|
|
 |
|
|
|
| |
Nibiru |
|
|||||
Další informace o Nibiru od 25.8.02
ZDROJ: Cyber Space Orbit
Další odkazy na teorie a pátrání týkající
se PLANETY X:
Další odkazy související s tímto článkem:Řazeno chronologicky, nejvýše jsou nově zařezené odkazy.
Ruští vědci hlásí překvapivý fenomén 2.5.2002 překlad Agrimonrix (autor: Drunvalo) Originál zprávy: http://tmgnow.com/repository/global/planetophysical.html V blízkém i vzdáleném vesmíru se ději divné věci. Ruští vědci, zejména p. Dmitrijev, zjišťují, že sluneční soustava, Slunce a život jako takový, mutují absolutně nevídaným způsobem. Začněme Sluncem. Slunce je středem naší sluneční soustavy, a veškerý život na Zemi pochází ze Slunce. Bez Slunce by nebylo života. To je vědecký fakt. Proto změny na Slunci nebo v jeho nitru ovlivní patrně i nás. Solární aktivita během posledního cyklu slunečních skvrn byla větší než kdykoli jindy. Přesto se všichni astronomové, až na jednoho, vyjadřují v tom smyslu, že vše je v normálu. Ta jedna, která pracuje pro NASA, říká, že to co se děje se sluncem je neuvěřitelné. Také se zmínila, že o tom nesmí mluvit. Ale stejně promluvila, protože si myslí, že svět to musí vědět. Zároveň mne však požádala, abych veřejně nediskutoval o tom, co mi řekne. Něco jako Hlava 22. Takže fotka nalevo je jen pomůcka. Je to nedávný snímek Slunce, asi z r. 2000, ne které je vidět mnoho skvrn, obepínajících slunce na dvou šířkách: 19.48 severní a jižní. Někteří z vás se dovtípí, že to znamená tvorbu zvýšeného množství energie v těchto místech. Takže se ptejme jednoduše: Co je normální?
Pro vědce je pojem "normál" založen na vypracování dlouhodobé studie a zprůměrování jejích výsledků. Ale v případě Slunce jde o sledování pouze po dobu cca 100 let, a pouze asi 50 let s přesnými přístroji. Takže při stáři Slunce cca nejméně 4,5 miliardy let jsou naše 50-100 leté studie obdobou zprávy o posledních dvou vteřinách života stoletého člověka. Považovali byste takový životopis za důvěryhodný? Takže vlastně nevíme o Slunci nic, o čem bychom mohli říci, že je to „normální“. Nicméně víme, že magnetická pole Slunce se za posledních 100 let změnila. Existuje studie Dr. M. Lockwooda z Rutherford Appleton National Laboratories, California. Dr. Lockwood zkoumal Slunce a oznámil, že od roku 1901 se celkové magnetické pole Slunce zesílilo o 230%. Nikdo ale neví, co to vlastně znamená, jde jen o výsledek pozorování. Víme také, že aktivita slunečních skvrn byla v posledním cyklu větší, než kdykoli dříve. Ale ani v tomto případě nemáme ponětí, co to muže signalizovat. Sluneční soustava Nabízíme Vám informaci Ruské národní akademie věd ze Sibiře. Vědci tam došli k závěru, že jsme se přemístili do jiné oblasti vesmíru, kde je mnohem vyšší úroveň energie.
