Vlak dospěl na konečnou. Tváře, co vezl, však nehýřily úsměvy. Po pěti letech vrcholící třetí světové války se tomu ostatně nešlo ani divit. Vojtěch Rupert, mladý muž okolo pětatřicítky, o bojích za tu dobu věděl své. Tvář měl pobledlou, plnou jizev.
„Všude byla samá krev a někteří ubožáci jí byli nuceni slízávat přímo ze země,“ opakoval si neustále dokola. Právě tato slova mu v hlavě šrotovala stále dokola.
Jakmile Vojtěch opustil vlak, vydal se po cestě k domovu. Avšak měl on ještě vůbec nějaký domov? Zemí, jíž právě procházel, zmítala jen zkáza.
„Stůj!“ vykřikl Vojtěchovi kdosi za zády. „Stůj, nebo zemřeš!“ přidal ten neznámý na důrazu.
Vojtěch se otočil. V očích mu vzplál hněv, když dotyčného spatřil. „Válka již skončila, tak co ode mě ještě chceš?“ utrhl se na muže nevábného vzhledu.
„Co chci? Dokončit příkaz k popravě,“ uchechtl se infantilně muž a puškou dál mířil na mladíka.
„Válka už dávno skončila, kapitáne, je načase jít domů, dát si pivo, pomilovat se s milenkami a manželkami, pokud mu ještě nějaké zbyly, a na vše zapomenout.“
„Já ale musím dokončit příkaz k popravě!“ zavřeštěl muž a než Vojtěch stačil vznésti argument o absurdnosti daných slov, bylo jeho tělo nasyceno olovem.
„Válka je hnus… sprostý krutý hnus,“ chrčel namáhavě ze země, zatímco se mu z úst valila červená.
Kapitán, pravděpodobně šokován tím, čeho se právě dopustil, zahodil pušku. Pak poklekl před pomalu umírajícího a nad jeho hlavou dokola plačtivě opakoval: „Já musel dokončit příkaz k popravě… já… musel jsem dokončit ten příkaz… já….“
„Válka je hnus,“ chrčel Vojtěch do svých posledních sil umírajícího, v naději, že se v nebi co nevidět setká se svou milovanou rodinou a už mu nic nebude bránit ve štěstí.
(pokračování příští středu!!!)
Jak se zdá, Tygr doopravdy nechce být agresivní :-)
řádí vám tady nějaký spam-bot, koukám.
Asi jo, budeme to muset nějak poeliminovat. WordPress má defaultní plugin na eliminci komentářovýho spamu, kterej je závislej na nějaký placený službě. Svinstvo na obou stranách, jedna strana ho generuje, druhá si nechává platit za to, že ti nabídne pět pokroucenejch písmenek. Najdu něco free.
Hmm, a zase válečné téma, i když jen ve zkratce. Sorry, na Předčítače či Krvavý diamant se vážně necítím. Možná vám tato povídka v rámci krátkosti přišla lascivní či jako nastavovaná kaše – to už je jen na vás. Každopádně, válka jako taková je… no všichni asi víme, co je to zač, bráníme se jí v jakékoli podobě, i když navenek děláme pravý opak. A ono dostat po hlavě klackem či tou kulkou, to není jen tak. Každopádně je mi oněch dvou protagonistů hluboce líto (i když vy si zřejmě budete myslet něco jiného.) Možná že kdyby byl ještě k dispozici živý obraz záznamu, to by se pak teprve pohledy změnily. Tak už jen musíme doufat, že nějaké to nebe je a že se tam všichni jednou sejdeme coby sobě rovní. A tak tedy, pokud jsem kdy někoho urazil… hmmm, omlouvám se. Zkuste mi to tedy věřit. Děkuji. A ve “trojce” snad již pozitivně. Těším se.