Srnka a vlk
I přišla srnka k prameni
napít se a nabrat potřebných sil
věděla totiž velmi dobře
že zima neomylně klepe na dveře
Opodál neslyšně skryt v houští
predátor si zuby lačně brousí
na oběť chystá se zaútočit
letité znalosti šelmy přitom zúročit
Stala se vám však prazvláštní věc
na bezbranné srnce nebyla prolita krev
vlk totiž stranou v poslední chvíli uskočil
a svou zamýšlenou oběť tak nezardousil
Kdo se o to přičinil
Sám Bůh či rozmarné hříčky přírody?
Jedno je však podstatné již teď
a sice že život projednou nebyl promarněn
Je to tak správně či ne?
Opravdu význam má
když jeden vinou toho druhého zhyne?
Pro potěchu či jen proto
aby si prodloužil život?
A proto:
ceňme si před jistou smrtí uchráněných jedinců
neboť svět je jinak plný zákeřných zlých činů
a to nejen v samém srdci zvířecí říše
nýbrž i v té nelehké říši lidské
A tak srnka a vlk v našem příběhu přáteli se stali
a o místo na Zemi již vícero nebojovali
Ba co víc!
Společně ze studánky pili
aby lačnou žízeň ukojili
Poté zamířili do domovů rodných
srnka k vrstevníkům
obávaný predátor zase ke smečce své vlčí
Jaké z toho plyne ponaučení?
Je prostinké:
ve fantazii lidské mysli vše spočívá
neboť když člověk po ruce papír a tužku má
je na něj se zákonitostmi krátká i sama příroda