Flying antasy (část 14)

Pokud bychom se ještě jednou vrátili k fantazii Toma Patricka, vynikala v ní především výše zmíněná tvorba fiktivních EC popových uskupení. Koneckonců sám autor v nich sám sebe prezentoval, to když se vydával za JAKUBA ONTENELA, či za sólového interpreta, kdy se pojmenoval V. H. VEN, a také stál za zrodem EC popového dua VERNISAGE. Zatímco pod hlavičkou JAKUBA ONTENELA z Tomovy strany došlo ke skutečné realizaci hudebních děl, to když vznikly alba SYNTHPHONY, VISION, SPECTROCITY a kompilační album VISION OF SYNTHPHONY, jenž se stalo jednou z příloh samizdatové knihy CITY MEANS – MĚSTO PLNÉ NÁVRATŮ, v případě hudebního představitele V. H. VENA a dua VERNISAGE šlo o ryze fiktivní záležitost, odehrávající se pouze uvnitř autorovy mysli. Navenek o těchto dvou posledně jmenovaných hudebních tělesech vypovídá pouze zmínka ve fiktivních psaných EC popových playlistech, jež si Tom jistou dobu vedl, jinak se skutečné realizace, pokud je nám prozatím známo, nedočkaly. (Nebo to alespoň platí po dobu, co jsou tyto řádky aktualizovány!)

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Obdobně se to má s EC popovou hymnou s názvem EC HOTEL. Tom Patrick ve svém hudebním programu IMPULSE TRACKER složil nejprve její originální a záhy nato i taneční verzi, ovšem jednalo se pouze o instrumentální záležitost beze zpěvu a neobsahující nástroje z oblasti vážné hudby. Tom napsal EC popový text ke skladbě EC HOTEL a to dokonce svépomocí v angličtině, avšak pokud je nám dobře známo, tím de facto snaha o oživení onoho fiktivního EC popu skončila. A to i přesto, že Tom kontaktoval jistého Filipa Trávnického ohledně korektury onoho jím sepsaného anglického textu a zakomponování hoboje do hudební ukázky a o něco později ještě kamarádku ze základní školy Zuzanu Janiššovou a tu zase ohledně zpěvu, violy a violoncella, jimiž mohlo přispět její hudební uskupení SANDONORICO. Leč na rozdíl od JAKUBA ONTENELA pokus o skutečný živý EC pop v tomto případě skončil neúspěšně. (Nebo výše uvedené platí po dobu, co jsou tyto řádky aktualizovány!)

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Ano, s tím EC popem je to vážně škoda. Dle mého názoru si alespoň ona hymna zasloužila realizaci, a když už ne masivně pro radia, tak alespoň prostřednictvím portálu YOU TUBE určitě.

Panter

Tomovi zkrátka chybělo potřebné sebevědomí, aby své hudební představy realizoval navenek. Už tak byl dost zaměstnám písemnými statěmi z prostředí Katalné Mochny a jejího okolí a na něco dalšího mu již zkrátka nezbývaly síly. Myslím, že mu hodně scházeli oni průvodci, o nichž referoval ve svých knižních počinech, kteří by mu jeho hudební sny dokázali splnit bez toho, aniž by sám pro jejich uskutečnění byl ochoten něco udělat.

Anna

Jak se říká: bez práce nejsou koláče. A Tom prostě postrádal trochu té ctižádosti. Ovšem dokáži si živě představit, jak nádherně by ona EC popová hymna zněla, takto se holt musíme spokojit pouze s Jakubem Ontenelem, ale i za to díky.

Anonymní dopisovatel

Z výše uvedených fiktivních EC popových playlistů vzešly i dvě Tomovy platonické lásky. Pocházely z fiktivního EC popového hudebního uskupení SOMETHING BLUE LEXICON a jmenovaly se LINDA DENCER a NOLA POLANSKI. Právě o nich Tom často snil a prožíval s nimi jak společné tak i intimní chvíle. Dokonce, aby byl oné Lindě blíže, ji na jistý čas zapojil do své fiktivní hudební skupiny VERNISAGE, jíž tvořil společně s další fiktivní personou Janem Kacamisem. A údajně Tom ani neváhal s Lindou natočit několik sólových fiktivních EC popových hudebních skladeb, z nichž vynikla zejména ta nesoucí název VIDEO & STUDIO, jež je mimochodem i zaznamenána v autorových fiktivních EC popových playlistech.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Dané Tomovo snění bohužel vedlo k tomu, že mu mnohdy unikal skutečný život, v němž si rovněž vyhlédl dvě životní lásky. Bohužel ani jednu z nich nedokázal oslovit. Stalo se tak za jeho studií na poděbradském gymnáziu. Jméno oné první vyvolené se nám bohužel nepodařilo zjistit, jen o ní víme, že chodila do nižšího ročníku nežli Tom a jednalo se o velice pohlednou blondýnku. Obdobně se to mělo s onou Tomovou „druhou vyvolenou“. Rovněž to byla blondýnka a jmenovala se Martina Dušková. Společně s ní Tom navštěvoval v posledním ročníku poděbradského gymnázia několik maturitních seminářů, bohužel však i protentokrát zvítězila nesmělost a autor i tuto dívku nedokázal požádat alespoň o přátelství.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Je škoda, že z Tomovy strany nedošlo alespoň o navázání oněch přátelských vztahů, takhle se zbytečně uvnitř své duše trápil. Musím se však i já přiznat, že s navazováním vážných známostí to nemám vůbec jednoduché.

Panter

To já za svůj život prožil několik vážných známostí, bohužel ale ani mě příliš dlouho nevydržely. A tak tu pravou prozatím hledám a doufám, že snad i najdu.

Anonymní dopisovatel

To já partnera mám a musím přiznat, že nám to, jak se lidově říká, klape. A tak doufám, že nám to spolu vydrží až do konce života. A proto vám oběma i Tomovi z celého srdce přeji, ať najdete onu svoji vysněnou lásku a prožijete s ní šťastný a spokojený život.

Anna

Děkuji, Aničko, za krásné přáníčko.

Panter

Já se přidávám.

Anonymní dopisovatel

Navazování vztahů ovšem nebyl zdaleka jediný problém, jenž Toma Patricka trápil. Problematicky viděl i následný akt početí dítěte. Tom sám o sobě se na výchovu případného potomka necítil, neboť v tom spatřoval velkou míru zodpovědnosti, jíž u sebe postrádal. Měly na to dozajista vliv i jeho četné psychické obtíže, jež mu ztěžovaly psaní a život obecně. Tom sám se pak obával i oné nemilé skutečnosti, že kdyby počal potomka, dané psychické obtíže by se na něj mohly přenésti a to si nechtěl bráti na svědomí. Proto Tom obdivoval jistou Petru ze zaměstnání, že i přes své duševní nešvary se odhodlala otěhotnět a vychovávat tak dítě, což pro něj samotného bylo něco nemyslitelného.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom Patrick byl rovněž odpůrcem sexu jako takového. Podobně jako jeho spisovatelskému kolegovi Franzi Kafkovi, i jemu sex připadal jako něco nečistého, nedobrovolného, vynuceného a to vlastním podvědomím. Tom sám spíše než sex upřednostňoval doteky, hlazení či pusinkování.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zaznamenal Ten

To ale neznamenalo, že Tom Patrick nějak odsuzoval ty, co se rozhodli založit rodinu a počít dítě, či rádi holdovali sexu. Jen prostě na obojí problematiku vyjádřil svůj vlastní osobní názor. On sám byl zastáncem onoho nemilého, že vše má na svědomí beztak položka jménem Osud. Právě on, dle autora, se podílí na tom, že se muž a žena do sebe zamilují, vezmou a úspěšně přivedou na svět jednoho či více potomků. Ovšem zakrátko poté, co se tak stane, jde položka jménem Osud proti onomu páru. Jeho přičiněním dojde za čas (krátký či delší) k rozchodu onoho páru a vzápětí udeří zhoubné nemoci v podobě rakoviny, leukémie či cukrovky. Osud si tak onen pár hýčká jen proto, aby společným úsilím zplodil jednoho či několik potomků, k nimž se v brzké budoucnosti zachová obdobně, kdy je zneužije a následně zákeřně zahubí.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zaznamenal Ten

Je všeobecně známo, že názory Toma Patricka ne všem čtenářům byly po chuti, ovšem sám jejich autor několikrát zdůraznil, že ani on za své vyřčené výroky přímo nemůže, neboť jsou výplodem jeho podvědomí, jenž si víceméně žije svým vlastním životním stylem a jeho majitel, jímž je sám člověk, se s ním musí naučit šetrně vycházet a vybírat si z něj jen ono pozitivní a správné, což je však mnohdy nadlidský úkol. I tak sám autor, i přes svoje psychické obtíže, všem lidem na světě přál, aby prožili pokud možno šťastný a nenásilný život v míru, a aby k nim byl Osud pokud možno shovívavý a laskavý.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Něco na těch Tomových tezích musí býti pravdivého, neboť i já sám dost často zažívám boje se svojí myslí, obzvlášť když mě někdo slovně napadne a já mám chuť mu to fyzicky oplatit. Podvědomí mě samozřejmě nutí k tomu, abych dotyčného pomlouvače napadl fyzicky, avšak já vím, že by to tak nejspíše nebylo správné, neboť bych mu mohl způsobit nechtěné zranění, což by se mi pak i dost vymstilo.

Panter

Podal jsi to opravdu výstižně, Tom Patrick by tě za tvůj výrok dozajista pochválil. Máš ale pravdu, i já to sám se sebou nemám někdy jednoduché, to když se v určitém okamžiku potřebuji pro něco akutního rozhodnout a tak dám echo svému podvědomí, leč moc si tím mnohdy nepomůžu, neboť ono podvědomí mi pokaždé nutí něco jiného. Občas se dokonce stane, že mi vnutí špatnou myšlenku, naštěstí si to ale zavčas uvědomím a tak uchráním před oním negativismem jak svoji personu, tak i okolí.

Anonymní dopisovatel

Ani já to sama se sebou občas nemívám jednoduché, i mně činí značné obtíže rozhodnout se správně a tak, aby to někoho nepoškodilo. Horší to bývá v dětském věku, kdy takový jedinec je svým podvědomím plně ovládán a příliš nepřemýšlí nad jeho počínáním.

Anna

I Tom Patrick, i když pocházel ze stabilního rodinného zázemí, čas od času prožíval těžkosti života a nerozhodnost. Měl zejména obavy z někdejší povinné vojenské služby. Nakonec se jí jen taktak vyhnul, neboť ještě v té době, kdy mu relativně hrozila, byl studentem Vyšší odborné školy hotelnictví a turismu, sídlící v jeho rodném městě, tedy v Poděbradech. Co mu na těchto studiích činilo nemalé potíže, byly zejména praxe v hotelu a na recepci, jež mu ztěžovala jeho nepřející vnitřní složka v podobě Diktátora. Onu zradu Diktátora Tom pak nesl velice těžce, v dětském věku byl totiž skálopevně přesvědčen, že člověk se narodí za tím účelem, že je mu položkou jménem Osud již dopředu předurčena jistá životní dráha, ovšem jak se o něco později sám přesvědčil, tak tomu zdaleka nebylo. Tom tak o své místo v profesním životě chtě nechtě musel bojovat a nutno přiznat, že to nebyl zrovna boj jednoduchý.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom Patrick byl rovněž toho názoru, že ona největší zrada ze strany vlastního podvědomí, vedle nepodporování člověka ze strany vnitřních symptomů jeho vlastního mozku, přichází v podobě takzvané poluce, kdy je jedinec svým vnitřním já přinucen sexuálně se ukájet. Je tak doslova vtažen do onoho sexuálního procesu a to proti své vůli, což u něj vybuzuje potřebu sexuálního vyžití. Daný jedinec se pak chová jako neřízená, sexuálně lačná střela, což následně vyústí v aktivní vyhledávání sexuálního partnera či partnerky. Takový jedinec se pak mnohdy ocitá zcela mimo realitu, hůře se soustředí na život jako takový, neboť ona sexuální lačnost ho úplně pohlcuje. Tom tak toto období života považuje za kritické ve svém osobním životě, protože on sám po sexuálním ukájení netoužil, leč jeho vnitřní já na to mělo jiný názor.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom Patrick po této nelibé zkušenosti s polucí vyslovil názor, že by prodej erotických časopisů měl být teenagerům zpřístupněn již od takových dvanácti třinácti let a nikoliv až od osmnácti a to právě z důvodu potřeby sexuálního vyžití. Dle Tomových slov toto ovšem nestačilo, dle něj by dané erotické časopisy měly mít takzvanou dotykovou paměť. To by pak v praxi znamenalo, že po přiložení rukou na příslušné vyobrazené partie by je jedinec skutečně cítil, jako by byly živé. Tom mínil, že by něco takového mohlo býti do budoucna klidně reálné, on sám vycházel z katalogů věnovaných parfémům, kde je možno z příslušné stránky na ruku nanést konkrétní parfémovou vůni. A tak si kladl věčnou otázku, proč by něco podobného přímo nešlo zakomponovat právě do oněch erotických časopisů.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom Patrick tak plně dostál své pověsti tvůrce a navrhovatele. Bohužel to k tomu, aby se prosadil jako úspěšný spisovatel, nestačilo. Nakladatele, jež oslovil, nezajímal ani tak námět či inovativní prvky, jako spíše profesionalita textu, jímž vše bylo sepsáno. A právě v něm většina oslovených nakladatelů spatřovala jisté nedostatky a tak se Tomovy písemné prameny dočkaly opětovné odmítavé reakce. (Nebo to stále platí v této chvíli, kdy jsou aktualizovány tyto zápisky!)

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

O tom jsme tady již hovořili, jak nelehké je udat spisovatelský počin. Znovu přiznávám, že já sám bych nebyl schopen sepsat objemné knižní svazky, proto Toma obdivuji, že se tohoto nelehkého úkolu sám zhostil, i když v tom své sehrál i nátlak ze strany autorova výhružného podvědomí. Jinak, ona Tomova inovativní vychytávka u erotických časopisů se mi po všech stránkách docela zamlouvá. Kdybych byl politikem, neváhal bych ani chviličku a schválil bych ji.

Panter

Mně rovněž připadá, že odebírání erotických časopisů až od oněch osmnácti let je zbytečně dlouhá doba. Tom má pravdu, když tvrdí, že sexuální život u člověka začíná v mnohem nižším věku. A když má navíc do patnácti či šestnácti let (teď přesně zrovna nevím, jak je ta hranice stanovena) zakázaný sex s partnerem či partnerkou, tak právě ony sexuální časopisy jsou jednou ze schůdných cest, jak se sexuálně uspokojit. Rozhodně by to stálo za zvážení.

Anonymní dopisovatel

Já s vámi souhlasím. Takový teenager je sexuálním harašením v mladém věku doslova zahlcen a tak se snadno může i dopustit prohřešku, že prožije své poprvé dříve než povoluje zákon. Takže ony dotykové erotické časopisy by pro takového jedince byly jistým schůdným řešením. Pomohly by třeba i lidem, co jsou nakaženi virem HIV či nemocí AIDS a tudíž mají problém navázat nový partnerský vztah se vším, co k němu patří. Tomovy tvůrčí návrhy ohledně podpůrných dotykových pamětí tak i já plně podporuji.

Anna

Tom Patrick se následovně rovněž vyjádřil právě k oné sexuální orientaci: „Neodsuzuji lidi za to, jestli tíhnou ke stejnému či opačnému pohlaví. Tím nyní mám na mysli lesbičky, homosexuály či bisexuály. Za dané orientace nikdo z nich nemůže, neboť mozek je tak prostě již nastaven a jeho uživatel se chtě nechtě musí s touto skutečností smířit. Pak již jen záleží na rodině a okolí, jak se s danou konkrétní orientací u mužů či žen vypořádá. Mnohdy si položka jménem Osud s takovými jedinci nelibě pohraje, to když onu orientaci okolí nepřijme, a tak se daný poškozený jedinec cítí být citelně raněn a nedobrovolně se mu otevírá ona nemilá třináctá komnata. Nemělo by však tomu tak býti, u lidí vyznávající jak stejné tak opačné pohlaví by mělo dojít k jistému vzájemnému kompromisu.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Na druhou stranu Tom Patrick však negativně zavzpomínal na svá jinošská léta, kdy se u něj začaly projevovat právě první náznaky sexuality: „Ona poluce je dosti nepříjemnou záležitostí, člověka úplně oblbne a poníží. Co na tom, že za aktu vyvrcholení daný člověk prožívá blaho a rozkoš, neplánované či noční poluce jsou opravdu dosti nemilým zážitkem. Já osobně je beru jako velkou zradu ze strany svého podvědomí, jenž tak potvrzuje ono zavedené, že člověk není pánem svého vlastního bytí.“

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom má pravdu, ona náhodná poluce není nic příjemného, co já se kvůli ní rovněž v nočních hodinách natrápil, když mě ony takzvané mokré sny poctily svojí návštěvou. Na druhou stranu však ale ona poluce přeci jen přináší člověku dobrou zprávu a sice že se nějakým způsobem vyvíjí a překypuje zdravím. Snoubí se zde tak pro a proti.

Panter

A pak i navázání sexuálního vztahu s partnerkou má koneckonců svoje kouzlo, sluší se dodat.

Anonymní dopisovatel

Důležité je především to, aby se oba partneři spolu dopředu dohodli, co jim činí větší radost, jestli přímo onen pohlavní akt, nebo pouze ony dotyky, pusinkování či mazlení. Osobně zastávám názor, že obojí je krásné. Zkrátka, kdo má zájem, ať si přečte knihu City Means III – Město plné protikladů a onu Tomovu pasáž o romanopoetice, kde je vyjádřen jeho vlastní názor na partnerský vztah.

Anna

Zkrátka a dobře, každý jsme nějaký, každému z nás v milostném životě vyhovuje něco jiného a tak záleží na domluvě a fantazii obou partnerů. A proto Toma předem neodsuzujme za jeho názory, ani se jim nevysmívejme. Naopak se sluší poděkovat, že i on se vyjádřil k problematice pohlavního života prostřednictvím svého vnitřního já.

Anonymní dopisovatel

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Flying antasy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *