Tom Patrick

Již pětadvacet let přežíval na tomto světě

žádnou velkou radost z toho však neměl

Neustále z něj vnímal jen to negativní

jenž bránilo mu jakkoliv si života naplno užívat

.

Tu zvíře ve volné přírodě napadlo člověka

a netrvalo dlouho a stihla ho krvavá odplata

Tu zase teroristická organizace útokem pohrozila

a výsledkem poté byla hromadná poprava

nejméně padesáti nevinných civilistů

jež nedobrovolnými oběťmi stali se

toho či onoho všemi obávaného * státu

.

Aby těch tragédií nebylo málo

tak enormní sucho o slovo se přihlásilo

a s ním spojené devastující požáry

sužující téměř celou Austrálii

.

Kdežto mezitím u břehů Francie

pro změnu řádily tajfuny zběsilé

Domy, mosty, města, vesnice!

To vše z mapy světa vymazáno bylo

v jedné pouhé vteřině!

.

I když dotyčný nic z toho přímo na vlastní kůži nezažil

přeci jen nejednou krušné okamžiky byl nucen si prožít

To když jeho známý se zákeřnou zhoubnou nemocí bojoval!

A nebýt včasné léčby a následné operace

možná že by daný nerovný boj i prohrál!

.

Ostatně podobné zkušenosti

staly se poslední únosnou kapkou

pro jiné konkrétní aktéry

jež jednou provždy hodlali skoncovat

s planetou krutou nehostinnou

.

A to za přispění speciálního chemického postřiku!

Jenž bezbolestnou cestou, nejen nemocným

napomohl by k jejich šetrnému důstojnému odchodu!

.

Dotyčná parta vyvolených

stanovila si pevně daný cíl:

vymýtit vše živé z planety Země

a to v jeden jediný okamžik!

.

Jak jinak než-li obdobně bezbolestně!

.

Vše mělo proběhnout následovně:

z pěti kontinentů naráz

do ovzduší měly být vypuštěny speciální bomby

pod záštitou operace Mars

Ty by pak explodovaly ve stejný okamžik!

Jejich obsah následně snesl by se na Zem

kde by vše živé decentně zahubil!

.

A tak jednou provždy!

Uzavřela by se kapitola třetí planety sluneční soustavy!

.

Pohled shora by na ni nebyl příliš pěkný

ať by se to týkalo již neživých zvířat

či kdysi aktivních lidských civilizací

Nemluvě o scenériích přírodních!

.

A přesto, i přes tu všudypřítomnou smrt

kýžený mír planetu Zemi by konečně zastihl

neboť zvířata by sebe již vícero surově nenapadala

stejně jako by lid druhé násilně nevyhlazoval

Přičemž by po čase rovněž ustaly i přírodní živly

neboť neměly by z čeho brát potřebnou energii

.

Tak stalo by se zásluhou pár vyvolených

jež zasazovali se o společný mír

a jehož by nakonec i dosáhli

i když by vlastní životy za něj položit museli

.

Po zveřejnění daného příspěvku

oním pětadvacetiletým redaktorem

zvedla se okamžitá vlna odporu

Prý jak někdo může takto násilně uvažovat

a zánik planety za všechny jednostranně schvalovat

.

Zde na Zemi, dle rozhořčených pisatelů

jest mnoho krásných rodících se momentů!

.

Například narození dítěte

jež matka na svět přivede

a poté i s otcem, coby šťastná rodinka

podílí se na chodu našeho krásného pozemského světa

.

Sami neúspěšní aktéři, toho času ve vězení

rozhodně se nenechali zahanbit

a skrze mladého novináře

novým argumentem na poplach bili

.

To když daného potomka přirovnali ke zhoubné rakovině

která v těle – ať již dospělého či právě narozeného batolete –

časem tak jako tak začne bujet

a tím rodinná idyla dojde svého nezvratného konce

.

Rozpoutány tak byly nové vzájemné nevraživé vášně

o nichž by se daly psát další obsáhlé statě

Ty paradoxně měly jedno společné

a sice že zasazovaly se o blaho naší rodné Země

.

Vše bohužel v rozdílných to kontextech

.

A tak o vzájemné smírné dohodě

nemohla být v dohledné době řeč

.

Kdo tedy nakonec pravdu měl?

To ať posoudí sám patron naší planety ctěné

(pokud tedy někdo takový vůbec existuje!)

.

Já za sebe proto raději rozloučím se

a popřeji pevné nervy v nalezení dané pravdy

(které snad jednou úspěšně dopátráme se!)

