Zesnulému s láskou (6)

Dnes je tomu již pět let

co jsi od nás nadobro odešel

tam na druhý břeh

z něhož není cesty zpět

.

Říká se, že bolavé rány zhojí čas

Avšak co naplat, mně stýská se pořád!

Po dotyku tvých vroucných dlaní!

Po hřejivém slovíčku z tvých úst!

Po tvé celistvé výjimečné osobnosti!

Jež měla pozitiv na rozdávání

a přitom žila ve vší počestné skromnosti

.

Nikdy jsi neodmítl pomoc druhým

i když neprožíval jsi zrovna šťastné období

kdy nemoc zhoubná zlá počala v tobě bujet

a ty kvůli ní zažil sis chvíle kruté

.

Nikdy jsi to na sobě však nedal znát

i když to musela být muka vpravdě bolestivá

Za to všechno budiž ti dík

muži můj milovaný, jedinečný

.

Jednou se možná naše cesty protnou

až ani já již nebudu personou ryze pozemskou

Poté konečně spočineme v náručích vroucných

jako dva šťastní nalezenci

.

Společný nebeský dům bude nám patřit

s nebeskou zahradou nedaleko nebeského nároží

kde pravidelně shledáme se s těmi

co rovněž svět předchozí dávno opustili

.

Na nebeské představení poté zajdeme se podívat

či studiem v nebeské knihovně se zaměstnáme

a teprve až s příchodem večera

do svých nebeských obydlí pozvolna zavítáme

.

Ano, přesně tak tomu bude

až my dva se na tom druhém břehu sejdeme

a vzájemně jeden druhému vylijeme srdce svá přetěžká

srdce osudem kdysi tolik zkoušená

.

Ach promiň!

Promiň mi můj choti zesnulý nejdražší!

Já nechala se sněním příliš unést!

.

Však co mi také zbývá

když ty tu po mém boku hodnou dobu nejsi

a já, nešťastná, musím si neustále zoufat

snažíc se k tobě cestu schůdnou nalézt

.

Proč vše komplikované tak být musí

a my přeživší přicházíme o své nejbližší?

Přičemž sami máme do skonu daleko

a tak mnohdy na život si sáhneme

aby naše trápení předčasně uspíšeno bylo

.

Ne, neboj se muži zesnulý můj

já nevrazím si do srdce obávaný to nůž

Však věř mi, že nelehké pro mne stále je

být tu bez tebe

.

Proto tě snažně prosím:

přimluv se tam na druhém břehu

ať po svém přirozeném skonu

sdílím posmrtné bytí po tvém boku

.

Já, Helga Larožská

ta, co v úctě Boha má

.

Tímto končím svojí zpověď

Zdrávas, otčenáš, amen

Portrét kašny, nacházející se v nebeské říši, podle návrhu Helgy Larožské

Posted in Problematické navázanky Martina Jabkeniče | Leave a comment

Na prahu nového milénia (5)

Noční město žije nespoutanou zábavou

kdy vesměs všichni v něm přítomní

hýří pozitivní optimistickou náladou

A když půlnoční ohňostroj

vstup do nového milénia konečně ohlásí

pak teprve propuká to pravé bujaré veselí!

.

V početném davu na náměstí

jsou rovněž přítomny dvě výjimečné ženy

co v jednom z tamních barů náhodně sešly se

nespočet opojných drinků spolu popily

a poté láskou vzájemnou k sobě vzplanuly

.

Ano, už to tak bude!

Neboť záhy do hotelu jejich kroky spějí

a tam hodlají se oddat vášni ryze spalující!

.

Jakmile dveře hotelového pokoje za ženami zapadnou

ihned rozehrávají nespoutanou hru milostnou

kdy jedna z druhé a naopak

oblečení pozvolna sundává

dokud před sebou nestanou

dvě zcela nahá těla

.

Jelikož v hotelovém pokoji poměrně chladno je

jest předem rozhodnuto o milostné předehře

jež odehrát se má v právě napuštěné horké to vaně

.

A tak dvě nažhavené nahé ženy

do horké lázně plně ponořeny

hýčkají se vzájemnými něžnými dotyky

jež spějí k nejednomu vášnivému vyvrcholení

.

