Potulní komedianti (32)

Táhneme od města k městu dál

potulnou zábavu hrajem vám

jen klidně přijďte

přispějte nám

náš život je těžší než se zdá

.

Nehrajem zadarmo

to se ví

avšak užijem mnoho zábavy

tak račte přispěchat

hold nám vzdát

slzu uroňte, ať to má spád

.

Hrajem pro publikum

za plat či rum

medovinu

kocovinu nemaje

.

Hrajem na hodinu

někdy více

poté je možno domluvit se

se šéfem

.

Se šéfem našim vašim

dejte prosím vědět vašim

že tu jsme

a hrajem vám pro radost

.

Tak se soustřeďte

hra začíná

v ní ovdověl stařec Peřina

vdova si popláče:

Byl to dobrej chlap

Však záhy směje se

neboť jiného má

.

Děj dál graduje

sledujte

toto je žena Libuše

ona si namlouvá Pepana

svatba se chystá

obří oslava

.

Schází se hosté

na hostině velkolepé

jen pojďte klidně dál

.

My máme pro vás místo

malé pivo

jezte, pijte, ochutnejte

co jest libo

.

Jen se pokochejte párem snovým

zamotaným do konfety

co to dá

právě o tom je tato hra

.

Hra co oživila

prostý venkov

bavíte se jak je vidno

to jest dobře

.

My se pokloníme

poděkujem za projevenou vaši přízeň

venkove

.

Pak vše poklidíme, uložíme

do kočáru nastoupíme

a jedem zas o jedno město v pokoře dál

Do mladíkova rodného města přijíždí potulní komedianti…

Rubriky: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče | Napsat komentář

Pořadí básní (28-31)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče)

ČÁST 3

Generace 3: Mladík a jeho nelehká životní etapa Svět zítřků (28) – Otázky (36)

Pozemský lid již poněkolikáté vyhlíží mnohem šťastnější budoucnost. Její prioritou má být dokonalý bezproblémový svět, jenž by anuloval vše zlé, co jej doposud sužovalo: to jest například jeho stále větší zadluženost, stále přítomný hladomor, války či nemožnost se svobodně vyjadřovat – ať již politicky či z hlediska náboženství. Toto a mnohé další negativní určitě jednou v budoucnu definitivně pomine – věří daní optimisté – a za tím účelem se dotyční již vydávají „vstříc nadějným zítřkům“ (28). Příležitosti se chopí i syn Roberta a Anny, který podnikne poutní cestu do ruské tajgy. Jeho cílem je najít tamní vílu, jež oplývá krásou a z přírody čerpá potřebnou ozdravnou energii. Že se nejedná o blud, se mladík na vlastní oči přesvědčí záhy, když se s dotyčnou vílou opravdu setká, a ta pak výrazně uleví jeho bolavému srdci. Mladík se tak cítí jako znovuzrozený a s nadšením o ojedinělé personě podává zprávu okolnímu světu po šest let (29). Po návratu domů se však mnohé změnilo. A to jak rodné město tak jeho obyvatelé samotní – například mladíkův otec je v danou chvíli již po smrti. V mladíkovi to vybudí nostalgické vzpomínky: na jeho velikou životní lásku jakožto někdejší přátele, vůči nimž stále má jisté nesplacené dluhy. Něco ale zůstalo při starém a to usměvavá socha posvátné ženy či kašna, do níž mladík symbolickým vhozením mince hodlá začít novou životní etapu. Jeho kroky neomylně směřují do tamního kostela, kde se lidé v danou chvíli tradičně sešli na mši. A zde pak nachází všechny výše zmíněné, od nichž žádá odpuštění. Po mši pak mladík zajde na otcův hrob, kde učiní dojemný proslov, v němž mimo jiné zmíní, jak rád by vrátil ztracený čas, kdy s ním nebyl (30). Pobyt v rodném městě se však pro mladíka nevyvíjí idylicky: se svojí někdejší velkou láskou se začíná postupně nesnášet a znovu propadá sázení v hernách a také mariáši, jež preferuje na prvním místě namísto péče o její děti, které předtím přijal za své. Oba dva – jak mladík tak jeho partnerka – se navzájem obviňují z toho či onoho a napětí neustále stoupá. Oba si uvědomují, že situace je déle neúnosná a tak jde každý svou cestou, což se neobejde bez následků (31).

