Martin Červeník byl mladý muž
v jednom kuse snící o tom
že jednou složí slavný hudební opus
Veškerý svůj čas tedy věnoval právě hudbě
komponování a notové partituře
studiu na hudebním gymnáziu
po jehož ukončení hodlal jíti
ve šlépějích někdejších i současných slavných muzikantských géniů
Avšak z řad studentů a rovněž kantorů výhradně nepochopen
trápil se Martin spíše na škole
plně odhodlán dostat se k matuře
a po jejím úspěšném složení
oddaně sloužiti své vášni, tedy hudbě
Leč po pouhém semestru a půl
nucen byl Martin opustit hudební gymnázium
Špatně ono rozhodnutí tehdy nesl
Nekontrolovatelný vztek tak zatěžkával jeho mysl!
Martin přeci jen pokusil se z posledních sil vzchopiti
a i bez zkoušky z dospělosti dále hudbu tvořiti
leč bohužel opětovně narazil na nepochopení
S odůvodněním, že prý jeho vlastní skladby jsou jeden veliký kýč!
Posledním pomyslným hřebíčkem do umělecké rakve
stalo se náhodné setkání Martina
s někdejším gymnaziálním profesorem
jenž mladíkovi na rovinu bez obalu sdělil
že tak neschopného studenta doposud neměl možnost učit
přičemž k Martinově nevoli
daný muž – profesor
další kritikou na jeho adresu nešetřil
Tolik špatného byl mladík nucen o sobě vyslechnout si
že po příchodu domů zuřivý amok jej nešetřil
Nazloben na celý muzikantský svět
rozhodl se mu Martin stejnou měrou oplácet
A tak ze snaživého hudebníka
měl se v dohledné době státi terorista
co namísto smyčce do rukou brokovnici vzal
a s ní na hudební gymnázium pospíchal
Ano, nebude to trvat dlouho
a hrstka vyvolených zaplatí za ponižující teror
jenž byl Martin nucen snášet
od všech někdejších studentů a kantorů vesměs
Naštěstí pro něj
a naneštěstí pro ostatní
gymnázium stálo pět set metrů od domu
v němž Martin bydlel společně s rodiči
Při pomyšlení na matku s otcem
rozbušilo se Martinovi náhle divoce srdce
V obavách horlivě začal přemítat, co asi řeknou
až se z úst druhých v brzké době doslechnou
co jejich jediný syn spáchal
a jaký to na uměleckou společnost bude míti zásadní dopad
Tak vstoupil Martin do školy
s plně funkční brokovnicí
odhodlán naplnit krvavý slib
nešetřit na životě žádnou z potenciálních obětí
Leč záhy přihodilo se nečekané
to když prostory gymnázia prostoupila pronikavá záře
a vše kolem nabylo tvaru a barvy nebes
kdy postupně počalo vytrácet se ono pozemské
Živí volně přecházeli v obláčky jemné na dotek
a Martin sám sobě nedokázal vysvětlit
kde se v něm samotném náhle bere
touha činiti jen to pěkné navenek
poté, co jedna z nebeských person k němu přistoupila
a jemně se jeho srdce dotkla
Brokovnice Martinovi v ten moment vypadla z ruky
a po dopadu na zem proměnila se ve stéblo trávy
přičemž mladík jako omámený naslouchal onomu překrásnému hlasu
jenž nabádal ho oslavovati život
namísto násilí a výhružného teroru
Tak Martin čestně přísahal na ten slib
že od této chvíle povede život spořádaný
v němž vícero neučiní nic špatného
co by jiné na pozemském bytí jakkoliv ohrozilo
Že přijme daný život takový jaký právě bude
a o štěstí v něm zdárně se popere
Po tomto slibu obraz nebes náhle ztratil na síle
a Martin zpozoroval, že zase na Zemi zmítá se
v prostorách svého bývalého působiště
kam coby student ještě nedávno chodíval
pravidelně každý všední den
Avšak kdo se to nad ním momentálně sklání?
Že by doktor ve svém cestovním plášti?
Už je to zřejmě tak
Martin tedy musel zkolabovat!
Neboť nepamatoval si více než
onen překrásný líbezný sen
A pak se Martinovi náhle vyjasnilo
až srdce do krku mu málem vyskočilo
když konečně uvědomil si cíl své návštěvy
jež rozhodně nepřekypovala přátelskou náklonností
Plný obav rukou zajel do vnitřku bundy…
Ale co se nestalo
namísto brokovnice nahmatal pouze ono stéblo trávy!
Bylo to snad další znamení z nebeských výšin
jež se Martina snažily uchránit před jistou pozemskou šibenicí?
Doktor vytušil dané napětí
a rozhodl se dopřát Martinovi soukromí
do prázdné třídy pomalu jej tedy zavedl
a jeho životní příběh následně vyslechl
Zaujal ho natolik
že o Martinovu tvorbu zájem projevil
a poté doporučil ji dál
až ta se do správných rukou konečně dostala
Uběhl měsíc
a Martin dostal zakázek snad na tisíc
že pro zaneprázdněnost nevěděl
které dříve vyhovět
Uběhl celý rok
a Martin uspěl nejen jako skladatel
nýbrž i jako uznávaný pedagog
co o hudbě přednášel
na prestižních múzických školách takřka po celém světě
Vděčný byl Martin za setkání s oním doktorem
s nímž pravidelně dále stýkal se
jakožto za zážitek z nebeského světa
jenž ukázal mu správnou cestu
jíž se mladík nakonec zcela dobrovolně vydal
Cestou sounáležitosti, pochopení a všudypřítomného dobra
na něž je krátká sebevětší klamná zloba