Silvestra vy, vážení čtenáři? Máte rádi klid rodinného zázemí, obdobně jako já či naopak u vás výhradně vítězí bujaré veselí s přáteli mimo domov, u něhož teče alkohol proudem a probíhá ta pravá nezávazná zábava? Máte rovněž zkušenosti s nevydařenou Silvestrovskou oslavou, na níž byste nejraději zapomněli či jste naopak zažili ve svém životě novoroční oslavu takovou, na níž se naopak zapomenouti nedá, neboť opravdu stála za to? Dáváte si novoroční předsevzetí? A když už, daří se vám je dodržet?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *