 |
Dvacet tisíc manželských rozvratů v době mecítma (období mezi 20. a
30. rokem života) by mělo vést k větší opatrnosti národních výborů,
jejichž souhlas se sňatkem je dosud jen formální. Manželství
si vyžaduje hlubšího citového a rozumového základu, nežli jaký může
dát jen několikatýdenní seznámení. Nelze připustit s lehkým srdcem,
aby vrtoch rozhodoval o tom, založí-li se společenská buňka národa.
[...]
Staromládenectví a staropanenství nemění jen charakter jedince, nýbrž
je záporným činitelem i pro rozvoj národa, neboť zmenšuje počet
rodin. Manželství ovšem neznamená založení rodiny ve vlastním slova
smyslu, pokud v ní není alespoň jedno dítě.
Václav Příhoda: Ontogeneze lidské psychiky II, 1983
|
| |
|
