Teorie Nemesis versus Nibiru

Immanuel Velikovsky vysvětlil poměrně přesvědčivě, že existuje důkaz, a to jak literární, tak vědecký, že velké katastrofální změny nastaly na Zemi během druhého tisíciletí před naším letopočtem následkem krupobití komet a těsného průchodu Venuše. Měly nastat kolem data 1450 př. n. l., ale několik nedávných vědeckých důkazů ukazuje spíše na období okolo roku 1628 před Kristem. Existuje také důkaz, že se tak stalo rovněž i přibližně v letech 5200, 8800, 12400, 16000 a 19600 př. n. l., z čehož můžeme logicky usoudit, že se tak stává každých 3 600 let. Jestli poslední "návrat" nastal v roce 1628 př. nl., znamená to, že podle pravidelného cyklu má přijít další celoplanetární katastrofa už zanedlouho?

Nibiruánské teorie neberou příliš v úvahu literární zprávy starých národů, týkající se těchto velkých bombardování kometami. Velikovsky se to pokoušel vysvětlit tvrzením, že kometa Venuše tahala se sebou ocas skály. Zdá se, že jak Velikovsky a jeho stoupenci, tak Sitchin se svými stoupenci, přestože celosvětové vážné katastrofy důkladně zkoumali, nezkoumali skutečnou podstatu těchto událostí. Velikovsky navrhnul, že Venuše mimo oběžné dráhy byla více méně jednorázová událost než příznak dlouhodobějšího cyklu. Sitchin cyklus pochopil lépe, ale nezvažoval zase všechny odchylky v jeho řešení. Kromě toho, jakmile se přesvědčil o velikosti své myšlenky, jeho úsilí zapasovat mýtické části do své hypotézy se stalo téměř tak neskutečné, jako je úsilí hlavního proudu vědy se jim naprosto vyhnout!

Klíčové chvíle pro zánik kultur z pozdní doby bronzové, civilizace na Středním Východě a další zaznamenané katastrofy té doby zřejmě proběhly mezi lety 1644 př. n. l. až 1628 př. n. l. Ledové jádra ukazují, že rozrušení započalo v roce 1644 před Kristem a letorosty ukazují jakýsi velký náraz v roce 1628 př. n.l., ačkoli narušeno bylo celé toto období.

Yoshiyuki Fujii a Okitsugu Watanabe publikovali článek "Koncentrace mikročástic a elektrická vodivost 700 metrových ledových jader u antarktické stanice Mizino"" v Annals of Glaciology (1,1988', stránky 38-42) kde vysvětlili, že velké environmentální změny se možná vyskytly na jižní polokouli uprostřed Holocenu (během posledních 10,000 let). Jejich hloubkový řez mikročástic, elektrická vodivosti a Oxygenu 18 přibližně v roce 1600 před. n. l. svědčí o jakémsi nárazu v záznamech všech těchto elementů. Důkaz ukazuje, že toto narušení pokrylo celé jmenované období, ale s výrazným vrcholem přibližně v roce 1600 př. n. l.

Je samozřejmé, že cokoliv přiletí každých 3600 let, je podle ledových jader schopno spustit dlouhotrvající období změn na Zemi, které jsou nad úrovní obyčejných stejností geologických a klimatologických změn. Ale důkazy svědčí o tom, že se jedná o krupobití asteroidů a komet, které zahlédneme v době, až když již je pozdě....

V článku v časopise Nature z listopadu 1980, Hammer, Clausen a Dansgaard datují narušení na rok 5470 před Kristem +/- 120 let. Teď máme na mysli srovnání s Heklovou erupci, což byl radioaktivní uhlík v roce 5450 před n. l. +/- 190 let. V těchto částech jader je patrna vysoká koncentrace kyseliny, což naznačuje vysoký stupeň sopečné aktivity - opět přesně v cyklu 3600 let.

Hledáme-li dál, Michel R. Lengrand a Robert J. Delmas z Laboratorie de Glaciologie et Geophysique de l'Environment publikovali článek s názvem : Rozpouštění nečistot v čtyřech antarktických ledových jádrech během posledních 30,000 let " v Annals of Glaciology (10, 1988, stránky 116-120). Znázornili různosti Oxygenu 18 a iontových složek Na = NH (sub 4) a Ca (sub 2) a H a Cl a NO (sub 3) a SO (sub 4). Měřítko času pro každou úroveň iontových částí právě tak jako úrovně O(sub 18) pochází z roku před 30.000 lety. Graf ukazuje korelaci se srážkami v letech 5 200, 8 800, 12 400, 16 000, a 19 600 před Kristem. Všechna období s velkou geologickou napjatostí.

Když se podíváme na tyto údaje a zároveň vezmeme v úvahu potvrzenou odchylku v datování (někdy i 100 let v obou směrech), zvlášť když uvážíme, že se jedná o obecné průzkumy, kdy nikdo opravdu nehledal nic specifického, můžeme vyrazit pouze "uf! Mrkněte na tu vlnitou čáru!". Zjistíme také, že ledová jádra na jihu nejsou stejná jako ta severní. O události z roku 1628 př. n. l., kterou zachytil letorost, však není žádný záznam v antarktických jádrech v průběhu sopeční aktivity, ale severní jádra ukazují začátek aktivity již v roce 1644 před Kristem.

5200 př. n. l. - důkaz pro událost v roce 5 200 př. n. l. je velmi výrazný v jádrech anktartického Dome C.

8 800 př. n. l. - také událost v roce 8 800 př. n. l. je potvrzena - a ve skutečnosti zdá se býti nejpřesvědčivější ze všech..... nesporně se jedná o tzv. Noeho potopu ! Variace izotopu Oxygenu 18 jsou patrné, vzestup soli v mořské vodě, zvýšené hodnoty C 1 a C1/Na. Je tu extrémní náraz v záznamech SO (sub 4) a H, což naznačuje rozšířenou sopeční aktivitu - právě v tom čase nastaly na Zemi obrovské změny, který byly později v ledu uchovány.

Myslím, že i pokud začneme hledat a podíváme na zjištění starých národů, najdeme vracející se krupobití komet, a to s oběžnou dráhou 3600 let. Navíc se podle těchto pramenů zdá, že se tato seskupená soustava komet podobá ohnivému hadovi s plnými ústy ničivých zubů. Z toho důvodu dostal v době pyramid jména jako spdt, spdw a spd-ibhw(ostřezubatý). To je bezpochyby děsivé zjištění.

Úvahy o druhém Slunci

 

 

J. G. Hills z Národní Laboratoře v Los Alamos National píše:
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

To, že o desáté planetě víme a předem se na ní upozornilo, by mělo dávat poměrně značnou šanci přežít. 

Všechny další hrozby "blednou" v porovnání s touto hrozící megaceloplanetární událostí biblických rozměrů.

Když jsem začal procházet webstránky, které jsou zmiňovány v tomto článku, abych si potvrdil, že Planeta X byla již skutečně spatřena, našel jsem tohle (vybírám):

 

3. července - Objevení obrovské načervenalé hroudy něčeho, co obíhá v sousedství planety Pluto, znovu zažehlo myšlenku, že v naší sluneční soustavě může existovat více než 9 planet. Co objevitelé nazývají 2001 KX76 může být jeden z největších objektů Kuiperova pásu (oblast za hranicemi Pluta, bohatá na malá kamenitá tělesa. Samo Pluto je pravděpodobně největším tělesem Kuiperova pásu a jen z historických důvodů ho řadíme mezi planety. Pás je pojmenován podle Gerarda Petera Kuipera (1905-1973), který oznámil jeho existenci v roce 1951. Objekty Kuiperova pásu (KBO) mají zpravidla velikost jen několik desítek kilometrů. Z Kuiperova pásu pocházejí také některé komety, většina jich je ale z mnohem vzdálenějšího Oortova mračna) nebo KBO, co je v podstatě druhý asteroidní pás za oběžnou dráhou Neptuna. Úvodní zprávy dávaly 2001 KX76 průměr 900 až 1200 kilometrů - to je zhruba velikost Plutova měsíce, Charonu. Pluto je menší než náš vlastní Měsíc.

"Věří se, že KBO mají velmi prodlouženou oběžnou dráhu kolem slunce a proto tráví hodně času ve stínu, a putují po staletí-dlouhé dráze do kosmického prostoru. Proto je můžeme jen velmi těžko objevit, hovoří astronom Robert Millis, vedoucí Observatoře v Lowell, který byl zapojen při objevu. V minulosti Pluto bylo označeno jako planeta, když ho objevili v 30-tych letech, protože panoval názor, že bude výrazně větší, než je," říká Marsden. Jestliže je 2001 KX76 jakékoliv označení většího KBO tam venku, může to vést k degradování Pluta z maličké planety ke králi KBO, řekl Marsden. Millis preferuje třetí alternativu: "Možná existuje nový druh planet."

23 srpen 2001: Ceres, první asteroid (menší planeta), který byl objeven v sluneční soustavě, držel rekord jako největší známý objekt svého druhu dvě století. Avšak nedávná pozorování s prvním funkčním virtuálním teleskopem na světě ´Astrovirtel´ v Evropské jižní hvězdárně zjistila, že před časem objevený vzdálený asteroid ´´2001 KX76" je významně větší, s průměrem 1200 km, dokonce možná 1400 km.

"Legenda: ESO PR fotografie 27a/01 ukazuje reprodukci barvy na fotomontáži, založené na třech expozicích pomocí Wide Field Imager (WFI) na MPG/ESO 2.2 m teleskopem observatoře v La Sille. Kombinováním dat ze prvního funkčního virtuálního teleskopu ´Astrovirtel´ s tradičním teleskopem z European South Observatory (ESO) v La Silla (Chille) evropští astronomové určili velikost nedávno objeveného vzdáleného asteroidu 2001 KX76. Jejich měření naznačuje, že tato zledovatělá hornina má průměr přinejmenším 1200 km a je proto větší než jakýkoliv jiný známý asteroid v sluneční soustavě. Předchozí držitel rekordu, asteroid Ceres, byl také prvním objektem podobné velikosti, který byl objeven - italským astronomem Giuseppem Piazzim 1. ledna 1801. Jeho průměr je kolem 950 km. A jak velká je tato údajná Planeta X? Tento obrovský a děsivý objekt, který předpověděl Zecharia Sitchin a o kterém se říká, že je před námi ukryt v rafinované hře NASA?

První vědecké výsledky pomocí Astrovirtele umožnily podstatné zdokonalení v přesnosti vypočítávání oběžné dráhy pro 2001 KX76. Nyní je možný potvrdit, že tento objekt je již jen kousek od nejvzdálenější známé planety Pluto.

Další analýza uskutečněná týmem jak se zdá naznačuje, že oběžná dráha 2001 KX76 je velmi podobná s oběžnou dráhou Pluta. Asteroid 2001 KX76 je dokonce větší než Měsíc Pluta Charon (průměr 1150 km). Nová data ukazují, že 2001 KX76 je asi polovinou velikosti Pluta (průměr kolem 2300km), což zvyšuje pravděpodobnost, že existují další tělesa, co do velikosti podobná Plutu, na jejichž objevení se teprve čeká. První pozorování 2001 KX76 byla zcela vzácná a tak počáteční odhady velikosti nového asteroidu byly velmi nejisté.

Za účelem změření velikosti nějakého asteroidu je nezbytné nejdříve určit jeho oběžnou dráhu kolem Slunce. Další krok je odhadnout jeho "faktor odrazu neutronů", to jest, procento dopadajícího slunečního světla, odraženého z jeho povrchu. Z těchto čísel a naměřených hodnot může být nakonec odvozen jeho průměr.

A jaké jsou výsledky pozorování? Současná vzdálenost od Země se ukázala býti kolem 6,5 miliard km, což odpovídá 43-násobku vzdálenosti Země od Slunce, nebo téměř jeden a půl násobku vzdálenosti Slunce od Neptunu.

Díky velkému úsilí skupiny astronomů, oběžná dráha 2001 KX76 může nyní být považovaná jako relativně neměnná, takže může brzy obdržet nějaké skutečné jméno.

Je docela zřejmé, že vůbec nechci říci, že k ničemu nedojde. Naopak, to, o čem tu mluvíme a co zde naznačujeme, včetně našich nálezů, je poměrně katastrofické. Ve skutečnosti je to zatraceně děsivé!

Avšak věříme, že mít přesné informace o těchto záležitostech nebude jenom důležité, ale že to bude klíčové. Dokáže si čtenář představit, za jak dlouho se těleso ze sousedství Pluta dostane až k nám?

