Zizala


		Jací jste v odpovědích?

Do tohoto výběru se dostanete, pokud odpovíte alespoň na 3 otázky.

< ANKETKA index

PÍĎALA

1 - Co děláte, když dokončíte něco většího (nějaký projekt, úkol, uděláte zkoušku, napíšete zprávu apod.)? Zajímá mě, co děláte chvíli poté a den poté.
Chvíli poté, co něco většího dokončím se většinou vrhnu do postele a slastně si užívám to, ze můžu alespoň pár hodin spát. To proto, že poslední dobou většinou všechny projekty, zprávy, atd. píšu v noci a na poslední chvíli. Pokud se mi to poštěstí ve dne, tak si na chvilku sednu a v klidu si vypiju dobrý čajík a užívám si příjemného pocitu z dokončené práce. No a když je to opravdu něco většího, tak se "odměním" :o) a jdu třeba do kina, na koncert nebo jen tak někam, kde najdu své přátele, nebo si koupím knížku nebo si udělám dobrou večeři... prostě si to hezky užiju. Ještě na "vejšce" jsem se šla vždycky po zkoušce projít někam na Staré město nebo do parku. Jo a taky jsem volala rodičům :o)) a večer jsme zkoušky hromadně "zapíjeli".

2 - Je nutné mýt špinavé nádobí denně?
Ne, nádobí se má mýt podle potřeby a podle síly toho, kdo je má mýt. (př. Když přijdu pozdě domů z práce a udělám si večeři, nemám už většinou chuť ani sílu nádobí umýt, většinou tam "vydrží" i několik dní, protože prostě nestíhám a přeci se kvůli nádobí nezblázním. Jsou důležitější věci, než nádobí - nakonec ho stejně musíte jednou umýt :-) )

3 - Čeho se nejvíc bojíte v lásce?
Čeho se nejvíc bojím v lásce? Asi toho, aby nezmizela, abych jí nepřestala hýčkat a opatrovat. Nebo aby nepřestal ten druhý... Je to jako s kytkou vlastně... musíš zalívat, pohnojit občas, stavět ji na sluníčko... a někdy pro spoustu jiných věcí na chvíli přestaneš a ona už se z toho nevykřeše...

4 - Co pro vás znamená svatba?
Svatba... to je opravdu těžké téma... Svatba je pro mě na jednu stranu něco jako třeba Vánoce nebo Štědrý den...
Je to tradice, která může mít spoustu různých podob, může být kýčovitá, nanicovatá, směšná nebo taková nijaká, ale taky může být krásná a poetická, pokud si ji (tu tradici) lidi hýčkají a dodrzují ji kvůli sobě, kvůli svému vnitřnímu pocitu a ne proto, že "se to tak sluší". Svatba je pro mě vlastně takový symbol toho, že vztah s tím druhým někam dospěl, nejspíše dospěl do toho vědomí, že oba chtějí ten vztah rozvíjet a udržovat, pracovat na něm a tudíž se tomu druhému "zaslíbit". V kostele se říká takový hezký slib, nejsou to pro mě prázdná slova... bohužel si to celé nepamatuju zpaměti...
Svatba je něco, co není podstatné kvůli papíru, svatba nemusí být ani v kostele, ani na úřadě... nemusí být oficiálně "podepsaná"... může proběhnout jen důvěrně mezi dvěma lidmi, na louce nebo v lese, a nebo to může být tradiční svatba venkovská s muzikou a celým příbuzenstvem... důležité je na ní jen to, jestli je opravdová.

6 - Jak se dá najít chlap, se kterým se dá žít?
Já to mám tedy tentokrát hrozně jednoduchý:o)
Tak tedy, vzhledem k tomu, že už skoro čtyři roky žiju sama, opravdu nevím. Nevím ani, jak se dá najít chlap, který by byl ochotný to alespoň zkusit.
Vážně, nevím.

7 - Co jste dělali nejraději, když jste byli malí?
Možná stárnu, ale poslední dobou vzpomínám čím dál častěji na to, když jsem byla malá a musím říct, že na to nejranější dětství mám vzpomínky moc hezké. Jako malá jsem hodně moc jezdila k babičce a dědovi na venkov. Bylo to príma, ráno jsem jela na tříkolce s dědou do "konzumu" pro chleba a rohlíky, cestou zpátky už mě děda táhl na špagátu a já kousala rohlík a k tomu čokoládovou Milenu (A víte co? Kam se hrabe Nutela, vyzkoušejte si to :o)).
Pak taky vzpomínám na to, jak jsem moc ráda chodila s dědou na houby, pak jsem je s babičkou krájela a už jsem se jenom těšila na houbovku se škubánkem (typicky chodské jídlo).
No a nemůžu nevzpomenout na bandu kluků, se kterou jsme každoročně vlezli do vypuštěného rybníka a lovili škeble, každoročně jsme za to taky všichni dostali výprask, protože jsme vylezli neuvěřitelně špinaví a smrděli jsme rybinou. Jeden rok jsem v bahně utopila červenou holinku se žlutým kuřetem (možná tam ještě někde na dně leží...).
No a nakonec musím vzpomenout na jednu hračku, po které jsem jeden čas strašně toužila a nakonec jsem ji dostala za první bolestnou návštěvu zubaře. Byla to taková krabička s dvěma čudlíky a těmi se točilo a podle toho se malovaly různé čáry a obrázky. Netuším, jak se to jmenuje a už dlouho jsem to neviděla, možná už se to ani nevyrábí... a možná jo, už jsem nebyla v hračkářství možná 15 let, takže mě tak napadá, že po výplatě tentokrát zamířím právě tam.

10 - Existuje něco, kvůli čemu Vás rodiče (ačkoli jste dospělí) dodnes peskují?
Od té doby, co s rodiči nebydlím a navštěvuji je tak jednou za dva až tři měsíce, je to s peskováním trochu mírnější :o)
Dlouho začínaly moje návštěvy doma tím, že jsem zazvonila u dveří, ty otevřela máma a nevinně se zeptala: "Co to máš zase na hlavě?" (nutno podotknout, že moje vlasy vypadají stále dost podobně - kratší nebo trochu delší mikádo, těžko by se našel někdo, komu by to připadalo extravagantní)
Druhá varianta téhož: "Co to máš zase na sobě?"
Musím se přiznat, že se mi tyto zákeřné dotazy (které nikdy nebyly kladeny s vidinou odpovědi...) podařilo téměř zlikvidovat. Začala jsem totiž používat vždy stejnou odpověď: "Taky tě ráda vidím, mami."
Poslední dobou bojuji už jen s jedinou šikanou, a to u stolu. Je to k nevíře, ale ať si naberu cokoli, je to zatraceně málo a je nutné si přidat :o)).

12 - Co se dá najít na vašem nočním stolku?
Nikdy jsem noční stolek neměla - spíš jsem v různých podnájmech spala na zemi na matraci, tak jsem ho ani nepotřebovala. Když jsme k svatbě dostali postel a koupili matraci, zažívala jsem po letech neuvěřitelné blaho, že nemusím spát na zemi, kde táhne, práší se a taky jsem zjistila, že nemám kam odkládat svůj každodení usínací čajíček. V tu dobu mi volala kamarádka, že jsem kdysi slíbila, že si odvezu její starý noční stolek, který jí v bytě překáží. Původně jsem myslela, že ho použiju jako stoleček na kytky. Je to noční stolek tak ze 30., 40. let, světlé dřevo, zaoblený a nahoře černé sklo. Když jsem ho přivezla domů a vycídila, zjistila jsem, že se báječně hodí k té naší nové posteli a i na něj zbylo přesné místečko. Prostě měl být náš a patří do našeho minibytu - to je jasné.
Uvnitř mám svoje vonné olejíčky do aromalampy, vitamíny, kapesníky, teploměr, cucací bonbóny (ach jo :o)) a oční kapky - koukám, že je to vlastně taková lékárnička. Na stolku jsou papírové kapesníky v krabici, nějaká zrovna rozečtená knížka, budík, mobil (používám ho jako druhý budík), hrneček s čajem (od večera do rána) nebo sklenička s vodou, moje a mužovy brýle (od večera do rána), občas nějaké léky a občas i dálkový ovladač od televize a videa (to když máme postelový videovečírek:o) - bohužel to vypadá, že tyhle akce budeme muset zrušit, protože čím dál častěji u filmu okamžitě usnu - za což může právě ta teplá a pohodlná postel! :o))
Ke svému nočnímu stolečku mám hezký, dalo by se říct přátelský vztah. Rozhodně už bych se ho nevzdala.