Hlavní strana × Bloxxter × O Codym × Články × Cizí díla × Knihovna × Magie × Necronomicon × Srazy × Ke stažení × Odkazy × Mapa stránek × Diskuse × Kontakt

Naqoyqatsi

Godfrey Reggio • Philip Glass • Charakter snímku

Jméno při kterém si méně zkušení čtenáři mohou lehce přivodit frakturu jazyka je název vynikajícího snímku třetí části „Qatsi“ trilogie dokumentaristy Godfreye Reggia a hudebního mága Philipa Glasse. Sami autoři jej nazývají jako hudebně-obrazovou meditaci o neutěšeném stavu naší civilizace, našeho světa. Název si autoři jako u předchozích dílů Powaqqatsi (1988) a Koyaanisqatsi (1983) vypůjčili z nářečí indiánů kmene Hopi a znamená „válka jako způsob života“. První díl trval 10 let, druhý za podpory Forda Coppoly a George Lucase už jen 5 let a na tomto snímku se podílel Steven Soderbergh.

Autoři

Godfrey Reggio

Narodil se v roce 1940 v New Orleans, v mládí byl čelem Křesťanských bratří a mimo jiné se zabýval kriminalitou mládeže v Santa Fé. Právě toto jej přivedlo k práci na projektech jako je „Qatsi“ trilogie. Nikdy se nepovažoval a nehodlá se považovat za režiséra, sám sebe hodnotí spíše jako dokumentaristu, který svoji filmovou tvorbou prezentuje své cítění, pocity, postoje a filosofické myšlenky. Krom výše zmíněné trilogie Reggio natočil ještě Anima Mundi (1995, střihový umělecký dokument o živočišných druzích) a Evidence (1999, dokument o vlivu televize na děti).

Philip Glass

Narozen v roce 1937 je dlouholetým přítelem Godfreye Reggia. Zpočátku jej velmi ovlivnila indická hudba a později se přiklonil k hudebnímu minimalismu, ovšem nezříká se efektnosti, ba právě naopak. Jeho hudba je velmi positivně přijímána hnutím New Age, mystickými a okultními spolky.

Charakter snímku

Tento film se zabývá „civilizačním násilím“ a krom válečných motivů, zde nalezneme i problémy populační, otázku klonování, virtuální reality, přetechnizovanosti a dalších civilizačních problémů, které někteří z nás ani jako porblémy nevidí. Dosti paradoxně byla při tvorbě tohoto filmu použita ta nejmodernější technika, kterou právě film kritizuje. Původně dokumentaristický styl, podpořený Glassovou fenomenální hudbou se změnil na skládačku ne nepodobnou puzzle, neboť Reggio v tomto díle využívá maximálně jiných dokumentárních útržků a jeho vlastní tvorby je minimum. Režisér se tedy mění v pouhého skládače obrázků z archivních materiálů, nejrůznějších dokumentárních útržků, publicistických pásem, vědeckých záznamů, reklam atp. Mimo jiné krátký prostřih na Strahov a jeho nadšené spartakiádní cvičence, není to tiché „cože?“ tuzemského diváka, ale výsledek Reggiova pátrání v archivu pražského Krátkého filmu. To poukazuje i na zajímavé titulky k filmu, kdy si můžeme na nejednom plakátu v kině přečíst, že účinkují: George Bush, královna Alžběta, Jásir Arafat, Albert Einstein, Adolf Hitler, Beatles, Winston Churchil, Ho Chi Min a mnohé další osobnosti 20. století. Ovšem přetváří některé snímky dle obrazu svého, aby poukázal na aspekty dobra a zla, evoluce a degradace a nebezpečí skrytá v pohodlí přetechnizovanosti. Tato technologie svými účinky navozuje změněný stav vědomí, ve kterém přijímáme sdělení, o němž toho ale moc nevíme. Reggio také obrazovku přirovnal ke zbrani, která je na vás namířena. Reggio říká: „My technologii nepoužíváme, my ji žijeme, my ji jíme, dýcháme, technologie je forma života a my již žijeme v syntetickém prostředí.“

Oproti předchozím dvoum dílům je Naqoyqatsi ochuzeno a majestátní obrazové bomby. Opravdu žádný obraz nespočine na obrazovce delší dobu. Ba dokonce bych tento film nedoporučoval pro epileptiky a lidi co špatně snášejí rychlé střídání sekvencí a tajemné klifotické tunely fraktálů, přenášející nás do jiných mystických světů.

Hudba je naprosto vynikající symbiózou s obrazovým materiálem, na tomto filmu mají víc než důležitou roli hlavně smyčcové nástroje a snad právě proto Glass angažoval světově proslulého violoncellistu Yo-Yo Ma.

Fim jako takový nemá sice děj, ale obrazové výjevy jsou situovány do tématický podobných částí. Jako již v předchozích částech této vynikající trilogie se zde setkáme se zpomaleným pohybem, zrychlením davů v ulicích, detailními záběry z výrobních linek i ze světa přírody.

Pro dokreslení atmosféry budu citovat recenzi z http://www.kinoartbrno.cz/:

„Sekvence s umělou ženou stvořenou pomocí 3D simulace jsou dány do spojitosti s archivními záběry Marlona Branda, Marylin Monroe či Madonny. Skelet lidské postavy najde konečné zhmotnění svého ideálu po dokonalosti a překonání vlastní omezené tělesnosti v modelu raketoplánu. Reggio vizualizuje neviditelný mocenský tok, hybnou sílu (post)moderní společnosti, jejíž krajně zjednodušenou podobu lze vyjádřit nekonečným řeťezcem čísel 01010101010101… a za chvíli nás pomocí „tekutého“ střihu emblematických výtvarných děl zavede až na práh renesance.

Z neutuchajícího proudu znaků a symbolů pak může vytrhnout vědomí nicotnosti na konci relativně uzavřené sekvence s obláčkem kouře. Z něj na začátku jako by vyskočila prvotní jiskra zažehávající existenci našeho světa (postupně kreslená mapa kontinentů) a po předvedení všech „atrakcí“ - v horizontu zainteresovaného člověka tak důležitých - se vše zpět vrátí do pozvolna vytrácejícího se obláčku kouře.“

Upřímně řečeno, toto byl první film od kterého bych nedokázal odejít. Byl vynikající. skvělý a působivý. Patrně bych použil několik dalších superlativů. ale to je asi už zbytečné. Každý, kdo si rád shlédne i něco, co uhýbá z průměru a nutí diváka přemýšlet víc než je nutné k životu, toho by právě tento snímek mohl zaujmout.

Použitá literatura:
Článek na serveru Cinema
Článek na serveru Atlas - Filmpub
Článek na serveru Tiscali
Článek na serveru Visions

Zpět na hlavní stranu Codyho stránek

Hlavní strana × Bloxxter × O Codym × Články × Cizí díla × Knihovna × Magie × Necronomicon × Srazy × Ke stažení × Odkazy × Mapa stránek × Diskuse × Kontakt