 |
Žena 20. století
 „Takové
děvče není pro mne“, křičeli mladí muži, když ženy začaly choditi do
úřadoven a míti neodvislé povolání. „Nechce býti ženou, nechce věnovati
se domácím pracím, a ztratí mnoho ze své ženskosti, ze svého půvabu,
ze své lahody, jež ji v minulosti činily tak vábnou.“ Takové bylo vždycky
stanovisko mužovo vůči neodvislosti žen. Zdál se vždy mysliti, že jest
stvořena pro něho a že jejím jediným životním účelem jest, aby se mu
líbila. Jeho odpor proti jejímu vzdělání, jejímu chození do úřadu rostl,
poněvadž se obával, že toto zaměstnání mohlo by učiniti ji méně půvabnou
a vábnou. Nikdy nezdál se vážně přemýšleti o tom, zdali by to bylo pro
ni lepší a prospěšnější; šlo vždy o to, jak to bude působiti na něho...
Žena a domov, O. S. Marden, vyd. Jos. R. Vilímek, 1925 v Praze
|
| |
|
