Je namístě rovněž připomenouti, že některé z předpovědi Toma Patricka se i částečně vyplnily a to ohledně hrozeb studené války či přímo oné jedné skutečné. Jen dané nebezpečí nevzešlo ze Severní Koree, jak Tom předvídal, nýbrž z Ukrajiny. A proto čím více zmítaly světem nepokoje jako takové, o to více se autor snažil svoji Katalnou Mochnu polidšťovat. A i když se i v ní čas od času objevilo příkoří či bezpráví, pokoušel se jmenovaný pro své literární postavy pokaždé najít jisté možné východisko z nehostinné situace, jenž by bylo vykoupeno pokud možno nenásilnou formou. Tompatrickovské romány tak z počátečního žánru psychologické fantasy volně přecházely v ryze psychologické drama.
Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten
Rebeka Hodková v tvorbě Toma Patricka spatřuje náhled ryze českého autora, jenž čerpal inspiraci z povinné četby coby student poděbradského gymnázia (Gogol – Mrtvé duše), a dále, jak již výše bylo zveřejněno, se v ní dal spatřovat i jistý manifest namířený proti americkým fantasy bestsellerům a jejich následným filmovým zpracování, které naopak upřednostňovaly války a násilí. Právě jim se Tom coby autor ve své vlastní tvorbě snažil vyhnout.
Pavel Kaplický uvádí, že není na škodu znovu si připomenout, jak na Toma hluboce negativně působily byť jen pouhé zmínky právě o amerických fantasy bestsellerech, v nichž se objevovaly náměty válek. Dotyčný naprosto nechápal, jak lidé takové příběhy mohou obdivovat a dokonce je oslavovat, když ve skutečném světě podobná násilná dobrodružství zavrhují a to pro jejich zlobu a brutalitu.
Ano, je to jistý paradox. Lidé sní o jednom velkém dobrodružství, kdy bojují se zlem, a přitom v ryze reálném světě to samé odsuzují a sami sebe se ptají, proč je dané zlo vůbec postihlo a proč boj s ním musejí podstupovat.
Panter
Oni lidé, v tomto případě tedy čtenáři, se prostě rádi nechávají unášet svojí fantazií a sní o tom, co se pro ně v běžném životě stává nedostupné. A tak se pomyslně převtělují v ony udatné bojovníky, neboť v ryze reálném světě jimi býti zkrátka nemohou, stejně jako obdivují ono nadpřirozeno, kdy mohou vzlétnout k obloze jako ptáci, protože ani to jim náš skutečný svět nedopřeje.
Anna
Maličko tě, Aničko, poopravím. I v našem ryze reálném světě se člověk, potažmo čtenář, může stát udatným bojovníkem, to když například vstoupí do armády. Jenže potom v takovém případě takový jedinec zjistí, že něco jiného je čelit zlu navenek a něco jiného zase v onom světě fiktivním.
Anonymní dopisovatel
Však také právě proto Tom neměl pochopení pro žánr fantasy jako takový. Naprosto nechápal, proč spisovatelé a čtenáři touží po napínavých dobrodružství plných krveprolití, když se mu za normálních okolností spíše vyhýbají a to právě pro jeho možné ohrožení na lidských životech.
Anna
Jak již tu výše několikrát zaznělo, Tom Patrick neměl pro žánr dobrodružné fantasy příliš pochopení. J. R. R. Tolkien, J. K. Rowlingová, Veronika Rothová, Suzanne Colinsová, Stephenie Meyerová, Christopher Paoloni a další jim podobní autoři si tak nezískaly jeho sympatie. Stejný přístup autor zaujímal i k české autorce knihy Osm světů Marcele Remeňové. Tom jejím dílem upřímně pohrdal a na druhou stranu jí pak záviděl úspěch. On sám po něm toužil, leč nedočkal se ho. (Nebo to alespoň platí v tuto chvíli, kdy jsou aktualizovány tyto řádky!)
Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten
Neúspěch písemných statí vedl u Toma Patricka k jistým vleklým depresím a vlastním výčitkám svědomí. K tomu přispělo již v pořadí několikáté odmítnutí rukopisů ze strany Aleše Misaře, muže, jenž byl součástí jisté literární nymburské skupiny, stejně jako i nezájem českých nakladatelů. Tom Patrick se tak stal osamoceným bojovníkem za svůj žánr THINKFAN COMREAL.
Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten
Prosadit se v dnešní době je dle mého názoru velice složité. Ta zkrátka nepřeje novým talentům, a jak by Tom v afektu zajisté řekl, je spíše nakloněna protekčním spratkům.
Panter
Ta tebou udaná poslední věta je zajisté narážkou na známé osobnosti českého show-byznysu, v tomto případě konkrétně na Lucii Bílou, která z protekce zpěvačky měla možnost účinkovat v mnoha televizních estrádách, muzikálech, filmech či vydala několik knih, což Tom jako autor svých vlastních neúspěšných počinů dosti nelibě snášel. Stejně jako onu skutečnost, že Luciin syn Filip Kratochvíl, díky slavné mamince, měl snazší pozici v rámci prosazení se právě v oněch muzikálech či jako model, zatímco „obyčejným“ lidem bez slavného zázemí něco takového bylo prakticky znemožněno.
Anonymní dopisovatel
Závidění je nepěkná věc, ale já mám pro Toma pochopení. Zastávám názor, že snaha každého z nás by měla být po zásluze doceněna – ať již za našeho života či po něm.
Anna
Tom by zajisté rád zažil ono první jmenované, tedy úspěch za svého života. Je všeobecně známo, že úspěch po smrti přímo zavrhoval a nesouhlasil s ním.
Anonymní dopisovatel
I tak se čas od času událo, že s Tomem Patrickem udělal nějaký lidumil rozhovor. To se pak autor zklidnil a na chvíli přestal závidět svým mnohem úspěšnějším spisovatelským kolegům. Například ho potěšilo, když mu byla položena otázka, jakou z postav ze své vlastní tvorby považuje za nejoblíbenější.
Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten
Tom Patrick mimo jiné odpovídal, že si nesmírně cení Radovana Litevského, profesora biologie, a Josefa Humlera, profesora tělocviku. Radovan je inspirován legendárním hercem Radovanem Lukavským, zatímco Josef pak jedním skutečným profesorem tělocviku, toho času působícím na poděbradském gymnáziu, jenž autor navštěvoval. Je nanejvýše potěšující, že jak Radovan Litevský tak i Josef Humler se objevili hned v několika dílech věnovaných Katalné Mochně.
Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten
I já jsem si lidumila Radovana Litevského a vtipálka Josefa Humlera velice oblíbil. Líbily se mi ty protiklady. Radovan coby seriózní muž, jenž oplývá moudrem, zatímco Josef se stal pověstný a oblíbený pro svůj nenásilný smysl pro humor.
Panter
Humlerovy chlapcodívky prostě nemají chybu stejně jako Radovanovo básnění o Malovách neboli Malovských mořských tvorech a v závěsu jím vyřčená moudra. Škoda že se z těchto dvou mochnických person nestaly světově uznávané osobnosti.
Anonymní dopisovatel
Člověk zkrátka nemůže v životě dosáhnout všeho. Musí počítat i s tím, že se mu v některé profesní oblasti zkrátka nezadaří zcela dle jeho představ. Ale souhlasím s vámi oběma, obě jmenované persony z knižní mochnické ságy City Means jsou naprosto okouzlující a inspirativní pro život jako takový.
Anna
Však Tom Patrick s ní strávil také kus svého života, přičemž se od ní snažil i několikrát neúspěšně odpoutat.
Anonymní dopisovatel
Proto je nanejvýše obdivuhodné, kolik knižních počinů za svůj život Tom stačil sepsat a to i přes své vleklé psychické obtíže.
