Flying antasy (část 11)

Jisté životní peripetie zažíval i Lukáš Netušímský, muž, na nějž rovněž doléhaly těžkosti života a světa. Obdobně jako Tom Patrick či Vladimír špatně snášel negativní události a s druhým jmenovaným měl společnou i několikaroční hospitalizaci. Lukáš nebyl rodákem Katalné Mochny a tudíž neznal Winsternský rod řádu lebonských lidí, pozitivní účinek lémanských růží či posvátnou perskou Winsternskou kočku. O to složitější pak bylo jeho léčení paranoidní schizofrenie, která mu vzala několik let života.

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Jak zjistila Rebeka Hodková, tak u Lukáše se ona nemoc projevila již za dob studií na vysokých školách. Dotyčný navštěvoval rovnou hned tři naráz. Jednalo se o školu filmovou, s humanitním zaměřením a žurnalistiku. Lukáš daná studia bohužel psychicky neustál a to pak vedlo k jeho následné hospitalizaci.

Pavel Kaplický vzpomíná na dané okamžiky, jak těžké to pro Lukášovu rodinu muselo být, když se dozvěděla o jeho psychickém onemocnění. A právě v ten moment se pro Lukáše stalo důležité psaní, kdy si do sešitu zaznamenával své pocity a nálady. A jak se o něco později na vlastní oči měli možnost přesvědčit četní čtenáři, nebylo to zrovna příjemné počteníčko.

Mnohem klidnější spisovatelskou prací, o níž se Lukáš zasloužil, byly překlady EC popových textů. Těm se jmenovaný věnoval již za dob svých studií na výše zmíněných vysokých školách. Dané přeložené EC popové texty Lukáš následně předával Tomu Patrickovi, jenž je pak prezentoval pod názvy City Means – město plné neřestí, City Means – město plné všestranností a Psanec Vandy Harden.

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Já za sebe doporučuji EC popové texty s názvem City Means – město plné všestranností. Jsou tématicky rozmanité a každý si z této sbírky vybere ten svůj niterní.

Panter

Já se zase přikláním ke knižnímu počinu Psanec Vandy Harden. Z něho se mi zalíbily písňové texty Slovník Lidí, Nina Marina a Bella Italia.

Anna

To mě oslovily oba dva vámi zmíněné tituly.

Anonymní dopisovatel

Obdobně jako Tom Patrick či Vladimír, rovněž i Lukáš zaujímal negativní postoj vůči Spojeným státům americkým a jejich zábavnímu průmyslu. Filmy typu Terminátor, Transformens, Avengers, X Men, Harry Potter, Eragon, Hunger Games, Mortal Instruments – Město z kostí či Divergence upřímně pohrdal a naprosto nechápal, jak takové počiny vůbec mohly spatřit světlo světa. Zejména ona hrozba Třetí světové války Lukáše na oněch filmových počinech vytáčela a zároveň šokovala. On sám o sobě nechápal, co čtenáře a diváky na tom baví, když sám svět se zmítá ve válečných konfliktech a lidé se jich ve skutečnosti naopak obávají. Lukáš v tom spatřoval jistý paradox a sám pak prohlásil: „Cožpak sám svět o sobě není již tak dosti konfliktní? Cožpak na denním pořádku nejsou válečné nepokoje jako takové? A my jsme tak hloupí, že se nad oněmi válkami v kinosálech ukájíme a přitom si neuvědomujeme, jaké riziko sehrávají v běžném životě. Představujeme si, jak bojujeme na straně dobra proti zlu v té nejbáječnější americké podívané, zatímco v běžném životě se pro nás takovýto válečný spor naopak stává noční můrou a za všech okolností se mu snažíme vyhnout.“

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Já stejně jako Lukáš rovněž nemám pochopení pro ony filmy, jež tu zmínil. A když už jsme u toho, tak ony rádoby v uvozovkách slavné americké hvězdy typu Angelina Jolie, Brad Pit a jim podobní herci jsou beztak ve světě známí jen proto, že se o nich mluví ve světových médiích, a nám evropanům je to nuceno jako zavedená věc.

Panter

Přesně tak. Navíc jsou jich plné časopisy a to na úkor evropské produkce. To je něco neskutečného!

Anonymní dopisovatel

Děje se tak za přispění bombastické reklamy. A proto jsou k nám s její masivní podporou dováženy rozmanité americké filmové počiny, aniž by se nás někdo předem zeptal, zdali o ně vlastně vůbec stojíme. A ve většině případech to pouze bývá jen proto, aby se zaplatil rozpočet daného filmu, který ve skutečnosti činí několik set milionů dolarů. Jako by neexistovalo plno kvalitních filmů právě z naší domovské evropské produkce.

