... aneb časopis studujících
Kapitola 1.- Srí život

Daleko, dál, dál a ještě dál, dál a pak dál a taky dál a ještě dál, dál, dál a až teprve tam je země Bree. Bree je plná národů, mezi které patří např. Furtové, Liagové, Neesové a taky Sreeové. Bree vypadá na první pohled jako každá jiná, ale kdyby jste viděli nebo slyšeli o té všelijaké havěti, která obývá Breeské pralesy a močály, velice by jste se podivili. Safuriové, Mataruové, Bodohlodi, Lesotrpky a jiné potvory jsou všude. Podívejme se ale na tu světlejší stránku Bree.
Náš příběh se upírá na poklidný národ Sreeů. Žijí ve svém území na severu Bree za Curgšskými mokřinami. Jejich půda je, díky vláze přinášené z Weerského moře, velmi úrodná, tudíž se jejich život a kultura upírá spíše na zemědělství, než na boje. Stejně jako jejich Středobreeští sousedé - Neesové. Sreeové jsou vysocí v dospělosti asi metr a půl. Kůži mají zbarvenou do oranžova, někdy až do ruda. Tvarem obličeje a postavy se podobají spíše člověku. Obecně se dá říct, že jsou to strašpytlové. Jeden nikdy nejde do lesa sám, což je moudré rozhodnutí, protože nemá tušení, co na něj může skočit. Je to veliká ztráta obzvlášť v období jara, kdy je dřevo z Utremudy nejměkčí a nejopracovávatelnější. Po Bree jsou Sreeové známí jako obchodníci a skvělí pěstitelé, hlavně v Dertiu - hlavním obchodním centru v Bree, kde se každoročně koná velký trh. Kdysi dávno Sreeové a Neesové uzavřeli tajnou dohodu o taktéž tajném poslání - vést tajné spojenectví. Tato tajná dohoda byla uzavřena v městě Mertu v Neesii a dodnes slovo tehdejších pánů platí. To by odpovídalo stručnému, ale poněkud nezáživnému popisu našeho Sreeského života, proto se z nudných projevů autorovy fantazie přeneseme přímo do děje.
Daleko v horách ležela Sreeská vesnička Farut. Ne mnoho obyvatel žilo přímo v ní, ale hospodáři a družstevníci tam nacházeli mnohé obchodníky a pokoušeli se prodat alespoň část z jejich úrody. Jedním z hospodářů byl i Uri Baborád, který si žil asi dva kilometry od Farutu a na zdejším políčku pěstoval kombory. Spadal i se svojí napolo plesnivou chatrčí pod zdejšího obchodníka Mareho Krasotřasa, který si každoročně odebíral část z jeho úrody. Obvykle to bylo v létě, kdy kombory dozrávaly. To vám přilezl časně ráno k oknu a zahlaholil: „Baboráde!“, ale to jenom, když měl dobrou náladu. Jinak zařval: „Ty líná koule, koukej vylízt z tý tvý plesnivý chatrče, jinak ti z toho nadělám třísky!“, to byla častější varianta. Jednou v létě se Krasotřas přikoulel k Uriho chatrči a zařval: „Dělej chuligáne!“ a kopl do chatrče, div že se neskácela. Uri pomalu vstal a natáhl na sebe rozervané pytlovinové gatě, vykoukl z okna a viděl Krasotřasa, jak se nevrle prochází sem a tam po rozbahněné zemině.
Uri pomalu otevřel rozvrzaná plechem pobitá vrátka, která se se skřípotem rozevřela. Uri zatajil dech, protože už tušil, co ho čeká. Mare spustil: „Tak si pospěš, ty kůže líná!“ a poháněl Uriho ke kožené celtě, pod kterou si Uri ukládal svou úrodu. To se ví, že se Urimu moc nechtělo, zvláště když bylo deštivé počasí a navíc se letos kombory pořádně vydařily, což se tak často nestává. Mare se ohnul v pase a začal si odpočítávat majetek. Uri na něj stroze pokukoval, div se mu oči nezalily slzami, když viděl, že mu pod celtou zbývá poslední pytel kombor. Mare si pytle naložil na povoz tažený dvěma kravami a odjel lesní cestou pryč. Uri zbledl, jakoby se měl každou chvíli pozvracet. Naštěstí však po chvilce jeho obličej chytil zdravou barvu. Uri si vzpomněl na Breeský trh. Za pytel dobře vystátých kombor by mohl dostat pěknou sumičku tugur. Do centra Bree je to sedm dní cesty a jestli chce stihnout velký zeleninový výkup, měl by co nejdříve vyrazit na cestu. Uri neváhal. Vtrhl do chatrče a stačil přitom vyklínit dveřní zrezlý pant, vytáhl z pod postele velký kožený vak se zbytky suché mrkve od farutského výprodeje. Uri nahlédl do šuplíků ve skříňce a zabalil do vaku několik hrubě šitých košilí a pytlíček tabáku pro poslední nouzi. Pak taky přidal uzlík starých kůrek od chleba a několik malých kombor, které odebral z pytle. Teď měl vše, co potřeboval. Naložil pytel na dřevěný trakař, hodil vak přes rameno a za deštivého počasí vyrazil směrem k lesu.



Publikováno: 11.6.2005 v rubrice Fantasy a sci-fi - PĹ?Ă­bÄ?hy
Diskuze: žádný příspěvek
Autor: Ĺ imon (Autor)
Náhled pro tisk




Vložit do fóra:
Vaše Jméno:
Vaše E-mailová adresa:
Předmět
Optimalizováno pro MS IE 6.0, Mozillu, FireFox a Operu
© Copyright 2004-2020 funous
Závazné právní podmínky
Gimpl
Portál Gymnázia Dobruška
Portál Odborného Učiliště 17. listopadu 1212
ŽVAV - ikona
XHTML - ikona
CSS - ikona
RSS - ikona
MySQL - ikona
PHP - ikona