Stejně jako k tomu přispívají polibky

na tom či onom místě intimním

umocňující pocit slastného blaha

na pozadí neopakovatelné noci nového milénia

.

Ta rozhodně ještě nekončí!

.

Z dráždivé předehry

má se stát akt hlavní!

To na řadu konečně přijdou slibované hrátky

na čerstvě povlečené to pelesti!

.

O to aby byly co nejpikantnější

chce postarat se jedna z žen tím

že svojí partnerce nohy a ruce sváže

a oči svojí šálou ještě pro jistotu zaváže

.

Poté, co na sebe župan vezme

pospíchá ihned dolů do baru pro šampaňské

jež následně hodlá na spoutanou po troškách nalévat

a s pomocí kostek ledu jazykem poté

slastně z nahého těla slízávat

.

Zatímco dotyčná spřádá v baru své milostné plány

prochází hotelovou recepcí vysoký muž tmavé pleti

Ten k jednomu z výtahů okamžitě zamíří

aniž by vzbudil jakékoliv podezření

.

Přeci jen je silvestrovská noc

jež lidi nutí slavit doslova o překot

přičemž nejinak jest tomu v hotelu

kde personál nemá čas sledovat

tu či onu právě příchozí personu

.

Poté, co hlas sedmé patro ohlásí

muž z výtahu zcela osamocen vystoupí

a pak již chodbou spěšně kráčí ke dveřím

.

Muž nemarní drahocenný čas!

.

Za kliku opatrně vezme!

.

Když zjistí, že to jde hladce

do pokoje nenásilně vejde!

.

Jeho pohled okamžitě na postel se upne

kde ona nahá svázaná

stále leží v neměnné to poloze

Kdy šála tuze hebounká na dotek

zakrývá její oči

průzračně duhově modré!

.

Muž se déle nerozmýšlí!

Brašnu z ramene neslyšně shodí!

Z ní zbraň posléze vytáhne…

A pak jako ve zlém snu

vypálí nejméně patnáct kulek!

.

Muž se v pokoji déle nezdrží

a po vykonání krvavých orgií

jej ihned opouští

Kdy zbraň nazpět do brašny uloží!

Tu opětovně přes rameno si přehodí!

A pak již zpětně kráčí chodbou

jako by se nestalo vůbec nic podstatného

.

Míjeli se u výtahu

kdy on dolů v plánu jet měl

kdežto ona právě přijela sem nahoru

a to se šampaňským a s miskou ledu

.

Chodbou spěšně spěla do pokoje s číslem …set

kde následně naskytl se jí otřesný pohled

na zkrvavené nahé ženské tělo

jež pražádných známek života vícero nejevilo

.

Láhev se šampaňským a miska s ledem

s dunivým řinkotem dopadají na zem!

Tím jedna romance

definitivně dochází svého konce!

.

Kdo jen stál za tím vším?

To se patrně již nikdo nikdy nedozví

.

Jisté je jen jedno

a sice že předčasně ukončen byl život

jedné mladé půvabné to ženy

jež stačila jen z pouhé části

naplnit své novoroční předsevzetí

.

A to na prahu nového milénia

na které bude již výhradně

z druhého břehu posmrtného vzpomínat

Portrét onoho domnělého střelce, jehož přičiněním vyhasl život jedné mladé dívčiny

Posted in Problematické navázanky Martina Jabkeniče | Leave a comment

Klavírista a pěvkyně (4)

Jeho doménou stal se klavír

k němuž tíhl již od raného dětství

coby nadějný to virtuóz

.

Již od svých pěti let měl tedy ve všem jasno:

v koncertních síních bude mu jednou

aplaudovat ve stoje obecenstvo!

A jeho jméno poté nahlas vysloví i ti

kdož s klavírní tvorbou doposud neměli žádného dočinění

.

Tak nadaný klavírista pilně na sobě pracoval

kdy nejprve pro své známé

a pak i pro druhé v kavárnách hrával

.

Jenže, co nestalo se, přišla válka!

A ta mladému hudebníkovi veškeré ideály náhle vzala!

.

Mladík sice dál u klavíru vysedával

leč nebyla to žádná velká sláva

.

Vždyť co by také jeden očekával

od nevypočitatelných okupantů

jenž bezmezně uctívali svého vůdce – diktátora!

.

V dané zemi tak nastaly kruté časy

kdy sužovaly ji existenciální nejistoty

což ostatně nejednou i náš klavírista sám na sobě pocítil

to když klavír prašnou cestou byl nucen vláčet do další putyky

.

A tu se to stalo!

.

Mladík zanechal vláčení svého těžkého břemena

a zaposlouchal se do podmanivého hlasu

jehož zpěvné partitury snad ani nemohly pocházet

z tohoto pozemského světa

.

Tak schod za schodem

zdolával mladý klavírista obstojně

až v domě na správné dveře konečně natrefil

a ty pak dokořán otevřel

.

Následně kvapně vstoupil dovnitř

a pohledem střetl se se zpěvnou bohyní!

.

Než však vůbec došlo ke vzájemnému jmennému představení

obě persony vylekal hřmotný lomoz vycházející přímo zvenčí!

Lomoz způsobený těžkým tankem!

Právě ten mladíkův klavír právě doslova drtil na změť nefunkčních třísek

a to svým smrtícím pojízdným pásem!

.

Dotyčný si v té chvíli uvědomil

když vše sledoval z bytu té slečny

že její andělský hlas

zachránil mu právě život toliko cenný

a zároveň s tím že zanikla jeho živnost počestná

sen celoživotní

.

Co si jen počne nyní?

.

Dotyčná mladíkovi však do duše ihned začíná promlouvat

že i ona má hudbu tuze ráda

a nikdy by se jí zcela úplně nezřekla

leč situace je nyní závažná

.

V těchto nelehkých časech válečných

člověk musí mít připraven plán záložní

jenž by jeho bolavou duši

alespoň částečně zhojil

.

Mladík bere si ta slova slečny ihned k srdci

a rovněž s vděkem přijímá její nabídku

a sice že u ní dočasně může pobýt

než se situace ve městě alespoň částečně zklidní

.

Společně oba chodili vypomáhat do nemocnice Blahoslavených sester

kde dojímaly je příběhy věru rozmanité

Příběhy z řad tamních vojáků či pouhých civilistů

jež sem rovněž zavedly cesty nevyzpytatelného osudu

.

Sám osud tomu rovněž chtěl

že potkali se nadějný klavírista a talentovaná to pěvkyně

.

Právě ona společná záslužná práce

čím dál více sbližovala je

i když to mnohdy, pravda, nebylo jednoduché

a to pro lidské utrpení – více či méně závažné

.

Postupně však jako by se ale blížil konec

té nelidské války kruté

kdy daného diktátora náhle zmohla nemoc zlá

a dotyčný, sám jen pouhý člověk, jí pozvolna začal podléhat

.

V den jeho skonu pak

dorazila do okupované země osvobozenecká vojska

aby ta definitivně zúčtovala s těmi

jež si nárokovali to, co dle úmluv nenáleželo jim

.

Sami okupanti takový nápor nečekali

a coby naprosto bezradní

(nemaje svého hlavního vůdce)

nakonec po pár dnech raději kapitulovali

.

Mnozí z nich na útěk se dali

prchajíc před soudními tribunály

jež řádný proces hodlaly vésti

kdy na jeho konci pak pro odsouzené

měly padnout odpovídající spravedlivé tresty

.

A tak zatímco někdejší přívrženci diktátorského režimu

čekali na daný zlomový verdikt

lidé z osvobozené země

mohli se konečně radovat

ze znovunabyté kýžené svobody

.

Mezi nimi samozřejmě nechyběli onen klavírista, ona pěvkyně

společně oslavující mír za přispění hudby líbivé

kdy podmanivé tóny klavíru v kontrastu s líbezným to hláskem

ještě více umocnily dané okamžiky plné úsměvů

v nejedné tamní kavárně

.

A pak, časem, to již nebyla jen skromná prostranství

kde pár pořádal svá veřejná vystoupení

Rovněž velké sály předních hudebních světových scén

žádaly si tyto dva mimořádné talenty ojedinělé!

