| Do tohoto výběru
se dostanete, pokud odpovíte alespoň na 3 otázky. |
|
|
|
ČERVÁNEK
1 - Co děláte, když dokončíte něco většího (nějaký
projekt, úkol, uděláte zkoušku, napíšete zprávu apod.)? Zajímá mě, co
děláte chvíli poté a den poté.
Chvíli poté na nic nemyslím, jenom se tetelím blahem, že už to mám za
sebou. Večer nebo den poté už mám jenom takovej pocit pohody a ten si
někam uložím a když mám někdy v budoucnu problém, tak si tenhle pocit
odněkud vydoluju a snažím se, aby mi pomohl. Ovšem to neznamená, že si
jako odměnu nepůjdu koupit nějakej hadřík nebo mňamku...:-) |
| |
2
- Je nutné mýt špinavé nádobí denně?
Ani omylem... Mytí nádobí, uklízení a podobný věci jsou nutností, ale
nesmí se z nich stát rutina, která mi zkazí každej den....takže tři dny
pohody a ublemcanejch hrnků (někdy i víc, fuuuj) a pak jednou s odporem
do nádobí...
|
3
- Čeho se nejvíc bojíte v lásce?
Snad toho, že vlastně nevím, co to je láska a tím pádem nepoznám, jestli
to, co mám s tím druhým, je láska nebo jenom strach nebýt sám, mít pocit
být potřebný a důležitý, nevybočovat z normálu, moci se s někým smát.
Proč většina bab bulí u zamilovanejch filmů? Proto, že jsou jenom citlivky
nebo proto, že nikdy nic takovýho opravdovýho nepoznaly? Nejvíc se asi
bojím, že moje představa lásky je něco, co je nesplnitelné.
|
5
- Jak často navštěvujete své rodiče a proč?
Rodiče poslední dobou navštěvuju tak jednou za tři tejdny. Najednou dostanu
pocit, že se to už konečně změní, že tam přijedu a budeme se chovat jako
partneři. Bude mi třicet, takže už snad mám nárok na vlastní život, ne?
A po příjezdu, během pár okamžiků, zjistím, že situace je nezměněná,
že se mě pořád snažej vychovávat k obrazu svému a že je jim úplně jedno,
co chci a kdo jsem. To zjištění mě pokaždý dostane na kolena. Že nechtějí
mě, ale chtějí realizovat svoje sny skrz mě.
Takže to končí tak, že na všechno kejvu, všechno odsouhlasím a pak se
v neděli vracím do svýho života, o kterém oni nemají sebemenší představu.
Možná jsem v osmnácti měla udělat palácovou revoltu a bylo by to jiný,
já ale vážně věřila, že by to mohlo fungovat i jinak. Bohužel ne.
|
6
- Jak se dá najít chlap, se kterým se dá žít?
Jak ho potkat? V brzkém věku, kdy baba ještě moc nepřemýšlí a chce jen
tak s někým chodit. Pak si uvědomí, že život s každým chlapem je těžký,
ale že pomocí fintiček se dá zvládnout a zapracuje tak, aby ten její
pochopil, že ona je ta pravá.
V pozdějším věku už je těžký někoho najít, už jsme zvyklý na vlastní
způsob života a výměnný obchod typu: tady je má ochranitelská náruč a
oplátkou očekávám obdiv a péči, na nás už moc neplatí. Chceme partnera,
a na to moc chlapi nehrajou. Představa spokojenýho vztahu za cenu lstí
a hříček už nás neláká. Vyškrtneme-li z výběru další velkou část mužské
populace - maminčiny mazlíčky - tak nám toho moc nezbývá.
Záleží na tom, co od chlapa na život chceme. Možná se dá potkat na každým
rohu, když ženská přijme obecně platná a věkem ověřená pravidla...
|
7 - Co jste
dělali nejraději, když jste byli malí?
Nemyslím, že by se mi z dětství vybavovala jedna činnost, která byla
ta nej... Vlastně ano: nejraději jsem si hrála. Na školu s mým lišákem,
medvědem (ten hrozně zlobil) a panenkama. Na šipkovanou, a vybíjenou
s holkama z baráku. A taky koláč, vyborná hra pro čtyři, při který se
po sobě hází klacíkem a do písku užíráš koláč tomu druhému. Strašidelná
hra na krvavý koleno. A hra na vdaný ženy s mojí kamarádkou, při který
bylo nutný vařit. Vařilo se v kanálu - z bahna a písku, míchalo klacíkem.
Sbíraly jsme papírky od jídla u popelnic a navzájem jsme se s nima hostily.
Zvláštní, dávná doba...
|
8 - Jak hodně
bys chtěla/chtěl být v životě samostatná/ný a jak opravdu jsi?
Samostatná a nezávislá, všechno zvládající sama... taková bych bejt chtěla.
Zvládat být sama a zabít tu touhu schoulit se u někoho v náručí a říct
mu: "Chraň mě, prosím." Být tak silná, aby mě neublížil nikdo
z blízkého nebo vzdáleného okolí. Znovu se sama zvednout, bez toho, aby
si okolí všimlo, že jsem upadla a jen si v duchu říct: to bylo dobře,
jsem zase silnější...
A jaká jsem? Jo, malá holka, která by se nejradši rozbrečela a utekla.
Ale vím, že nemůžu, že se musím snažit vypadat tak, že všechno je v pořádku,
že loď se nepotápí a orchestr stále hraje...
|
|
