The Simpsons versus South Park
(http://www.muzikus.cz)
"Kdyby do těch Voyagerů bývali přibalili pár dílů Simpsonových, dozvěděli by se
mimozemšťani o Zemi rázem úplně všechno!"
Tahle hláška koluje mezi českými simpsonofily už delší dobu a dosvědčuje, že se i z animovaného seriálu
může stát (celo)společenský fenomén. Od roku 1990, kdy se 'taková normální rodinka' zabydlela na televizních obrazovkách, byly odvysílány přes dvě stovky dílů a seriál postupně expandoval do celého světa i
ostatních médií. Nás však na tomto místě nezajímají trička, hrníčky či pirátské plechovky s oblíbeným pivem Homera Simpsona Duff - neuvěřitelný zájem diváků (Simpsonovi jsou prvním animovaným seriálem v
historii, který byl ve Spojených státech uváděn v hlavním vysílacím čase) vyvolal obdobně neuvěřitelný zájem populárních osobností o jakékoli štěky v něm - muzikanty nevyjímaje. A tak ke svým (více či méně
zdařilým) oživlým karikaturám postupem času přišli Sting, Ringo Starr, James Brown, Tito Puente, Red Hot Chili Peppers, Spinal Tap, Ramones, Aerosmith, manželé McCartneyovi a řada dalších. I ČT už dokonce
reprizovala díl s názvem Homerpalooza, pochopitelně inspirovaný americkým putovním festivalem Lollapalooza, kde hudba dostala zásadní prostor: hráli zde a humornými špílci se blýskali Smashing Pumpkins,
Sonic Youth, Cypress Hill a Peter Frampton. A od obrazovek neodcházejte, protože někdy v průběhu příštího roku by mělo dojít i na epizodu s názvem Trash Of The Titans, která se zčásti odehrává na jednom z
koncertů turné PopMart - pochopitelně za účasti samotných U2.
Ledaže byste mezitím podlehli kouzlu Městečka South Park, kterému se v USA už podařilo Simpsonovy
převálcovat ve sledovanosti, čemuž u nás stojí v cestě snad jen nepříliš velká rozšířenost kabelové televize HBO. Jakkoli mu (a také dalším seriálům, například King Of The Hill) dveře do kanceláří
televizích magnátů otevřel výše uvedený 'starší bráška', není celkem divu: South Park s třicítkou epizod na svém kontě je stále ještě nové koště, je jednodušší, vulgárnější a 'postmodernější', zkrátka
současnější. A toto srovnání se dá použít i u doprovodných soundtracků. Právě vycházející disk s vtipným názvem Chef Aid: The South Park Album
je totiž doslova prošpikovaný význačnými jmény hudebního světa. Posuďte sami: velký prostor zde přirozeně dostává rhythm'n'bluesový velikán Isaac Hayes, který v seriálu propůjčuje hlas erotomanskému školnímu kuchaři Chefovi, úleťáci Primus jsou zastoupeni nejen ústřední melodií, vlastními skladbami přispěli i Rancid, System Of A Down, Wyclef Jean, Devo, Ween, Joe Strummer, Vitro či Elton John, na dalších se podíleli třeba Puff Daddy, Perry Farrell, Meat Loaf, Flea nebo Tom Morello. Pestrá směska, že? A to jsme ještě nezmínili šílenou kolaboraci The Crystal Method, DMX, Ol' Dirty Bastarda a Ozzyho Osbournea (jen tak pro zajímavost, posledně jmenovaný svůj part pro stejnojmenný koncertní díl namlouval loni v říjnu v Praze)... Za zmínku dozajista stojí i skutečnost, že se do celé věci aktivně zapojili i oba hlavní tvůrci
South Parku, Matt Stone a Trey Parker (ti šťastnější je loni mohli vidět v zahraničí ve snímku BASEketball), konkrétně tím, že řadu písní sami složili a natočili některé nástroje. Není ostatně
divu, protože hrají ve skupině D.V.D.A., která se právě porozhlíží po nahrávacím kontraktu... Abyste si album Chef Aid... vychutnali, nemusíte být nijak hluboce zasvěceni do celé 'problematiky'. Jde na něm
totiž především o hudbu a ne o mlácení prázdné slámy - to by za celou věcí nesměl stát sice mazaný, ale stále neochvějně vizionářský producent Rick Rubin. Prostě žádné zbytečné exhibice dabérů ústředních
postaviček (čili dvojice zmíněných autorů) seriálu, tedy krutě a upřímně současných 'žáků 3. B'...
Totéž se bohužel nedá říci o stejně aktuálním - byť natočeném již před šesti lety - opusu
The Yellow Album. Animovaní protagonisté Simpsonových zde pějí v každé z deseti skladeb (Chef Aid...
jich nabízí rovných jedenadvacet), a přítomnost sester Wilsonových z Heart, Lindy Ronstadt ani George Clintona a P-Funk All-Stars to nezachrání. Hudební kvalita CD jistě je na profesionální úrovni, ale člověk se prostě nemůže zbavit pocitu jisté americké 'plastičnosti' a stop pachuti v našich zeměpisných šířkách tak nepříjemně ulpívající šmoulovitosti - ale možná to je jen proto, že našince dávno zmlsal úžasný český dabing... Přímý předchůdce tohoto alba, CD
The Simpsons Sing The Blues, měl plus (i když jak pro koho) alespoň v tom, že i u nás díky videoklipu vcelku známý první singl Do The Bartman nesložil nikdo jiný než Michael Jackson. Jeho hlas pak
můžete rovněž slyšet na předloňském albu Songs In The Key Of Springfield, které však u nás bohužel nevyšlo. Jackson se totiž přiznal i k tomu, že propůjčil hlas postavičce jménem Leon Kompowski,
vydávající se díky svým hlasovým imitátorským schopnostem za skutečného Michaela Jacksona. Každopádně zmíněné album obsahuje pouze hudbu (veškeré znělky v nejrůznějších - často parodizujících - variacích,
vybraná hudební čísla, jakož i navazující dialogy) uvedenou v příslušném seriálu, pocházející z pera uznávaného a za dotyčné dílo dokonce několikanásobně oceněného skladatele vážné hudby Alfa Clausena.
Jakkoli si tuto devětatřicetipísňovou (!) kolekci užijí především ortodoxní fanoušci, jedná se v porovnání s výše zmíněným produktem o nesrovnatelně zdařilejší počin. I když - slyšeli jste někdy tuzemskou
'perlu' s názvem Simpsonovic rodinka?
A co z toho všeho plyne? Vedle toho, že se na mysl vkrádá známé úsloví 'kuj železo, dokud je žhavé' a že vše výjimečné jednou (vcelku pochopitelně) prostě
zevšední, lze se také radovat. Jednak proto, že smysl pro humor lidstvo stále ještě neopustil, za druhé z toho, že peníze minulé i budoucí dají vzniknout nečekaným a tak lecčím jistě přínosným uměleckým
spolupracím - a do třetice proto, že se tak někomu můžou rozšířit hudební obzory. To máte jako s kreslenými seriály samotnými - nebo se vám snad stýská po dobách, kdy nám to vše v klidu mohl malovat Rusakov?
Show must go on!
|
