I když nejsme dokonalí, můžeme se naučit přijímat své limity a spřátelit se sami se sebou.
"... Ať najdu sílu změnit, co se změnit dá,
vyrovnanost přijmout, co změnit nejde
a moudrost to od sebe rozlišit.“
- Přání vyrovnanosti (Serenity prayer)
Existují vnější a vnitřní zdroje stresu. Například, když na vás zaútočí pes, je to vnější zdroj stresu. Zrychlí se nám dech, v krvi nám kolují stresové hormony. Je to přirozená reakce na ohrožení. Díky ní dokážeme rychleji a účinněji reagovat – utíkat nebo se bránit. Pokud by na nás, ale psi útočili, každý den, začneme zažívat chronický stres a ten může mít velmi vážné důsledky na naše zdraví – nespavost, neklid, podrážděnost, úzkosti, deprese a psychosomatická onemocnění.
Vnitřní stres vzniká, když se cítíme ohrožení, i když na nás zvnějšku nikdo neútočí. Místo toho na nás mohou dorážet sebekritické myšlenky, obavy ze selhání, pocity studu a viny. Reakce na vnitřní stres jsou podobné, jako kdybychom prožívali vnější ohrožení - utíkáme od problémů, útočíme na sebe nebo na druhé lidi, případně popíráme, že se něco děje, a předstíráme, že jsme přece „úplně v pohodě“.
Vnitřní stres je zesilován nebo přímo vytvářen vnitřním konfliktem. Vnitřní konflikt vzniká, když nedokážeme přijmout některé své tělesné nebo psychické vlastnosti. Těžké může být například přijmout, když o nás neprojevuje zájem člověk, kterého máme rádi. Nebo když se nám nedaří dosáhnout cílů, které jsme si stanovili. Když se srovnáváme s druhými a získáváme dojem, že nejsme tak atraktivní nebo schopní jako oni. Nebo když naše schopnosti a možnosti omezí vážná nemoc.