AKT I.
Otec nezvládl nelehkou situaci životní!
Alkoholem ji řešil
kdy na mol se opil
Matka z toho šílela!
Po sklence rovněž sáhla
a i ona zpila se do němoty
Svědky toho byli syn s dcerou!
Oba zpanikařili, neunesli to!
A i oni opili se
nevnímaje okolní svět
Našel je synův vnuk!
Z pohledu na ně udělalo se mu nevolno!
On sám však byl tak opilý
že se sotva držel na nohou
A tak nebyl schopný nic udělat
záchranku jim i sobě přivolat
A dceřina vnučka?
Ta se nedostavila
neboť se z opilecké kocoviny
dosud řádně nevzpamatovala
AKT II.
Otec tápal v nejistotě
Ze žalu pokusil se otrávit!
Rovněž matka snažila se prášky
nastalou situaci vyřešit!
Svědky toho byli syn s dcerou!
Oba zpanikařili a omylem i oni pozřeli
nadměrné množství léků na zklidnění
jimiž se málem otrávili
Našel je synův vnuk!
Ten však nedokázal včasně zasáhnout!
V bytě totiž unikal plyn
jímž přiotrávil se on!
A dceřina vnučka?
Ta již hodnou chvíli nehybně
v obývacím pokoji ležela
Jak jinak – rovněž přiotrávená!
AKT III.
Otec srdečnímu kolapsu vystaven byl
Omdlel a skácel se k zemi!
Matka šok z toho měla
jímž si omdlení obdobně přivodila!
Svědky toho byli syn s dcerou!
Zpanikařili, žíly si podřezali
a i oni padli do mdlob!
Našel je synův vnuk!
Při pohledu na krev udělalo se mu zle
a jak jinak…i on omdlel!
A dceřina vnučka?
Ta pomoci nedokázala
neboť i ona zkolabovala!
Jak jinak… již hodnou dobu
ležela v mdlobách!
AKT IV.
Otec rozhodl se uniknout od všech dosavadních problémů!
K moři tedy se vydal
V něm záhy utopil se však!
Matka usmyslela si vydat se za ním!
Trajektem tedy plula
Ten však potopil se
a i ona tak utonula!
Doslechli se to syn s dcerou!
Než však stačili pohotově zareagovat
přišla stoletá voda
a vzala si jejich životy s sebou!
Oba utonuli!
Synův vnuk po nich pátral!
Marně!
I jeho odnesla velká voda!
A tak i on v ní našel smrt coby utonulý
Jaká to zrada!
A dceřina vnučka?
Ta pro změnu málem utonula žalem!
Na svoji početnou rodinu myslíce ve svých vzpomínkách
ze všech přeživších jako jediná
Jaká to smutná koncovka!
DOVĚTEK
Tím daný příběh skončil
a já říkám si…
Dost bylo té utopie!
Snad mé další vyprávěnky potěší
lidskými osudy mnohem přívětivějšími
A pokud tomu tak nebude
znamená to, že i já jsem…
lidsky mrtev!