Silvestr u Arai 30.12. 2003 - 4. 1. 2004

Účastníci

Araidna, Belegis, Borůvka, Cody, Destine, Klokan, Katka, Lenka, Tygr, Vlastík

Úterý 30. 12. 2003

I řekla Araidna, že lid má přijít ku jejímu příbytku na slavnost roku ukončení. I scházeli se k ní lidé i viděla Araidna, že to bylo dobré. I stalo se tak a byl večer den první ...

Tento den byl prvním dnem hypochodricko - notoricko - čajovo - šílené anabáze oslavy Silvestra a Nového roku. V tento první den jsem se zde sešli v sestavě: Borůvka, Sal, Klokan (ten zde byl již od neděle), Destine, Arai a já. Den první byl v příznaku vaření magicko-homeopatických produktů jako například čokolády s nezaměnitelným a velmi charakteristickým aromem zdravé zeleně. Tímto aktem byl pověřen Sal a jako příručí byl přizván a velmi hojně oslavován Klokan.

Navečer jsme šli naproti Belegisovi, pravda původně jsme ho chtěli nechat vydusit s tím, že tam nikdo nebude, budeme mít vypnuté mobily a tak něco na tenhle způsob. Nakonec jsme ovšem tuto variantu vypustili a rozhodli jsme se, že budeme hodní. Cestou - tedy spíše v průběhu čekání - došlo k menší sněhové bitvě, jenž díky padajícímu sněhu byla obzvláště kouzelná.

Belegis přijel s cca 15 minutovým zpožděním a do sněhové pokrývky Trutnovského teritoria vstoupil s klasicky pražáckým přístupem tedy - v polobotkách. No, holt mám pocit, že tohle asi nikomu z Prahy člověk nevysvětlí. Že když v Praze je maximálně 10 cm sněhu a když sněhovou nadílku mají možnost viděti jen médiích, nemusí to tak být všude. Například v Krkonoších, světe div se, dokonce taky v zimě bývá i sníh. Tedy polobotky nebudou optimální obuví. Nu což ... doufejme, že tato naivní představa se nebude šířit globálně. Tzn. že když v Izraeli nikdy není sníh, že nebudou všichni tamní obyvatelé trpět fixní ideou, že jinde nemůže být:-)) Následoval návrat, kdy Des šla domů půjčit Belegisovi kanady tj. normální obuv do sněhu v předzvěstí zítřejšího pochodu.

Jako objekt našeho potravního řetězce po pár dalších, jenž Araidna nepokrytě vařila/pekla byl Ježíš-chleba (Jesus-bread) - název se měnil dle přiřknutí analogie ku jednotlivým egregorálním entitám. Název Ježíš-chleba vznikl velmi roztomilým způsobem. Představte si, že Arai v klidu peče chléb v troubě. Chléb si tam v poklidu sedí a pozvolna zvyšuje svoji teplotu. Arai mezitím kdesi volně se pohybuje po bytě a užívá si předsilvestrovského šílenství. Náhle jak rána sekerou do hlavy se jí mihne jejím mozečkem (či pilinovým silem) myšlenka: „chléb - peče se - moc dlouho?“ a následně zařve hlasem s intenzitou a výškou, za kterou by se nemusel stydět ani celý kmen Hurónů: „Ježíš! Chleba!“ a tak bylo činěno několikrát za večer, zhruba v intervalu 20 minut, než byl s úspěchem a nadšením kolkolem sedícího davu vytažen na světlo zářivkové. Ovšem před tímto aktem následovala ještě další duchovní projekce Araidny, jenž by Tarbo nazval orální onanií a to, že Araidna točíc se po směru hodinových ručiček, halasně prohlašujíc: „Jsem universum! Jsem universum!“ Po skončení této prorocké věty, následovala další, patrně ve ztotožnění s Libuší, což jsme ji nesežrali, protože jsme všichni věděli, že je Zuzana a maximálně bychom ji byli ochotni upálit po vzoru Amesbuřanů. Tedy, Araidna sedíc na židli točící se, s rukou volně vznášejíci se nad stolem pronesla: „Mám vidinu!“ Naštěstí následovala poznámka cosi o Achatu:-))

Večer jsme (Arai, Klokan a já) začali pracovat na Achatu, když se Sal podíval do zdrojáku HTML kódu a podotknul: „to snad ani není česky, ne?“ Ostatní řešili problémy anatomické a šermířské (Belegis, Sal a Des). Usínali jsme okolo 3 - 4. hodiny ranní.

Středa 31. 12. 2003

I řekla Araidna, že jest nutno nutno pochutin rozličných u otrokářů nakoupiti ku výrobě many všelijaké. I stalo se tak a viděla Araidna, že to bylo dobré. I bylo jitro den druhý ...

Ihned po ránu tj. kolem poledne jsme se sebrali a šli nakoupit do Kauflandu všelicos dobrého a vína všelijakého. To byl dobrý počin tohoto dne. Původně jsme se tohoto dne měli účastnit pochodu silvestrovského jako apendix klanu Jansů, nicméně odchod v 9 hodin ráno se nám zdála varianta natolik nelidská, že jsem se rozhodli ji malilinko přeformulovat na cca 3. hodinu odpolední. Vycházka to byla velmi psovitá a již od prvopočátků bylo možno sledovati choutky agresivní, které někteří členové projevovali volným pohybem vody ve skupenstvím sněhovém, jemuž dávali směr a sílu. Zpočátku to šlo ukočírovat, ale poté co jsme dorazili na přilehlé polnosti, se to zvrhlo v naprostou sněhovou anarchii, které vládl ponejvíce Sal jenž připomínal Goliáše sněhového. Vždy si totíž vybral balvan sněhu, jenž se velikostí mohl rovnat 11 - tiletému dítěti a technikou, za niž by se nemusel stydět ani Helena Fibingerová, vrhl směrem, jenž se mu zdál správný, tento sněhobalvan. Tedy sněhová bitka par excellence. Návrat byl zmrzlý, mokrý a vyčerpávající:-)) V poklidu jsme pomalu, ale jistě spěli k Novému roku. Vytvořili jsme vynikající sýrový salát. Belegis nás „obšťasťnoval“ svými rasisticko-cynickými fórky, prokládané výklady z anatomie. Posléze se lehce rozezněly tóny kytary a nechyběl ani kulturní zážitek ve formě promítání filmu Baraka, jenž přivezl Sal.

Po oslavě Nového roku, se ta kvalitnější část, neboli zdravé jádro, vydalo stavět sněhuláka. Ovšem čekalo nás zklamání neb sníh uschnul, tedy nebyl kvalitním stavebním materiálem. Variantou číslo dvě byla možnost, že Arai použijeme jako lopatu - nebyla přijata s nadšením, tedy byla odmítnuta. Třetí varianta, byla velmi zajímavá, zkusili jsme opustit vývojářské 3D prostředí, ale test sněhuláka 2D taky neprošel. Poslední a velmí úspěšně byla odzkoušena teorie tyčového sněhuláka. Poblíž seskupení kosodřeviny jsme nalezli žlutočernou tyčovinu, která patrně s plynem měla cos společného. Co očka toť cibule, co oblečení toť sexy triko (patrně exAraidnovské). Také nechyběl vývod bokem jako rezidentní část PET láhve. A příznakem silvestroských oslav byla prázdná láhev vína. A aby se vědělo, že to je sněhulák byl posněžen kolem ležícím sněhem. Dokonáno jest!

Po návratu do tepla a sucha, bylo zajímavé posezení v kuchyni, kdy Des měla zajímavou průpovídku. Předchozí debata byla tématicky zaměřena na červené víno. Des si velmi nebezpečně pohrávala s vývrtkou, vedle ní stál Belegis a zhruba v úrovni právě zmiňované vývrtky bylo jeho břicho. Des v předznamení možných věcí budoucích roztočila vývrtku, změřila si Belegise, šibalským očkem pohlédla na Arai a pravila: „Dáš si točený červený?“

Dále jsme se již ukládali k poklidnému spánku a na závěr byla vyposlechnuta Afrika od Divadla Járy Cimrmana. Tento akt byl s povděkem kvitován a hlášky jako „Copak jmelí, ale jmelí!“ nebo „To jsem ti chtěl říct bratře otče. Ty nejsi briefingový typ!“ případně „Znám, znám. Znám kříšťálovou studánku ...“ a mnohé další se stali zdrojem mnohého veselí. Třešničkou na dortu za tímto vyjímečným večerem bylo blicí intermezzo zde přítomného tibetského španěla.

