NIBIRU

Starší články ZDE

Převzato: www.osud.cz, WM magazín, č. 12-13/2002
 
[WM magazín dvojčíslo 12-13]Především: důkazy pocházejí z různých odlišných zdrojů, neužívajících velkých fanfár a provolání, z nichž žádný není zrovna v popředí všeobecného zájmu, takže se na nás zmíněné události mohou přikrást jako příslovečný noční zloděj. Za druhé: vědecký cech okolo solární a kosmické fyziky je natolik fragmentovaný a zmatečný, že pro úřední orgány vědecko-vojenské organizace NASA bylo relativně snadné vytvořit dezinformační kouřovou clonu. Vycházejí přitom z názoru, že pravda by pouze vyvolala další paniku na již rozvířeném trhu a spoléhají na to, že stanovy hlavních vědeckých a technologických institucí výslovně zakazují zveřejňovat cokoli, co by mohlo “poplašit veřejnost”.
Kniha, kterou napsal James M. McCanney, “Planet X, Comets and Earth Changes” (Planeta X, komety a změny Země), má podtitul: Vědecké pojednání o efektech vyvolaných příchodem nové velké planety nebo komety do naší sluneční soustavy, a předpokladatelné změny počasí a zemského povrchu.

Vědec James McCanney vytyčil pevný rámec skutečnosti, že v astronomii a astrofyzice už byl pevně zaveden nový elektrodynamický model, který velmi důkladně rozpracoval svými pracemi zejména o plazmě a jejím rozhodujícím významu pro kosmologii švédský vědec Alfven, nositel Nobelovy ceny za fyziku. Tento model je ovšem vystaven vehementní opozici a popírání ze strany vědců a akademických institucí včetně, a především NASA. Ten podle svých slov přináší "ohromující důkaz reálné existence nové velké planety nebo komety, vstupující do naší sluneční soustavy", a že NASA a většina astronomických a astrofyzikálních institucí má vyložený zájem na naprostém popření všech bodů, které popsal ve své knize “Planet X, Comets and Earth Changes” za účelem postavit veřejnost před pravdu, tak jak ji vidí. Že důvodem jeho naléhání je skutečnost, že se “nový vetřelec” ve sluneční soustavě chystá stát příčinou masivních změn celé Země. Otázka, již pokládá, nezní, zda k těmto změnám dojde, ale kdy se tak stane.
V létě 2001 NASA i přes doporučení rady kosmických a solárních fyziků oznámila zrušení Mezinárodního programu pro sluneční a pozemskou fyziku (ISTP). Agentura konstatovala, že ´úřední koordinace mezinárodních misí je vědecký přepych, který si již déle nemůže dovolit´. NASA rovněž odvolala podporu mise pro výzkum (slunečního) větru a účast na japonském projektu Geotail. Financování některých klíčových úspěšných částí ISTP – zejména v oblasti teoretických a modelových programů, datových center, pozemních observatoří – bylo téměř zcela odříznuto. Proč? Protože koordinovaná data ze všech těchto zdrojů by ledasco prozradila a bylo by daleko obtížnější udržovat obě současné iluze, totiž že (1) elektromagnetismus hraje v solární fyzice zanedbatelnou roli a (2) žádná skutečná, bezprostřední hrozba větších katastrofálních změn Země neexistuje.

Když se nebeské těleso, jako například asteroid, kometa nebo planeta, dostane do blízkosti slunečního kondenzátoru, “stane se příčinou lokalizovaných a poté stále více prodlužovaných elektrických výbojů. Funguje to podobně jako elektrický lapač much, který se vybíjí, když hmyz vletí mezi mřížky nabité vysokým napětím.” (Planet X, Comets and Earth Changes, str. 14)

Nadto “takto zvýšená elektrická aktivita ve sluneční atmosféře zvýší hladinu jaderné syntézy, což může nad normální úroveň vybuzené Slunce podnítit k malým nebo rozsáhlým erupcím. Bylo často pozorováno, že přímou příčinou erupce byly i malé komety, pokud se k Slunci dostaly příliš blízko.” 

Nyní jsme u jádra věci: “Sluneční činnost je aktuálně na nikdy předtím nedosahované úrovni a rekordních záznamů o úrovni jeho aktivity každodenně přibývá. Přepokládalo se, že jeho aktivita vyvrcholí ´slunečním maximem´ v roce 2000… [aktuálně jsme už dva roky za tímto datem], ale konec jejího růstu stále ještě není v dohledu. To s konečnou platností signalizuje, že naše Slunce je v interakci s velkým vetřelcem, vstupujícím do sluneční soustavy – čili do prostoru slunečního kondenzátoru.” 

Vetřelec je schopen “působit na dálku” následujícím způsobem: “Ohromná kometa by vybila část slunečního povrchu a vyvolala významnou sluneční erupci, která by se k nám mohla přihnat jako obrovská stěna vysoce energetických protonů, způsobit deformaci struktury geomagnetického pole [které za normálních okolností funguje jako ochranný štít] a vyvolat na zemském povrchu elektrické bouře a cyklony.” To by následně mohlo spustit masivní změny Země takového druhu, jaké se navždy zapsaly do geologického záznamu.
"Země byla účastníkem blízkého setkání s přinejmenším jednou masivní novou kometou, která se pak stala planetou, a to před ne více než 10 000 lety. Okno v čase, které dává zřetelný smysl poslední události, se otevírá přibližně před 3 500 lety. V tomto období můžeme vypozorovat dramatický přechod mezi ´prehistorií´ a tím, jak se ´moderní člověk´ následně opět namáhavě vyhrabal na povrch zdevastovaného světa. Neexistuje žádný jiný přijatelný scénář, ale moderní věda se každodenně staví do cesty pokroku tím, že drží otěže moci a brání v odhalení této reality.” 

“Sluneční činnost je aktuálně na nikdy předtím nedosažené úrovni a rekordních záznamů o úrovni jeho aktivity každodenně přibývá… to s konečnou platností ukazuje, že je v interakci s velkým vetřelcem, vstupujícím do sluneční soustavy,” píše James M. McCanney ve své knize ”Planet X, Comets and Earth Changes”. 

WM magazín, č. 12-13/2002

Převzato: SENTINEL, 11.12.2002

Toto je nová aktualizovaná fotografie ze 4.12.2002 údajně zachycující planetu X a její měsíce.
http://www.zetatalk.com/teams/tteam342.htm

PX je zakroužkovaná červeně a měsíce bíle. Obrázek zachycuje zdánlivý pohyb PX směrem k červené šipce. Tento zdánlivý pohyb je zaviněný opačným oběhem Země mezi Sluncem a PX . Ve sktečnosti se PX pohybuje přímo směrem k Zemi. Fotografie byla pořízena dva dny po té co Země křižovala kolmici cesty PX.

Převzato: SENTINEL, 6.12.2002

Země právě zkřížila dráhu PX na její cestě k nám, pokud bereme v úvahu, že dráha má tvar elipsy. To znamená, že se možná blížíme k momentu, kdy bude zbývat 6 měsíců k Velké události. PX proletí přímo pod naším současným jižním pólem přibližně 5.5.2003 rychlostí 553.571 mil za hodinu. Za Sluncem proletí zhruba 13.5. a přetne solární ekliptiku 16.5. Naši oběžnou dráhu kolem Slunce 180 stupňů oproti původní pozici zkříží kolem 19. 5.2003. Na tomto místě naší oběžné dráhy tedy bude o pouhých 15 dříve než Země, neboli o 23,9 milionů mil před námi. Přesně jak předpověděla matka Shiptonová: „po sedm dní a sedm nocí, člověk uzří obraz strašný“. Bude totiž trvat asi 7 dní, než PX překoná vzdálenost mezi Sluncem a oběžnou dráhou Země. Při nejbližším přiblížení Zemi bude PX asi 42 milionů mil od ní. Nicméně, její „dračí chvost“ (nyní již viditelný silnými teleskopy) se může přiblížit mnohem víc, a zasypat nás meteority, uhlovodíky a prachem. Měli bychom to považovat za štěstí, chudák Merkur bude stěží odolávat, když ho bude PX míjet ve vzdálenosti pouhých 8 - 10 milionů mil pod jeho jižním pólem. Doufejme, že ho nerozdrtí žádný z měsíců planety X, nebo nebude vtažen do jejího gravitačního pole. Následkem by mohla být ničivá otrava rtutí nás všech.

 „Míjecí“ párty o víkendu 17.května se může trochu vymknout z rukou, a následkem toho může být nakonec všechno vzhůru nohama.

Ale pozor, to není všechno! Také se bude konat úžasné zatmění Měsíce, které bude předehrou akce „Míjení 2003“ jako zlatého hřebu programu. Následovat bude prstencové zatmění 31. května jako velké finále. Možnost pozorování možná nekončí jen severním Skotskem, jak bylo očekáváno. Skotské klany nemusí být proto zklamány, protože podívaná bude patrně nám všem znemožněna hustým sopečným prachem a kondenzovanou vzdušnou vlhkostí. Zde je znázorněno, jak Slunce, Země, Měsíc a PX budou srovnány podél ekliptiky v květnu 2003 (pro ty, kteří by si toho nevšimli).

Je zajímavé, že to byla právě proroctví Matky Shiptonové, co mne přesvědčilo o tom, že se „něco“ stane krátce po začátku nového století. Ptal jsem se, co jen myslela „Dračím chvostem?“ http://www.dreamscape.com/morgana/helene.htm  Nejdříve jsem podezříval nějakou mini-novu nebo dosud nevídanou intenzivní sluneční erupci. Ale ty by nebyly nutně vidět po sedm dní a nocí. Byl jsem blízko, ale nesedělo to přesně. Tak jsem hledal dál. Když jsem poprvé narazil na http://www.zetatalk.com/ , dal jsem teorii PX šanci 5%. Ve světle nedávného zjištění, že průlet PX de facto odpovídá tomu, co Shiptonová předpověděla, a po spatření chvostu PX, se můj odhad pravděpodobnosti PX nyní pohybuje kolem 93%.

Sleduji dál!

(I kdyby se ukázalo, že času bude víc)
SENTINEL

Překlad: Agrimonrix, 9.12.2002

ZDROJ: http://abcnews.go.com/sections/science/DailyNews/planet991007.html 

Desátá planeta?

Pohyb komet napovídá, že tam nahoře něco je. Vzdálena tři trilióny mil, byla by nová planeta velice temná a chladná. Jasná hvězda vpravo nahoře je Slunce. Klikněte, a uvidíte simulaci dráhy hypotetické planety napříč Sluneční soustavou (bohužel mě odkaz na video nefungoval, tak jsem pod obrázek dal odkaz na zdrojovou zprávu, no ale zkuste to třeba budete mít více štěstí).

Kenneth Chang
ABCNEWS.com

7.10.2002  - Astronomové možná našli náznaky masivního,vzdáleného, dosud neviditelného objektu na okraji sluneční soustavy - možná desáté planety, možná vyhaslé hvězdy - která zřejmě tlačí komety směrem dovnitř sluneční soustavy z oběžné dráhy vzdálené 3 trilióny mil.
Dva týmy vědců, jeden z Anglie a jeden z University of Louisiana v Lafayette, nezávisle na sobě oznamují tento závěr, přijatý na základě vysoce eliptických oběžných drah tzv. dlouhodobých komet, pocházejících z ledového mračna vesmírných úlomků daleko, daleko za Plutem.
Došli jsme k tomu vylučovací metodou, říká Daniel Whitmire z University of Louisiana.
Shluk komet Před pár lety Whitmire a John Matese s Patrickem Whitmanem zaznamenali, že nejvzdálenější body oběžných drah komet nejsou náhodné, ale že společně sledují stejnou nebeskou dráhu.
Náhodou jsme zjistili, že nejde o jeden objekt, říká Whitmire. Nejdříve se snažili vysvětlit shlukování gravitační silou hlavního disku hvězd Mléčné dráhy. To však nakonec selhalo. Zkoušeli proto jiné modely, které by jev vysvětlily.
Ve stejnou dobu John Murray, vědec z Open University v Anlii uskutečnil podobná pozorování komet, a začalo mu vrtat hlavou, o co jde. Nejzřejmější ale zároveň nejméně pravděpodobnou příčinou by byla planeta, říká. Rozhodl se proto tuto možnost vyloučit. Ale jak dále analyzoval oběžné dráhy, zdálo se, že jejich krajní body tvořily kruhovou oběžnou linii, což je přesně to, co by se očekávalo v případě, že by tam byla planeta. Při oběhu této planety o odhadované hmotnosti 1-10 Jupiterů její gravitace ovlivňuje ledové úlomky vnější sluneční soustavy a vrhá některé z nich směrem ke Slunci v podobě komet. Je to podobné pohybu slona v porcelánu.
Nikdo zatím 10. planetu přímo neviděl, a sdružování komet může mít stále ještě jinou příčinu. Výzkumy University of Louisiana budou zveřejněny v příštím čísle časopisu Icarus. Murrayův článek vyšel 11/10 v Měsíčních zprávách Royal Astronomical Society.

Velice vzdálená
Předpokládaná planeta je překvapivě daleko. Murray i University of Louisiana ji umístili na oběžnou dráhu o vzdálenosti 3 trilionů mil - neboli půl světelného roku - od Slunce. Nejbližší hvězda je 4 světelné roky daleko. Abychom tuto distanci přiblížili, představte si miniaturní model Sluneční soustavy, ve které bude Země 1 palec (2,54 cm)od Slunce. V tomto poměru bude Pluto jako devátá planeta od Slunce něco přes 1 yard (91 cm). Naproti tomu nová planeta bude půl míle daleko (t.j. 800 m.
Na tak velkou dálku není současnými teleskopy 10. planeta vidět, přesto je naděje, že pokud existuje, další generace infračervených teleskopů umístěných ve vesmíru by ji mohla zachytit. Murray uvažuje, že planeta mohla cestovat galaxií předtím, než byla zachycena gravitací Sluneční soustavy. Whitmire si myslí, že jde o "hnědého trpaslíka" nebo vyhaslou hvězdu, dvojče Slunce, které se pro malé rozměry nezažehlo. Zajímavé návrhy, ale bez závěru. Murray a Louisiana se shodují na vzdálenosti objektu, ale liší se v posouzení oběžných drah. Murray uvádí 13 komet, Louisianský tým pak 82.

Bříliš brzy na hledání jména
"Je to možná sugestivní" komentuje Brian Marsden, jeden z ředitelů Harvard-Smithsonianského Centra Astrofysiky v Cambridge, USA. "Ale ruku do ohně bych za to nedal. Rozhodně to nehodláme pojmenovat."
Whitmire souhlasí, že je brzo na tvrzení, že tam nahoře rozhodně něco je.
"Dokud se to nenajde, nemůžeme mít stoprocentní jistotu", říká. "Víme, že vědu zkresluje statistika", ale dodává:"Kdybych se měl vsadit, řekl bych, že pravděpodobnost existence 10. planety je větší než 50%"

Z Á V Ě R

Dva týmy vědců našli nepřímé důkazy o existenci 10. planety Sluneční soustavy.
"Kdybych se měl vsadit, řekl bych, že pravděpodobnost existence 10. planety je větší než 50%"
Daniel Whitmire, University of Louisiana

Překlad: Agrimonrix, 13.11.2002

Ako to je vlastne s Nibiru? 

PŘEVZATO: http://mujweb.atlas.cz/veda/dendera/ 

Korekcia niektorých tvrdení a teórii Z. Sitchina a iných autorov. 

RNDr. Smutný Pavel v spolupráci so Z. Egrym. 



Po prečítaní kníh ako Dvanásta planéta, Návrat ku Genezis,...od autora Z. Sitchina a diel iných autorov napríklad od Wiesnera, Grygara, Wojnara, Železného a ďalej na základe biblických zdrojov /Kniha Jozueho, Kniha Jóbova, Babylonského eposu Enuma Eliš, legiend, bájí a spisov Egypťanov,
Sumerov, Číňanov, Mayov, národa Hopi a podobne, som vykonal astronomicko
fyzikálne výpočty a úvahy. 

Na základe výsledkov výpočtov a úvah som vypracoval hypotézy týkajúce sa
Nibiru, čo je jedno z pomenovaní pre planétu našej slnečnej sústavy, ktorá
fyzicky nebola doteraz objavená, ale mnohé skutočnosti nasvedčujú tomu že
existuje. 

Uskutočnil som konzultácie so Z. Egrym, ktorý je odborník na egyptskú
mytológiu, astronomické a astrologické záležitosti, čo mi značne pomohlo pri
objasnení niektorých faktov. Moje hypotézy sa týkajú dráhy Nibiru v
slnečnej sústave, jej hmotnosti, objemu, účinkom na Zem a ostatné planéty a
mesiace. 

Nibiru je planéta alebo nezapálená, prípadne zhasnutá hviezda, ktorá obieha
okolo Slnka po eliptickej dráhe s veľkou excentricitou. Uhol ktorý zviera
jej dráha s rovinou ekliptiky je približne 17 stupňov. Tento uhol by mal
byť približne zhodný s uhlom, ktorý zviera rovina dráhy Pluta s ekliptikou.
Je to napísané v Enuma Eliš, kde je Pluto premenované po strete s Nibiru na
US.M I- ten kto ukazuje cestu. Uhol okolo 18 stupňov zviera aj veľká časť
rovín dráh komét s rovinou ekliptiky. 

V Enuma Eliš sa ďalej píše, že Nibiru sa vracia na bojisko, čím sa mieni
miesto zrážky s Tiamat- planétou, ktorá obiehala okolo Slnka po dráhe niekde
medzi Jupiterom a Marsom. Po prechode cez rovinu ekliptiky /vzdialenosť
2-2,66AU od Slnka/ prechádza Nibiru po oblúkovej dráhe ponad dráhy Marsu a
Zeme smerom k Venuši. Tu vo vzdialenosti okolo 30 miliónov km nad Venušou a
asi 114 miliónov km od Slnka má Nibiru perihélium. 

Ak sa urobí model tejto vzájomnej polohy vidieť, že Nibiru prechádza z
miesta bitky /2-2,66AU od Slnka, je to aj podľa Bodeovho diagramu pre
vzdialenosti planét od Slnka a aj podľa Enuma Eliš/ približne 15 miliónov
km ponad dráhu Marsu a ďalej prechádza ponad obežnú dráhu Zeme asi v 20
miliónov km vzdialenosti. Od Zeme pokračuje k Venuši, kde vo vzdialenosti
asi 30 miliónov km nad ňou má Nibiru perihélium. Z tohto miesta sa po druhej
polovici symetrickej dráhy vracia späť smerom k Zem (viď obrázok). 

Vzdialenosť dráhy Nibiru od Jupitera je približne 50 miliónov km, od
Saturnovej dráhy okolo 200 miliónov km, 400 miliónov km od dráhy Uránu. Keď
X prechádza ponad orbity planét tak aj planéty vplyvom gravitačnej sily od
X konajú proti pohyb a tým vzájomné vzdialenosti sa môžu zmenšiť ešte
približne o tretinu. Hoci sú vzdialenosti medzi vonkajšími planétami a
Nibiru väčšie /ako medzi Nibiru a dráhami vnútorných planét/, vzájomná
relatívna rýchlosť je tu podstatne nižšia, a teda aj aj vzájomný pobyt v
susedstve je dlhší. Výsledkom týchto faktov je veľmi veľký vplyv Nibiru na
všetky planéty v našej slnečnej sústave. Nie každý návrat Nibiru do vnútra
slnečnej sústavy, obzvlášť to platí pre vonkajšie planéty, je pre planéty a
ich satelity kritický. Pre Zem je nebezpečný -spôsobujúci kataklyzmy
/globálne potopy.../ pravdepodobne každý druhý, alebo tretí /dva zo
šesť.../ návratov Nibiru. Len vtedy sú Zem a Nibiru dostatočne blízko dlhšiu
dobu. 

Fakt, že Nibiru ovplyvňuje každú planétu v našej slnečnej sústave sa
nachádza v mnohých legendách a mýtoch rôznych národov sveta. Podľa nich
paralelne s kataklyzmami na Zemi bol ešte viac postihnutý Mars /totálne
zničená atmosféra, stiahnutý vodný obal, zničený život na planéte/, dokonca
zo Zeme nastala viditeľná zmena farby planéty. Venuša pri podobnom strete
tiež výrazne zmenila farbu a dokonca na určitú dobu bola viditelná s
kometickým chvostom. 

Nibiru pôsobí na planéty ale nielen svojou gravitačnou silou, je tu aj
gravitačná sila jeho satelitov - mesiacov, ktoré pri vhodnej vzájomnej
konštelácii sa môžu priblížiť k Zemi /inej planéte/ na vzdialenosť niekoľko
miliónov km. Nibiru má aj prstenec podobný prstencom Saturnu, alebo
Jupitera či Uránu - podľa Enuma Eliš. Satelity Nibiru obiehajú okolo neho
vo vzdialenosti maximálne do 30 miliónov km. 

Nemôže to byť viac, lebo v perihéliu by boli prevzaté gravitačnou silou
Slnka. Pás a menšie satelity by sa v príliš malej vzdialenosti od Slnka
vyparili. 

Čo sa deje s prstencom a satelitmi Nibiru v perihéliu. Podobne ako u komét,
voda a iné zamrznuté látky sa topia a odparujú a spolu s malými kúskami
hmoty sú vypudzované /tlakom slnečného vetra, rýchlymi časticami,
fotónmi...uvolnenými zo Slnka/ od Nibiru. Vytvárajú kometický chvost a
opúšťaju gravitačnú sféru Nibiru. 

Keď je priemerná kométa v svojom perihéliu, voda, plyny, častice a kúsky jej
hmoty sa uvoľňujú rýchlosťou desiatok ton za sekundu. Nibiru má prstenec a
z tohto prstenca a z atmosféry a satelitov sa môže uvoľňovať v perihéliu
milióny krát viac hmoty ako z priemernej kométy. Keď Zem prechádza cez
takýto chvost je tu dážď a meteoritický dážď. Keďže prstenec a satelity sú
v prevažnej miere z vody /asi 80percent hmotnosti/, takýto dážď z vesmíru na
Zemi môže byť zdrojom prírastku vody v oceánoch. Úroveň morskej hladiny sa
zdvihla po potopách vždy približne o 50 až 100 metrov. Sú vedecké dôkazy a
aj podmorské terasy ktoré tomu nasvedčujú. 

Čo môže spôsobiť Nibiru a jeho súpútnici, keď sú príliš blízko Zeme. 

Je to zmena orbitálnej rýchlosti Zeme, jej smeru a tvaru dráhy - iná
excentricita, sklon a zvlnenie dráhy. 

Ako dôsledok to má zmenu dĺžky roku, zmenu polohy zemepisných pólov,
magnetických pólov. V ľudskej histórii sú zaznamenané roky 

S dĺžkou 260, 360, 365 dní. Zem sa nakláňa a kolíše, keď Nibiru je príliš
blízko, dokonca sa môže pretočiť Zem, takže póly sa vymenia. Tam kde bol
severný je južný a opačne. Slnko namiesto na východe vychádza na
západe...Takéto zmeny sú zaznamenané v egyptskej histórii dva krát. 

Ale nielen dĺžka roku ale aj dĺžka dňa sa zmenila pôsobením Nibiru a jeho
satelitov. 

Ako ovplyvňuje Nibiru vodný obal Zeme, obzvlášť oceány. Keď je Nibiru v
oblasti perihélia, príliš blízko ku Zemi okolo 15 až 35 miliónov km od nej,
tak pôsobí tu gravitačná sila od Nibiru a jeho satelitov približne 35 dní z
jedného smeru. Slapové sily od nášho Mesiaca pôsobia len asi 5 hodín zo
smeru +-45 stupňov. Keď čítame Genezis, počas potopy bol dážď trvajúci 40
dní, potom 150 dní voda prevyšovala najvyššie končiare hôr /viac ako 5000m
vysoký Ararat/. Až po 150dňoch voda začala ustupovať/. 

Normálny príliv spôsobený gravitačnými-slapovými silami od Mesiaca môže byť
do 20 metrov. Pre veľkosť gravitačného /slapového/ pôsobenia Nibiru na Zem
vychádza: 

Nibiru pôsobí zo vzdialenosti 40 až 75 krát väčšej ako Mesiac,150 krát dlhší
čas /na určitú oblasť povrchu Zeme-+-45 stupňov zdanlivo na oblohe/ a vplyv
je 250 krát väčší-5000 metrový príliv./Slapové sily~1/L3,kde L je
vzdialenosť Nibiru od Zeme/ 

Pomocou týchto údajov vypočítaná hmotnosť Nibiru je približne 25 násobkom
hmotnosťi Jupitera. 

Prečo sú nepresné výpočty dráh od Sitchina a aj iných autorov? Všetci totiž
kladú perihélium Nibiru do oblasti pásu asteroidov a malých planétok. Keby
tomu tak bolo, Nibiru by mala pri najvhodnejšej konštelácii minimálnu
vzdialenosť od Zeme viac ako 100mil. km, čo je skoro vzdialenosť Zem -
Slnko. Sklon jej dráhy voči ekliptike by bol okolo 17 stupňov - maximálne
30 stupňov. Z takej vzdialenosti by gravitačná sila od Nibiru aj pri
hmotnosti okolo 1/40 hmotnosti Slnka bola oveľa menšia ako grav. pôsobenie
Mesiaca na Zem a aj pri viac dňovom pôsobení na určitú oblasť povrchu Zeme
by účinky nemohli byť také katastrofálne. 

V egyptských mýtoch ale aj v historických záznamoch je zmienený aj ďalší
dôležitý fakt. Hovorí sa v nich, že počas celej egyptskej histórie ( vrátane
vlády bohov a polobohov) Slnko dvakrát vychádzalo na východe a dvakrát na
západe. Ako to bolo možné? 

Keď X bola v perihéliu tak, pôsobením svojej gravitačnej a
elektromagnetickej sily pretočila Zem. Južná pologuľa sa ocitla tam kde
bola severná a vice versa. Po prvom pretočení ale mohlo nasledovať druhé.
Prečo? Planéta X prešla najprv z pozície pod ekliptikou po oblúku nad ňu a
spôsobila prvé pretočenie. Z polohy nad ekliptikou sa ale opäť presunula
pod ekliptiku a spôsobila druhé pretočenie. Toto všetko sa udialo z pohľadu
zo Zeme v znamení Raka. Len znamenie Raka je v Denderskom zverokruhu
presunuté z pod ekliptiky nad ňu, hoci normálne by tomu nemalo tak byť. Rak
chodí aj spätne (symbol opačného chodu, pretočenia), čo tiež podporuje
teóriu pretočenia. Pod znamením Raka je prekopŕcajúca sa postavička, ktorá
je tiež dostatočne symbolická. Tieto skutočnosti korešpondujú s babylonskými
mýtami a aj s knihou Jóba, kde podľa citácie sa planéta rozjasní v znamení
Raka. 

Pri priblížení X k Zemi môže dôjsť teda k dvojitému pretočeniu Zeme, ale ak
sa Zem nachádza ďalej od X pri priblížení X k Slnku, tak dochádza len k
jednému pretočeniu, prípadne len k rozkývaniu Zeme... 

Celý rozbor najdete na této stránce>> http://mujweb.atlas.cz/veda/dendera/  

Text ze zářijové aktualizace na stránce Toronto Dowsers

Mluví o tom stále více lidí. Proč se toho bojíme? Pokud věříme v mocnou spirituální sílu obecně zvanou Bůh, a vzájemně s ním sdílíme lásku, proč by nám něco takového mělo ublížit? Proč se na to nepodívat jako na možnost pozitivní změny? Nemusí jít o tragédii. Je to jen změna, nikoli zlo. Není to konec světa.

Pamatujete na tohle:

Čemu housenka říká konec světa, Pán nazývá motýlem.

Přečtěte si znovu „Iluze“ Richarda Bacha. Je tomu pravděpodobně tak proto, že lidé nenávidí změnu. Změna návyků je pro člověka to nejtěžší.

Zamyslete se nad tím. Co je na prvním místě Vašich zvyků? Přežít. Dýchat. Matka. Jíst. Otec. To jsou naše první návyky, těch se zbavujeme nejhůře.

Když jsem plánoval přesun z USA do Kanady, to vše jsem věděl. Strach mnou občas cloumal. Když jsem byl citově silný, vytvořil jsem si seznam věcí, které musím udělat. A v okamžiku, kdy se mne opět zmocnil strach, nemyslel jsem na něj, a začal jsem na těchto věcech pracovat. Změnil jsem domovskou zemi, práci, domov, přátele, mnoho zvyků a jméno. Nedopadlo to nejhůř, no ne? Není to nutně špatné, jen jiné.

Kdosi mi řekl, že je rád, že teď ví o kopulovitých domech, že je vůbec neznal. A že teď cítí zvláštní vděčnost za všechno, co na této planetě máme, že si užívá každou věc a každý moment.

Možná se k Planetě X vztahuje indiánské proroctví o Rudém Nebi. Apačský mudrc měl vizi čtyř proroctví, která předpovídala smrt a destrukci lidstva, pokud nezapojí do svého každodenního života Ducha. Dvě z proroctví se již splnila. Mluví o něm v časopise Nexus Magazine z prosince 1999 autor Tom Brown, Jr., Také indiáni Hopi jsou srovnáváni s Tibeťany pro svou znalost Země. O tom se více zmiňuje Peter Champoux .

Pokračují významné změny. Byly plíživé, přicházely zatím postupně. Ale srpnové povodně v Evropě všechny proběhy během 1 týdne a byly nejhorší v historii těchto zemí . Něco podobného se stalo i v Číně – šlo o sesuv půdy. Deště sužují Indii, Bangladéš a Nepál.

Mění se Sluneční soustava i Země. Na semináři v Denveru Mark Hazelwood přesně předpověděl, co se dá očekávat posledních 12 měsíců před průletem planety typu X kolem země v r. 2003. Vysvětlil, že Slunce funguje jako kondenzátor, a jak objekt nejdříve začne způsobovat stálé výboje Slunce (kondenzátoru), což se děje nyní, co to bude znamenat pro podnebí Země atd. Vše se stalo přesně tak, jak bylo na začátku tohoto teoretického odpočítávání v červnu 2002 řečeno. Někteří z Toronto Dowsers (doslova torontští proutkaři) začínají dělat přípravy. Více informací získáte přes e-mail px@dowsers.info. Další vývoj situace přináší stránka Planet X update.

Jako mladík si pamatuji na článek, kde se předpovídalo, že v budoucnosti budeme muset platit za vzduch a za vodu, ale že elektronika bude opravdu levná. Jsme skutečně dobrovolně ochotni stát tváří v tvář faktu, že voda začíná být dražší, než benzin? Nemyslíte, že zásadní změny je tu třeba? Jak dlouho mohou věci takto pokračovat v situaci, kdy lidé s dobrým úmyslem, zdá se, ztratili kontrolu nad hospodařením se Zemí, mezi sebou a se sebou samými? Ti, co získali kontrolu nad planetou, ji ničí. Potřebujeme opravdu pořádný otřes. Bohužel pro nás takový otřes často vede i ke zničení části toho dobrého.

Ve Spielbergově filmu Blízká setkání třetího druhu (1977) jsou hlavní hrdinové hnáni jakousi záhadnou vnitřní silou ve stejnou dobu na stejné vzdálené místo. Jejich nutkání je oddělilo od rodin a přivedlo do rodin jiných, se stejným pocitem. Je to jeden z nejlepších filmů vůbec. Podívejte se na něj znovu. Brzy se stane něco kosmického, říkají mnozí. Ať to bude přelet Planety X v květnu 2003 nebo něco jiného, dříve nebo později. Prostě NĚCO. Jen Vás žádám, abyste si to uvědomili a připravili se. Alespoň mentálně. Beze strachu. Pohleďte, co se děje. Ujasněte si, co musíte udělat. Začněte se změnami. Změňte své zvyky. Ptali jsme se psychotronicky, zda se to stane. Pravděpodobnost je silné ano. Můžeme to změnit? Silné ne. Nicméně… pokud se vyskytnou území, kde bude významný počet lidí s dostatečně vyvinutým uvědoměním, budou chráněni. Pokud čtete tyto řádky, už teď máte větší uvědomění, než většina lidí.

Co můžete udělat? Zvýšení uvědomění je pozitivně nakažlivé a výbušné. Lidé se sdružují do skupin, jako je tato, a to i takoví, kteří by to nikdy dříve do sebe nařekli. Víme teď, že naše soustředění a úsilí může změnit cokoliv ve vesmíru. Cokoliv. Protože to je úsilí, které tvoří náš vesmír....

Překlad: Agrimonrix, 1.10.2002

Text uveřeněný na stránkách Toronto Dowsers v létě 2002

Nibiru, Planeta X (nebo dalších 32 názvů) je popisována jako planeta, resp. hnědý trpaslík, větší než Jupiter, a je součástí naší Sluneční soustavy. Její elipsovitá oběžná dráha je tak dlouhá, že míjí Zemi každých 3660 let. Její příští průlet nastane v květnu 2003. Ať se to stane kdykoli, na Zemi dojde k významným geologickým změnám.

Průlet Planety X v příštím roce by mohl být největší změnou pro planetu Zemi od postavení Noemovy Archy.

Předpokládá se, že Planeta X zkříží dráhu Země mezi 15. a 30 květnem 2003. Sopky po celé Zemi budou vybuchovat a zároveň proběhnou silná zemětřesení, dojde k masivním záplavám.

Během následujících 6 měsíců pokryje Zemi sopečný prach. Následně zahyne velká část obyvatel Země. To je zřejmě důvod, proč se po celých USA i ve zbytku světa budují podzemní úkryty. Tím, že se tato zpráva udržuje z dosahu hlavních médií, se má oddálit kolaps světové ekonomiky, akciových burz a cen nemovitostí.

Mark je obyčejná osoba, a slyšel o Planetě X před nějakou dobou. Dal se do průzkumu vědeckých zdrojů, legend, proroctví a jiných zdrojů. Všechny říkaly totéž. Změny na této Zemi v posledních 10 letech, zvláštní počasí, odchylky ve velikosti a přitažlivosti planet mohou být předzvěstí příchodu Planety X.

Mark říká, že průlet a divoká reakce planety bude trvat tak hodinu. Jiní se domnívají, že půjde o několik dní. Tím jsou myšleny hlavně větry o rychlosti 200 mil za hodinu. Může pak trvat měsíce a roky, než se planeta vzpamatuje z následků. A lidé se připravují, a to zejména na silný vítr, který je očekáván v průběhu průletu nejblíže Zemi.

Pamatujete na všechna proroctví pro rok 2012? Ve skutečnosti to má znamenat rok 2003. Objasňuje to Markova kniha. Co se dá dělat? Připravit se. Naplánovat si pobyt mimo pobřeží, a to i z dosahu jezer a řek. Zdržujte se na vyvýšených místech. Ne ve vysokých horách, ale spíše v kopcích. Nejlepší stavbou pro tuto dobu by byl kopulovitý dům. Vydrží v prudkém větru. Najděte si místo, kde se budete zdržovat při přeletu, a najděte si místo na pozdější pobyt. Zásobte se jídlem, vodou, potřebami. Toaletním papírem. Nečekejte, že budou fungovat elektrické přístroje nebo baterie. Nynější konec léta je nejlepší na nákup zlevněného tábornického vybavení. To nejdražší je dobré kupovat koncem září. Lidé z vlád se již na tuto situaci připravují po desítky let. Kontaktujte ty, kteří mají ty zkušenosti, které Vám chybí – a tím nemyslím počítačové programátory nebo finanční poradce.

Pořiďte si brýle, dejte si do pořádku chrup. Začněte méně jíst, jezte jednodušší pokrmy. Vaše tělo funguje lépe, když méně jíte. Slunečnicová semínka jsou výborná, protože když je necháte klíčit 3 dny, získáte kompletní zásobu proteinu a zásobu energie. Klíčky a mořské řasy mají nejvíce energie. Meditujte, jděte do sebe, naučte se být sami v tichu. Zvykejte si na to. Nemusí to být zlé. Ale bude to jiné.

Mark říká, že původní obyvatelé si vyhrabávali příkop, lehli si do něj, přikryli se větvemi a čekali, až vítr přejde.

Co byste dělali, kdyby jste Vy a Vaši předkové žili například v Ekvádoru, a jiné prostředí byste neznali? Náhle by Vám někdo řekl, že ode dneška za rok Vás přepraví na místo zvané Antarktida, kde mrzne, je tam bílá sněhová pokrývka a tma po 6 měsíců v roce. Patrně byste se báli o život. Protože by to byl krok do neznáma. Je jasné, že by to nebyl jen strach ze zimy. Někdo jí má dokonce rád. Máme jen potíže s adaptací, ale když chceme, dokážeme to. Nejtěžší věcí pro člověka je změnit své zvyky. Není to nutně špatné, jen jiné.

Tyto informace jsou SILNĚ potlačovány. Markova stránka je neustále hackována. Je těžké sehnat jeho knihy. Je neustále rádoby diskreditován. Observatoře prakticky nedávají velké teleskopy k dispozici, vydávají se falešné zprávy, lidé jsou manipulováni. Podívejte se na množící se zprávy o asteroidech, které prolétají kolem Země a míjejí ji – jsou to pokusy o dezinformaci.