.

Mladíkovi se tak splnilo jeho přání z dětství

být úspěšný právě na poli hudebním

stejně tak jako mladé slečně

jež toužila po velké rodině

.

Oba dva, již šťastně ženatí

sami vychovávali pět svých vlastních dětí

jež odmalička ve stopách svých rodičů hodlaly jít

a obdobně hudbou jednou se živit

.

Co na tom, že kdysi byla jiná doba

kdy válka vysněným ideálům nepřála?

Nyní však již hodnou dobu panoval v zemi mír

a pomyslné dveře tak otevřeny byly

nejen za hranice rodné Evropy

.

Co přát si víc?

.

Snad jen šance ve správnou chvíli se chopit

a pak již za svým vytyčeným cílem dravě si jít

.

Toť moudrá rada opakovaně vyslovená

z úst onoho klavíristy, oné pěvkyně

Páru, jenž na život nikdy nezanevřel

a ruku v ruce, bok po boku

byl odhodlán jím i nadále statečně procházet

Na obrázku jest zachycen onen klavírista

Posted in Problematické navázanky Martina Jabkeniče | Leave a comment

Těžký životní úděl jedné němé tváře (3)

V jednom z Maribských přístavů kotví loď

jejíž osazenstvo má v dohledném plánu

plavit se po širém moři

a především oslavovat a bavit se zcela nezávazně

.

Tvrdý alkohol tak začíná téct proudem

poté, co na loď naskočí poslední pasažér

a kormidelník záhy nato udá náhodný směr

přičemž i on zavdá si z lahve whisky vrchovatě

.

Daná zábava je tak v plném proudu

a dle toho také náležitě projevuje se chování palubních hostů

jejichž bujaré veselí

stupňuje u nich mimo jiné i značnou agresi

.

Ta projeví se hnedle záhy

to když jeden v opilosti do toho druhého prudce vrazí

načež ten si to rozhodně nenechá líbit

a stejnou měrou svému sokovi vše následně oplatí

.

Nakonec však banda zpitých nevychovanců

přeci jen natrefí na snadnou oběť

na níž bez rozmyslu může testovat

svoji krutou zábavu

.

Kdy stává se jí nebohá němá tvář!

Psík s příznačnou rasou kokršpaněla!

.

Tak rána stíhá ránu!

Není opomenut ani kopanec!

.

Psík brání se tomu neúnosnému surovému nátlaku

bolestí skuhrá

.

Leč má to marné!

.

Kokršpaněl posléze opětovně zaskučí

to když flaškou po něm kdosi nekontrolovatelně mrští

a tím mu nemilé zranění způsobí

.

Nejprve na hlavě!

A při opakovaném nevybíravém chování

následně na přední pacce!

.

Psíkův osud je pár minut nato zpečetěn!

To když v zuboženém stavu vhozen jest

do vln nevyzpytatelného moře

.

Ba co víc!

To co nevidět má prověřit bouře sílící!

.

Ano – vmžiku je tu!

Hrozivá!

Nemilosrdná!

V divokých výbuších hněvu nepoddajná!

.

A psík tak i nadále skučí!

.

Svou mysl nyní upíná k jedinému

a sice že divoké vlny možná vtáhnou ho co nevidět

do svých lačných chřtánů!

.

Snad menší štěstí v neštěstí kokršpaněl měl

kdy odkudsi po rozbouřeném moři

náhle připlulo několik necek

a on tak z posledních sil

vyškrábal se na jednu z nich

své zubožené vysílené tělíčko takřka necítíc

.

Avšak ani zdaleka kokršpaněl neměl ještě vyhráno!

Bouře dál bičovala vše

co do cesty jí přišlo!

.

Jak vše nakonec dopadlo?

.

Vezměme to pěkně popořádku

.

Bouře ustala až k ránu

kdy na jednom ze vzdálených ostrovů

vyvrhla svoji částečnou zkázu

.

A to i s nebohým psíkem!

.

Na první pohled skutečně vypadal

že je mrtev!

.

Opravdu však jen na ten pohled první!

