|
Všímavost je schopnost uvědomovat si s lehkostí a zájmem, co se se mnou děje. Mohu zachytit, jak mne začínají ovlivňovat naučené automatické emoční a myšlenkové vzorce. Díky tomu hned automaticky nereaguji, ale získám větší nadhled a mohu si vybrat nejvhodnější způsob, jak se v dané situaci zachovat. Tak, například vidím, že někdo nechal po sobě neuklizený stůl a napadne mě: "No to mi snad dělá naschvál." Pokud jsem všímavý, tak si uvědomím, že je to jen myšlenka, které nemusím hned věřit. Může být spousta důvodů, proč ten stůl není uklizený. |
 |
|
| Neuklizený stůl mě může naštvat. Všímavost mi umožňuje udržet si od hněvu odstup a rozpoznat sklon hněv v sobě dusit nebo ho naopak hned ventilovat. Když si se bojím svoji nespokojenost projevit a dusím ji v sobě, nebude mi ve vztahu s druhým dobře. Pokud mne naopak hněv natolik ovládne, že druhého seřvu, zahrnu výčitkami, pichlavými poznámkami či s ním přestanu mluvit, tak se nejspíš dostaneme do konfliktu a nejenže zůstane stůl neuklizený, ale navíc se náš vztah poškodí. Všímavost umožňuje najít střední cestu mezi potlačováním hněvu a výbuchem. Umožní mi na chvíli se zastavit, zvládnout nejprudší nápor emocí a prozkoumat, co mi emoce signalizuje. Možná je pro mne prostě důležitý pořádek. Ale ještě důležitější může být, že mi není jasné, co stalo a potřebuji více inforamcí. A někde v hloubce možná vnímám, jak moc je pro mne důležitá důvěra, že se mohu na druhé spolehnout. Když si to uvědomím, mohu se jasněji vyjádřit a říci si o to, co potřebuji. A když je mi s druhým dobře, tak to zase mohu upřímně ocenit. V důsledku toho, že nejsem ovládán kritizujícími myšlenkami a nepříjemnými emocemi, přestávám s druhými soutěžit o to, kdo má pravdu, kdo druhého lépe zmanipuluje a zvítězí v malých mocenských bojích, které spolu občas hrajeme. Důležité je, aby druhý vnímal, že mám k němu respekt a chci pochopit, jaké to je i z jeho strany (empatie). Všímavost nám umožní najít stabilitu a chuť empaticky se do druhého vcítit. Začínám vnímat druhého s přátelským zájmem a hledám cesty, abychom byli spokojení navzájem. |
||
|
Jak začít cvičit všímavost, když chodím do práce a musím se navíc starat o domácnost a rodinu? Tak to už všímavost trénujete ... jinak byste nepřežili :) Vážně, zvládnutí tolika činností najednou vyžaduje jistý typ všímavosti - přehled o tom, co se kde děje, co mám ještě zvládnout apod. V takovém zápřahu si ale už nemusíte všimnout, že všechny ty povinnosti vás začínají vyčerpávat. Místo aby Vám práce a péče o děti či domácnost dělala radost, začíná být frustrující. Všímavost můžete začít rozvíjet právě v těchto situacích. Dejte si jasný záměr tyto situace prozkoumat. Nemusíte je hned měnit. Když jste unavení, valí se na Vás hodně práce, jaké myšlenky Vás přitom napadají? Jsou tyto myšlenky pravdivé, musíte jim všem věřit? Jaké emoce se objevují? Možná obavy, úzkost, podrážděnost, smutek? Kde cítíte tyto emoce v těle? Je možné nereagovat na tyto emoce horečnou činností nebo naopak bezmocnou rezignací? Je možné udělat si na chvilku pauzu a s respektem a zájmem naslouchat svému tělu, co by teď potřebovalo? Možná se Vám zdá, že opravdu nemáte čas na to, abyste cvičili nějakou všímavost. Jenže právě všímavost by vám pomohla na chvíli se zastavit, uvědomit si, že v první řadě je potřeba pečovat o sebe. To vůbec není sobecké. Teprve když jsme odpočatí a spokojení, můžeme druhým věnovat plně svůj zájem a péči. Základem pro vztah k druhým je totiž vztah, jaký máte sami k sobě. Zkuste si začít všímat i jiných situací, ve kterých vám není dobře. Důležité je zaměřit se na jeden konkrétní typ náročných situací a ten pak systematicky zkoumat delší dobu. Například, když odcházíte z domova a děti se příšerně pomalu oblékají. Co se s Vám děje? Jaké se objevují myšlenky, emoce a tělesné vjemy? Stačí je jen sledovat a možná časem rozpoznáte, které reakce Vás táhnou do ještě větší nepohody a stresu - k tomu, že děláte nebo říkáte něco, v čem Vám nakonec není dobře. A co Vám naopak pomáhá situací lépe zvládnout? Díky všímavosti můžete neprospěšné sklony postupně oslabovat tím, že je prostě nebudete následovat. A naopak ty prospěšné posilujete tím, že je čím dál častěji využíváte. |
||
|
Jak dále rozvíjet všímavost v mezilidských vztazích
|
||
|
Jak pomáhá všímavost při seznamování? Při seznamování jsou největší překážkou pocity ostychu, studu a nejistoty spojené se strachem z odmítnutí, že nebudeme pro druhého dost dobří. Pokud rozvíjíte všímavost, postupně přestanete podléhat myšlenkám a emocím, které vás znejisťují a naopak najdete a posílíte postoje, které vedou ke zdravé sebedůvěře a sebepřijetí. Díky tomu nebudete Vaše vnitřní pohoda tolik závislá na přijetí či nepřijetí od druhých lidí. Neznamená to, že strach z odmítnutí a další nepříjemné emoce zcela zmizí, ale dokážete je prožívat bez toho, aby Vám bránili oslovit člověka, o kterého máte zájem, a sdělit mu, co je pro Vás důležité. |
Jak pomáhá všímavost při vedení druhých lidí? Všímavost pomáhá překonat naučené vzorce vedení typu cukr a bič. Místo toho se učíme porozumět potřebám druhých lidí, a vytvářet prostředí vzájemné důvěry, ve kterém je možné i přiznat chyby a učit se z nich. Podmínkou je, aby chyby bylo ochotno přiznat i vedení a podporovalo zpětnou vazbu ze strany podřízených. Strach z chyb byl do většiny z nás vštípen ve škole a je základní překážkou v tom, abychom se mohli zdokonalovat a odpovídat na nové výzvy. Pokud jako vedoucí pracovník nastavíte prostředí, ve kterém se lidé cítí v bezpečí, nejenže začne být vzájemná komunikace a spolupráce mnohem efektivnější, ale pracovníci začnou přinášet kreativnější návrhy, protože se tolik neobávají odmítnutí a selhání. |
|