Rusové oznamují změny, které zatím nikdy ve vesmíru nebyly zaznamenány. Nelze to tvrdit s jistotou, ale víme, že tento informační zdroj existuje, a že ho vede Dr. Dmitrijev. Také jsem kdysi byl osobně v Ruské akademii věd v Moskvě. Co se týče akademie na Sibiři, Dr. Dmitrijev říká, že byly pozorovány tyto efekty. Změny přední hrany heliosféry Slunce má magnetické pole, které vytváří jakési „vejce“ kolem sluneční soustavy – říká se mu heliosféra. Má kapkovitý tvar s dlouhým tenkým koncem mimo směr našeho pohybu. Rusové zkoumali přední hranu heliosféry, a zaznamenali tam zářící pulsující plazmovou energii. Sluneční heliosféra bývala asi 10 astronomických jednotek hluboká (astr. Jednotka je vzdáleností od Země ke Slunci, tedy asi 93 milionů mil). 10 jednotek tedy bývala normální tloušťka této zářící energie, kterou jsme dříve vídali na přední straně sluneční soustavy. Dmitriev říká, že dnes je tato zářící energie hluboká 100 jednotek. Ruská akademie věd neuvádí časové údaje, ale změna znamená nárůst o 1000%. A Rusové říkají, že tato změna také mění funkci planet při jejich podpoře života. Dokonce uvádějí, aniž by to blíže vysvětlili, že se modifikuje samotná spirála DNA. Cítí, že pokračující expanze heliosféry nás může nakonec zavést do nové úrovně energie, kde patrně dojde k náhlému rozšíření vlnových délek, emitovaných Sluncem. Slunce ze sebe vyzařuje svou energii, a zvýšení emise energie změní základní pravidla sluneční soustavy. To je poměrně obecné sdělení, ale následující data ho mají podpořit: Atmosféry pěti planet a našeho Měsíce se mění. Když USA v r. 69 přistály na Měsíci, nenašly tam žádnou atmosferu. Od té doby si Měsíc vypěstoval atmosféru, složenou ze „sodíku“(jak říká Dmitrijev). Je v současnosti vysoká 6 tis.km. Atmosféra Země v horních vrstvách obsahuje plyn HO, který tam dříve nebyl. Neexistoval v takovém množství. Rusové říkají, že to nesouvisí s globálním oteplením ani emisemi plynu CFC neboli fluorcarbonu nebo něčím takovým. Prostě se z ničeho nic objevil. Atmosféra Marsu se významně zahušťuje. Sonda Mars Observer v r. 1997 ztratila jedno ze svých zrcadel, což způsobilo její havárii. Stalo se tak proto, že atmosféra byla více než dvakrát hustá, než NASA počítala, a zrcadlo bylo odporem smeteno. Atmosféry Jupiteru, Uranu a Neptunu se podle Rusů také mění. Jasnost planet se mění, zejména Venuše, ale i Uranu a Neptunu. Jupiterův energetický náboj se tak zvýšil, že je v současnosti vidět válec ionizující radiace mezi povrchem Jupitera a jeho měsíce Io. Na novějších fotografiích můžete dokonce tento světélkující válec vidět. Mění se magnetická pole- u Jupitera je zdvojnásobené, u Uranu se také mění, u Neptunu se zvětšuje. Všechny tři planety ze rozjasňují, mění se jejich atmosféry. Rusové to blíže nerozvádějí. Co je skutečně úžasné, je Rusy uváděný posun pólů Uranu a Neptunu. Voyager II zaznamenal posun magnetických pólů Uranu a Neptunu o 50 a 40 stupňů. Země Rusové uvádějí 2 fakta: Na Zemi se mezi lety 1875 a 1975 zvýšila o 500% vulkanická aktivita. Dále aktivita zemětřesení se zvýšila od roku 1973 o 400%. Dmitrijev uvádí, že porovnáním let 1963 až 1993 se počet přírodních katastrof jako hurikánů, tajfunů, sesuvů bahna, tsunami atd. zvýšil o 419%. Magnetické pole Země se zmenšuje. Pokles začal před 2000 lety, ale stupeň snížení se zrychlil před 500 lety. A v posledních 20 letech kolísá. Letecké mapy světa, které umožňují letadlům přistávat s pomocí automatického pilota, musí být revidovány. Koncem loňského roku arktická ledová čepice na přesném místě Severního pólu poprvé v dějinách kompletně roztála. Greenpeace oznámila, že vzhledem k poměrnému vzorku zimního ledu předtím čepice odtávala do vzdálenosti 300 mil od pólu, zatímco koncem loňského roku mohly vojenské a civilní lodě plout přímo přes pól. Voda byla i tam, kde dosud vždy zůstávalo nejméně deset stop sněhu. Naproti tomu Jižní pól má čepici asi tři míle silnou, ale i tam se velké kusy ledu odlamují a tají. Co se to děje? Od roku 1900 jsme přešli od ježdění koňmo k přistání na Měsíci. Od posílání dopisů koňskou poštou k jejich odpalování bleskovým emailem, videofonem a satelity. Na druhé straně jsme přešli od zápasů primitivními zbraněmi k atomovým bombám a biologickému terorismu. A, co je možná ještě významnější, v roce 1900 bylo na zemi 30 milionů druhů, druhů které se vyvíjely miliardy let. Nyní jich máme méně než polovinu. To vše se stalo za 100 let – z geologického hlediska skutečný pouhý oka mžik. Kdyby se někdo díval na Zemi z jiné planety, řekl by, že umírá. Ale zdá se, že teď jde o něco více, než pouhý „obvyklý byznis“. Rusové ve své zprávě říkají, že stejný fenomén se objevil před vyhynutím dinosaurů, v době, kdy Země zaznamenala obrovskou změnu ve svém klimatu a typech počasí, možná i v posunu pólů.
