Pořadí básní (28-30)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče)

ČÁST 3

Generace 3: Mladík a jeho nelehká životní etapa Svět zítřků (28) – Otázky (36)

Pozemský lid již poněkolikáté vyhlíží mnohem šťastnější budoucnost. Její prioritou má být dokonalý bezproblémový svět, jenž by anuloval vše zlé, co jej doposud sužovalo: to jest například jeho stále větší zadluženost, stále přítomný hladomor, války či nemožnost se svobodně vyjadřovat – ať již politicky či z hlediska náboženství. Toto a mnohé další negativní určitě jednou v budoucnu definitivně pomine – věří daní optimisté – a za tím účelem se dotyční již vydávají „vstříc nadějným zítřkům“ (28). Příležitosti se chopí i syn Roberta a Anny, který podnikne poutní cestu do ruské tajgy. Jeho cílem je najít tamní vílu, jež oplývá krásou a z přírody čerpá potřebnou ozdravnou energii. Že se nejedná o blud, se mladík na vlastní oči přesvědčí záhy, když se s dotyčnou vílou opravdu setká, a ta pak výrazně uleví jeho bolavému srdci. Mladík se tak cítí jako znovuzrozený a s nadšením o ojedinělé personě podává zprávu okolnímu světu po šest let (29). Po návratu domů se však mnohé změnilo. A to jak rodné město tak jeho obyvatelé samotní – například mladíkův otec je v danou chvíli již po smrti. V mladíkovi to vybudí nostalgické vzpomínky: na jeho velikou životní lásku jakožto někdejší přátele, vůči nimž stále má jisté nesplacené dluhy. Něco ale zůstalo při starém a to usměvavá socha posvátné ženy či kašna, do níž mladík symbolickým vhozením mince hodlá začít novou životní etapu. Jeho kroky neomylně směřují do tamního kostela, kde se lidé v danou chvíli tradičně sešli na mši. A zde pak nachází všechny výše zmíněné, od nichž žádá odpuštění. Po mši pak mladík zajde na otcův hrob, kde učiní dojemný proslov, v němž mimo jiné zmíní, jak rád by vrátil ztracený čas, kdy s ním nebyl (30).

Rubriky: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Napsat komentář

Návrat do rodného města (30)

Město stárne

pár šedivých vrásek má

socha posvátné ženy se usmívá

Zažil jsi zde láskou svou velikou

půlnoční

zbyly vzpomínky z dob svátečních

.

Tak zažij ty chvíle

do města snů se vrať

stanov si cíle

dluh konečně splať

Máš přece čas

tak neplač

zajdi ke kašně

vhoď do ní minci

vyslov tajné přání

.

Tak vzdej městu hold

oslov ho hlasem svým

hlavně žádný shon

jen naslouchej srdci

však ty víš

.

Překroč stinný bod

a dojdi odpuštění

s jasnou myslí

notuj si písni z not

.

Jsi pánem svého já

a to se počítá

jen tak dál

již čeká tě láska

tvá láska snová

.

Tak našel jsi vůli

do rodného města jít

za to nezbývá

vzdát velký dík

Neztrácej čas

navštiv včas dívkou svou

přátele

najdeš je na mši v místním kostele

.

Poté zazní zvon

jenž mši ukončí

pohlédni k oblakům

až tam až tam

tvůj otec pobývá

.

Má tu i svůj hrob

v tvém městě rodném

vydej se za ním

po cestě básní

řkouc:

.

Tak navrátil jsem se

můj otče

za tebou, přáteli, láskou dávnou

.

Tak navrátil jsem se

a jsem za to rád

moc rád

tak rád bych vrátil ztracený čas

Po návratu z cest do rodného města se pro ústředního hrdinu – pro nás bezejmenného mladíka – mnohé změnilo. Dotyčný je tak po právu ze všeho rozčarovaný a hlavně smutný (viz. obrázek)

Rubriky: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče | Napsat komentář

Pořadí básní (28-29)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče)

ČÁST 3

Generace 3: Mladík a jeho nelehká životní etapa Svět zítřků (28) – Otázky (36)

Pozemský lid již poněkolikáté vyhlíží mnohem šťastnější budoucnost. Její prioritou má být dokonalý bezproblémový svět, jenž by anuloval vše zlé, co jej doposud sužovalo: to jest například jeho stále větší zadluženost, stále přítomný hladomor, války či nemožnost se svobodně vyjadřovat – ať již politicky či z hlediska náboženství. Toto a mnohé další negativní určitě jednou v budoucnu definitivně pomine – věří daní optimisté – a za tím účelem se dotyční již vydávají „vstříc nadějným zítřkům“ (28). Příležitosti se chopí i syn Roberta a Anny, který podnikne poutní cestu do ruské tajgy. Jeho cílem je najít tamní vílu, jež oplývá krásou a z přírody čerpá potřebnou ozdravnou energii. Že se nejedná o blud, se mladík na vlastní oči přesvědčí záhy, když se s dotyčnou vílou opravdu setká, a ta pak výrazně uleví jeho bolavému srdci. Mladík se tak cítí jako znovuzrozený a s nadšením o ojedinělé personě podává zprávu okolnímu světu po šest let (29).

Rubriky: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Napsat komentář

Víla z ruských tajg (29)

Znám vílu z ruských tajg

je nejkrásnější z dam

potěchou

Má sílu magickou

splývá s přírodou

nech ji plout

.

Po řece průzračné

jménem Jenisej

za tebou do země vzdálené

na mapě nevyznačené

.

Míjí tvoji tvář

náruč otvírá

léčivou

Ví jak uzdravit srdce

tuze nemocné

bolavé

.

Přijmi její dlaň

staň se co má se stát

buď šťasten

na světě zas rád

života si užívej

.

Je tomu již šest let

cos vílu z tajgy měl

v náručí

Štěstím oplýváš

zas se usmíváš

proč mlčíš?

.

Vyprávěj o víle

co zná tě a ty ji též

o jejím přátelském souznění

jenž v lásku se promění

Na obrázku je zachycen portrét "víly z tajgy", za níž se vydává bezejmenný mladík z oné "třetí generace"

Na obrázku je zachycen portrét “víly z tajgy”, za níž se vydává nynější ústřední persona, bezejmenný mladík z oné “třetí generace”

Rubriky: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče | Napsat komentář