Ž Í Ž A L A  
F O O D - seriál

DÍL 8.

Martina si dala s natáčením pauzu a potkala se v obýváku s Lýdií, která ji vzala za ruku s tím, že jí bude číst budoucnost.
  
Budoucnost tvoříš ty. -- To je dobře. -- To je.
Lýdie: Budoucnost tvoříš ty.
Martina: To je dobře.
Lýdie: To je.		 Chci budoucnost s možnostmi. -- Dlaň se přece mění.
Martina: Chci budoucnost s možnostmi.
Lýdie: Dlaň se přece mění.


Martina: "Jak dlouho je tvůj otec s nevlastní matkou (s Helenou)?"
Lýdie: "Deset let. Od mých deseti."
Martina: "Je báječná, že?"
Lýdie: "Já ji miluju."
Martina: "Já si s otcem nerozumněla."
Lýdie: "Jaký byl?"
Martina: "Příliš chladný. Byl hodný, jen si udržoval odstup. Hodně pracoval, nevídali jsme se."
Lýdie: "Já byla tatínkův mazlíček."
Martina: "To musí být pěkné."
Lýdie: "Jen jsem se musela hlídat. Moc jsem ho obskakovala. - Je ti sympatický?"
Martina: "Je milý. Vy dva si rozumíte. Můj otec o něm mluvil, má ho rád."

Mezitím přichází další návštěva - Heleny sestra Nancy:
 

Všechno nejlepší milá sestřičko
Nancy: Všechno nejlepší, milá sestřičko.


Helena: "No tohle..."
Nancy: "Trochu jsem nakupovala. Tak ráda tě vidím."
 

Snad tě dárky potěší. -- Vypadáš skvěle.
Nancy: Snad tě ty dárky potěší.
Helena: Vypadáš skvěle.		 Myslíš? -- Máš hezké vlasy.
Nancy: Myslíš?
Helena: Máš hezké vlasy.


Helena: "Nestahuj si je."
Nancy: "Díky za poklonu. Umíš potěšit."
Helena: "Trošičku jsi přibrala."
Nancy: "Ale to neříkej! Znáš mě... Ale díky za pravdu. - Všichni tvrdí, že nejsem tlustá..."
Helena: "Je tu matka. Nevrhej se na ni. Promluv s ní, ale jsou to moje narozeniny."
Nancy: "Neboj se, neudělám to."
Helena: "Je to můj den."
Nancy: "Stejně si všímá víc tebe."
Helena: "To ne." (se smíchem se začínají hádat)
Nancy: "Odjakživa."
Helena: "Nikdy."

Lýdie se už rozešla v obýváku s Martinou a teď při prochůzce domem potkává svoji nevlastní babičku:
 

Babi! -- Ahoj, zlatíčko.
Lýdie: Babi!
Matka: Ahoj, zlatíčko.		 Ráda tě vidím. -- Chybělas mi. -- A ty mě.
Matka: Ráda tě vidím.
Lýdie: Chybělas mi.
Matka: A ty mě.


Babička: "Tak co ta tvá dieta?"
Lýdie: "Dieta..."
Babička: "Nebo jak tomu říkáš."
Lýdie: "S našima neumím jíst."
Babička: "Proč ne?"
Lýdie: "Žádají dokonalost. Když s nima jím, je to... - Jako jíst v co věří oni. Jejich ideály. - Když se zvednu od stolu, jsem jako zvíře v kleci, nemůžu ven."
 

To cítíš pořád? Když tančím, tak ne
Matka: To cítíš pořád?
Lýdie: Když tančím, tak ne.


Lýdie: "Ale jen tehdy. Předtím a potom zase... Při tanci nacházím svůj střed. Když se povede arabeska nebo pirueta..."


další