Silvestr u Araidny 30. 12. 2002 - 3. 1. 2003

Účastníci

Araidna, Cody, Destine, Fizi, Kretene, Lenka, Tarboretur, Vyhozeney a Verlyba průběžně i jakýsi Proxy Server:-))

Pondělí 30. 12. 2002

Maje řádně sbaleno a připraven na velká a odvěká tajemství přírody, jsem vyrazil na vlak (rozuměj odešel jsem, chtěje v něj nastoupit a odjet směr Trutnov). Vystoupivše z něj, jsem měl mariánské zjevení. Destine, Fizi a Kretene na Trutnovském nádraží. Jak socha Davida hleděl jsem na ně, neb jsem očekával jen ďábla v rouše andělském, toť Destine. Po nezbytných uvítacích rituálech a to značně nehygienických, jsme přibrali, na nádraží autobusovém, taktéž Lenku a odebrali se zakoupit strunu E6, jenž včerejšího večera velmi přeladěna byla jest. Můj kytarový lektor mi kdysi tvrdil, že při normálním zacházení s kytarou údajně nelze tuto strunu přetrhnout, no být tady, asi by se divil. Další instituci, jenž jsme se rozhodli šokovat, přetransformovat a potěšit svou přítomností, byla místní čajovna, kde, bosky sedíce a debatujíce, jsme čekali na naši hostitelku. Arai! Hm ... myslím, že bude záhodno sdělit zvídavému čtenáři, co se dělo a řešilo před jejím příchodem a v podstatě i po jejím. Na pozvánce si můžeme přečíst, že pro zájemce se chystá zimní silvestrovský pochod. Ovšem všichni mne přesvědčovali (a já si to myslel také), že jsem tuto informaci na pozvánce neuvedl. Uvěřil jsem a snažili jsme se Arai o tomto přesvědčit. Ono tedy, po pravdě řečeno, v tom počasí (Voda+sníh=@#$^) to byl holý a naprostý nesmysl. Nicméně, chápete, že, mírně řečeno, poněkud zlenivělí pražáci, zvyklí na aquametro, tramvaje a trolejbusy, by nešli asi ani při lidském počasí:-)) Nejhorší na tom bylo, že to na té pozvánce opravdu bylo:-)) Abychom nesklouzli k přílišnému alibismu, nutno přiznat, že mě, jako rodilému jilemničákovi, se také kamsi štráchati a mrznouti také nechtělo.

No, další věc, kterou bych chtěl zmíniti, bylo velmi efektivní a kreativní vytváření aquaparku na tácku Destine, o který se přičinila jen ona sama. Možná to taky měla být reálná simulace srpnových povodní. To opravdu nevím. Pravda byla, že tam bylo vody více, než bývá zvykem. Další věc, která nás všechny u Destine překvapilo, že poměr čajového aroma a vody se (za ty čtyři hodiny, co jsme tam pobývali) u Destine (rozuměj v nádobě čajové, jež bylo toho času v jejím držení) velmi rapidně zmenšoval. Tzn. že před šestou hodinou odpolední, kdy jsme odcházeli, tam bylo asi 99.9999999999999% vody a zbytek čaje:-)) A jí to chutnalo - no však ji znáte. Prostě Destine. Zvláštní byl fakt, že Vyhozeney a Destine k sobě tíhli láskou doslova bratrskou. Naposledy bylo toto viděna u Kaina a Ábela. Následně jsme byli nuceni potkat Tarboretura a s nímž jsme se vydali na cestu smrti do tantrického doupěte zvaného byt Araidny.

Odložili jsme batožiny a vydali jsme se se spartakovým odhodláním k místním otrokářům s úmyslem nakoupiti. To se nám povedlo (sice po menším extempore a nedorozuměním s gravitací a lahví vína) a vyrazili jsme zpět. Následný večer jsme se oťukávali a zkoušeli, co kdo vydrží. Je zvláštní, že pouze Destine tak činila doslova a nebylo by překvapením, kdyby se rozhodla oťukávat pomocí pneumatického kladiva. Večer tedy proběhl relativně klidně, neboť došlo i podivným balkónovým rituálům, jež měly zvláštní důsledky. Pro zvědavce napovím, že to mělo něco souvislosti s anagramickým souslovím „jointnem si dáva“. Trochu nás ještě postrašila Desie a šli jsme spáti jako ti broučci.

