GEJŠA - význam a povinnosti
Gejša je japonská žena, jejíž profesí je dělat společnost významným mužům v útulných čajovnách, na zápasech Sumo a pod.. Gejši byly vychovávány a školeny pro své budoucí povolání už od dětství. Trénink byl každodenní a velmi tvrdý. Zahrnoval zejména tanec, zpěv, hru na chamisen (= hudební nástroj podobný banju) a podobná umění.Takže něco jako sportovní gymnázium, spojené s konzervatoří. Gejša byla ztělesněný soulad všech estetických dovedností. A hlavně - Gejša není to samé jako prostitutka. Muž si sice mohl koupit právo na její panenství (= mizuage), přesto bylo poskytnutí sexu její vlastní rozhodnutí. Gejši jsou v Japonsku dodnes, avšak jejich úroveň a hodnota po 2.sv.válce rapidně klesla.

GEJŠA - film
První záběry filmu, natočeného podle románu Arthura Goldena režisérem Robem Marschallem, patří rozbouřenému moři, chudému rybáři, jeho nemocné ženě a jejich dvěma děvčátkům. Moře už týden nevydalo žádné ryby na obživu strádající rodiny, muž je zničený, žena umírá a nabízí se pouze jediné řešení - prodat dcerky jako služky (to bylo tehdy v Japonsku naprosto běžné)… Zprostředkovatel zavede holčičky před dveře jedné okie v Kyotu. „Matka“ si vybere pohlednější a mladší z nich - devítiletou Chiyo s nezvykle šedomodrýma očima. Její sestra končí jako levná prostitutka.
Chiyo má nyní nelehký úkol, musí svou prací služky splatit peníze, které za ni „Matka“zaplatila. Dluh se navýší ve chvíli, kdy se se svou sestrou pokusí o útěk a přitom se zraní. V této chvíli končí její veškeré naděje uvidět svou rodinu, žít volný život a také stát se Gejšou, což byl původní „Matčin“ plán. V okii Chiyo potkává dvě osoby, které pro její budoucnost budou mít osudový význam. Jedna je přibližně stejně stará-Dýně(to je opravdu její jméno), se kterou dobře vychází a druhá je ve své době velmi oblíbená, avšak zatrpklá a intrikánská Gejša Hacumomo, jež Chiyin život ztěžuje, jak se dá.
Ve svých dvanácti letech potkává Chiyo na mostě „předsedu“, muže, který ji okouzlí svou něhou a laskavostí a poprvé ve svém životě poznává, že existuje také něco jiného než práce, poznává lásku. „Předseda“ zůstává v jejím srdci a ona by se k němu ráda přiblížila, ale jako služka nemá žádnou šanci. Nyní už si nepřeje nic jiného, než stát se Gejšou, stejně jako Hacumomo a moci mu nalít Saké, zatančit s vějíři… A tento sen se jí vyplní! O tři roky později, v době, kdy Dýně slaví své první uvedení do společnosti, ujímá se Chiyo pomalu odkvétající, ale přesto stále krásná Mameha, které kdokoli bez problému uvěří, že bývala špičkou mezi Gejšami. Mameha svou chráněnku velmi brzy vyškolí a stejně brzo se zní stává vynikající a roztomile okouzlující společnice, která upoutá pozornost i nejvýznamnějšího člověka Japonska. Chiyo zároveň se svým debutem přijímá nové, zvučnější jméno - Sayuri. I Přes veškeré své úspěchy však nenachází štěstí v podobě „předsedy“. Je s ním sice v blízkém kontaktu, přesto je jeho srdce od ní vzdálené…
Náhle přichází 2. světová válka a s ní i kruté rozčarování. Saiyuri si zajišťuje živobytí prací v továrně (no, spíš středověké manufaktuře) na výrobu kimon a po kouzelném světě červených rtů, vzdělané konverzace a tance je veta. Bude ještě příležitost vrátit starý svět? Nalezne Saiyuri svou lásku?
I kdyby Saiyurina láska byla opětována, nenechte se mýlit zdánlivým happy endem, nezapomeňte, že je Gejša a jako taková samozřejmě vyniká svou ladností a krásou větší, než může muž kdy strávit - hraje na všechny city. Svým uměním tančit, zpívat, hrát na nejrůznější nástroje a konverzovat natolik zvláštním způsobem vytváří svět, kde je všechno krásné… ale nikdy nemůže patřit jen jednomu muži. Gejša se nesmí zamilovat. Její život je vystavěn na ustavičném rozdávání sama sebe.


GEJŠA- RECENZE
Režisér svůj film zabalil do působivého a exotického prostředí, ve kterém umě využil svého talentu probudit divákovy smysly a city. Film je i perfektně protknut dobově dynamickou, spontánní i něžnou hudbou. Skvělé je i hvězdné obsazení hlavních rolí. Zhang Ziyi coby Saiyuri působí opravdu kouzelně a svým čínským přízvukem činí hlavní hrdinku ještě roztomilejší. Šťastnou ruku měl i při výběru představitele „předsedy“ - Ken Watenabe (Poslední samuraj). Ale co Marschall poněkud nezvládl je zbrklý a rušivý vpád 2.sv.války. Marschall se poněkud zalekl narůstající délky filmu a snaží se ho co nejrychleji utnout. Vyčítat mu můžeme i malý prostor pro vyniknutí Ziyiny osobnosti.

Verdikt: Film je dějově zajímavý a to po celou dobu - je opravdu na co se těšit a nemusíte přitom být fandové asijské kinematografie.

---

Publikováno: 21.4.2006 v rubrice Kultura - Filmy
Diskuze: 5 příspěvků
Autor: KateĹ?ina HejzlarovĂĄ (Autor)
Náhled pro tisk