Básně (29-34)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Martin Jabkenič – sbírka básní)

ČÁST 2

Rod Habrů a jeho nelehká cesta za štěstím – Nelidský jatečník (29) – Mezi životem a smrtí (34)

Malíř sice nakonec došel vykoupení z pozemských utrpení, avšak boj s nehostinným krutým Osudem na ni probíhá dál. Svědčí o tom jistá nelidská hyena, mající na svědomí nespočet vražd z řad lidských nezletilců (29). Jako zázrakem je z jejích osidel propuštěn až malý Mark, jemuž pomohlo, že se oddaně staral o své malé štěně. Bohužel i jeho o něco později stihne nemilý osud. Markova někdejší přítelkyně jej opustí kvůli nevěře. Mark se zpočátku nevzdává a začne po ní pátrat, v naději, že se vše urovná. Jedna z cest jej zavede až do Paříže, kde navštíví hotel, kde jeho někdejší láska má údajně momentálně přebývat. Mark ji však přistihne s jiným. Tedy alespoň tak si to jmenovaný vysvětluje. Život pro Marka tak definitivně ztratil smysl. Nemá pro koho by žil, a i když se dotyčný nevědomky dopustil omylu, již nikdy se nestačí dozvědět skutečnou pravdu, tedy to o Jeleně a Katje, o jejich náhodném setkání a o noci plné vášní. Mark tedy dobrovolně odchází z tohoto světa utonutím v Séně (30). Rod Habrů smutní, právě přišel o jednoho ze svých potomků. Aby toho neštěstí nebylo málo, tak daný rod je navíc silně zadlužený a to pro svoje neuvážené investování. Mark sice odešel na věčnost, jsou tu však jeho další dva sourozenci, Sandra a Oleg a především pak obětavý retrívr Ben. Je to právě on, kdo zabrání hrozící exekucí sídla Habrů! Ba co víc, pomůže nejen svým nynějším majitelům, ale rovněž i nevidomé dívce Kláře, jíž coby slepecký pes jinak oddaně vypomáhá a je nepostradatelnou oporou na jejich společných procházkách tamní přírodou (31). Následně jsou to i samotní pokračovatelé rodu Habrů, kdo Kláře v jejím dospělém věku poskytne potřebnou oporu. To když je nebohá slečna obviněna z krvavého mordu, jenž však, jak ona neustále dokola opakuje před soudem, nespáchala. Skutečná pravda o něco později vyjde najevo, přičemž se o to přičiní ten samý právník, co kdysi rod Habrů zastupoval v případu onoho nálezného neboli pokladu nedozírné ceny, jemuž nakonec připadla štědrá odměna, zatímco majitel lomu ostrouhal. A byl to právě on, kdo daný trestuhodný čin spáchal. Tentokrát to však nebyl retrívr Ben a jeho psí tlumočník, nýbrž jedna bájná harfa, co majitele lomu najisto usvědčilo. Jmenovaný se pak, pod tíhou viny a tlaku okolí, psychicky nervově zhroutí. Naprosto zničená je i sama Klára, rod Habrů jí však, jak již bylo řečeno, nabídne patřičné útočiště a nic na tom nezmění ani fakt, že i v jeho řadách údajně přebývá zlo (32). Někdejší majitel lomu se však nevzdává a na pokraji svých zlobných sil se rozhodne zosnovat jeden ze svých posledních zákeřných plánů, to když se k němu donese novinka, že se Klára přivdala do rodu Habrů. Vězněný využije svých kontaktů z doby, kdy se, v rámci pobytu v zahraničí, měl možnost setkávat se s lidmi z různých společenských vrstev. A právě v cele jej navštíví jistý úředník, jenž má na starosti odvody. Ten následně zařídí, aby byl manžel Kláry urgentně povolán do zbraně. Ve válce mladík zažívá krušné chvíle, navíc ti, co do ní nemusí povinně narukovat, se mu, přímo či nepřímo, posmívají. Otočí až ve chvíli, kdy je na bojišti těžce raněn právě jeden z řad oněch posměváčků, jenž, jakožto před ním sám mladík, bojuje o svůj život (33). Existuje vůbec nějaký spravedlivý Bůh? Právě to si říká nejen onen manžel Kláry, když zpětně vše rekapituluje v obětí své milované choti coby již plně zotavený a to v bezpečí svého rodného sídla, nýbrž i někdejší majitel lomu, těsně před svojí popravou. Klára, na rozdíl od nich však více nepochybuje. Vždyť již tolikrát unikla ze spárů nespravedlnosti. A to oprávněně. A když pak zakrátko znovu čelí nehostinnému osudu, již se nehroutí. Ona prostě ví, že její otec, momentálně ležící v kómatu v nemocnici, kam za ním přišla, záhy bude kráčet coby plně uzdravený dále životem a těšit se z něj. Klářino přání se posléze stane skutečností. Zato mladý muž, postávající opodál u lůžka své matky, ve své snaze pohoří. On sám však předpokládal, že po vzoru Kláry a její láskyplné humanity docílí toho samého. Avšak, bohužel, nezadařilo se. Muž nemá pro koho by žil: otec popraven, matka na smrt nemocná. Klára hodlá muži pomoci a vskutku, i on se pak se svojí matkou brzy nato shledává s coby živou a plně šťastnou. A tak zatímco rod Habrů a jeho příbuzenstvo dochází zaslouženého vykoupení a kýženého životního štěstí, syn s matkou se jej dočkávají v onom světě posmrtném, kde, ruku v ruce, bok po boku, společně kráčejí ve vzájemném harmonizujícím souznění (34). Stejně jako malíř s poslední svojí pozemskou láskou, jakožto Marie s milým svým či Eliška s manželem svým.