Úterý 31. 12. 2002,

Ráno mne probudil dunivý hlas zvonu, přemýšlel jsem, kde se na sídlišti objevil zvon. Zatímco jsem takto dumal a zkoumal realitu se zvonovým efektem, došlo mi, že to asi nebude zvon, ale pouze velmi hluboký hlas Vyhozenýho. Oni (rozuměj Araidna & Vyhozeney)totiž se odebírali na cestu na severní pól. V duchu jsem jim zapěl: „... polární noc, má zvláštní ...“ a vstal, abych se v klidu nasnídal. Kupodivu okolo druhé hodiny odpolední se ozvala „proxina“ a Destine s Tarbem se rozhodli ji jít naproti. Z proxy serveru se vyklubal Jarda. Divný patron. Mlčeje a a a a ... a a a na nás globálně udělal poněkud zvláštňý doyem. Přípravy na večerní sněť slezinou ... ehm ... tedy na sléz snědenou ... vyvrcholily velmi hekticky a velmi důležitou přípravou čehosi, co si dělalo nároky na označení chlebíčky. Já tedy nevím jak Vy, ale my z Transylvánie nechápeme, proč do všeho dávají česnek. Grrr ... odporná bylina. Večer vyvrcholil diskuzí o podstatě astrálního světa, Boha, Satana a jiných maňásků, jenž Fizi aktivně bojkotovala - ostatně jak je ostatně jejím zvykem. Následovaly velmi logické a tím i magické hry, abychom rozproudili naše mozkomíšní tekutiny, zmátly jak bílou tak i šedou kůru mozkovou a následně to kompenzovali konzumací všeho v širokém i dalekém okolí. Následovala během večera i jakási meditace nebo co ... a já o to přišel, protože jsem přišel pozdě. Řekl bych, že glosou celého večera se staly vynikající hlášky typu: „A na to si připijem!“ - na paměť věčného Druida, Gurroy a Matese - opakováno asi každých 5 sekund; „Nekopej mi do lahví“; „A co takhle fraktály?“. V tomto a podobném duchu se nesl celý večer a tak někdy mezi půlnocí a ránem jsme chtěli usnout. Ale nepodařilo se. Destine pustila CD, jenž jsem měl původně určené pro Semina, ale protože se nedostavil, obdržela ho Arai a Desie. A to neměla dělat, představte si to, já jsem se pustil do tance! No děs a běs, katastrofa a kalamita a vůbec, radši o tom nebudu psát. Tak mi bylo stydno, že jsem z toho až usnul.

Středa 1.1.2003

Probuzeni před polednem jsme jídla mírně pojedli (Taky co jiného jsme mohli pojíst, že?) a čekali na Fizi s Davidem, jež nás hodlali opusti i Jardou (Tomu říkám čekání na smrt). Bránili jsme jim, podpláceli, plakali ba i tajné zbraně vytahovali ... nic nepomáhalo. Vyrazili jsme tedy a protože Fizi si objednala tryskomyšky, nechali jsme ji doběhnout na nádraží, kam jsme za ní v klidu došli. Na autobusovém nádraží došlo k tlačenici a hektickému zmatkování. Konečně odjeli! Vyrazili jsme do přilehlé hospůdky, jež bych na stupnici od jedné do desíti hodnotil na -10. Byla tam zima! Následoval pochod, k Vyhozenýmu domů - proč ten chlap bydlí tak vysoko? Z krátké návštěvy se stala několikahodinová návštěva, jenž vyvrcholila konzumací cukroví, vánočky včetně superkonvice čaje a následnému pochodu zpět v supermrazu. Rozmrzávali jsme a dostávali se do velmi zajímavé diskuze, jež měla ještě zajímavější vyvrcholení. Že, vážení přátelé? Velice zajímavá zkušenost asi pro všechny - mimo jiné naše krásné dámy (chtěl jsem použít slovo čarodějnice) vymyslely v tuto chvíli prazvláštní teorii o proužkách (mám pocit, že v tom má prsty Destine). Sice si již přesně nevybavuji princip, ale mám pocit, že ten kdo neměl proužky nebyl „In“ a tedy i správný Mák, obávám se že dokonce proužky plnily funkci magického kruhu, ale to je fakt už je jen hypotéza ... a aby to nestačilo, vypravili jsme rozproudit vše, co nám zbylo ven. Sníh, bujaří mágové a asi dvě hodiny ráno. Skoro všichni mrtví ... ehm ... mokří, já jsem utrpěl zásah na pravý motor, ale co, štíty drží ...:-)) To jsme si, zase užili světa. Jo a abych nezapomněl, já u toho nebyl, ale prý se toho dne ujala (údajně) hláška „Podej mi ty věci“. Těmi „věcmi“ byly myšleny karikatury třešno-višní, ale úspěšné byly natolik, že byly zkonzumovány! No tak to dopadlo. Usínali jsme okolo 7. hodiny ranní:-))

Čtvrtek 2.1.2003

Probuzení. Evokace. Smrt. Zombie. Klinická smrt. Takováto slova mi naskakovala na jazyk po mém procitnutí okolo 14. hodiny odpolední. Opět následoval nákup u otrokářů a následné zapůjčení několika (slovy dvou) videokazet na shlédnutí - Devátá a Hvězdná brána. A na paměť věčného Kryla, jsme ho hráli a věnovali mu několik jeho zprzněných písní, ale v tom nejlepším úmyslu - fakt! Celý tento večer byl nějaký zvláštní. Mnoho inspirace a myšlenek. Sedla na mě taková Kosttoitida a držela se mě mrcha. Ne a ne dolu a tak jsem z protestu usnul na křesle, fakt víc si nepamatuju ... :-))))

Pátek 3.1. 2003

Spánek, balení, úklid, melancholie a deprese. Fuj to jsou divný slova, co? A že, ke mně nesednou? To by jste se divili. Prostě konec, krásných dnů. Návrat do běžného a dosti krutého života a pryč od přátel a ...

No prostě hrůza, samozřejmě že nás Trutnováci šli vyprovodit - kdyby ne, tak bych jim to nezapomněl:-))

Na závěr ... díky všem ... však vy víte za co ...

Pro ostatní, proč jste nepřijeli? Bylo to super!!!

Vzpomeňme v tuto chvíli na naše padlé - pány Müllera Thürgau, Modrého Portugala, Cabernet Sauvignon a jiné skvělé hosty ...

Chtěl bych poděkovat Araidně , že si riskla nás pozvat a uchovat ve svém velmi roztomilém bytečku. Lence za focení a samozřejmě Daveovi a Fizi za pomoc při přípravě fotek.