Ž Í Ž A L A  

Co děláte, když dokončíte něco většího
(nějaký projekt, úkol, zkoušku, napíšete zprávu apod.)?
Zajímá mě, co děláte chvíli poté a den poté.
 
Červánek:
Chvíli poté na nic nemyslím, jenom se tetelím blahem, že už to mám za sebou. Večer nebo den poté už mám jenom takovej pocit pohody a ten si někam uložím a když mám někdy v budoucnu problém, tak si tenhle pocit odněkud vydoluju a snažím se, aby mi pomohl. Ovšem to neznamená, že si jako odměnu nepůjdu koupit nějakej hadřík nebo mňamku...:-)
 
Píďala:
Chvíli poté, co něco většího dokončím se většinou vrhnu do postele a slastně si užívám to, ze můžu alespoň pár hodin spát. To proto, že poslední dobou většinou všechny projekty, zprávy, atd. píšu v noci a na poslední chvíli. Pokud se mi to poštěstí ve dne, tak si na chvilku sednu a v klidu si vypiju dobrý čajík a užívám si příjemného pocitu z dokončené práce. No a když je to opravdu něco většího, tak se "odměním" :o) a jdu třeba do kina, na koncert nebo jen tak někam, kde najdu své přátele, nebo si koupím knížku nebo si udělám dobrou večeři... prostě si to hezky užiju. Ještě na "vejšce" jsem se šla vždycky po zkoušce projít někam na Staré město nebo do parku. Jo a taky jsem volala rodičům :o)) a večer jsme zkoušky hromadně "zapíjeli".
 
Murek:
Mě je vždy smutno, jako by ze mne odešel kousek života. Nedokáži nikdy zachytit tu chvilku, kdy to začne odcházet a mrzí mne, že to odešlo bez rozloučení. Při té vlastní práci si člověk neuvědomí, že spění ke konci má ještě jiné významy než odškrtnutí si položky ze seznamu. Ale ne vždy to je tak. Někdy člověk dělá věci, co v něm zůstávají napořád. To "dokončení" je pak spíše začátkem nějakého nového života.
 
Bráška:
Hned po něčem velkým (třeba po zkoušce), to jsem většinou v takový malý euforii, že si ani nepamatuju, co dělám. Když to odezní, tak jsem většinou grogy, takže malé schrupnutí je zasloužená odměna. A i celý následující den většinou odpočívám, válím se, jím sladkosti, cpu se, jdu na pivo, čtu si, dívám se na televizi,... Zkrátka dělám to, na co mám chuť, a předtím jsem na to neměl čas, pokud mne ovsem nečeká další úkol, to pak ten odpočinek musím zkrátit.
 
Ičo:
Nedokážu se ihned vymanit ze zajetí toho úkolu, takže buď:
1. relaxuju: čtení/tv/kino/jednoduché úkony na počítači jako čtení pošty která se nakupila, nebo browsení/jednoduché domácí práce - > to v případě že výsledek projektu je pozitivní,
2. nebo smažím hry - to v případě že výsledek je negativní... druhý den po vyspání už zase funguju normálně:-) teda kromě asi 3 výjimek:
- 1.pokus 1.státnice - negativní pocity - když jsem si myslel že jsem to úplně pokazil a rozcházel jsem to celý čas až do zveřejnění výsledků, kdy jsem se dozvěděl, že jsem 1/2 udělal...
- 2.pokus 1.státnice - pozitivní pocity - věděl jsem ihned, že jsem to udělal, ale euforie trvala ještě další měsíc...
- 2.státnice - negativní pocity - i když jsem ji udělal, tak jsem špatné pocity z ní rozcházel několik týdnů... ve všech těchto třech případech jde o zkoušky:-) ze zajetí projektu se vždy dostanu po vyspání...
 
Veverek:
Na otázku, co děláme po důležité zkoušce, se mi odpovídá docela těžko, ta první s nádobím byla tak jasná... Po důležité zkoušce nevím co se sebou, pořád se k ní vracím v myšlenkách, jak a co mohlo být jinak... Jsem unavená, ale nemůžu spát, nesoustředím se na čtení...Naposledy jsem si už na zkoušku vzala plavky a šla si zaplavat, potom jsem si četla pohádky, a večer jsem si šla sednout s kamarádem na jedno pivo. Jo ještě jsem pak utíkala celou cestu domů, zkrátka po zkoušce se dostávám do zvláštního stavu, kdy mám hrozně moc energie a neumím s ní smysluplně zacházet.
 
Žížala:
Často se mi stává, že po dokončení něčeho, na čem jsem "musela" strávit hodně času, cítím takový prázdno a pak si říkám: "To přece není to, na co ses těšila, to není to, co sis představovala, že PAK bude." A pak si musím říct, jestli to nebyla blbost, že jsem to už už chtěla mít hotový, když potom není nic a je mi smutno, že jsem si dělání tý věci neužila víc.