Výzva (8)

Výzva (8)

Když již píšete, je dobré naučit se patřičně relaxovat. Jako ideální řešení se jeví právě hudba. Alespoň tedy já to tak měl, ať už jsem tvořil v legendárním programu T 602 na velkém počítači s disketovou mechanikou či později v notebooku v programu Word. Hudba mi napomáhala při prvotních nesmělých spisovatelských krůčcích a je taktéž jako podklad podepsána pod většinou mých pozdějších literárních děl, jež se ne vždy rodily snadnou cestou.

Jak již moji stálí čtenáři dobře vědí, celým životem mě provází hudba takzvaných novoromantiků. Jmenovitě pak syntezátorový pop a žánr Italo disco, případně pak žánr Euro disco. Na tyto hudební styly v minulosti ne vždy byly sepsány lichotivé kritiky stejně jako na celistvou populární hudbu osmdesátých let, jíž významně formovaly.

Postupem času, kolem poloviny devadesátých let, se rovněž uvnitř mě počal utvářet jistý fiktivní hudební styl, který jsem já osobně o něco později pojmenoval EC pop (čteme: í sí pop). Ten vycházel právě z hudby novoromantiků (respektive z daného elektronického a tanečního podkladu), byl však navíc obohacen o prvky vážné (klasické) hudby (respektive šlo o přítomnost hudebních nástrojů pro ni zcela typických). Pro úplné upřesnění se daný žánr utvořil z obsáhlého názvu Electro Classical pop music a i já se mu samozřejmě pokoušel v reálu pokud možno co nejšetrněji přiblížit.

Coby Jakub Ontenel jsem se však zmohl pouze na jeho instrumentální část, z níž nakonec vzešla tři sólová alba. Ona Ec popová část zpěvná tak dodnes výhradně přežívá uvnitř mne samotného v podobě fiktivních hudebních playlistů.

Kde však na pojem EC pop jednoznačně natrefíte v jeho obsáhlejší reálné formě, je román City Means III. – Město plné protikladů, kde vedle seznámení se s danou EC popovou subkulturou jest jako bonus uvedena jak její obsáhlá historie, tak i její stručné shrnutí v devíti závazných bodech. A není to tak dávno, co jsem jako třetí bonus přidal i jmenný seznam jednotlivých EC popových předních interpretů.

Na rovinu se vám tak musím přiznat: ano, onen svůj fiktivní žánr mám ve značné oblibě, ale jeho neustálé vnímaní uvnitř sebe samotného je pro mne mnohdy nelehkou záležitostí. Já sám bych jej potřeboval slyšet naživo, leč do dnešních dnů se tak nestalo. Proto jsem se také v onom třetím díle své „městské“ ságy zasazoval o to, aby vše došlo oné reálné podoby.

O tu se můžete zasloužit právě vy, ctění to čtenáři. A zejména pak vy, co do lidušky chodíte na nějaký ten hudební nástroj, a po jejímž zakončení jej hodláte uplatnit dále ve svém budoucím životě. Stejně tak se EC pop může státi výzvou pro absolventy konzervatoří. Pokud tedy mezi takové jedince patříte zrovna právě vy, doporučuji vám pečlivě pročíst si kapitolu s názvem „G“ ze třetího City Meansu (City Means III. – Město plné protikladů).

Tímto jsem vám tedy přiblížil, jak to já osobně mám s hudbou, jež výrazně podporuje nejen moji spisovatelskou dráhu.

A jak to pro změnu máte s hudbou vy, ctění čtenáři? Také ji rádi posloucháte, při práci či jiných aktivitách? A když už, jaký hudební žánr je vašemu srdci nejbližší? Co soudíte o mém EC popu? Založili byste si v dohledné době skupinu v podobném duchu, nebo daný hudební styl považujete za naprosto zbytečný?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *