Zesnulému s láskou (6)

Dnes je tomu již pět let

co jsi od nás nadobro odešel

tam na druhý břeh

z něhož není cesty zpět

.

Říká se, že bolavé rány zhojí čas

Avšak co naplat, mně stýská se pořád!

Po dotyku tvých vroucných dlaní!

Po hřejivém slovíčku z tvých úst!

Po tvé celistvé výjimečné osobnosti!

Jež měla pozitiv na rozdávání

a přitom žila ve vší počestné skromnosti

.

Nikdy jsi neodmítl pomoc druhým

i když neprožíval jsi zrovna šťastné období

kdy nemoc zhoubná zlá počala v tobě bujet

a ty kvůli ní zažil sis chvíle kruté

.

Nikdy jsi to na sobě však nedal znát

i když to musela být muka vpravdě bolestivá

Za to všechno budiž ti dík

muži můj milovaný, jedinečný

.

Jednou se možná naše cesty protnou

až ani já již nebudu personou ryze pozemskou

Poté konečně spočineme v náručích vroucných

jako dva šťastní nalezenci

.

Společný nebeský dům bude nám patřit

s nebeskou zahradou nedaleko nebeského nároží

kde pravidelně shledáme se s těmi

co rovněž svět předchozí dávno opustili

.

Na nebeské představení poté zajdeme se podívat

či studiem v nebeské knihovně se zaměstnáme

a teprve až s příchodem večera

do svých nebeských obydlí pozvolna zavítáme

.

Ano, přesně tak tomu bude

až my dva se na tom druhém břehu sejdeme

a vzájemně jeden druhému vylijeme srdce svá přetěžká

srdce osudem kdysi tolik zkoušená

.

Ach promiň!

Promiň mi můj choti zesnulý nejdražší!

Já nechala se sněním příliš unést!

.

Však co mi také zbývá

když ty tu po mém boku hodnou dobu nejsi

a já, nešťastná, musím si neustále zoufat

snažíc se k tobě cestu schůdnou nalézt

.

Proč vše komplikované tak být musí

a my přeživší přicházíme o své nejbližší?

Přičemž sami máme do skonu daleko

a tak mnohdy na život si sáhneme

aby naše trápení předčasně uspíšeno bylo

.

Ne, neboj se muži zesnulý můj

já nevrazím si do srdce obávaný to nůž

Však věř mi, že nelehké pro mne stále je

být tu bez tebe

.

Proto tě snažně prosím:

přimluv se tam na druhém břehu

ať po svém přirozeném skonu

sdílím posmrtné bytí po tvém boku

.

Já, Helga Larožská

ta, co v úctě Boha má

.

Tímto končím svojí zpověď

Zdrávas, otčenáš, amen

Portrét kašny, nacházející se v nebeské říši, podle návrhu Helgy Larožské

About Tom Patrick

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
This entry was posted in Problematické navázanky Martina Jabkeniče. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *