| Do tohoto výběru
se dostanete, pokud odpovíte alespoň na 3 otázky. |
|
|
|
AČLA
3 - Čeho se nejvíc bojíte v lásce?
Na lásce se nejvíc bojím zevšednění či nudy. Myslím si totiž, že jakmile
si ti dva už nemají co dávat, je to s nimi špatné....
|
| |
4
- Co pro vás znamená svatba?
Svatební den jako takový pro mne znamenal spoustu kamarádů, rodinu, snad
úsměvů a radosti. Ten okamžik, který pro mne a myslím, že i pro mého
kluka byl rozhodující, bylo vůbec rozhodnutí, že my dva se chceme vzít.
To byl ten okamžik, kdy jsem věděla, že jsme si oba uvědomili, že spolu
chceme snášet to dobré i to zlé v našich životech. Také to pro mne znamená
stvrzení, že chceme mít spolu děti, které chceme spolu vychovat. A to
je také hodně - vychovat dobré nové človíčky je řekla bych práce na dlouhé
a dlouhé večery, spousta odříkání, hledání nových cest.
|
6
- Jak se dá najít chlap, se kterým se dá žít?
Abych řekla pravdu, nevím.
Asi má člověk chodit po světě, usmívat se na lidi, hledat, dívat se a
učit. V zásadě bychom mohli asi žít každý s každým, problém je podle
mne pouze v tom, kolik jsem tomu druhému ochotna tolerovat a odpustit
a kolik je ochoten ten druhý tolerovat a odpustit mně a jestli nám oběma
ta míra vyhovuje.
Učení je pro mne v tom, že jsem třeba chodila s člověkem, který byl schopen
mne úplně vycucnout, hrál si se mnou, dělal nepěkné věci. A když pak
člověk potká někoho, kdo to nědělá a kdo je třeba "jen" hodný,
uvědomí si, že je potřeba si vážit i zcela obyčejných a malých věcí,
vlastností.
A k praktické stránce věci - znám lidi, kteří se seznámili na inzerát
a jsou šťastni (samozřejmě v jejich pojetí štěstí, protože to máme jistě
také každý jiné), někteří se potkali jen tak, někteří na kurzu angličtiny,
keramiky, v práci ....
Na závěr mohu jen napsat, že některým povahám jde ono hledání snáz, některé
to rozhodně nemají lehké a musím se přiznat, že ač přemýšlím jak chci,
nevím, jak jim pomoci. Znám případy z obou pohlaví a cesty jsou někdy
spletité.
|
7 - Co jste
dělali nejraději, když jste byli malí?
Po přečtení odpovědí mi přišli na mysl takové věci jak hraní si na poštu,
rodinu, piráty, stavění domečků a bunkrů a spoustu dalích a dalších věcí.
Nejraději ale vzpomínám na dobu, kdy jsem ležela na zemi u balkonu (bylo
tam nejdéle světlo) a posléze pod peřinou s baterkou (sestra nebyla čtenář)
a četla Mayovky a potom taky Děti z Bullerbynu (znáte tu kapitolu o stavbě
bunkru v seně? Hmm...) a...
Ale to ranní vstávání...
|
12 - Co se
dá najít na vašem nočním stolku?
Tak nad touhle otázkou nemusím dlouho rozmýšlet. V Praze noční stolky
nemáme, vyrobili jsme si polici nad hlavou a všechno cpeme na ty dva
metry krásného dřeva.
Zde v Saarbrückenu jsem noční stolky vyrobila z dvou krabic. A teď se
na tom mém dá najít opravdu všechno -
Matýskovy olejíčky, mastičky, moje mastičky a mléka a samozřejmě také
všechno, co zrovna čteme (já - Tracyho
tygra, Matěj Krtka a kalhotky).
|
| |
|
