| Do tohoto výběru
se dostanete, pokud odpovíte alespoň na 3 otázky. |
|
|
|
SKŘÍTEK TCHIBO
2 - Je nutné mýt špinavé nádobí denně?
Už čtvrtý den mám špinavé nádobí. Chodím kolem něj, dívám se na něj,
přemýšlím o něm, jako jestli ho umeju dneska nebo až zítra? Strašně se
mi ho nechce umejt. Včera jsem se i pokoušela uhrát to na city:... Jestli
mě máš fakt rád, tak to nádobí umeješ, že jo, že jo!!.......No Hm. To
nádobí tam pořád je, ale dneska, dneska mám poslední čistej hrneček.........takže
mě to nádobí pěkně prudí.........pro mě je lepší, když ho meju denně
i víckrát.
|
7 - Co jste
dělali nejraději, když jste byli malí?
Četla jsem pozorně odpovědi všech ostatních a obdivuju na nich, že se
na sebe jako děti pamatují. Že i dnes vědí o svých dětských pocitech.
Já si na moc okamžiků ze svého dětství nepamatuji. Pamatuji si sebe s
tím prstem v nose, asi mě někdo za to káral. Neměla jsem žádné jiné kamarádky,
kromě dvou cikánek ze sousedství. Píšu cikánky, protože ony si tak říkali
a já jsem jim tak říkala, nikomu nevadilo, že neříkám Romky. Jmenovali
se Milena a Jitka Žembériovy. Nikdo mi nezakazoval se s nima kamarádit
jen jsem vždycky musela říct, že je beru k nám do zahrady a nesměla jsem
s nimi chodit ven na ulici, což mě mrzelo. Vychovávala je babička, jako
mně a tak mi to přišlo v pořádku. Rodiče měli jinde, když měla přijet
jejich máma, tak to byl pro ně obrovský svátek. Pořád o tom mluvily a
vyprávěly mi jak vypadá a jak "tam někde" žije. Ta babička
byla typická maďarská cikánka ještě v dlouhé sukni s květovaným šátkem,
černá jako krém na boty....:) a byla hrozně tlustá. Takovou už dnes není
vidět. Mluvila lámanou češtinou s cikánským přízvukem, holky mi vždycky
musely přeložit na co se mě ptala. Uměla skvěle lamentovat. Doma u nich
to zvláštně vonělo.
Jednou jsem si u nás na zahradě při hraní s holkama vyrazila dech, nemohla
jsem ho popadnout zpátky a tak mě Jitka nějak ohnula a zaklonila nebo
co a já ho znovu popadla. Tím mi vlastně zachránila život. Byla starší,
říkala, že se jí to už taky stalo a věděla co dělat. Od nich jsem se
taky dověděla jak děti přicházejí na svět. Přišlo mi to divné a nepravděpodobné,
moc jsem tomu nevěřila a pro jistotu jsem to řekla babičce. Babička z
toho byla asi dost překvapená a nepamatuju se už, co mi na to řekla.
Nějakou dobu potom, si ale holky Žembériovy u nás v zahradě nesměly trhat
fialky.
Psala jsem to, protože holky Žembéryovy pro mě znamenaly dětství, víc
ony než moje vlastní pocity z dětských her, těmi jsem se jako dítě moc
nezaobírala a dnes bych o nich musela předstírat.
|
10 - Existuje
něco, kvůli čemu Vás rodiče (ačkoli jste dospělí) dodnes peskují?
Ano existuje, např. že nezavírám dekl od záchodu, vařím v konvici příliš
mnoho vody, a tak plýtvám proudem..... Nebo vypouštím vodu z umyvadla,
když si myju ruce........prostě špatně hospodařím..........ale co umřeli
je mi i po tom peskovani smutno..........
|
14 - Máte
rádi svůj počítač?
..........bez poče ani ránu.
Od ledna mám krásný nový poč, o kterém se mi ani nesnilo. Jen namátkou
MB Gigabyte K7400 Triton, úplně krásně bledě modrá s fialovými kondíky,
bledě zeleným socket na PCU, s dostatkem PCI slotů na další všemožné
karty, integrovanou zvukovkou, a spoustou dalších bezva švábů a hlavně
ještě není vůbec zaprášená...............!!!!
Poč je prostě okno do světa. Nejde ani tak o to mít rád poč s barevně
sladěnými vnitřnostmi, jako mít rád to, co poskytuje. Informace všeho
druhu. Kreslící prográmky, Wacky Wheels, protože dál jsem se v gamesách
nikdy vlastně nedostala a filmy a televizi a fotky a internet za 300
Kč/měsíčně. Poč mě prostě dostal. |
|