Rubriky: Martin Jabkenič (sbírka básní) - ucelený příběh | Napsat komentář

Mezi životem a smrtí (34)

Postával u lůžka nemocné

přemáhal v sobě žal

tak moc chtěl dotyčné povědět

jak má ji rád

 

Co pro něj znamená

i když jej nevnímá

Prostě tam stál

a k oné nemocné promlouval

 

Postávala u lůžka nemocného

třídíce vzpomínky

jak krásně jim bylo

když spolu cestovali

 

Co pro ni znamená

kouzlem hodlala dotyčného přivolat

Prostě tam stála

plně soustředěna

 

Již chystal se odejít

když donesl se jeho uším ten náhlý vzlyk

Spěšně ohlédl se za sebe

a zpozoroval vskutku nevídané

 

Onen nemocný

co až doposud bezvládně ležel na pelesti

měl se náhle čile k světu

 

Ba co více

poznával tu osobu!

 

Svojí dcerou ji nazýval

a ta svorně přikývla

když opakovaně její jméno z úst otcových zaznělo

zcela správně vysloveno

 

Váhal s odchodem

když ono spatřil

za zázrak vše považoval

sám jeden chtěl zažít

 

Přistoupil tedy k té

co měla ho na svědomí

v čem spočívá, ptal se

dychtivě prahl po odpovědi

 

Ničehož prý na tom není

pravila k němu

polibek z lásky či přátelství darovat stačí

v tom tkví celé tajemství úspěchu

 

Tak prostinké se to zdálo

a přeci jen těžké navenek bylo

to když onen polibek

vyšel zcela naprázdno

 

Pouhá smrt tak matku a syna dělila ode dne

kdy oba sejdou se na konečné

Proč dané však ale neuspíšit

když v pozemském životě nelze navázati kontakt s osobou

jež je vám na světě z celého srdce nejmilejší?

 

Rozhodla se tedy vyhovět tomu přání

kdy dotkla se místa niterního

a srdce náhle přestalo bít

plně umrtveno

 

Někdy není snadné rozhodnout

kam budou ubírat se další kroky

toho, jenž nedokázal zapomenout

na pozemské nelítostné křivdy

 

Syn však již nemusel si zoufat

vždyť právě se se svojí matkou shledal!

Zesnuli spolu a přeci naživu byli

tam na druhém posmrtném břehu

na němž se ruku v ruce oba ladně nesli

 

To otec v doprovodu dcery

na opačnou stranu mezitím přešel

připraven znovu po jejím boku žít

a mít v úctě pozemský svět

jenž opět stát se měl jeho domovem

po mnoha v kómatu promarněných letech

 

Tenká hranice mezi životem a smrtí tak překročena byla

kdy vyvolení jedinci měli možnost volby, práva veta

 

Kéž je ono dobré pouze čeká

na cestě, po níž rozhodli se dobrovolně vydat

I nadále naplněni láskou a přátelstvím

jež učiní je plně šťastnými…

 

Navěky!

Rubriky: Martin Jabkenič (sbírka básní) | Napsat komentář

Básně (29-33)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Martin Jabkenič – sbírka básní)

ČÁST 2

Rod Habrů a jeho nelehká cesta za štěstím – Nelidský jatečník (29) – Mezi životem a smrtí (34)

Malíř sice nakonec došel vykoupení z pozemských utrpení, avšak boj s nehostinným krutým Osudem na ni probíhá dál. Svědčí o tom jistá nelidská hyena, mající na svědomí nespočet vražd z řad lidských nezletilců (29). Jako zázrakem je z jejích osidel propuštěn až malý Mark, jemuž pomohlo, že se oddaně staral o své malé štěně. Bohužel i jeho o něco později stihne nemilý osud. Markova někdejší přítelkyně jej opustí kvůli nevěře. Mark se zpočátku nevzdává a začne po ní pátrat, v naději, že se vše urovná. Jedna z cest jej zavede až do Paříže, kde navštíví hotel, kde jeho někdejší láska má údajně momentálně přebývat. Mark ji však přistihne s jiným. Tedy alespoň tak si to jmenovaný vysvětluje. Život pro Marka tak definitivně ztratil smysl. Nemá pro koho by žil, a i když se dotyčný nevědomky dopustil omylu, již nikdy se nestačí dozvědět skutečnou pravdu, tedy to o Jeleně a Katje, o jejich náhodném setkání a o noci plné vášní. Mark tedy dobrovolně odchází z tohoto světa utonutím v Séně (30). Rod Habrů smutní, právě přišel o jednoho ze svých potomků. Aby toho neštěstí nebylo málo, tak daný rod je navíc silně zadlužený a to pro svoje neuvážené investování. Mark sice odešel na věčnost, jsou tu však jeho další dva sourozenci, Sandra a Oleg a především pak obětavý retrívr Ben. Je to právě on, kdo zabrání hrozící exekucí sídla Habrů! Ba co víc, pomůže nejen svým nynějším majitelům, ale rovněž i nevidomé dívce Kláře, jíž coby slepecký pes jinak oddaně vypomáhá a je nepostradatelnou oporou na jejich společných procházkách tamní přírodou (31). Následně jsou to i samotní pokračovatelé rodu Habrů, kdo Kláře v jejím dospělém věku poskytne potřebnou oporu. To když je nebohá slečna obviněna z krvavého mordu, jenž však, jak ona neustále dokola opakuje před soudem, nespáchala. Skutečná pravda o něco později vyjde najevo, přičemž se o to přičiní ten samý právník, co kdysi rod Habrů zastupoval v případu onoho nálezného neboli pokladu nedozírné ceny, jemuž nakonec připadla štědrá odměna, zatímco majitel lomu ostrouhal. A byl to právě on, kdo daný trestuhodný čin spáchal. Tentokrát to však nebyl retrívr Ben a jeho psí tlumočník, nýbrž jedna bájná harfa, co majitele lomu najisto usvědčilo. Jmenovaný se pak, pod tíhou viny a tlaku okolí, psychicky nervově zhroutí. Naprosto zničená je i sama Klára, rod Habrů jí však, jak již bylo řečeno, nabídne patřičné útočiště a nic na tom nezmění ani fakt, že i v jeho řadách údajně přebývá zlo (32). Někdejší majitel lomu se však nevzdává a na pokraji svých zlobných sil se rozhodne zosnovat jeden ze svých posledních zákeřných plánů, to když se k němu donese novinka, že se Klára přivdala do rodu Habrů. Vězněný využije svých kontaktů z doby, kdy se, v rámci pobytu v zahraničí, měl možnost setkávat se s lidmi z různých společenských vrstev. A právě v cele jej navštíví jistý úředník, jenž má na starosti odvody. Ten následně zařídí, aby byl manžel Kláry urgentně povolán do zbraně. Ve válce mladík zažívá krušné chvíle, navíc ti, co do ní nemusí povinně narukovat, se mu, přímo či nepřímo, posmívají. Otočí až ve chvíli, kdy je na bojišti těžce raněn právě jeden z řad oněch posměváčků, jenž, jakožto před ním sám mladík, bojuje o svůj život (33).

Rubriky: Martin Jabkenič (sbírka básní) - ucelený příběh | Napsat komentář

Modlitba za lepší svět (33)

Raněn jsem!

Duševně i fyzicky!

A vy?

Jen neustále vysmíváte se mi!

 

Ani za mák nemáte pochopení

pro jedno bolavé srdce nemocné

jenž tíží problémy

jimiž sužován je celý tento náš válečný pozemský svět

 

Málem padl jsem v boji

smrtelně zraněn kulkou

co zaryla se do temene hlavy

 

Ano, vypovídám tu o tom onu pravdu krutou!

 

Trpím převelice!

Silně potlačujíce emoce!

A vy?

Stále jen smějete se!

Jako bych z toho radost a požitek naopak míti měl

 

Nikdy neúčastnili jste se reálné bitvy!

Jen četli o ni v knihách

a byli málo odvážní na to

abyste zakusili opravdová muka

 

Myslíte, že vzrušuje mě zabíjení jiných?

Ani omylem, vy věční škarohlídi!

 

Věřte mi, já sám mnohem raději

užitečnějším věcem bych se věnoval

například staral se o rodinu svoji

již ve své rodné zemi byl jsem nucen zanechat

 

Vykonejte tedy alespoň projednou

jedno bez náznaku falše nepředstírané dobro

a vyřiďte mým nejbližším

že i nadále budu smět žít

 

Snad dokonce bez oněch následků trvalých!

 

Na dálku že líbám všechny ty

co jsou mi na světě nejdražší

to jest rodina a pár přátel

co doposud zůstali mi věrní

 

Doneslo se mi

že jeden z vás

co pomlouval mne

musel proti vůli své narukovat

 

Já však nemíním dotyčného hanit

výsměchy jej osočovat

Mnohem raději dobrou radu poskytnu rádoby

ať onen branec zbytečně neriskuje

a ochraňuje to nejcennější, co v životě má

 

Co však zmůže snaha má?

Před mocí a silou zla!

Jež tuze záludné je

a samo o sobě nic dobrého nezvěstuje

 

A tak v polní nemocnici

tam kde před časem já

se i onen mladý branec záhy ocitá

 

Prognóza?

Velice nepříznivá!

 

A co na to vy ostatní?

Náhle ztuhl všem úsměv na tváři!

 

A proto vás jako přítel žádám:

jednou provždy pojďme se sjednotit

a zapomeňme přitom na vzájemné neshody!

 

Vy i já navažme kontakt ryze přátelský

co dokáže vykonat zázrak nemalý

a společnou modlitbou uctěme ty

jež to štěstí v životech svých nemají

 

Co myslíte, byla ona modlitba nakonec vyslyšena?

 

Odpovědí stala se nebeská brána právě otevřená

z níž boží posel zcela nečekaně

po letech sestoupil k nám na rozhádanou matičku Zem

 

Návrat Onoho nejvyššího zvěstoval

že zakrátko nikdo na naší pozemské planetě

nebude již vícero strádat

Tedy ani onen mladý branec nebohý

co v boji nerovném vážně zraněn byl

 

Jak vše dopadlo, již velmi dobře víme dnes

neboť mnoho dobrých věcí přihodilo se v onen památný den!

 

Kdy nejen onen mladík trpící

těšil se zázračnému vykoupení

ze smrtelných zranění svých bolestných!

 

Společně s ním začal slavit celý pozemský svět

nyní již zcela samozřejmý zemský ráj to na pohled!

 

Že vám toto připadá jako jeden velký kýč?

 

Není divu

vždyť jednalo se o příběh ryze fiktivní!

 

Proč ale divit se tomuto upřímnému doznání

vždyť žádná novinka to v podstatě není

 

Cožpak Bůh snad někdy dopustil

aby na Zemi zavládl blahobyt?

Či usměrnil rozhádané

aby sjednotili se v míru

a svorně otevřeli svá přátelská, láskyplná srdce?

 

A tak zas jako na počátku vyprávění raněn jsem

a již s jistotou vím, že to nebude onen Bůh

kdo spasí mě

 

Tak hledám dál

onen recept na život šťastný

Naleznu jej snad někdy?

To nevím já sám

natož Onen nejvyšší

Rubriky: Martin Jabkenič (sbírka básní) | Napsat komentář