Zesnulému s láskou (6)

Dnes je tomu již pět let

co jsi od nás nadobro odešel

tam na druhý břeh

z něhož není cesty zpět

.

Říká se, že bolavé rány zhojí čas

Avšak co naplat, mně stýská se pořád!

Po dotyku tvých vroucných dlaní!

Po hřejivém slovíčku z tvých úst!

Po tvé celistvé výjimečné osobnosti!

Jež měla pozitiv na rozdávání

a přitom žila ve vší počestné skromnosti

.

Nikdy jsi neodmítl pomoc druhým

i když neprožíval jsi zrovna šťastné období

kdy nemoc zhoubná zlá počala v tobě bujet

a ty kvůli ní zažil sis chvíle kruté

.

Nikdy jsi to na sobě však nedal znát

i když to musela být muka vpravdě bolestivá

Za to všechno budiž ti dík

muži můj milovaný, jedinečný

.

Jednou se možná naše cesty protnou

až ani já již nebudu personou ryze pozemskou

Poté konečně spočineme v náručích vroucných

jako dva šťastní nalezenci

.

Společný nebeský dům bude nám patřit

s nebeskou zahradou nedaleko nebeského nároží

kde pravidelně shledáme se s těmi

co rovněž svět předchozí dávno opustili

.

Na nebeské představení poté zajdeme se podívat

či studiem v nebeské knihovně se zaměstnáme

a teprve až s příchodem večera

do svých nebeských obydlí pozvolna zavítáme

.

Ano, přesně tak tomu bude

až my dva se na tom druhém břehu sejdeme

a vzájemně jeden druhému vylijeme srdce svá přetěžká

srdce osudem kdysi tolik zkoušená

.

Ach promiň!

Promiň mi můj choti zesnulý nejdražší!

Já nechala se sněním příliš unést!

.

Však co mi také zbývá

když ty tu po mém boku hodnou dobu nejsi

a já, nešťastná, musím si neustále zoufat

snažíc se k tobě cestu schůdnou nalézt

.

Proč vše komplikované tak být musí

a my přeživší přicházíme o své nejbližší?

Přičemž sami máme do skonu daleko

a tak mnohdy na život si sáhneme

aby naše trápení předčasně uspíšeno bylo

.

Ne, neboj se muži zesnulý můj

já nevrazím si do srdce obávaný to nůž

Však věř mi, že nelehké pro mne stále je

být tu bez tebe

.

Proto tě snažně prosím:

přimluv se tam na druhém břehu

ať po svém přirozeném skonu

sdílím posmrtné bytí po tvém boku

.

Já, Helga Larožská

ta, co v úctě Boha má

.

Tímto končím svojí zpověď

Zdrávas, otčenáš, amen

Portrét kašny, nacházející se v nebeské říši, podle návrhu Helgy Larožské

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Problematické navázanky Martina Jabkeniče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *