ČÁST 1
Příběh dvou rodin: Láska s příchutí opery (1) – Monstrum (11)
Na počátku našeho vyprávění jistý muž truchlí po své zesnulé ženě. Za poslechu opery a jejích významných představitelů jeho milá postupně ožívá a pozvolna se tak navrací do pozemského života, po bok toho, jehož na celém světě nejvíce milovala (1). Jako by se tím opakovala minulost. Onen jmenovaný muž se totiž kdysi obdobně ocitl na prahu smrti, když se dobrovolně rozhodl sáhnout si na život. V danou chvíli při něm stáli všichni svatí, neboť byl nakonec skonu ušetřen. To když právě natrefil na svou osudovou lásku, do té doby stejně těžce zkoušenou osudem, s níž se posléze oženil. Život oběma – bok po boku – tak pak začal dávat zase konkrétní smysl (2). Jeho součástí se stal i psík – kokršpaněl, jenž do doby, než se k páru dostal, obdobně ve svém životě zažíval jen výhradně to zlé, a kterého – jak jinak – rovněž naháněla nehostinná smrt. To když byl partou výrostků surově napadán a poté vhozen do rozbouřeného moře, a obdobnou shodou šťastných okolností unikl jinak jistému nevyhnutelnému skonu. Naštěstí se psík dostal na opuštěný ostrov, kde se ho následně ujal lidský trosečník, který následně opravil porouchané letadlo, a tak se oběma podařilo úspěšně odcestovat. To parta výrostků takové štěstí neměla, neboť našla smrt právě v rozbouřeném moři (3). Byl to právě syn výše jmenovaného páru, kdo jej přivedl do rodiny. I jeho, coby obdobně hudebně nadaného, stíhala tragika života, který mohl – nepřekvapivě – předčasně vyhasnout. Přišla totiž válka a tak to mladík coby klavírista neměl vůbec jednoduché. Hrával sice po kavárnách, uživit se tím v té době však byla řehole. Sice přišel o svůj zdroj obživy, avšak zároveň našel svoji budoucí partnerku – rovněž nadějnou umělkyni, jenž mu poskytla tolik potřebné zázemí. Oba nakonec nelehké období zdárně společně překonají. Jejich počáteční přátelství přeroste ve vztah vážný a již, coby šťastně ženatému páru, se jim narodí pět stejně nadaných dětí (4). První z nich – dcera – právě vstupuje do nového milénia. Jako všichni ostatní i ona si daný přerod užívá plnými doušky. Ovšem ne nadlouho. Vše se změní ve chvíli, kdy předčasně vyhasne život její nové partnerky, s níž se seznámila v baru; ta je totiž násilně zavražděna neznámým atentátníkem (5). Zatímco tato žena je vpravdě volnomyšlenkářská, její sestra je naprostý pravý opak: bez menšinové orientace, pobožná, toužící po rodině. Obě však shodně provází životní tragika (6). Novináře, jenž jednotlivé členy početného rodinného klanu sám zpovídal, to přiměje k sepsání obsáhlého, vpravdě kontroverzního článku. Tragiku života totiž dává do kontextu s filozofií jisté skupiny lidí, toho času ve vězení. Článek následně oprávněně vyvolá značnou odezvu a vybídne k zamyšlení. I přes značnou nevoli některých respondentů si autor za ním stojí. Zbývá si tak položit vpravdě zásadní otázku a sice kde jest ukryta ta skutečná pravda. A sice, zda život vážně stojí za žití, či je kvůli každodenním tragédiím naprosto zbytečný a tak má být jednou provždy „nenásilně humánně ukončen“, jak to požaduje právě ona vězněná skupina, jež se o něco takového neúspěšně sama dokonce pokusila (7). Částečně na tuto otázku dává odpověď příběh třetího člena muzikantského rodu. Dotyčný svůj život nejprve vidí jako naprosto zbytečný (v čemž jej navíc záhy utvrdí vpád teroristů do školy, v níž studuje), jejich následná povahová proměna jakožto uchráněné životy všech zúčastněných a poškozených (za přispění nadpozemských bytostí – andělů) jej však donutí názor na život jako takový zcela přehodnotit (8). Stejně tak je na tom bratr. Ten, na rozdíl od svých sourozenců, se k hudbě coby celoživotní vášni musí poctivě dopracovat. Původně, coby neúspěšný uchazeč o práci u policie, to posléze jako hudební persona dopracuje z nich nejdál. To poté, co se po zpackaném policejním zátahu dostane do vězení, kde s ním celu sdílí bývalý houslista. Pod vedením dotyčného v ní mladík začíná pilně cvičit dlouhé hodiny a je tak talentovaný, že jej ihned po propuštění bez problémů přijmou na hudební konzervatoř, po jejímž úspěšném absolvování se z něj stane sólista samotné České státní opery. S ní začíná vyprodávat koncertní haly a sály, byť je po policejním zátahu doživotně upoután na vozík (9). Stejnou trnitou životní cestu absolvoval jiný mladík, říkající si Mack – pro změnu jedináček žijící u matky. Vydával se za bohatého, i když jím ve skutečnosti vůbec nebyl. Svým „vyvoleným partnerkám“ sliboval manželství, i když byl v daný okamžik ve vztahu s dalšími ženami (na to ostatně nakonec krutě doplatil, když vše vyšlo najevo). Pak Mackovi osud zasadil tu nejtvrdší možnou životní ránu – jeho matka – ta jediná, kterou v životě měl – náhle skoná na infarkt. Mackovi poté nezbývá nic jiného než přehodnotit svůj dosavadní prostopášný život. Úspěšně se vzdá svodu žen, založí rodinu a stane se pyšným otcem (10). Sami Mackovi rodiče to kdysi v životě rovněž neměli jednoduché. Podobně – jako u prvně jmenované hudebně založené rodiny – i tuto sužovaly těžkosti života, místy zahalené do nadpozemského tajemna. A i o Mackovu matku usilovala smrt. Z původně neznámého vetřelce se sice vyklubal její choť, policie ale případ odložila, neboť muž v té chvíli nebyl při smyslech. Jak k tomu mohlo dojít, se prokázat ale nepodařilo. Své ženě byl její muž přes padesát let jinak věrný a manželství bylo ukázkově spořádané – bez hádek a násilného chování. Mužův stav se navíc záhy stabilizoval. Policie případ tedy odložila (11). Nabízí se tu tak zajímavý konspirační závěr: bylo skonání ženy z druhé jmenované rodiny jakousi odplatou osudu? A to konkrétně za nečekané vykoupení z osidel smrti právě ženy z oné rodiny prvotně zmiňované, tedy hudebně zaměřené? Nebo má vše mnohem prostější vysvětlení, tedy, že vše bylo dílem obyčejného lidského smrtelníka, jenž si takto pohrává se čtenářovou psychikou?