Anna

Právě ona všudypřítomná „amerikanizace“ Lukáše velmi vytáčela a upřímně jí pohrdal. Obdobně jako Tom Patrick či Vladimír i Lukáš byl toho názoru, že si za ono nechvalně proslulé jedenácté září roku 2001 Spojené státy americké mohou vlastně sami. On sám se k tomu po vzoru Toma Patricka vyjádřil následovně: „Kdyby se Američané nevyžívali v napadání a ponižování národnostních menšin, ať již na filmovém plátně či veřejně, jsem si jist, že by k oné tragédii vůbec nikdy nedošlo.“

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

To, co tvrdí Tom i Lukáš, klidně pravda být může. V amerických filmech jsou totiž právě národnostní menšiny poměrně dosti často vyobrazovány jako teroristé na různé způsoby, takže je i dosti možné, že se jimi nechali inspirovat i jedni skuteční.

Panter

A zase jsme u toho. Ono tragické jedenácté září roku 2001 ve Spojených státech amerických masivně podpořila různá domácí či zahraniční média, takže se o onom incidentu pak mluvilo po celém světě ještě s odstupem několika let, zatímco o teroristickém útoku ve Španělsku jsme se dozvěděli jen zběžně. Evropské události tak opětovně zůstaly ve stínu oněch zámořských.

Anna

Tak si to alespoň, my Evropané, nyní vynahrazujeme válečnými konflikty na Ukrajině, kdy jsme dennodenně zahlcováni aktuálními informacemi z centra dění.

Anonymní dopisovatel

Právě ono dění na Ukrajině Lukáše rovněž znepokojovalo, on sám si přál, aby se vše v dohledné době zdárně vyřešilo, leč spíše vše dotyčný vnímal jako běh na dlouhou trať. Lukáš se k tomu vyjádřil následovně: „Války jsou nesmyslným lidským činitelem a jen plodí další zlo. Východiskem by měla být mírová smlouva, jež by stvrdila pakt vzájemného přátelství mezi znesvářenými stranami. Vždyť nebylo toho už dost? Jako by nestačilo, že si lidstvo v minulosti prošlo První a Druhou světovou válkou. Bohužel četné země se z nich dodneška nepoučily a dál plodí zlobné zlo. Jako kdyby nestačilo, že je celý náš svět doslova zahlcen různými smrtelnými zhoubnými nemocemi, dopravními nehodami či přírodními katastrofami.“

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Ano, právě to, co tu nyní Lukáš zmínil, činí tento náš svět, jenž obýváme, smutným. Kdyby neexistovaly války, různé druhy nemoci a přírodní katastrofy, jednalo by se pak o krásné bytí. Takhle člověk žije v neustálém napětí a obává se, co právě jeho postihne za tragédii.

Panter

Už jsme tady o tom hovořili. Člověk by se neměl věčně upínat jen na ono smutné, ale na životě vyhledávat i to pěkné. Ano, není to jednoduché, ale když se člověk alespoň trošičku vynasnaží, dokáže si život pak užít plnými doušky.

Anna

Leč pokud na tom jedinec po psychické stránce není úplně dobře, jako byl jistou dobu i Lukáš, je to poměrně dosti složité namlouvání si. Ale alespoň si cením jeho EC popových překladů do češtiny, které ho částečně stabilizovaly, a jež pak vyšly v tompatrickovských svazcích, i když i z nich občas navenek čišel smutek.

Anonymní dopisovatel

Z dochovaných pramenů je patrné, že se Lukáš, i přes své psychické obtíže, vedle překladů EC popových textů, nadále hodlal věnovat i fotografování coby amatér, když mu nebylo dopřáno dostudovat ani jednu z výše uvedených vysokých škol. Po ukončení hospitalizace se dokonce pokoušel pracoval jako číšník v chráněné kavárně, jež nesla jméno Na půl cesty. Právě v ní se Lukáš seznámil se svojí nynější partnerkou Klárou Polskou, která rovněž jako on bojovala se svými vnitřními démony.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Jak z četných zápisků dále vyplývá, tak Lukáše láska ke Kláře Polské do jisté míry posílila a dodala potřebné sebevědomí, jenž mu psychická nemoc uzmula. Během hospitalizace totiž Lukáš zastával názor, že život nemá pražádný smysl. Byl na tom tak špatně, že si dokonce pokusil podřezat žíly, či se předávkoval těšícími léky. V obou případech byl naštěstí zavčas nalezen a zachráněn. A tehdy prohlásil: „Nechce se mi žít na tomhle nehostinném světě plného válek, zhoubných nemocí a nepokojů. Navíc mně samotnému se nedaří nalézat místo v životě – jak po profesní tak i vztahové stránce, a proto ho považuji za zcela zbytečný.“ Jakmile však začal pracovat v oné kavárně a seznámil se s onou Klárou, svůj prvotní výrok přehodnotil: „Přeci jen život dává člověku konkrétnější smysl, když se mu jak po profesní tak i vztahové stránce zadaří. Beru zpět svá někdejší vyřčená slova plná nevole.“

