Tak trochu šeredný svět
Někdy mě napadají myšlenky,
šeredné, ošklivé, nejsou jak kvetoucí pomněnky.
Pokušení není pro mě příjemné,
nejsou to na jaře paprsky hřejivé.
Proč je tolik zla, tolik ďábla,
to proto, protože láska v srdcích uvadla, zeslábla.
V některých lidech vidím peklo,
v setkáních s nimi se mi vytrácí světlo.
Rád bych psal o krásách přírody,
rád bych se inspiroval lidmi a jejich činy.
Ale svět poztrácí boha, hrdiny,
lásku nahradila chamtivost,
rozumnost vychytralost,
nedivte se mi tedy, že mám zlost.
Rád bych se probudil do krásného světa,
kde by lásky růže kvetla.
Nemohu však psát o světu, o válkách,
to se raději utápím v pohádkách.
Přemýšlím, jestli pohádka o světu dopadne dobře.
Jak pro koho,
jak pro koho,
jak pro koho.