Čtvrtek 1. 1. 2004

I řekla Araidna, že nevhodno jest pro lid vezdejší odjezd Klokanův. I Klokan souhlasiti nemohl a porušil přikázaní první. Neodjedeš se srazu dříve než-li Araidna dovolí. I byl den třetí ...

Ihned zpočátku musím promluvit o jedné záležitosti, jenž nás bavila mnoho dní. Poděkovati bych za ni chtěl Oliimu, jenž ji zjistil. Salovi, který o ni referoval a Borůvce, bez které by se to neobešlo. Tedy pokusím se zde reprodukovat Salovo vyprávění. V podstatě šlo o to, že v čajovně u Poutníka bylo zjištěno, že se Borůvka směje velmi často. Nu což, je to roztomilé u tak mladé a krásné děvy. Olii, jako vrozený analytik, se jal zkoumati dále a zjistil, že velmi zajímavým efektem je možno u zkoumaného objektu dosáhnout prostým potleskem. Tedy stačí tlesknout a Borůvka se směje. My, jako rození vyzkůmníci, jsme se jali to ihned a hojně zkoušeti. Výsledkem byl velmi hypertrofovaný smysl pro humor u Borůvky k němuž stačilo málo. Tlesk! Velmi náročným se stal pro Borůvku poslech Afriky, kdy diváci hojně tleskali:-))

Ale vraťme se k 1. lednu. Tento den odjížděl jak Klokan tak i Belegis. Někteří je šli vyprovodit a velmi vtipná byla prý Belegisova hláška na řidiče autobusu, jenž jej nechtěl vzíti dovnitř. Belegis údajně prohlásil: „Tak na něm se chci zaučovat!“

My co jsme nešli s nimi jsme se věnovali relaxaci i hře na kytaru. Údajně velmi vtipně působila má věta, poté co pří písničce Salome po sloce a refrénu vokální sekce ignorovala jednu ááá část: „Hele vy jste nezpívali to aaá?“

No po návratu se Arai jala pécti daší verzi Ježíš-chleba, jenž měl tentokráte býti zasvěcen Hórovi. Borůvka neustále kritizovala tvar a vzhled Hórova oka na chlebu. Arai se to velmi nelíbilo a tak se nám, děvčice vesele překřikovali. Tedy, ač to tak nevypadalo, měli jsme v tento den Horus-chleba.

Krom jiných zajímavých věcí v tento den bych zmínil ještě velmi zajímavý taneční projev Lenky, jenž jest zdokumentován (břišní tanec) a zajímavý rozjovor s Arai ohledně poměrného zastoupení masa v salámu. Dovolil bych si reprodukovat:

Sal: V salámu je asi 10% masa.
Arai: Ale v celý šišce. ne ve jednom kolečku!
Sal: Ehm ... Arai ... V salámu je asi 10% masa, slovy 10 PROCENT!!!
Arai: No, vždyť říkám. V celý šišce. ne ve jednom kolečku!
Sal: Hm:-))

Dovoluji si čtenáři nabídnout další plodné rozhovory - například během a po balkónového rituálu:

Arai: Kolikrát jste DNESKA byli?
Sal: Dneska poprvý.
Borůvka: Nééé, já tu byla už včera! Následuje hláška Arai v kuchyni: „Já mám strašně těžký ruce, strašně těžký. Ach jo!“

Mimo jiné bylo také zjištěno, že Belegis, patrně maje v hlavě úplně jiné věci, než být řádně oblečen, ponechal u Arai také svoje kalhoty. Navečer jsme hráli tichou poštu - velmi náročná záležitost. Jedno slovo dospělo k takovým mutacím, jenž člověk ani neuvěří! Ovšem kazila nám to Borůvka, protože se pořád smála:-)) Tlesk! Tlesk!

Pátek 2. 1. 2004

I řekla Araidna, zploď nádraží trutnovské člověka ostravského. I stalo se tak a viděla Araidna, že to bylo dobré. A byl večer a bylo jitro. Den třetí ...

A v pátek byl zase den nakoupiti nějaké potraviny. Šli jsme tedy, pravda asi na třikrát do Kauflandu a nakoupili vše nepotřebné. Obzvláště suroviny na rajskou a Šiva-chleba. Opět jsme tvořili salát, ten tvořil majoritní část našeho jídelníčku.. Po požití některých potravin jsme se vypravili naproti Vlastíkovi. Ten si vysloužil velikou nelibost Arai, že nepřivezl ani kytaru ani zpěvníky. Hlavně že přijel sám. Na to nezapomněl:-)) Poté jsme se vypravili do čajovny, kde jsme strávili pár minut. Vlastík se Salem zde prezentovali jakousi hru, která spočívala v simulaci vlakových přejezdů a přes ně projíždějích vlaků/rychlíků za současného použítí citoslovcí jako cink, cink, cink a tdn, tdn, tdn. Jako pozorovatele mne to velmi zaujalo, ale účasten bych nechtěl být. Návštěva čajovny nás velmi zklamala, jak do úrovně obsluhy, čajů samotných či chování obsluhujících. Vydali jsme se tedy domů. Zde jsme zkonzumovali salátek a trávili čas rozdílně. Arai byla masírována. Já se Salem a Lenkou jsme zkoušeli modlitbičku před Šábesem podpořené společným dýcháním. To bylo ještě připomenuto v následujícím rozhovoru:

Des: My jsme to taky zkoušeli. 12 lidí najednou dýchalo.
Cody: Jasně, 12 lidí na jednom respirátoru.

Zbytek večera se odehrával za tónů kytary, kdy jsme se střidali všichni tři. Já, Lenka a Vlastík. My co jsme vydrželi, jsme takhle „pařili“ až do 6:30.

Sobota 3. 1. 2004

I řekla Araidna, den tento bude dnem odpočinku. A stalo se tak a viděla Araidna, že to bylo dobré. A byl večer a bylo jitro. Den čtvrtý ...

Tento den byl ve znamení odpočinku, všichni jsme relaxovali. I Lenka odjížděla a tak nás již zůstalo pomálu. Odpoledne dorazila opět Borůvka a přišla i s Norikem. Po chvíli dorazila Des se Žanetou. A tak odpoledne přestalo být natolik relaxační:-)) Arai uvařila rajskou, jenž byla naprosto vynikající. Vlastík počal připravovat Pitu. Ale stalo se pár věcí, jenž rozhodně stojí za zveřejnění. A tím byla práce na Achatu jenž Arai hojně postihla. Dovolím se citovat pár dobrých rozhovorů:

Arai: „Width, to je tak?“ - následuje gesto, jimž rybář ukazuje velikost půltunového kapříka
Cody: „Ano, Arai - říká se tomu šířka.

Cody: Podívej se na tenhle řádek, jestli tam najdeš chybu.
Tygr: Jo, není to česky.
Arai: No jo, vono ho to mate!

Vlastík: Tady někdo klepe.
Arai: Tady nikdo neklepe a jestli jo, tak se sem nedostane! ... Nás nedostanou!

Arai: Cody, tys to tady celý zkurvil!
Cody: No já jsem Ti to tady chtěl zjednodušit, ale tys přišla ze záchodu moc brzo.

Arai na svůj notebook: „Debile!“
Cody: „Ano?“

Tak za této veselé atmosféry jsme pojídali pitu a následně večer jsme poslouchali Záskok od Cimrmamnů a pozvolna usínali.

Neděle 4. 1. 2004

I viděla Araidna vše, co učinila, a aj, bylo velmi dobré. I bylo jitro, den pátý ... a tak vyhnala člověka veškerého ze zahrady Černých a osadíc klíč v zámku, jenž otočila, učinila konec všem věcím budoucím. AMEN.

V neděli jsme již uklízeli, balili, luxovali, myli nádobí, otírali prach, přetahovali fotky do počítače, fotily obrázky, přetahovali soubory po FTP a odcházeli.

Díky Arai, Salovi a Vlastíkovi za focení. Dále Vlastíkovi a Arai za poskytnutí fotek a v neposlední řadě Arai za investici a bytu a příslušenství. Jo a taky Klokanovi za vynikajíci fotografie!!!

Vynikající fotky s puncem uměleckosti pořizoval také Klokan. Všechny si je můžete prohlédnout na http://eldar.cz/kangaroo/fotky/silvestr-stalone/. Zde nabízím jen lehkou ochutnávku:

Všechny fotografie od Klokana a mnohé další najdete na výše zmíněném odkazu.

Pokud máte, připomínky, kritiku či náměty na vylepšení - určitě jsem na mnohé zapomněl - použijte formulář na zaslání vzkazu vpravo pod fotografiemi->>