Neboť k životu pozvolna přicházela ona němá tvář

to když slunce oslnilo ji paprskem vřelým

a ta očkem zamrkala

.

Jednalo se snad o pravý psí ráj?

Napadlo v té chvíli kokršpaněla

.

Pravda bohužel byla daleko krutější!

A němá tvář si vše okamžitě uvědomila

poté co plně procitla

a namáhavě pohlédla směrem k moři

.

V nových nesnázích tak ocitl se psík

jenž byl celý prokřehlý a především hladový!

A tak s vděkem alespoň uvítal

příděl potravy v podobě ryby

jíž moře vyvrhlo na pláž

.

Kokršpaněl si velmi dobře uvědomoval

(i přesto že to byla pouhá němá tvář)

že bez cizí pomoci sotva na ostrově přežije

.

A tak, když se trochu zmátořil po snídani nevalné

vydal se hledat zárodky případné civilizace

i když právě s ní ne vždy dobré zkušenosti

ve svém životě zrovna měl

.

Namísto ní psík však na rozmanité překážky narážel!

A to v podobě zažitých zákonitostí

pro něj doposud neznámé přírodní džungle!

.

Tu nešťastně škobrtl o větev!

Tu zas málem do bažiny zahučel!

.

Ovšem asi největší strach kokršpaněl zažil ve chvíli

kdy spatřil jak dva místní pomyslní predátoři

spolu o místo na tomto pozemském světě soupeří!

.

Zatímco aligátor v daném souboji obstál

a anakonda chutnou kořistí se pro něj stala

kokršpaněl musel se tentokrát spokojit pouze s jedním mrtvým ptáčkem

na něhož natrefil cestou

.

Poté, co zklamán a vysílen opouštěl džungli nehostinnou

.

S vyhledáváním případného noclehu

se psík zbytečně nenamáhal

neboť únava jej naráz celého zmohla

.

Ranní probuzení stalo se pro němou tvář

(poté, co ta plně opět procitla)

do jisté míry znovu překvapivé

neboť byla zachumlaná v teplé dece

.

A co na tom bylo ještě zajímavé

že kdosi vedle ní dokonce položil misku

Misku s pitím a jídlem!

.

Že by přeci jen dostala se do rukou oné spásné lidské civilizace?

.

Bylo tomu opravdu tak

jen s tím rozdílem

že pouze jeden jediný člověk ji zastupoval

.

On sám, podobně jako psík, stal se nechtěným trosečníkem

jak následně vypověděl ve svém příběhu dojemném

Předtím však němé tváři popřál dobré jitro

nabádajíc ji, ať zavdá si z misek chutné sousto

.

A tak kokršpaněl ve svém nuzném psím životě konečně poznal

přívětivou lidskou tvář

jež soucítila s ním

tím že poskytla mu tolik potřebný dočasný azyl

.

Psík sám s vděkem snažil se

svému zachránci šlechetné gesto hnedle oplácet

tím že pomáhal mu se sbíráním větví na oheň

na němž měl být připraven polední oběd

.

Po zbytek dne pak onen zachránce – trosečník

měl dostatek práce se zprovozněním

svého dopravního letadla

jehož porucha ho život málem stála

.

Po tři následné dny

po hodinách úmorné dřiny

letoun byl konečně letu schopný

a trosečník a psík tak mohli ostrov nadobro opustit

.

Přálo jim, po vlně nezdarů, konečně ono kýžené štěstí?

.

Budiž vám odpovědí toto následující:

.

Zatímco někdejší osazenstvo lodi

do jednoho utonulo v rozbouřeném moři

psíkovi a jeho ochránci bylo naopak umožněno žíti dále

a setkat se s těmi, jenž očekávali je netrpělivě

na padesát kilometrů vzdálené to pevnině

.

Co říct k tomu samotným závěrem?

.

Za sebe přeji oběma toto jediné:

Kéž jen to ryze pozitivní a pěkné

provází je od nynějška v jejich pozemských životech

.

Tolik moje maličkost, moje já

ctitel lidí s dobrým srdcem, milovník všech zvířat

Posted in Problematické navázanky Martina Jabkeniče | Leave a comment