================================================================== Tato odvolávka obsahuje podobné informace, ale autor se soustřeďuje na průlet Planety X a domnívá se, že jde o symptomy příchodu rudého/hnědého trpaslíka, Planety X (neuvádí přitom, zda jsou také dotčeny atmosféry ostatních planet sluneční soustavy, což by mohlo vyloučit jako příčinu změn průmyslové znečištění a následné globální oteplení): http://survivalcenter.com/LatestMarkH020102.html Takže, když se to vezme kolem a kolem, to co vidíme znamená mnohem víc než pouhé změny na Zemi. Jen velmi, velmi málo lidí ví o tom, na čem pracuje Ruská národní akademie věd na Sibiři, konkrétně v Novosibirsku. Zářící plazma na přední hraně naší sluneční soustavy se v poslední době rozrostla o 1000%. Tato energie s vysokým napětím zpětně vybuzuje plazmu a stimuluje její další tvorbu. Takže je vidět více záře a jasu. Tato energie pak proudí do Slunce, kde se zpětně emituje další energie a je vysílána podél jeho rovníkového pásma, zvaného ekliptika. To vše se děje zároveň a stupňuje se to, až dojde k náhlému obratu.
Subj: Planet-X: Time Rolling Up?
Zaznamenejte si, zda v příštích 6 měsících jindy přesné hodiny ukážou
ve stále větší míře čas navíc oproti "pozorovanému"
stupni zemské rotace. Jako experiment si můžete nechat dvoje přesně
nastavené hodiny, neupřesňované žádnými budoucími časovými znameními,
jako měřítka. V průběhu příštího půl roku srovnejte "oficiální"
časové údaje (internetové atomové hodiny) se svými měřidly. Budete moci
sledovat, zda dochází ke stálému nárůstu objemu času s každým uplynulým
měsícem.
2. února 2002 Steve Russell Jacco van der Worp Ve svém posledním článku "Zabila planeta X dinosaury?" M. Masters předložil možnost, že velké těleso z neznámé části naší sluneční soustavy, které mohlo být příčinou vyhynutí dinosaurů, se znovu blíží k Zemi. Toto obří těleso může být na periodické oběžné dráze, která vede vnitřními částmi našeho systému. V tomto článku předložíme důkazy, podmíněné i přímé, že těleso se možná blíží na kratší vzdálenost, než by komukoli z nás mohlo být milé. (obrázek-Planeta třídy X Kuiper Belt Object (XKBO): Těleso Kuiperova pásu na dlouhodobé oběžné dráze okolo našeho Slunce s hmotností dostatečnou ke spuštění globálních změn, ohrožujících život na Zemi v důsledku svého blízkého průletu. Marshall Masters, YOWUSA.COM) Důkazy přibývají Od publikování knihy Z. Sitchina "12. planeta" v r. 1976 se skeptici ptají, zda v pravěku doložená planeta Nibiru skutečně existuje. Říkejme jí teď XKBO neboli planeta třídy X- těleso Kuiperova pásu. V roce 1983 New York Times publikovaly oznámení, uvádějící reálnou možnost existence planety. New York Times, 30. ledna 1983 Něco tam venku je Zdá se, že něco za nejzazší výspou známé sluneční soustavy popotahuje Uran a Neptun. Nějaká gravitační síla vyvádí z rovnováhy tyto dvě obří planety a způsobuje nepravidelnosti v jejich oběžných drahách. Síla napovídá na přítomnost vzdáleného a zatím neviditelného tělesa, kterým může být dlouho hledaná Planeta X. ... Naposledy důsledný průzkum oblohy vedl v roce 1930 k objevu Pluta, deváté planety. Časem se ukázalo, že Pluto by mohl mít vzhledem ke své malé hmotnosti na svědomí pouze část výkyvů, pozorovaných v oběžných drahách dvou posledních velkých planet. Od té doby se naše znalosti nepohnuly ani o píď. V r. 1999 jsme se stále tázali na totéž. Jediné prohloubení chápání umožňovala Sitchinova série knih.
Astronomy Now Online, 7.října 1999 Za Plutem možná leží obří planeta India Times Možnost nové planety Při objevu Plutova měsíce astronomové zjistili, že Pluto sám je mnohem menší a lehčí, než se myslelo, a není tudíž dost hmotný k vyvinutí takového gravitačního vlivu na sousední planety Uran a Neptun, který by vysvětloval pozorované nepravidelnosti v jejich pohybu. Následující neuvěřitelný článek o muži, který chce změřit vzdálenost k Měsíci, z webové stránky ABC, může vlastně pomoci prokázat existenci XKBO. ABC News, 17. ledna 2002 Jak vysoko je Měsíc Tom Murphy chce vědět, jak daleko je Měsíc. Ne jen kolik mil nebo stop či palců. Chce to vědět na milimetry přesně. Aby tohoto cíle dosáhl, bude tento výzkumník z University of Washington potřebovat nejnovější laserovou technologii, velký teleskop v Novém Mexiku, tým expertů, podporu od NASA a spoustu štěstí. V sázce je hodně. Když to nevyjde, může se do konce života potýkat s "Murphyho omylem". Pokud to vyjde, mohl by zpochybnit část Einsteinovy teorie relativity, nebo objevit důkaz o neviditelném nebeském tělese v naší sluneční soustavě. Obojí by mu zajistilo stránku v dějepise. Kdyby tito vědci raději četli historické knihy a bibli. Pak by brzo zjistili, že mnoho již bylo objeveno. Když nepřestaneme nazývat tyto důkazy mýtem a nezačneme se vážně zabývat starověkou moudrostí, možná skončíme v dějepise všichni. Zecharia Sitchin Text, který byl ve starověku znám podle úvodních slov jako Enuma Elish (Když ve výšinách), je nyní nazýván Epos o Stvoření. Zatímco biblická pověst o Stvoření začíná stvořením Nebe a Země; tato mezopotámská pověst je opravdovou kosmogonií, zabývající se prvními událostmi a ukazující nám začátek časů. Hádanky naší sluneční soustavy – prohlubně oceánů na Zemi, devastace povrchu Měsíce, odvrácené dráhy komet, tajemný fenomén Pluta – to vše je perfektně zodpovězeno uvedeným mezopotámským Eposem o Stvoření. Většina vědců se rozhodla ignorovat fakt, že staří Sumerové precizně znali informace o naší sluneční soustavě. Pokud jsou Sitchinovy překlady a interpretace správné, jejich přijetí by znamenalo akceptaci existence XKBO. A akceptace její existence by zároveň znamenalo akceptaci života na této planetě. Dále, pokud by tento vysoce inteligentní život byl akceptován, znamenalo by to, že se modlíme ke špatnému bohu. Toto by však většina lidstva těžko nesla. Nicméně, existence XKBO a její role ve stvoření sluneční soustavy získává každým rokem více podpory. Přibývají také důkazy proti současnému vědeckému vysvětlení vzniku sluneční soustavy, potvrzující stále více pravdivost sumerských textů. Space.Com, 7. ledna 2002 WASHINGTON D.C. – Teoretici vzniku sluneční soustavy museli zase v pondělí něco překousnout – astronomové oznámili objev obřího tělesa, zvaného Hnědý trpaslík, kroužícího kolem hvězdy ve vzdálenosti našeho Saturnu od Slunce. Ve světle posledních objevů planetárních systémů, které jsou výrazně odlišné od toho Slunečního, tento další objev dělá z naší soustavy skutečného podivína galaxie. Pokud je Země skutečně galaktickou zvláštností, možná by potulná 12. planeta, rušící náš klid každých 3600 let, mohla dát vysvětlení, proč tomu tak je. V Sitchinově nejnovější knize autor popisuje, jak obyvatelé XKBO pozorovali narušení způsobené ve sluneční soustavě, když se blížili k jejím vnějším planetám před tisíci let. V poslední době v celé sluneční soustavě ve zvýšené míře pozorujeme zvláštní fenomén, který by mohl ohlašovat blížící se XKBO.
Hubbleův teleskop od dob Voyageru poprvé pozoroval Neptunovu velkou tmavou skvrnu. Odhalil, že původní tmavá skvrna zmizela, a jiná se naopak objevila ne jiném místě planety. NASA Hubbleův teleskop objevil tmavou skvrnu na Neptunu Vzdálená modrozelená planeta Neptun opět překvapila astronomy objevením nové velké tmavé skvrny na oblačné severní polokouli. Zjistil ji Hubbleův teleskop. Až loni v červnu snímky teleskopu odhalily, že velká tmavá skvrna na jižní polokouli, objevená sondou Voyager 2 spacecraft v r. 1989, záhadně zmizela. Nová skvrna je téměř zrcadlovým obrazem skvrny původní. Je provázena jasnými vysokou oblačností. Jde o stoupající atmosferické plyny, které ve výšce mrznou a vytvářejí oblaka z metanových ledových krystalů. Jde o důkaz značné odlišnosti této proměnlivé planety ve srovnání se stabilnějším Jupiterem? Nebo je tato rychlá změna spojena s přiblížením XKBO? Možná je rychlost Neptunových změn odrazem jeho vzdálenosti od Slunce a tudíž větší blízkosti k XKBO. Méně výrazná, ale zřejmě související změna byla také nedávno pozorována i na Jupiteru. EXN, 4. ledna 2002 Před rokem sonda Cassini prolétala kolem Jupitera, vpůli sedmileté cesty k Saturnu. Fotografovala velkou rudou skvrnu, a vědci ji porovnali s snímky Voyageru z r. 1979. Skvna se za posledních 20 let překvapivě smrskla. Zaokrouhluje se a kolem roku 2040 by takto byla dokonalým kruhem. Takže dvě velké planety buď ztrácejí, nebo mění polohu svých velkých bouřkových atmosferických skvrn. K tomu je potřebná obrovská síla. Ale dochází k dalším a dokonce větším změnám. Sitchin: "Na tváři Slunce se objevovaly tmavé skvrny, z jeho tváře šlehaly plameny.” Přestože vrchol slunečního maxima měl být již minulostí, cosi způsobuje rekordní erupce. Zdá se, že současný sluneční cyklus dosáhl již druhého vrcholu od konce roku 2001. Space.Com 4. ledna 2002 Sonda SOHO pozorovala Slunce 6 let. To, co zaznamenala nyní, dosud nikdy neviděla.
Průměr slunečních skvrn se ve srovnání s loňským maximem také nesnižuje. Proč Slunce nadále reaguje tak divoce?
NASA, 18 ledna 2002 Ale nyní, jak běží rok 2002, je to tu zase. Slunce je znovu poseto skvrnami a erupce jsou časté. Zdá se, že solární cyklus má dva vrcholy. Druhý je právě tady. Vědci sledují solární cyklus počítáním skvrn- tmavých míst na Slunci o velikosti planet, kde vystupují magnetické smyčky skrze viditelný povrch hvězdy. Počet skvrn dosáhl 2000 o několik měsíců dříve, než se čekalo. Zároveň bylo předčasné i následné minimum. Zanedlouho se proces zase obrátil a počet skvrn začal stoupat k druhému maximu. To pořád ale není vše. Náš soused Mars se také v posledních dvou letech chová divně. Sitchin: "Na Zemi stejně jako na Lahmu (Marsu) ztratila roční období svou pravidelnost." V poslední době vědci odvodili z údajů shromažďovaných po 3 roky, že čepičky na pólech Marsu stále rychleji tají. Nature, 7. prosince2001 Mars si sundává čepičku Marsovi ledové čepičky se zmenšují. Obsahují hlavně zmrzlý kysličník uhličitý. Uvedené vypařování by mohlo zapříčinit zvýšení skleníkového efektu na planetě. Atmosféra Marsu je velmi řídká – tlak představuje jen 1% tlaku atmosféry Země- a obsahuje hlavně kysličník uhličitý. Ale i ten při vypařování z pólů může způsobit velké změny. Jelikož atmosférický kysličník uhličitý zabraňuje slunečnímu teplu unikat zpět do vesmíru, dochází k oteplení planety. To by mohlo vyústit k přibližování klimatu na Marsu k našemu, až by se možná v průběhu několika století mohl stát obyvatelným. YOWUSA nedávno publikovala článek Život na Marsu – malý krok pro lidstvo, který pojednával o přítomnosti života na Marsu. Když se na Mars podíváme zblízka, zdá se, že tam skutečně bakteriální život existuje. Vypadá to, že se Mars probouzí, posiluje se jeho magnetické pole, přeskupuje se jeho atmosféra. To mohlo také vést ke ztrátě sondy Mars Polar Lander, která byla možná příliš zbržděna hustější atmosférou a vymkla se kontrole. JPL News releases, 9.červenec 2001
Největší prachová bouře řádí na polovině Marsu od mise Mars Global Surveyoru společnosti NASA v r.1997. Začala v červnu 2001, kdy se oblast prachu začala objevovat v Hellas Basin na jižní polokouli. O deset dní později, 26. června 2001 začala bouře sílit a rozpínat se. Dosáhla i severní polokoule a zahalila polovinu planety. Začala mimo jiné také dříve než obvykle.
YOWUSA, 5. září 2001 Od 70. let nám naše planeta dává varovné signály v podobě přírodních katastrof, které nyní zažíváme a v podstatě ignorujeme. Jsme nyní pod palbou přírody, a známky našeho zániku začínají být stále zřetelnější. YOWUSA, 25. září, 2000 Fakt přehřívání planety je již vědou jasně prokázán. Pozorujeme “nářky přírody” v televizi a na vlastních dvorcích. Nejpalčivější otázkou zůstává příčina globálního oteplení. Zdá se, že se to ani letos nezlepší. Ale je lidstvo vůbec schopno způsobit planetě takové změny? Vždyť objem skleníkových plynů, které unikají do atmosféry vulkanickými erupcemi, převyšuje nesrovnatelně jejich lidskou produkci. AP, 10. leden 2002 WASHINGTON – Svět možná spěje k dalšímu střetu s El Ninem. Podle sdělení amerického Předpovědního centra počasí tato periodická událost se může na jaře vrátit a v létě zasáhnout USA, a způsobit celosvětové změny počasí. AP, 8. leden 2002 AMMAN, Jordan - Dělníci v Ammanu se po, na Sředním východu neobvyklé, sněhové bouři s větrem a blesky potýkali s více než 30 cm sněhu. Bouře uvěznila motoristy, přerušila elektrické vedení, musely být zavřeny školy, byly zpožděny mezinárodní lety na Ammánském letišti. Sitchin: "Otřesy a chvění na spodku Země s nástroji, které zaznamenal." Otřesy se rovnoměrně zvyšují a jejich ničivé síla roste. AP, 4. ledna 2002 GOLDEN, Colorado – Výzkumníci říkají, že rok 2001 byl obzvlášť krutý počtem zemětřesení, když 65 jich má na svědomí 1 tis. lidí.
Uprchlíci z Afriky prchali po nejničivější erupci za 25 let. Žádali o vodu a potraviny v sobotu poté, co jim řeka černé lávy ničila po tři dny domovy a cesty. Otřesy a ohně ničily zemi na hranicích Rwandy a Konga, lidé prchali před lávou ze sopky Nyiragongo. Objevovaly se také zemské pukliny, a minimálně jeden dům se zřítil po otřesech ve městě Gisenyi. Sitchin: "Tepaný náhrdelník byl smýkán sem a tam neviditelnými silami sítě." Objevy komet, škrtajících o Slunce jsou stále častější od začátku pozorování Slunce observatoří Solar and Heliospheric Observatory (SOHO). Jejich záběry přicházejí téměř každý týden, a jsou dobře vidět v galerii SOHO web site. V minulých letech byl v aktivitě meteorů relativní klid. Pak jsme se náhle loni stali svědky dramatického zvýšení, které letos dále pokračuje.
Space.Com, 6. července 2000 Greg Hammer nedávno tábořil s přítelem u města Faiplay v Coloradu, pozoroval, jak na temné obloze létají satelity, když tu náhle –bum!- a noc se změnila v den. Velká ohnivá koule rozsvítila nebe a letěla k severu. Měnila barvu z bílé na kobaltovou, načež explodovala ve sprše jisker. Přestože se kamenné těleso rozpadlo vysoko v atmosféře, Greg řekl, že zároveň slyšel alespoň po sedm vteřin jeho zvuk, když ho pozoroval, jak letí a jak se rozpadá. Také v Jordánsku spadl na zem meteor a jen náhodou nikoho nezabil. Stalo se asi 85 kilometrů severně od Ammánu. V New Jersey se zase na obloze na městem Cartret objevilo 16 zlato-oranžových světel. Vidělo je asi 15 lidí včetně 2 policistů a kněze. Jedna rodina světla dokonce zachytila na videokameru O týden později bylo podobné světlo nafilmováno dvěma dětmi. Objekt nakonec explodoval jako římská svíce. Podobné jevy, způsobující otřesy, byly pozorovány stovkami lidí ve Virginia, Maryland, Delaware, New Jersey, Pennsylvania, New York a dokonce v Kanadě. Způsobuje něco tento proud stále větších těles, směřujících naším směrem? Nemohl by to být meteorický oblak, představující předvoj nepozorovaně se blížící XKBO? Možná nadále nebudeme mít s jejich dopady tolik štěstí, jako doposud. Sitchin: "Sníh a led pokrývající Bílou zem se pohnul!" Lidé se obávají globálního oteplení a zmiňují se o důkazech drastických změn na Zemi. Pokud se na takové důkazy podíváme z pohledu blížící se XKBO, můžeme zdroj oteplení Země a následných změn interpretovat odlišně. Jak ukazují nové údaje, je zde možnost rychlého zmrazení, která znamená ještě větší nebezpečí. Možná historické doby ledové byly způsobeny blízkým průletem XKBO, po předchozím klimatickém chaosu a oteplení. Pokud Vás znepokojuje hrozba globálního oteplení, možná jsou obavy liché. Důkazy jsou uloženy v letokruzích stromů a ve vrstvách ledovců- rychlé drastické změny jsou základním charakteristickým rysem klimatu Země. Jejich analýza podle klimatologů ukazuje, že klima se může radikálně obrátit z jednoho modelu (např. doba ledová) do jiného (mírnější meziledové období). Zpráva podotýká, že v jistém smyslu lidstvo žije po celou dobu v jistém meteorologickém blázinci. V současné době vědci nechápou, co způsobuje drastické změny, což znamená, že je nedovedou simulovat nebo předpovědět. Přesto vědí, že se něco blíží. Například Arktida se otepluje. Cirkulace vzduchu kolem severního pólu se změnila. Přináší teplejší a vlhčí zimy v severní Evropě, na Sibiři a části Severní Ameriky. Také změněný směr větrů pohybuje mladým arktickým ledem ven do oceánu rychleji. Pokud by nám vůbec nějaká organizace na světě mohla zodpovědět otázky ohledně XKBO, pak by to měla být NASA. Podrobný průzkum jejích projektů pod hlavičkou programu Discovery odhalí jediný důležitý cíl: určení našeho osudu. Pokračování příště….
MOUNTAIN VIEW, Calif. (UPI) – Vědec NASA trvá na tom, že 10. planeta může kroužit kolem Slunce, i když ji dvě vesmírné sondy nebyly mimo naší soustavu schopny vysledovat. Dr. John Anderson, výzkumník NASA, řekl reportérům, že pokud planeta existuje, cestuje téměř kolmo na oběžné dráhy známých 9 planet na tak protáhlé elipse, že se přiblíží ke Slunci jen každých 700-1000 let. Anderson, který publikoval své názory v minulém roce v knize ''Galaxie a Sluneční soustava”, nazval svou teorii “významným příspěvkem k pochopení dynamiky vnějšího solárního systému”. Analýza drah Pioneera 10 and 11 v průběhu posledních 5 let neukazuje žádné znaky gravitačních efektů, které by se daly čekat, pokud by neznámá planeta byla normální kruhovou oběžnicí následující za Uranem. Ale záznamy z 19.století ukazují, že oběžné dráhy vnějších planet byly lehce porušeny. Anderson se domnívá, že to mohlo být způsobeno gravitačními efekty souvisejícími s neznámou planetou. ''Nejpravděpodobnějším vysvětlením objektu, který zde byl nejméně 100 let a pak zmizel, je planeta na velice protáhlé oběžné dráze” říká Anderson. “ Pokud to není planeta X, dávám ruce pryč, a nevím, co to může být.” Sloupek FLORIDA TODAY Autor Billy Cox Začíná to vypadat tak, že nebude moc možností ".... tam někde kolem 30,000 AUs, podél vnějšího pásu masivního pole kosmických zlomků nazvaného Oortův Oblak se děje něco velkého a podivného. Protože to nebylo zaznamenáno vizuálně, můžeme se jen dohadovat, jako v případě černých děr. Ať se jedná o cokoli, zdá se že to mění oběžné dráhy komet. Vědci zpoza Atlantiku, kteří změřili jeho vliv, mu říkají Rušitel.” Nemusí mít nutně namířeno sem, a jeho tajný život už není senzací; zprávy byly publikovány v Monthly Notices Královské astronomické společnosti, stejně jako v časopise Ikarus koncem roku 1999. Co nás zaráží je zdánlivě nesouvisející papír akceptovaný minulý týden periodiky Astrophysics a Space Science. Za prvé, jelikož nikdo vlastně Rušitele neviděl, existuje značné množství skeptiků. Na druhé straně, vzhledem k tomu, že dva týmy vědců- jeden z americké Louisiana University-Lafayette, a druhý z anglické Open University – došly k podobným závěrům za použití odlišných metod, zaslouží si Rušitel bližší pohled. Podle amerického týmu zaslal tým výzkumníků UCLA na NASA návrh na sejmutí otisků prstů Rušitele infračerveným spektrem, ale neprošlo to. Takže dokud nebude nové zařízení, zůstane tajemství námětem spekulací. Dohady přirozeně pokračují, a většina se jich domnívá, že těleso s takovým vlivem musí být obrovské, minimálně něco jako trojnásobný Jupiter. Možná je to ztracené dvojče našeho Slunce, implodující hnědý trpaslík v posledním tažení. To si myslí americký tým. Ale v Anglii se vědec John Murray domnívá, že jde o planetu, která byla vymrštěna z jiné sluneční soustavy.” Překlad: Agrimonrix, 8.3.2002 Další informace o
Nibiru od 25.8.02
|
||||||
Před 20 lety, Zecharia Sitchin (lingvistický učenec a dějepisec starověkých Židů, Sumerů, Akkadianů, a dalších ranných Mesopotámských kultur) publikoval knihu 12. planeta (1976), která pojednává o pravidelně se opakujícím návratu do naší sluneční soustavy obrovské, červené planety nazvané starověkými Sumery Nibiru (Marduk babylóňany). Podle Sitchina Nibiru byl domovem rase válkám nakloněných hominidů a odvolává se na starověké texty kde jsou jmenováni buď jejich dřívějším sumerským jménem Anunnaki nebo jejich pozdějším hebrejským jménem Nefilim ( jméno Nefilim je zmíněno i v bibli). Anunnaki jsou popsáni jako dobře vyvinuté lidské bytosti vypadající podobně jako větší lidé - v průměru 10-15 stop vysocí. Zatímco astronauti který první přišli na Zem byli nazýváni Sumery Anunnaki, vládnoucí královská hodnost byla bohové. Anunnaki byli technologicky schopni meziplanetárních letů vesmírem když dorazili na Zemi asi před 450,000 lety.
©2005 -
Hade 
|