Anna
Ano, o Tomových psychických obtížích se ve spisovatelských kruzích (zejména kolem literární skupiny Aleše Misaře) přirozeně vědělo, jen široké veřejnosti tato skutečnost byla víceméně zatajena. Proto je až s podivem, kolik literárních děl se nakonec autorovi podařilo vytvořit. Lze jen spekulovat, jaký nerovný boj při sepisování daných písemných statí Tom uvnitř své mysli sváděl.
Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten
Rebeka Hodková vzpomíná na okamžik, kdy si Tom Patrick začal plně uvědomovat své dvě vnitřní pomyslné složky, tj. Diktátora a Konkubínu. Při studiích na základní škole a gymnáziu se obě dvě jmenované složky dle jeho slov krásně doplňovaly a činily ho šťastným. Ovšem v osobním profesním životě autora spíše zrazovaly. Tomovi dlouho trvalo, než našel své právoplatné místo v životě a začal znovu naplno žít.
Pavel Kaplický dodatečně připomíná onu Tomovu známou tezi o nelehkém údělu života: „Když se člověku daří jak po profesní tak i vztahové stránce, dokáže si život užívati naplno a vidí v něm to nejkrásnější. Když pak ale takový jedinec o všechno jmenované přijde, vzdává se života, nechce se mu ho naplno prožívat a pomýšlí na smrt.“
Ano, právě ona smrt Toma nesmírně rmoutila, ba dokonce přímo děsila. Kvůli ní si tak dotyčný nedokázal naplno užívati života. Dokonce byly chvíle, kdy pomýšlel na svůj předčasný odchod z tohoto světa a to i z důvodů nepokojů onoho Diktátora a oné Konkubíny Tom tak kolikrát uvnitř své mysli zažíval neklid a chaos.
Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten
Je to zkrátka k naštvání, když člověku v takzvaném rozletu brání psychické obtíže. Na rozdíl od obtíží fyzických ony psychické jsou hůře hmatatelné a jejich léčba je pak o to složitější. A tak Tomovi přeji, aby vše nepěkné úspěšně překonal a nadále nás zásobil svými spisovatelskými prameny.
Panter
Hezky jsi to vylíčil. I moje maličkost se k onomu přáníčku připojuje. Vždyť co by to bylo jinak za život, kdyby člověk měl být neustále negativně něčím sužován.
Anna
Také já Tomovi přeji, ať je v hledání svého šťastného já úspěšný. Byla by škoda přijít o tak významného českého autora.
Anonymní dopisovatel
Jak dokládají četné studie, tak Tom Patrick nebyl zdaleka jediným, kdo při psaní prožíval jistá psychická muka. I celá řada dalších českých či zahraničních umělců trpěla psychickými obtížemi. Za všechny tu zmiňme Otu Pavla či Johna Nashe. Jak již z dřívějška dobře víme, u Toma ony vleklé psychické obtíže především byly spjaty s jeho vnitřními obrazy, jež se mu při psaní automaticky vybavovaly. Autor je pak nutně potřeboval zaznamenat živě, leč něco takového přirozeně nebylo v jeho moci. A tak se stával nedobrovolným příjemcem svých vlastních písemných statí.
Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten
Ano, jak jsme byli již obeznámeni, Tom nesl onu skutečnost vnitřních živých obrazů dosti nelibě. Stal se tak z něj nedobrovolný snílek, jemuž se neustále dokola přehrával děj již sepsaných písemných statí. Autor sám toužil po nápomocných vymoženostech, o nichž se zmiňoval ve svých dílech. Zejména upřednostňoval ony ALMANY, přístroje Toma Wonga, umožňující živě zhmotňovat pochody v mozku – jak ony viděné, tak i ony zvukové. Bohužel doposud ještě nebyly nikým vynalezeny, avšak pokud by se tak stalo, zajisté by mnohým lidem, jež jsou přinuceni nedobrovolně snít podobně jako autor, dopomohly k celkovému zklidnění.
Na popud Rebeky Hodková výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten
Vedle zmíněných ALMAN Tomovi zejména učarovala ona posvátná perská kočka, zvaná Winsternská, jež svojí přítulností dokáže odstranit z těla postiženého zhoubné nádory či jejich rozšířené metastáze. Ta autora napadla jednoho dne, když mu na klíně seděl a vrněl jeho Moureček. Pro onu kočku perskou se nakonec rozhodl na základě exotického původu, podrobně pak o ní referoval v pátém City Meansu s podtitulem Město plné zázraků.
Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten
Pro úplnost se jedná o poslední City Meansovou knihu věnovanou městu Katalná Mochna.
Panter
Tom prostě potřeboval změnu a tak ve svých zápiscích jedno město opustil a navštívil město jiné. I tak ale vykonal dostatečnou záslužnou práci, když nám poodkryl, jak by se dalo žíti lépe. A toho si je třeba cenit.
Anna
Proto je zapotřebí ještě jednou vyzdvihnout ony mochnické vymoženosti, jež člověku měly usnadňovat život. City Meansová Katalná Mochna díky nim tak dostala nový ozdravný rozměr a hodnotu Tomova díla tak ještě více posílila.
Anonymní dopisovatel
Ano, právě ony ojedinělé vymoženosti v podobě Vantelbooklistů, Pěnkalinek, Alman, EC popu, Lidvjenek či Winsternské kočky neúměrně zaměstnávaly Tomovu mysl. On sám se je snažil šetrně odmítat, avšak ony se mu neustále připomínaly. Tom to vyjádřil následovně: „Připadalo mi jako bych se měl považovat za spasitele světa. Tuto představu mi v jednom kuse nutila ona má vnitřní složka v podobě poetické Konkubíny. To se projevovalo tak, že jsem seděl ve svém pokoji, snažil se relaxovat a šetrným způsobem si uspořádat život, ovšem moc mi to nešlo. Ona Konkubína v sobě cítila hlubokou zodpovědnost za můj šťastný život a proto v jednom kuse klepala na dveře mého pokoje, s odůvodněným, že má pro mě další ojedinělosti týkající se Katalné Mochny. Já jí však byl nucen odmítnout a nevpustil ji tak dovnitř, neboť jsem právě pracoval na podstatě Vantelbooklistu a nový prvek by tak pro mě byl značnou přítěží. Leč ona Konkubína mínila jinak a když se nedoklepala na dveře mého pokoje, posílala ony mochnické vymoženosti skrze klíčovou dírku. Diktátor, ona má druhá vnitřní složka, počínání Konkubíny nesla dosti nelibě a snažila se ji usměrnit, avšak neuspěla. A tak se spory mezi Konkubínou a Diktátorem ještě více vyostřily, přičemž já je uvnitř své mysli musel nedobrovolně snášet. A položka jménem Osud se tak opětovně bavila tímto mým vnitřním bojem, jenž posléze vyústil v ony psychické obtíže.“
Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten
Velice výstižně řečeno, jen co je pravda. Tom Patrick opět nezklamal a plně, nám věrným čtenářům, otevřel své nitro.
Panter
Děkuji Tomovi za to, že tak učinil. Alespoň tak víme, že jako lidé pokaždé nejsme svobodní jedinci a v životě za „prosazení si svého“ musíme umět tvrdě bojovat. Onen boj mnohdy není snadnou záležitostí a o to smutnější pak je zjištění, když nám nepřeje přímo naše vnitřní já, s nímž je těžké se dohodnout na určitém kompromisu.
Anna
Ten boj zajisté musí být velice nepříjemný, vyčerpávající a i dosti složitý. A tak nezbývá než Tomovi ještě jednou popřát ať onen nemilosrdný Osud porazí a mezi Konkubínou a Diktátorem jednou provždy nastolí smír. Byla by škoda život pouze protrpět.
Anonymní dopisovatel