Inspirace

Všímavost je schopnost uvědomovat si s lehkostí a zájmem, co se mnou děje. Mohu zachytit, jak mne začínají ovlivňovat naučené automatické emoční a myšlenkové vzorce. Díky tomu hned automaticky nereaguji, ale získám větší nadhled a mohu si vybrat nejvhodnější způsob, jak se v dané situaci zachovat.

Tak, například vidím, že někdo nechal po sobě neuklizený stůl a napadne mě: "No to mi snad dělá naschvál." Pokud jsem všímavý, tak si uvědomím, že je to jen myšlenka, které nemusím hned věřit. Může být spousta důvodů, proč ten stůl není uklizený.

V říjnu 2016 proběhla v rámci Večerů v přítomnosti diskuse o možných souvislostech mezi mindfulness (všímavostí) a některými psychoaktivními látkami (zmíněny byly například ayahuasca, psilocibyn, MDMA, ibogain). Diskuse se zúčastnil pracovník Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti, Mgr. Jan Kozák, a psychonaut Maks. Diskusi moderoval Honza Burian.

Inspirací pro diskusi bylo buddhistické etické předsevzetí, které varuje před užíváním omamných látek. V diskusi byla zmíněna jak možná rizika užívání psychoaktivních látek, tak i možné přínosy pro sebepoznání.

Některé zajímavé názory, které zazněly v průběhu diskuse:

• Cesta meditační praxe může vést k podobným vhledům jako psychoaktivní látky, pomalejší, ale mnohem bezpečnější cestou. Bezpečí je zprostředkované právě všímavostí - schopností vědět, co se se mnou právě děje.
• Mezi rizika psychoaktivních látek patří možný rozvoj psychického onemocnění, změny osobnosti, vznik psychických závislostí a egocentrického lpění.

Vyšší míra všímavosti umožňuje lépe využít zkušenost změněného stavu vědomí a integrovat ji do běžného života.

„A kolik těch lidí s chronickou bolestí vyléčíte?“

„Upřímně řečeno, je to menší část, zbytek má bolesti dál, menší nebo větší.“

Takhle nějak začal rozhovor Jona Kabat-Zinna, tehdy mladého biochemika, s jedním z lékařů, kteří se zabývali léčbou chronické bolesti na University of Massachusetts.

Bylo to koncem sedmdesátých let minulého století a Jon Kabat-Zinn se již několik let věnoval buddhistické meditaci všímavosti (též zvané meditace vhledu, vipassana). Hlavním cílem této meditace není dosažení stavů extáze, ale cvičení všímavosti (anglicky mindfulness) – schopnosti plně prožívat přítomnost. Díky rozvinuté všímavosti je pak možné lépe porozumět příčinám psychické bolesti. Mladého vědce tehdy napadlo, že by buddhistická meditace mohla prospět i lidem trpícím fyzickou bolestí. Vždyť fyzická bolest vyvolává bolest psychickou.

Jon Kabat-Zinn, zakladatel sekulárního přístupu k meditaci všímavosti (mindfulness)

Zdroj: mindful.org

Všímavost – cesta ke zklidnění mysli pro ty, co nestíhají
Michael Sinclair, Josie Seydel
vydala Grada, 2015

Nakladatelství Grada mne požádalo, abych napsal recenzi na tuto knihu od dvojice autorů, kteří pracují s uspěchanými klienty v Londýnském City. Tito klienti nemají čas na formální meditaci všímavosti a tak hledají způsob, jak účinně rozvíjet všímavost při každodenních činnostech. Já sám na kurzech mindfulness zdůrazňuji, jak je důležité, rozvíjet všímavost při běžných činnostech, jako je mytí nádobí, čištění zubů, chůze, ale i rozhovor nebo psaní na počítači (ano právě teď píšu všímavě, nebo to aspoň stále znova zkouším :) ) Nicméně tvrdit, že k tréninku všímavosti stačí pouze tato neformální praxe je přinejmenším spekulativní. Neexistuje žádný výzkum, který by to potvrzoval. Naopak při tzv. formální meditaci v sedě (nemusí to být ovšem zrovna v lotosovém sedu) či v chůzi (kdy chodíme sem-tam po krátké trase), omezíme množství rozptylujících podnětů a tak se může mysl lépe zklidnit. Díky tomu si můžeme začít všímat vnitřních procesů, které jsme předtím nedokázali zachytit – například to, jak naše jednání ovlivňují různé druhy postojů a motivací, jak vznikají a zanikají myšlenky, nebo jak se emoce projevují v těle. Je to podobné, jako když se na jezeře zklidní rozčeřená hladina a my můžeme vidět, co se skrývá hluboko pod ní.