Rubriky: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Napsat komentář

Partneři ve sporu (31)

Vyplynuly z jejich prosté dohody

vleklé trudné letité neshody

děti beru k sobě ty je nehlídáš

neboť radši preferuješ mariáš

.

Jsi v té herně v jednom kuse zalezlý

vůbec nemáš o výchově ponětí

vždyť ty straníš se i těch mých dětí

přivádíš mě v jednom kuse k šílenství

.

Mám toho dost

na tebe zlost

ty nejsi schopen ničeho

.

Po měsíci zase zvoníš u dveří

mého bytu, na celé kolo křičíš:

Pusť mě dovnitř!

Chci vidět dceru syna!

Neříkej že všechno je jen má vina

.

Ignoruju tyto tvoje nálady

radši uhraď všechny svoje náklady

na mé děti tři měsíce neplatíš

neboť v hernách všechno mění prosázíš

.

Rychle se ztrať

uhraď co máš

a přestaň skuhrat u dveří

.

Ono štěstí tyto dva dál obchází

na překážky v jednom kuse naráží

daný rozkol nikdy lásce nesvědčí

každý pár se o tom jednou přesvědčí

.

Tolerancí při rozkolech ubývá

jmenovaných zmocňuje se panika

jak jen ustát rozchod tuze nelibý

bez následků a duševní trhliny

.

Tak osude suď

krutý nebuď

zastaň právo rozhádaných

Vše se změnilo a to nejen rodné město, nýbrž i někdejší harmonický vztah, který mladík měl se svojí životní láskou, přestává fungovat a pouze rozbroje a hádky jsou na denním pořádku

Rubriky: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče | Napsat komentář

Pořadí básní (28-30)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče)

ČÁST 3

Generace 3: Mladík a jeho nelehká životní etapa Svět zítřků (28) – Otázky (36)

Pozemský lid již poněkolikáté vyhlíží mnohem šťastnější budoucnost. Její prioritou má být dokonalý bezproblémový svět, jenž by anuloval vše zlé, co jej doposud sužovalo: to jest například jeho stále větší zadluženost, stále přítomný hladomor, války či nemožnost se svobodně vyjadřovat – ať již politicky či z hlediska náboženství. Toto a mnohé další negativní určitě jednou v budoucnu definitivně pomine – věří daní optimisté – a za tím účelem se dotyční již vydávají „vstříc nadějným zítřkům“ (28). Příležitosti se chopí i syn Roberta a Anny, který podnikne poutní cestu do ruské tajgy. Jeho cílem je najít tamní vílu, jež oplývá krásou a z přírody čerpá potřebnou ozdravnou energii. Že se nejedná o blud, se mladík na vlastní oči přesvědčí záhy, když se s dotyčnou vílou opravdu setká, a ta pak výrazně uleví jeho bolavému srdci. Mladík se tak cítí jako znovuzrozený a s nadšením o ojedinělé personě podává zprávu okolnímu světu po šest let (29). Po návratu domů se však mnohé změnilo. A to jak rodné město tak jeho obyvatelé samotní – například mladíkův otec je v danou chvíli již po smrti. V mladíkovi to vybudí nostalgické vzpomínky: na jeho velikou životní lásku jakožto někdejší přátele, vůči nimž stále má jisté nesplacené dluhy. Něco ale zůstalo při starém a to usměvavá socha posvátné ženy či kašna, do níž mladík symbolickým vhozením mince hodlá začít novou životní etapu. Jeho kroky neomylně směřují do tamního kostela, kde se lidé v danou chvíli tradičně sešli na mši. A zde pak nachází všechny výše zmíněné, od nichž žádá odpuštění. Po mši pak mladík zajde na otcův hrob, kde učiní dojemný proslov, v němž mimo jiné zmíní, jak rád by vrátil ztracený čas, kdy s ním nebyl (30).

Rubriky: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Napsat komentář