|
|
 |
DÍL 14.
Jennifer jí tajně na schodech kousek z narozeninového
dortu. Když slyší, že někdo jde, rychle schovává talířek do klína...
Je to její matka, Sadie.
Sadie:
"Panebože!"
Jennifer: (podrážděně) "Nenecháš mě
jíst" -- "Mami, nebreč..."
Sadie: "Jako tvá matka ti musím něco
říct. Musíš žít normálně."
Jennifer: "Jako hubeňour!"
Dál pokračuje mezi matkou, filmovou agentkou, a
dcerou debata na téma: "Mami, já chci být herečkou, i když mi ty
nepomůžeš."
Sadie: "Ti lidi se na tebe vykašlou."
Jennifer: "Tak ať! Budu hvězda i bez
tebe."
Sadie: "To přece nepotřebuješ. Buď
člověk, měj děti, slušně se obleč..."
Martina mezitím v obýváku připravuje natáčení rozhovoru
s Helenou a Kate.
 |
Martina: Hned to bude. Jen pár otázek. |
Martina:
"Takže, teď jíš... Máš s jídlem problémy?"
Helena: "Vlastně ani ne, ale ráda se
jídla dotýkám. Nemám ráda příbory."
Kate: (se přidává) "Měli jsme
velká kamna. Uvelebila jsem se s jídlem a knížkou, sama. Časem jsem
jídlem řešila všechno. Samotu, strach, chybějící lásku... V tomhle jsem
byla svým pánem. Rodiče byli přísní, jen tak jsem se mohla projevit."
Doprostřed této sdělné atmosféry přichází...
Sofie: "Copak děláte?"
Helena: "Interwiev s Martinou. Pojď
místo mě."
Martina: "Dodělám Kate."
Sofie: (ke Kate) "Teď já, ty už jsi
byla."
Martina: (brání se) "Začaly jsme. Ještě
mám otázky."
Kate: "Natoč Sofii, mě až pak."
Martina: (ke Kate) "Díky za vyprávění."
Helena a Kate odcházejí.
Sofie: (afektovaně o Kate) "Je velkomyslná."
Martina: (vrací se ke kameře) "Tak
co mi povíš?"
Sofie: (upravuje si vlasy a poposedává)
"Jsem z toho nervózní."
Martina: "Máš nějaké potíže?"
Sofie: "Jak vypadám?"
Martina: "Máš potíže s jídlem?"
Sofie: "Ne. Jen se sladkým, zeleninou
jsem se nikdy nepřejedla."
Dál se ve filmu rychle střídají zaběry na různé
ženy, odpovídající na otázku:
Martina: Uveďte určité jídlo. |
Dívka: Ovesná kaše. Pusinky. |
"Kaviár, ten je úžasný."
"Čokoládové sušenky."
"Slanina. Jedla jsem ji syrovou. Ta slaná chuť, ten tučný plátek!
Zbylo masíčko a ta mastná chuť. Ta smyslná chuť tuku s kousíčkem kůrky..."
"Rozinkový chlebíček. Nejdřív jsem snědla kůrku, pak jsem vydloubala
rozinky, byly celé od cukru..."
"V neděli jsme se s mámou dívaly na televizi, pily jsme mlíko a
jedly bonbóny. Snědly jsme celou krabici..."
"Italská kuchyně a muži."
"Hrášek, kaše, kukuřice, omáčky, kuře, ovocný salát..."
"Hrozny!"
"Kávová zmrzlina."
"Kapustičky."
"Sušenky."
"Topinka s máslem, křupavá a horká."
Extravagantní: Místo jídla mám jiné povyražení. |
Martina: Co třeba?
Žena: Šaty... |
"Muže..., doplňky..."
Martina: "Co dětství a jídlo?"
"Skvělé. Tátu těšilo, že jím. Pak řekl, že jsem jak slon v porcelánu.
Nejsem slon!"
A dál na téma "dětství a jídlo":
"Nádhera, babička pekla chleba. Ta vůně kvasnic, když těsto kynulo..."
"Táta byl rád, když jsem jedla, i máma, rádi mi vařili. Nádhera!
A když jsem se chtěla utěšit po zklamání, jedla jsem. Jenže jsem ztloustla."
"První den školy. Učitelka držela koblihu. A já tu koblihu snědla!
Zbyl jen kousek. Celý den jsem stála v koutě."
"Než se narodila sestra, táta mě hýčkal. Pak mi dal najevo, že
jsem ošklivá."
"Matka napsala babičce, že se cpu jako prase."
"Máma pila colu a dávala mi ji jako miminu. U nás na jihu se dětem
dával cukr. Na sladké jsem si navykla, chybělo mi. Nikdy nebudu normální.
Jídlo mě pronásleduje, je to děsivé. Má mě v moci, nesnáším to. Nemůžu
přestat, mučí mě to."
"Ty dorty mi připomněly dětství. Oslavy, hosté, dárky... A pak
přišla samota. Jako malá jsem měla jen jídlo. Nechávali mě samotnou,
jídlo mě utěšovalo."
|
|
|
