 |
 Bengálská
krása
Bengálské dívky mají - pokud mohu jako žena posoudit - všechno v lepším
poměru než slavné skulptury. Jsou oblé tam, kde mají být, a přitom jsou
drobné, útlé a ladné. Nevím, kde tu ladnost vzaly. Nesportují, nechodí
tančit, o aerobiku nemluvě, a klasickým indickým tancům se učí jen málokterá.
Snad to bude tím sárím, anebo tím, že musí tisíckrát za den udělat dřep
a vztyk, protože v Indii se žije povětšině na podlaze, a možná tím,
že nosí (anebo jejich babičky a matky nosily) břemena na boku a ne v
ruce: džbány, děti, sourozence. Děvčata v koleji mi vykládala, že na
vesnici chodí k rybníku pro vodu i ty dívky, za které by to mohla udělat
služka. Věří totiž, že těžký džbán s vodou zformuje boky pěkně dokulata.
Úryvek z knížky Moje bengálské přítelkyně, napsala Hana Preinhaelterová
v roce 1978
|
| |
|