Pluto je vzdálené od Země 6.000.000.000 km. Pokud byste cestovali rychlostí 100 km/h, dostali byste se na Pluto za 6849 let. Pohybujíce se rychlostí 1000 mil za hodinu pak za 684.9 let. Takže prosím, objekt, viděný v sousedství Pluta není Niburu / Planeta X a nepřiletí v roce 2003. Bohužel, záruku, že nedojde k srážce v 2003, nebo kterýkoli den, dát nemohu. Jestli existuje hnědý trpaslík narušitel, který udeří přes mračna Oort, a jestli opravdu máme skupiny komet, které obíhají 3600 let, pak toto varování není na místě bez ochoty vlády a vědců, kteří mají kontrolu nad pozorovacími přístroji, aby s námi sdíleli své informace. A mohu vám slíbit, že jestli panika vznikne z planých poplachů jako tento nesmysl o Nibiru, nebude žádná možnost nějakého sdílení informací. Pokud se tak stane se v tom případě nedozvíme. Myslím, že již v následujících pár letech budeme svědky úžasných astronomických úkazů. Myslím, že tak silná aktivita Slunce během této největší sluneční erupce nastala protože se k němu přibližuje "společník". Ještě ho nemůžeme vidět, protože není dostatečně blízko, ale to se pravděpodobně změní. Uvidíme ho v příštím roce nebo dvou. Dojde k větší sluneční aktivitě. Zemětřesení rozechvějí Zemi. Sopky se probudí. Sitchin pojede na první skutečně celosvětové turné přednášek, na kterých bude říkat, že to jsou příznaky Nibiru a že on byl první, kdo to předpovídal. Lidé ho budou obdivovat, dvořit se mu, budou s nim dělat rozhovory a objeví se na televizních obrazovkách. Oprah ho políbí na tvář a Art Bell mu nabídne pořádné místo.

Ale důležitá věc, kterou byste si měli zapamatovat je tato: Nebude to planeta Nibiru. Neexistuje žádná Planeta Nibiru. Ale někde tam JE "společník" Slunce, Nemesis. A dokonce i když uvidíme tohoto "společníka", nikdy nevstoupí do vnitřní sluneční soustavy. Toto není způsob, jakým tyto tělesa působí mezi sebou. Nemesis pravděpodobně nejblíže přiletí k oběžné dráze Pluta. Pak zmizí. Každý člověk se usadí a bude si myslet, že se nic nestane. Sitchin bude zahanben, protože jeho předpovídaná obří planeta nezpůsobí to, co říkal, že způsobí. Oprah nebude odpovídat ne jeho telefonáty a Art Bell mu neodepíše na jeho faxy.

Ale to nebude konec... Protože důležitá věc je tato: na to, aby se tmavá hvězda na vzdáleném okraji naší sluneční soustavy mohla dostat dostatečně blízko tak, abychom ji spatřili, musí projít přes Oortovo mračno a Krupierovým pásem jako koule přes řadou kuželek na bowlingu. Kometární tělesa, která jsou vtažena do sluneční soustavy gravitačně těžkými objekty, však mohou postupovat mnohem rychleji, než dokážeme předpokládat.

V Snorri Gylfaginning můžeme najít proroctví budoucnosti dané v Písni od Sibyly, za kterou následuje rozhovor mezi Králem Gylfim a Aesirem (severští bohové), v přestrojení za muže. Král Gylfi se ptá: " Co se stane, když celý svět shoří, bohové budou mrtví a celé lidstvo zemře? Dřív jste řekli , že každá lidská bytost bude žít dál na tomto nebo jiném světě." Odpověď zní, že existuje několik světů pro dobro a zlo. Pak se Gylfi zeptá, zda budou bohové naživu a zůstane něco ze země a nebe? A odpověď zní: Země opět povstane z moře, bude zelená a krásná a všechno bude růst bez setí.

Vali a Vidar žijí, nezranilo je ani moře, ani plameny Surtu a žijí na Eddyfield, kde jednou stál Asgard. Přišli tam taky synové Thor, Modi a Magni a přinesli s sebou jeho kladivo. Přichází také Bader a Hoder z jiného světa. Všichni si sednou a povídají si mezi sebou. Nacvičují si nové písmo a hovoří o událostech dávných dob. Pak naleznou zlaté destičky, se kterýma si kdysi hrál Aesir. Dvě děti lidstva se zachrání před plameny Surta. Jejich jména jsou Lif a Lifthrasir. Budou se živit ranní rosou a tento pár zplodí obyvatelstvo, které zaplní zemi. A slunce před tím, než ho zničí Fenrir, porodí dceru, o nic krásnější než Slunce a nastoupí na místo své matky.....