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Život je zkrátka nevyzpytatelný a člověk dopředu neví, co od něho může očekávat. Jsem proto rád, že Lukášovi ukázal i onu světlou stránku.

Panter

Člověk prostě nesmí vzdávat své snažení. Za důležité považuji usilování o lepší místo v životě, jakkoliv se to navenek jeví jako obtížný úkol. Jinak i já jsem rovněž potěšena, že se Lukáš nevzdal a uzmul pro sebe kousek onoho kýženého štěstíčka.

Anna

Jako bych slyšel jeho slova: Kéž bychom všichni na naší planetě Zemi byli šťastní a nic nás netížilo. Obdobně jako Lukáš i já si toto přeji.

Anonymní dopisovatel

Jak vyplývá z četných dochovaných pramenů, Lukáš odmítal násilí – jak na lidech, tak i na zvířatech. S oním druhým se pokoušel vypořádávat několikrát, avšak coby vegetarián či vegan neuspěl. Zde je jeho vyjádření k oné problematice: „Je velice složité stát se pouze poživatelem rostlinné stravy a vzdát se masa. Pokoušel jsem se o to několikrát, avšak bezúspěšně, na rozdíl od mé přítelkyně, která již několik let je vegetariánkou. I přesto, že se masa do příštích let nedokáži vzdáti, odsuzuji veškeré násilí na zvířatech, jakkoliv je drastické.“

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Ano, ona problematika zvířat je velice ožehavým tématem napříč generacemi. Já rovněž jsem proti jakémukoliv násilí na němých tvářích, nicméně masa se obdobně jako Lukáš vzdáti nedokáži. Navíc našemu psu Benovi by něco takového rovněž činilo potíže, i když si rád pochutná i na piškotech.

Panter

To naše kočka Šárka zase, včetně masa a granulí, miluje čokoládu, leč vegetarián či vegan se z ní stane horko těžko, neboť matka příroda to tak už prostě zařídila. Ale i já jsem jinak proti násilnostem na komkoliv. Občas zašlu dárcovskou esemesku. Posledně to bylo na podporu kosatky jménem Viki.

Anna

Jen si, Aničko, ale dávej pozor, abys nenaletěla podvodníkům, co se na úkor oněch charit jen přiživují.

Anonymní dopisovatel

Však já na toto riziko pamatuji a reaguji pouze na věrohodné zdroje.

Anna

Jak již bylo několikráte uvedeno, Lukáš špatně snášel jakékoliv bezpráví dějící se ve světě. Okamžitě podléhal smutku, když se doslechl o ničivém zemětřesení v Číně, a zároveň s tím odsuzoval dění na Ukrajině či boje vrcholící v Sýrii. Sám Lukáš si přál celosvětový mír, klid zbraní a aby zanikly veškeré přírodní katastrofy.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zaznamenal a následně zpracoval Ten

Lukáš přeci jen několikrát byl málem rozhodnut ukončit svůj život: to když uchopil kuchyňský nůž, jenž si následně přiložil k srdci, či když stál na mostě a nakláněl se z něj dolů. Naštěstí (nebo snad naneštěstí?) se k osudnému kroku, jenž by mu způsobil vážná zranění či dokonce smrt, nakonec neodhodlal.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zaznamenal a následně zpracoval Ten

Já myslím že bylo velikým štěstím, že se Lukáš nedopustil vlastního skonu. Vždyť coby pak tomu řekli jeho rodina a přátele? Navíc dobrovolně odejít z tohoto světa kvůli cizímu neštěstí nemá pražádný smysl. Něco jiného by bylo, kdyby Lukáše přímo napadl nějaký vrah, který by mu usiloval o život.

Anna

Já mám takový pocit, že oběma variantám – ať již skonu, o nějž by se člověk pokusil vlastním přičiněním, či by na něj mělo vliv naopak cizí zavinění – Lukáš přikládal stejnou váhu. Dle mého názoru především stál o to, aby jeho odchod z tohoto světa proběhl pokud možno co nejrychleji a on při něm nemusel krutě trpět.

