Malá velká Malá Skála aneb babí léto s Panenkou 3.–5. 9. 2004

Účastníci

Araidna, Borůvka, Cody, Dave, Esoter, Jana, Koumák, Tygr, Vlastík

Pátek 3.září, okolo 13. hodiny

Á zdravím opět čtenáře své nelítostné se slovy některými, jak společnost neuvěřitelná strávila chvil pěkných několik pospolu v krajině přemalebné. Čti, čti poutníče, jak bylo a nebylo na Skále Malé! Jsa zničen životem přespříliš společenským, vydal se Cody do lesů a skal Maloskaských. I když mediální kampaň akce této převeliká byla, i několik bloudů wiccanských doraziti mělo, nakonec jen pár věrných mělo doraziti na místa naše! No věřiti tomu možná zatěžko, byť přece jen podotknouti musím, že lidí přes tucet mělo doraziti! Leč člověk míni a lidé mění:-)) Prostě a jednoduše ve finále nás moc nedorazilo. Ale již k věci, vyrazil jsem na vlak s bláhovým domněním, že se na Malé Skále s Tygrem setkám a společně vyrazíme nahoru. (Jen tak mezi řečí, nezdá se Vám, že tu až přespříliš používám v mnoha obměnách slovo „dorazit“?) Pravda, bylo mi divné, že Tygr řka, že mu škola končí okolo 11-té chtěje ještě rodný Jičín navštíviti a zpět chtěl býti v hodinu po poledni. Ale co, říkal jsem si, Tygr je Tygr. Nikdy nepodceňuj dravé predátory pruhy se honosícími. Asi tak ve 12:45 mi Tygr napsal, že to nestihne a dorazí v 16.00. Tak jsem sám vyrazil v hojnost skal okolních, očekávaje Borůvku na místě. A jak bylo řečeno stalo se! Borůvka ležící, spící byla na nalezena na Horákově vyhlídce. Pokusili jsme se spolu analysovat, co za permoníky ruší náš klid, ale bohužel se to nepovedlo i přes můj tajný průzkum situace. Patrně zlato kutali či cos podobného. A tak jsme se rozhodli, že před 16-tou hodinou vyrazíme Salovi naproti.

Ale co čert nechtěl, tedy co Tygr nechtěl, za chvilku nám Tygr volá, že je zpocenej jako bejk a že se chce vykoupati v Jizeře. Tak nám nezbývalo nic jiného než zase sejít z toho fakt děsnýho kopce úplně dolů. No a nyní přichází chvíle, abych podotknul, že Borůvka celou cestu absolvovala bosa. Což by nebyl problém, kdyb jsme nešli kolem hrušky, která svých plodů lehce nehanilých kol sebe hojnost šířila. Nevím jestli si uvědomujete, co udělá s hmyzem okolním bodavým i nebodavým takové množství popadaných hrušek. No prostě a jednoduše milióny vos, včel a much všelijakých tam bylo a právě teď přišla chvíle pro bosou Borůvku! Sic centimetr za centimetrem, ale prošla tímto „minovým polem“ bez úhony.

Když jsem to pak Salovi líčil, použiv slov:„Borůvka je fakír jako kráva!“, Borůvka hbitě odvětila způsobem sobě vlastním: „ale byly tam ovce“. Nutno tedy přetvořiti axiom v týž, že „Borůvka je fakír jako ovce!“ No nebudeme zastírat, že přítomnost Salova v živlu vodním ba přítomnost vpravdě holoprdelní, byla očky vyděšenými sledována všemi přítomnými. Patrněneviděli nikdy nahatýho Tygra se ráchat v Jizeře s děsivými pokřiky hodnými stáda špatně naložených orangutanů.

Dole jsme pak čekali na ostatní, úspěšně promeškajíc dobu otvírací v místním obchodě, neb ptati se v 17.15, když měli otevřeno do 16.30, zda by mě ještě něco neprodali, se mi zdálo notně nevhodné. Před sedmou hodinou všichni dorazili (tj. Arai a Vlastík) i SMS od Davea, že neví kam má jet a tak jsme spokojeně vyrazili nahoru. No, pravda napsal jsem Daveovi popis cesty:-) Upřímně řečenomoc si nepamatuji, co se navečer dělo, ale zcela jistě se chlastal čaj, mučilo se sladké dřevo a kecalo se vo nějakejch kravinách. Jo a abych nezapomněl, šli jsme naproti Daveovi. Dorazil již těměř za tmy. Byl příjemným osvěžením naší společnosti:-))

Sobota 4.září, 8.30

Ježíšku na křížku a hele ráno! Krásný den, skály zpívají, ptáci kvetou a květiny se pyšně tyčí až do oblak (skoro). Vlastně ani nevím kdo a jak, ale určitě se šlo dolů na nákup a pro vodu, myslím, že když jsme se vrátili nahoru, za chvíli dorazila Esoter.

Neděle 5.září, 7.45

No jen bych chtěl lehce doplnit anabázi cestovní skupiny naší. Potkali jsme kance. Osm jich myslím bylo. Já to naživo nikdy takhle volně v přírodě neviděl, ale bylo to super. Pravda, honila se mi hlavě myšlenka o roztrhaných lidech a létajících vnitřnostech po setkání s divočákem, ale to jsem zaplašil. Byly tam dva veliký a 6 malilinkatejch (teda ne zas až tak moc malejch). Bomba! No a ještě musím podotknout, jak se Cody zase vyznamenal. Patřičně hrd na svoji všeobecnou informovanost jsme se ve Staré Pace rozloučili s Vlastíkem a já, řka, že máme ještě 45 minut času, říkám: „Kdyžtak si dejte nanuka nebo tak něco, máme spoustu času.“ Náhle vidím, že ten vlak, co měl ještě 45 minut stát, se chystá k odjezdu, snažil jsem se jim v rychlosti vysvětlit, že ten vlak je fakt náš a že mají máknout, jinak jim ujede, ale to oni ne! No tak si to představte, on nám fakt ujel. A co ještě „nepochopitelnější“, všichni měli náhle lehce agresivní sklony k mé osůbce stran zpoždění příjezdu. Tak to fakt nechápu!

Za práci fotografickou děkuji naší drahé Esoter stejně tak i az pomoc při psaní komentáře, za vynikající scanning patří můj nehynoucí díky Daveovi (potažmo i za serveroumístění). A abych nezapomněl, Koumák fotil svým novým Siemensem - taky díky!