.

Bude to za měsíc či až za rok?

Těžko mohu něco předčasně slíbit

(nejsem totiž žádný rozený to prorok!)

.

I já jsem jen pouhý člověk

jenž ohledně chodu života o lecčems pochybuje

Třeba když někomu popřeji do nového roku mnoho štěstí

a podvědomí hned začne filozofovat o nefalšovaném neštěstí

.

Zasloužím si pak

(obdobně jako autor daného obsáhlého článku)

vaše jednoznačné odsouzení?

Dnes je tomu již pět let

co jsi od nás nadobro odešel

tam na druhý břeh

z něhož není cesty zpět

.

Říká se, že bolavé rány zhojí čas

Avšak co naplat, mně stýská se pořád!

Po dotyku tvých vroucných dlaní!

Po hřejivém slovíčku z tvých úst!

Po tvé celistvé výjimečné osobnosti!

Jež měla pozitiv na rozdávání

a přitom žila ve vší počestné skromnosti

.

Nikdy jsi neodmítl pomoc druhým

i když neprožíval jsi zrovna šťastné období

kdy nemoc zhoubná zlá počala v tobě bujet

a ty kvůli ní zažil sis chvíle kruté

.

Nikdy jsi to na sobě však nedal znát

i když to musela být muka vpravdě bolestivá

Za to všechno budiž ti dík

muži můj milovaný, jedinečný

.

Jednou se možná naše cesty protnou

až ani já již nebudu personou ryze pozemskou

Poté konečně spočineme v náručích vroucných

jako dva šťastní nalezenci

.

Společný nebeský dům bude nám patřit

s nebeskou zahradou nedaleko nebeského nároží

kde pravidelně shledáme se s těmi

co rovněž svět předchozí dávno opustili

.

Na nebeské představení poté zajdeme se podívat

či studiem v nebeské knihovně se zaměstnáme

a teprve až s příchodem večera

do svých nebeských obydlí pozvolna zavítáme

.

Ano, přesně tak tomu bude

až my dva se na tom druhém břehu sejdeme

a vzájemně jeden druhému vylijeme srdce svá přetěžká

srdce osudem kdysi tolik zkoušená

.

Ach promiň!

Promiň mi můj choti zesnulý nejdražší!

Já nechala se sněním příliš unést!

.

Však co mi také zbývá

když ty tu po mém boku hodnou dobu nejsi

a já, nešťastná, musím si neustále zoufat

snažíc se k tobě cestu schůdnou nalézt

.

Proč vše komplikované tak být musí

a my přeživší přicházíme o své nejbližší?

Přičemž sami máme do skonu daleko

a tak mnohdy na život si sáhneme

aby naše trápení předčasně uspíšeno bylo

.

Ne, neboj se muži zesnulý můj

já nevrazím si do srdce obávaný to nůž

Však věř mi, že nelehké pro mne stále je

být tu bez tebe

.

Proto tě snažně prosím:

přimluv se tam na druhém břehu

ať po svém přirozeném skonu

sdílím posmrtné bytí po tvém boku

.

Já, Helga Larožská

ta, co v úctě Boha má

.

Tímto končím svojí zpověď

Zdrávas, otčenáš, amen

Noční město žije nespoutanou zábavou

kdy vesměs všichni v něm přítomní

hýří pozitivní optimistickou náladou

A když půlnoční ohňostroj

vstup do nového milénia konečně ohlásí

pak teprve propuká to pravé bujaré veselí!

.

V početném davu na náměstí

jsou rovněž přítomny dvě výjimečné ženy

co v jednom z tamních barů náhodně sešly se

nespočet opojných drinků spolu popily

a poté láskou vzájemnou k sobě vzplanuly

.

Ano, už to tak bude!

Neboť záhy do hotelu jejich kroky spějí

a tam hodlají se oddat vášni ryze spalující!

.

Jakmile dveře hotelového pokoje za ženami zapadnou

ihned rozehrávají nespoutanou hru milostnou

kdy jedna z druhé a naopak

oblečení pozvolna sundává

dokud před sebou nestanou

dvě zcela nahá těla

.

Jelikož v hotelovém pokoji poměrně chladno je

jest předem rozhodnuto o milostné předehře

jež odehrát se má v právě napuštěné horké to vaně

.

A tak dvě nažhavené nahé ženy

do horké lázně plně ponořeny

hýčkají se vzájemnými něžnými dotyky

jež spějí k nejednomu vášnivému vyvrcholení

.

Stejně jako k tomu přispívají polibky

na tom či onom místě intimním

umocňující pocit slastného blaha

na pozadí neopakovatelné noci nového milénia

.

Ta rozhodně ještě nekončí!

.

Z dráždivé předehry

má se stát akt hlavní!

To na řadu konečně přijdou slibované hrátky

na čerstvě povlečené to pelesti!

.

O to aby byly co nejpikantnější

chce postarat se jedna z žen tím

že svojí partnerce nohy a ruce sváže

a oči svojí šálou ještě pro jistotu zaváže

.

Poté, co na sebe župan vezme

pospíchá ihned dolů do baru pro šampaňské

jež následně hodlá na spoutanou po troškách nalévat

a s pomocí kostek ledu jazykem poté

slastně z nahého těla slízávat

.

Zatímco dotyčná spřádá v baru své milostné plány

prochází hotelovou recepcí vysoký muž tmavé pleti

Ten k jednomu z výtahů okamžitě zamíří

aniž by vzbudil jakékoliv podezření

.

Přeci jen je silvestrovská noc

jež lidi nutí slavit doslova o překot

přičemž nejinak jest tomu v hotelu

kde personál nemá čas sledovat

tu či onu právě příchozí personu

.

Poté, co hlas sedmé patro ohlásí

muž z výtahu zcela osamocen vystoupí

a pak již chodbou spěšně kráčí ke dveřím

.

Muž nemarní drahocenný čas!

.

Za kliku opatrně vezme!

.

Když zjistí, že to jde hladce

do pokoje nenásilně vejde!

.

Jeho pohled okamžitě na postel se upne

kde ona nahá svázaná

stále leží v neměnné to poloze

Kdy šála tuze hebounká na dotek

zakrývá její oči

průzračně duhově modré!

.

Muž se déle nerozmýšlí!

Brašnu z ramene neslyšně shodí!

Z ní zbraň posléze vytáhne…

A pak jako ve zlém snu

vypálí nejméně patnáct kulek!

.

Muž se v pokoji déle nezdrží

a po vykonání krvavých orgií

jej ihned opouští

Kdy zbraň nazpět do brašny uloží!

Tu opětovně přes rameno si přehodí!

A pak již zpětně kráčí chodbou

jako by se nestalo vůbec nic podstatného

.

Míjeli se u výtahu

kdy on dolů v plánu jet měl

kdežto ona právě přijela sem nahoru

a to se šampaňským a s miskou ledu

.

Chodbou spěšně spěla do pokoje s číslem …set

kde následně naskytl se jí otřesný pohled

na zkrvavené nahé ženské tělo

jež pražádných známek života vícero nejevilo

.

Láhev se šampaňským a miska s ledem

s dunivým řinkotem dopadají na zem!

Tím jedna romance

definitivně dochází svého konce!

.

Kdo jen stál za tím vším?

To se patrně již nikdo nikdy nedozví

.

Jisté je jen jedno

a sice že předčasně ukončen byl život

jedné mladé půvabné to ženy

jež stačila jen z pouhé části

naplnit své novoroční předsevzetí

.

A to na prahu nového milénia

na které bude již výhradně

z druhého břehu posmrtného vzpomínat

Jeho doménou stal se klavír

k němuž tíhl již od raného dětství

coby nadějný to virtuóz

.

Již od svých pěti let měl tedy ve všem jasno:

v koncertních síních bude mu jednou

aplaudovat ve stoje obecenstvo!

A jeho jméno poté nahlas vysloví i ti

kdož s klavírní tvorbou doposud neměli žádného dočinění

.

Tak nadaný klavírista pilně na sobě pracoval

kdy nejprve pro své známé

a pak i pro druhé v kavárnách hrával

.

Jenže, co nestalo se, přišla válka!

A ta mladému hudebníkovi veškeré ideály náhle vzala!

.

Mladík sice dál u klavíru vysedával

leč nebyla to žádná velká sláva

.

Vždyť co by také jeden očekával

od nevypočitatelných okupantů

jenž bezmezně uctívali svého vůdce – diktátora!

.

V dané zemi tak nastaly kruté časy

kdy sužovaly ji existenciální nejistoty

což ostatně nejednou i náš klavírista sám na sobě pocítil

to když klavír prašnou cestou byl nucen vláčet do další putyky

.

A tu se to stalo!

.

Mladík zanechal vláčení svého těžkého břemena

a zaposlouchal se do podmanivého hlasu

jehož zpěvné partitury snad ani nemohly pocházet

z tohoto pozemského světa

.

Tak schod za schodem

zdolával mladý klavírista obstojně

až v domě na správné dveře konečně natrefil

a ty pak dokořán otevřel

.

Následně kvapně vstoupil dovnitř

a pohledem střetl se se zpěvnou bohyní!

.

Než však vůbec došlo ke vzájemnému jmennému představení

obě persony vylekal hřmotný lomoz vycházející přímo zvenčí!

Lomoz způsobený těžkým tankem!

Právě ten mladíkův klavír právě doslova drtil na změť nefunkčních třísek

a to svým smrtícím pojízdným pásem!

.

Dotyčný si v té chvíli uvědomil

když vše sledoval z bytu té slečny

že její andělský hlas

zachránil mu právě život toliko cenný

a zároveň s tím že zanikla jeho živnost počestná

sen celoživotní

.

Co si jen počne nyní?

.

Dotyčná mladíkovi však do duše ihned začíná promlouvat

že i ona má hudbu tuze ráda

a nikdy by se jí zcela úplně nezřekla

leč situace je nyní závažná

.

V těchto nelehkých časech válečných

člověk musí mít připraven plán záložní

jenž by jeho bolavou duši

alespoň částečně zhojil

.

Mladík bere si ta slova slečny ihned k srdci

a rovněž s vděkem přijímá její nabídku

a sice že u ní dočasně může pobýt

než se situace ve městě alespoň částečně zklidní

.

Společně oba chodili vypomáhat do nemocnice Blahoslavených sester

kde dojímaly je příběhy věru rozmanité

Příběhy z řad tamních vojáků či pouhých civilistů

jež sem rovněž zavedly cesty nevyzpytatelného osudu

.

Sám osud tomu rovněž chtěl

že potkali se nadějný klavírista a talentovaná to pěvkyně

.

Právě ona společná záslužná práce

čím dál více sbližovala je

i když to mnohdy, pravda, nebylo jednoduché

a to pro lidské utrpení – více či méně závažné

.

Postupně však jako by se ale blížil konec

té nelidské války kruté

kdy daného diktátora náhle zmohla nemoc zlá

a dotyčný, sám jen pouhý člověk, jí pozvolna začal podléhat

.

V den jeho skonu pak

dorazila do okupované země osvobozenecká vojska

aby ta definitivně zúčtovala s těmi

jež si nárokovali to, co dle úmluv nenáleželo jim

.

Sami okupanti takový nápor nečekali

a coby naprosto bezradní

(nemaje svého hlavního vůdce)

nakonec po pár dnech raději kapitulovali

.

Mnozí z nich na útěk se dali

prchajíc před soudními tribunály

jež řádný proces hodlaly vésti

kdy na jeho konci pak pro odsouzené

měly padnout odpovídající spravedlivé tresty

.

A tak zatímco někdejší přívrženci diktátorského režimu

čekali na daný zlomový verdikt

lidé z osvobozené země

mohli se konečně radovat

ze znovunabyté kýžené svobody

.

Mezi nimi samozřejmě nechyběli onen klavírista, ona pěvkyně

společně oslavující mír za přispění hudby líbivé

kdy podmanivé tóny klavíru v kontrastu s líbezným to hláskem

ještě více umocnily dané okamžiky plné úsměvů

v nejedné tamní kavárně

.

A pak, časem, to již nebyla jen skromná prostranství

kde pár pořádal svá veřejná vystoupení

Rovněž velké sály předních hudebních světových scén

žádaly si tyto dva mimořádné talenty ojedinělé!

.

Mladíkovi se tak splnilo jeho přání z dětství

být úspěšný právě na poli hudebním

stejně tak jako mladé slečně

jež toužila po velké rodině

.

Oba dva, již šťastně ženatí

sami vychovávali pět svých vlastních dětí

jež odmalička ve stopách svých rodičů hodlaly jít

a obdobně hudbou jednou se živit

.

Co na tom, že kdysi byla jiná doba

kdy válka vysněným ideálům nepřála?

Nyní však již hodnou dobu panoval v zemi mír

a pomyslné dveře tak otevřeny byly

nejen za hranice rodné Evropy

.

Co přát si víc?

.

Snad jen šance ve správnou chvíli se chopit

a pak již za svým vytyčeným cílem dravě si jít

.

Toť moudrá rada opakovaně vyslovená

z úst onoho klavíristy, oné pěvkyně

Páru, jenž na život nikdy nezanevřel

a ruku v ruce, bok po boku

byl odhodlán jím i nadále statečně procházet