Anonymní dopisovatel.

Možná že to tak skutečně bylo. Lukáš prostě nechtěl čekat, až ho na nohy srazí nějaká zhoubná nemoc, jejíž průběh by pro něho měl zdlouhavé mučivé následky v podobě nesnesitelné fyzické bolesti. Proto chtěl ukončit svůj život v jednom konkrétním okamžiku, aby se zbytečně netrápil.

Panter

Lze se tedy přiklánět k všeobecnému názoru, že pro Lukáše byla prioritou takzvaná blesková smrt. Na jedné straně akt vraždy odsuzoval, na straně druhé však připouštěl, že když k ní dojde, člověk při ní může trpět jenom chvilkově, na rozdíl od onoho bolestivého zranění či zhoubné nemocí, kdy smrt nastává až za několik dnů či dokonce měsíců. A ten, kdo tuto životní krutost podstupuje, je tak na tom mnohem hůře, nežli ten, kdo po jednom z přesných výstřelů ihned umírá. Ať už Lukáš smýšlel jakkoliv, obdobně jako Tom Patrick se smrti jako takové velice obával.

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Smrti se obává každý z nás a je to zcela přirozené. Navíc nikdo z nás přesně neví, co po životě nastává – zdali nějaký život nový či naopak věčný spánek. Já osobně v jistou formu posmrtného života věřím, ale úplně jistý si tím samozřejmě nejsem.

Panter

Dle mého názoru by člověk na smrt neměl tolik myslet a měl by se naopak snažit si život užívat – i přes ony všudypřítomné nástrahy osudu. A pokud člověk, obdobně jako Lukáš, uvažuje o sebevraždě, měl by se okamžitě obklopit přáteli a rodinou, aby neměl pocit zbytečnosti. A jestli nikoho takového člověk nemá, tak pak mu nezbývá nežli vyhledat odbornou pomoc psychologa či psychiatra a poradit se s nimi o jistém možném východisku z dané neutěšitelné situace.

Anna

Moudrá slova, Aničko. Nakonec přece i Lukáš našel pravý smysl svého bytí, to když se seznámil s onou Klárou a začal pracovat v kavárně Na půl cesty. A to je krásný happyend.

Anonymní dopisovatel

Rebeka Hodková při bádání v archivech objevila několik dalších Lukášových legendárních citací a to z dob, kdy byl hospitalizován. Zde je úryvek: „Pokud člověk padne do kómatu, například tím, že si přivodí infarkt, bylo by velice nespravedlivé, kdyby se z něj probudil. Zase by ho spoutala nemilosrdná realita všedních dní a on by nanovo trpěl. Zato když takový člověk z daného kómatu neprocitne, tak se sice plně oddá smrti, jež ho zcela pohltí, avšak poté již necítí žádnou bolest, což lze všeobecně považovati za výhru. Kéž by i mě postihla náhlá smrt a já tak již měl od života pokoj. Konečně bych se odebral k věčnému spánku a nic by mě netížilo.“

Pavel Kaplický, který rovněž pátral v archivech, postupem času narazil na obměněnou Lukášovu tezi a to naopak z doby, kdy už nepobýval v léčebně, psychicky na tom byl podstatně lépe a měl vážnou známost: „Není zcela výhrou, když člověk v jednom okamžiku přijde o vše, tudíž zemře a to vinou zhoubné nemoci, infarktu či jiným způsobem. Když na vás čeká někdo, koho milujete, chcete mu lásku opětovat. A v tom okamžiku má návrat do života pádný smysl a akt zmrtvýchvstání takový jedinec považuje za to nejkrásnější, co ho mohlo v životě potkat. Neboť taková láska je nade všechny krásy světa a když je navíc oboustranná, ani smrt ji nedokáže rozdělit.“

Krásná slova – tedy zejména to poslední souvětí. Jako kdyby to vyslovila naše Anička.

Panter

Děkuji za kompliment. I mě potěšilo, že Lukáš přehodnotil svůj názor na smrt a vyzdvihl důležitost právě oné lásky. Když nám na někom záleží, bylo by škoda ho opustit. A já chci věřit tomu, že Lukášovi jeho láska vydrží navěky a společně s ní překoná všechny další nástrahy života.

Anna

A mně nezbývá nežli se připojit. Vždyť co by byl život bez přátel a lásek. A těm, jimž obojí schází, nezbývá než popřát mnoho úspěchů v hledání. Život je sám o sobě příliš krátký a byla by škoda ho prožít samotářsky.

Anonymní dopisovatel

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Flying antasy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *