Flying antasy (část 15)

Je zjevné, že Tom Patrick byl inovativními prvky kvůli svému podvědomí doslova zahlcen a mnohdy tak nevěděl, co si s nimi počít. Informoval o nich pouze ty, jimž plně důvěřoval, což byli Honza Šípek, onen muž, co na vlastní náklady vydal knihu City Means – Město plné návratů, terapeutka Helena či onen Jirka, s nímž Tom v odpoledních hodinách absolvoval procházky po okolí Poděbrad. Tyto persony měly pro poděbradského tvůrce a navrhovatele pochopení a se zaujetím mu pokaždé naslouchaly. Bohužel kdo Tomovu spisovatelskému umu nadále odolával, byl onen Aleš Misař, jenž mu vytýkal nedostatečnou jazykovou průpravu.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

A tak ani napodruhé to Tomu Patrickovi nevyšlo, to když se snažil přispět do rubriky HUMOR dvěma povídkami a dvěma písňovými texty. Aleš Misař pak Tomovi sice navrhoval společnou schůzku, ten však na ni nepřistoupil. On sám tušil, v jakém duchu by se nesla. A tak Tom coby tvořílek samouk dále pokračoval v sepisování v pořadí již páté knihy věnované Katalné Mochně nesoucí název City Means – město plné zázraků, zatímco na jeho webových stránkách byly v tu dobu aktualizovány tématické EC popové texty Psanec Vandy Harden.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Psaní pátého City Meansu ovšem provázely jisté potíže. Toma postihla výrazná tvůrčí krize a nedokázal patřičně tvořit. Potřeboval si odpočinout, avšak i přes to se nutil do spisovatelské práce, což neprospívalo jeho zdraví. A aby toho na Toma nebylo málo, opět došlo k vyostření sporů mezi jeho vnitřními položkami, tj. Konkubínou a Diktátorem. První jmenovaná persona Tomovi neustále nutila nové poetické prvky, zatímco persona druhá je odmítala přijmouti, neboť autorova mysl už tak byla dosti zahlcena vším možným. Navíc se ukázalo, že Konkubínu a Diktátora nelze tak snadno usmířit.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Jistým možným východiskem z nehostinné situace se tak mohl stát dlouho plánovaný šestidenní výlet na koně do Krkonoš, jenž pořádala společnost, pro níž Tom pracoval. Bohužel jeho psychický stav nebyl natolik dobrý, aby daný výlet podstoupil. Položka jménem Osud si tak na Tomovi vybírala svoji další pomyslnou třináctou komnatu. (Nebo alespoň tak to autor sám cítil.) A přitom by jinak dle svých vlastních slov jel rád, neboť věděl, že na soupisce zájemců se nachází dobrá parta lidí, a navíc daný šestidenní výlet měl absolvovat i onen Jirka coby jeden z vedoucích.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Škoda oné Tomovy nerozhodnosti. Kdyby mně někdo nabídl šestidenní výlet na koně, tak bych bez váhání jel – tedy kdyby to bylo za rozumnou cenu.

Panter

Jak jsme již byli obeznámeni, ony Tomovy problémy byly způsobené tím, že se zbytečně moc spisovatelsky přemáhal. Pokud mi je rovněž dobře známo, tak Tom měl jisté potíže s cestováním v odpoledních hodinách a to byl právě jeden z oněch důvodů, proč se výletu nakonec nezúčastnil.

Anna

To jsou právě ty Tomovy třinácté komnaty.

Anonymní dopisovatel

S největší pravděpodobností na Toma již o pár let dříve negativně zapůsobila smrt jeho dědy, s nímž jinak měl dobré vztahy. Stal se mu oporou při studiích na školách a svým optimismem mu dodával potřebnou pozitivní sílu do života. Poté co však skonal, jako by se Tom více uzavřel do sebe a bál se i o svoji budoucnost. Studium odborných předmětů na Vyšší odborné škole hotelnictví a turismu, mezi něž se řadily ekonomie, právo či účetnictví, mu začalo činit nemalé potíže.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

I přes ony potíže na VOŠ hotelnictví a turismu Tom Patrick jinak na studijní léta ale vzpomínal víceméně rád a čerpal z nich inspiraci pro svoje spisovatelské počiny. Nebýt autorových věčných sporů jeho vnitřních položek, tedy Diktátora a Konkubíny, tak by se život pro něj stal daleko snesitelnější.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Právě nehostinně krutý okolní svět Toma Patricka nutil nejednou pomýšlet na vlastní skon. Historka praví, že když byl na návštěvě u svého kamaráda Filipa Trávnického v jeho panelovém bytě v Nymburce, nebylo mu po psychické stránce zrovna nejlépe, a tak vyšel na balkon, neboť se potřeboval nadýchat čerstvého vzduchu. A Osud tomu chtěl, že se v ten moment ozvala jedna z jeho vnitřních položek, onen nepřející Diktátor, který přišel s myšlenkou onoho nečekaného seskoku. Naštěstí Tom vše srdnatě ustál a onoho závažného prohřešku se nakonec nedopustil.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Nebylo to však poprvé, co ona vnitřní položka jménem Diktátor se svým nositelem, tedy s Tomem Patrickem, rozehrála nečistou hru. Již v jeho dětském věku u něj panovaly jisté obavy ze smrti, jenž násobil panický strach z povinné vojenské služby. Tom zejména z ní měl obavy a život tak pozvolna začal vypouštět. Nakonec se mu viditelně ulevilo, když ji zrušili a zavedli pouze profesionální armádu. I tak u Toma nadále převládala obava ze smrti, jíž bohužel nikdo z nás neunikne. Proto se nelze diviti tomu, že onen Diktátor život začal vidět jako jistou přítěž, co člověka donekonečna jen svazuje, a jal se myšlenek na předčasný skon svého hostitele, tedy Toma Patricka. Naštěstí k tomu, zatímco jsou tyto řádky aktualizovány, prozatím nedošlo, a my, badatelé, tak můžeme nadále svobodně rozebírat autorovy počiny a odhalovat a nacházet v nich jistý přínos lidstvu.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Je tedy zřejmé, že Toma Patricka jeho vnitřní položka jménem Diktátor dosti negativně ovládala. To se navenek projevovalo i v psaní. Autor hodlal za den sepsat několik stránek ze svých plánovaných počinů, leč onen Diktátor mu v tom svým přístupem nátlakově bránil. A tak Tom chtě nechtě za jedno odpoledne či dokonce za celý jeden den napsal pouze stránku jednu, což ho velice rmoutilo, neboť si při tom připadal – cituji – jako spisovatelský mrzák.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Ona poetická Konkubína, druhá položka Toma Patricka, i přesto že se snažila o jeho bezbolestný spisovatelský rozkvět, mu taktéž, aniž si to sama uvědomovala, škodila. To když ho neúměrně zahlcovala různými prameny a ozdravnými prvky, mezi něž se řadily Vantelbooklisty a další záležitosti, o nichž jsme tu výše již hovořili. Tom tak v pravé podstatě neznal, co to je relaxovat a jeho psychika tak nevýslovně trpěla. A to i přesto, že autor sám jinak měl Katalnou Mochnu a přidružené spisovatelské prameny rád.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Jo jo, být spisovatelem, to není žádný med, ovšem obdivuji, jak Tom o onen post srdnatě bojoval. Alespoň je na jeho příkladě vidět, jak může být lidská duše zrádná a co takového člověka může čekat, když se rozhodne vydat na spisovatelskou dráhu.

Panter

Ostatně o tom svědčí Tomovo zavedené rčení, tedy že člověk je v podstatě nesvobodný tvor a když ho na kolena nesrazí atak ze strany okolního světa, učiní tak jeho vlastní já. I přesto je důležité život nevypouštět a snažit se urovnat vztahy – jak se svým okolím, tak i se sebou samým, i když to není – znovu podotýkám – mnohdy jednoduché. A to, že díla City Means, i když prozatím v omezené míře, nakonec došly ke svému zdárnému zveřejnění, nejprve tedy prostřednictvím knížky a následně za přispění internetu, lze považovat za malý úspěch.

Anna

Ano, za úspěch se to rozhodně považovat dá. Bohužel Tomovy vnitřní položky, tj. Diktátor a Konkubína, pomýšlely na vyšší posty.

Anonymní dopisovatel

Tom Patrick by se byl býval spokojil s málem, ovšem jeho vnitřní položky v podobě Diktátora a Konkubíny to viděly jinak. Obě byly přesvědčeny o tom, že Tomovu umu by se mělo dostat uznání v celém světě, podobně jako tomu bylo v případě Karla Čapka či Bohumila Hrabala. Pro českého autora toto ovšem často býval nesplnitelný sen, na rozdíl od takové americké či britské spisovatelské smetánky. Tom často snil o tom, jak o svých literárních počinech básní světovým médiím, ovšem dělo se tak spíše výhradně proto, že nevěděl, jak už jinak naložit se svými vnitřními dějovými obrazy, jež se mu, vlivem jejich nedostupnosti v ryze reálném světě, dokola přehrávaly. Občas se dokonce přihodilo, že Tomovy bránily ve fungování v normálním životě a proto akutně potřeboval vyhledat odbornou pomoc. Tu částečně našel, jak již víme, u oné terapeutky Heleny či onoho Jirky. Společně se pak snažil s oběma jmenovanými personami najít jisté možné východisko ze svých nehostinných psychických stavů a pozvolnými krůčky se začlenit do normálního života.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Svým způsobem se tak mohlo někomu navenek zdát, že Tom Patrick je namyšlenec a pokrytec, když byl nucen pasovat se mezi světově uznávané spisovatele. Ovšem skutečnost je taková, že jen veřejnosti prezentoval svůj nelehký boj se svým vnitřním já, který dennodenně zažívá nejeden jiný smrtelník na tomto světě. Tom tak veřejnosti svým vlastním způsobem pouze interpretoval, jak jsou okolní svět či vlastní podvědomí člověka zrádné a jak nesnadný se pak kvůli tomu jeví život jako takový.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedení zpracoval a následně zveřejnil Ten

Já Toma za namyšlence či pokrytce rozhodně nepovažuji a mám pochopení pro jeho názory. Hodnotím kladně, že se nebál o svých obtížích referovat světu. Jeho prostřednictvím jsme se dozvěděli mnoho podstatného o životě jako takovém a jak je v něm těžké bojovat o svoje právoplatné místo.

Anna

Nabízí se tedy otázka: lze Toma Patricka považovat za moderního myslitele či nikoliv? Opatrně si dovolím poznamenat, že ano.

Anonymní dopisovatel

Prostě pan spisovatel, i když Tom sám by si přál namísto toho uvést tvůrce a navrhovatel.