Planetu X je těžké nyní vidět, protože je ne pozadí Slunce. Budeme víc vědět v říjnu, protože se pohne ze své současné pozice, a bude zřetelnější pro amatérské dalekohledy, časem i pro prosté oko. Očekávají se potíže na finančních trzích a ve společnosti, až si projdeme fázi odmítání a situace se stane zřejmou.

Bezpečná místa v Severní Americe? Severní Alberta, Ontario severně od Barrie. Mark (který je z Kalifornie a Floridy) říká, že Kanada bude nejbezpečnější zemí ze všech ( vnitrozemí ve výši nad 700‘ mimo dosahu vody a mimo Skalisté hory). Mark se teď stěhuje na severovýchod Arizony.  

Překlad: Agrimonrix, 1.10.2002

Aktuální stav návratu NIBIRU podle Sentinela (29.9.02): 

• Pravděpodobnost: 76% (a stoupá)

• Čas: 9 měsíců (270 dnů)

• Nynější vzdálenost: 20 miliarda mil (approx.) blízko vrcholu zrychlující otočky.

• Pravděpodobné umístění: RA 04:21:14 Dec +11:54:03 (approx.)

• Nynější viditelnost: extrémně omezená slunečním světlem, mezi 4:00am a východem Slunce.

Nové a patrně související stránky (česky)na mém webu:

Sluneční aktivita

Solar Cruiser

Údajná fotografie Nibiru... Více o historii spekulací kolem ruského projektu NORLOK a údajně dešifrované galerii ze sondy NORLOK se dozvíte >>ZDE>> 28.8.02

Zdroj: Cyber Space Orbit Jestliže sledujete stejně jako já fotografie z družice SOHO (viz výše) jistě jste si všimli na snímcích jedné velice časté anomálie. Plazma ze slunečních erupcí u jižního slunečního pólu (na fotografiích dole) se ohýbá vpravo, jakoby dozadu. Člověk s nickem Sentinel (jeho zprávy a úvahy jsem již v minulosti přebíral) upozorňuje na fakt, že vzhledem k nynějšímu postavení Země je aktuální dráha přibližující se Planety X zhruba 90 stupňů vpravo za Sluncem s tím že je -10 stupňů pod sluneční ekliptikou, tudíž se jedná prakticky o stejný směr kterým se ohýbá  sluneční protuberance. Viz spodní obrázek. Otázkou samozřejmě zůstává zda zodpovídá Planeta X za tyto a další anomálie, ale tato teorie by neměla zůstat opominutá... 25.8.02

Tato zpráva kterou uveřejnila CNN (23.8.02) je více než zajímavá: http://www.cnn.com/2002/TECH/space/08/19/pluto.warming/index.html

Astronomové provedli kompletní měření podmínek na Plutu v okamžiku když přešel přes záření vydávané hvězdou P126A. 
Světlo hvězd je využíváno pro měření  hustoty, tlaku a teploty povrchu planety a jeho atmosféry.
Pluto se momentálně nachází na té části své excentrické dráhy, která ho čím dál více vzdaluje od Slunce a na planetě by měla zavládnout "kosmická zima". Tento proces je jaksi nevyhnutelný, protože množství dopadajícího slunečního svitu se na planetě zmenší na minimum.Výsledky měření jsou ale více než zajímavé. Přestože atmosféra planety se "poslušně" a logicky ochlazuje, povrch planety se ohřívá!

Tuto "ironii" komentují astronomové dosti rozpačitě: "..zdá se že to co pozorujeme, je komplikovanější než jsme očekávali".

Další přechod přes hvězdu, který umožní další pozorování, se očekává v úterý.

Nemusím snad dodávat že stejný jev, to znamená nevysvětlitelné globální oteplování, je pozorován na Zemi, Marsu, Venuši, Neptunu.. Tento proces je dáván do souvislosti s Nibiru, to ovšem oficiální věda neuznává. 

Zeměkoule tloustne

ZDROJ: http://www.huttoncommentaries.com/PSResearch/PS_Precursor/possible_precursor
.htm 

Vědci už nějakou dobu vědí, že zeměkoule není dokonalá koule. Má tvar tak trochu podobný dýni, širší uprostřed a užší na pólech. A podle nejnovějších výzkumů zveřejněných v časopise Science se nyní dokonce její obvod rozšiřuje.
Překvapivá studie ukázala, že "obvod pasu" zeměkoule se dvě desítky let scvrkával a potom se od roku 1998 začal opět rozšiřovat. Zvláštního fenoménu si vědci povšimli při studiu snímků z vesmírných observatoří za poslední čtvrtstoletí.

Zjistili, že tání polárních ledovců vyvolalo zpětný efekt v zemském plášti, kde se mezi zemskou kůrou a jádrem vytvořila tlustá vrstva téměř roztavené horniny.

Zhruba před čtyřmi lety se obvod země začal opět rozšiřovat a tato tendence trvá dodnes. Vědci tvrdí, že nic na povrchu zemském - jako je například stoupající hladina moří - nemůže vysvětlit tak zásadní změny. Namísto toho se domnívají, že by příčinou mohla být pohyblivá masa horniny na hranici mezi zemským jádrem a pláštěm. 

[Tiscali/ČTK - 5. 8. 2002]

Starší články ZDE