Anonymní dopisovatel

Jistá naděj v boji proti položce jménem Osud za pomocí průvodců, projevená snaha v uctívání sošek a jim podobných náležitostí, jež dle pověstí oplývají zázračnou mocí, či k dobru připočteny mochnické záležitosti, které strádajícím mají usnadnit život – to je jen stručný výčet některých spisovatelských zavedených pojmů, jež provázely díla Toma Patricka. Jeho pětidílná City Meansová série věnovaná fiktivnímu městu jménem Katalná Mochna proslula jako rodinné psychologické drama s fantaskními prvky. A i když s přibývajícími pokračováními atmosféra postupně houstla, stále vše bylo koncipováno tak, aby v daném fiktivním městě případní zájemci prožili pokud možno klidnou a nerušenou dovolenou. I když toto z úst jiných bylo již několikráte vyřčeno, není na škodu si to ještě jednou připomenouti, neboť právě tato myšlenka je pro Tomův žánr THINKFAN COMREAL klíčová.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Právě ona naděj v lepší život je společná všem lidem na celém světě, stejně jako přání mít onoho průvodce, co by je vedl na bezstarostné cestě životem. Právě to je jeden z pádných důvodů, proč si romány Toma Patricka přečíst. Na rozdíl od jiných klasických psychologických románů se autor nevyžívá v detailním líčení syrového příběhu věnovaného lidské závažné tragédii. Pouze se o ní v náznaku zmiňuje a za přispění nápomocných metod z ní hledá jistá možná východiska.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Stejně tak nelze díla Toma Patricka řadit mezi klasickou fantasy, neboť nepopisují zavedený boj dobra se zlem, nýbrž boj člověka s položkou jménem Osud a to pokud možno nenásilnou formou. Pokud tedy čtenáři Toma Patricka mermomocí řadí do žánru fantasy, pak by se správně mělo jednat o takzvanou fantasy psychologickou.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom Patrick, jak vyplývá z jeho děl, byl přeci jen neobyčejně zdatný řemeslník. Nebál se definovat svůj vlastní tvůrčí žánr THINFAN COMREAL (thinking fantasy coming from real world) a jeho prostřednictvím čtenáře postupně seznamoval s Katalnou Mochnou a jejím okolím. A nutno dodat, že odvedl kus poctivé práce. Bohužel mnozí kritici, mezi nimiž byl přítomen i již zmíněný Aleš Misař, Tomovi vytýkali nedostačující kvalitu právě onoho spisovatelského umu a přehršel dialogů obsažených v textu.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a zveřejnil Ten

Je známo, že se Tom, co mu tvůrčí síly stačily, svoji tvorbu snažil obhajovat a to následovně: „Dialogy pro mě při psaní sehrávají velice podstatnou roli, neboť jejich prostřednictvím se lépe seznamuji s jednotlivými postavami. A právě dialogy jsou tím, co na filmovém plátně vyniká. Na rozdíl od takových akčních scén, které se jednak po textové stránce špatně tvoří a jednak na filmovém plátně vždy působí dosti chaoticky. A to není nic pro mě.“

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

A tak nezbývá nežli knižním počinům Toma Patricka do budoucna popřát jen to dobré a také hodně čtenářů. A kdyby se položka jménem Osud nad autorem do budoucna přeci jen smilovala, mohla by mu dopřát i filmové zpracování a tak ulevit jeho neustálým vnitřním obrazům. Vždyť člověk žije jen jednou a měl by si tudíž splnit veškerá svá tajná přání.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Také já se k výrokům Rebeky a Pavla připojuji a Tomovi do budoucna přeji mnoho tvůrčích úspěchů.

Panter

Já se přidávám. Vždyť za co by život jinak stál, kdyby jím měl člověk pouze nečinně procházet – bez tužeb, beze snů, bez naděje v něco věřit. Ať se tedy nejen Tomovi ale i ostatním lidem na celém světě splní, oč celý život usilují. Jako bych slyšela mochnickou personu Radovana Litevského, jak lidem klade na srdce: život je příliš krátký na to, aby si ho člověk dokázal naplno užít. A proto nebuďme nečiní vůči svým tužbám a dejme jim volný průchod. A když se budeme opravdu snažit, určitě se nám nějaké to přáníčko vyplní.

Anna

Co k tomu dodat? Snad jen: mějme se všichni pěkně a neztraťme se na cestách, jež spějí ke splnění našich niterních tužeb.

Anonymní dopisovatel

Tímto tedy dočasně uzavírám bránu do svého světa fantazie a ukládám se ke spánku. Myslete na mne pokud možno, moji věrní čtenáři, jen v dobrém. Mějte se pěkně a zase někdy… na shledanou.

Tom Patrick

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Flying antasy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *