Málokdy lze říct, že nález pokladu by byl katastrofou. V případě Hradiště u Stradonic tomu tak bylo. Když tam byl 2. srpna 1877 nalezen poklad asi 200 keltských mincí, duhovek, v koženém vaku, stalo se místo magnetem pro samozvané archeology, kteří hradiště překopávali skrz naskrz. Situaci ještě zhoršili dělníci, v té době prouštění z hutí v Hýskově, kteří našli v hradišti zdroj příjmů. Archeologové, či spíše sběratelé starých předmětů, prý sídlili pod kopcem a nálezy od dělníků jen vykupovali. Dokonce se mluví o zlaté horečce a ,,českém klondajku``, zlato se ovšem prý ve větším množství nenašlo. Počet vyzdvižených předmětů se odhaduje na 100 000 [5, str. 9], jen malá část z nich skončila v soukromých sbírkách a později se stala majetkem různých evropských muzeí. Nejpočetnější se stala sbírka Dr. Štěpána Bergera, kterou odkoupil zemský výbor a uložil ji zemském muzeu, Další větší sbírku shromáždil ředitel místních hutí Grosse, ta skončila v dvorním muzeu vídeňském.
Senzace vyvolaná nálezy brzy přitáhla pozornost archeologů, první řádný průzkum terénu provedl L. Šnajdr, který už v roce 1881 nakreslil první plán Hradiště.
|
Píč se vydal do Stradonic, ale zjistil, že všechno je již překopáno. Přesto však provedl alespoň základní průzkum. O Hradišti pak vydal druhý díl svých Starožitností země české. Celou polovinu díla tvoří fotografie předmětů ze sbírek vídeňského a pražského muzea, většinou v měřítku 1/1, některé dokonce kolorované (rok 1903!). Patrně podle nálezů z doby germánského osídlení přiřkl Píč hradiště Germánům a považoval ho mylně za Marobudum [3] (dodnes si to myslí někteří místní obyvatelé). Píčova interpretace archeologických nálezů vůbec byla odmítána již jeho současníky, dnes se soudí, že se snažil o včlenění archeologických nálezů do vlastní koncepce dějin, která se už v té době neslučovala s tehdejším stavem poznání. [4, str. 10] Lze to vidět i v díle o Stradonicích, kde sám nalézá mnoho podobností s dřívějšími keltskými nálezy, přesto se drží teorie Marobuda. Obrovský a dodnes nepřekonaný je ovšem jeho přínos faktografický.
Za keltské už Hradiště u Stradonic považoval francouzský archeolog J. Déchelette, který pracoval na výzkumu oppida Bibracte na Mount Beuvray u Autunu. Zaujala ho nápadná podobnost nálezů z Bibracte se stradonickými. Vydal srovnávací studii Les fouilles du Mont Beuvray de 1897 ŕ 1901 a dokonce se naučil česky, aby mohl Píčovu knihu o Stradonicích přeložit do francouzštiny. Vyšla v Lipsku roku 1906 jako Le Hradischt de Stradonitz en Bohęme a zasloužila se o světovou proslulost Hradiště. [2] Svého času bylo dokonce celé vývojové stadium keltského osídlení u nás nazýváno stradonická kultura, dnes se však již tento pojem nepoužívá, protože nálezy podobné Stradonickým známe takřka z celého keltského světa.
Větší množství nálezů z té doby ovšem dosud nebylo publikováno.
Potřebu systematického prozkoumání místa počal naplňovat v roce 1929 tým Albína Stockého. Jednalo se zároveň o vůbec první moderní vykopávky na keltském hradišti v Čechách. Vykopávky a sondy se soustředily především v ,,podhradí`` (na mapě vyznačeno značkou 1929). Bohužel náhlá smrt Stockého zabránila publikaci výsledků a navíc se většina jeho nálezů a dokumentace ztratila v průběhu II. sv. války. Zbytek je uložen v Národním muzeu v Praze.
V šedesátých letech minulého (20.) století provedla archeoložka K. Motyková - Šneidrová průzkum osady, která stála přímo pod Hradištěm. Ten je však nad rámec této práce.
V roce 1981 proběhl ve východní části Hradiště, která měla být přetnuta plynovým potrubím pro místní sklárny, záchranný archeologický výzkum pod vedením Aleny Rybové a Petra Drdy. Místa výkopů jsou na mapce označena třemi obdélníky s popiskem 1981.Vykopávky byly poznamenány nedostatkem času (jen asi 10 týdnů) i pracovních sil. Soustředily se tedy především na místo vedení potrubí, vyjímkou byl systém bran při vstupu do oppida. Průzkum odkryl mnoho domů v ,,podhradí`` (viz pokus rekonstrukci), stájí a dvorů, také část cesty. Nálezy tvořila hlavně keramika, bronzové předměty a kosterní pozůstatky. Archeologové důsledně zmapovali půdní profily, odborníci pak analyzovali vzorky půd z botanického hlediska, tedy hledali výskyt pylů dalších složek rostlin. Vzniklá archeobotanická studie byla potom první studií tohoto druhu o keltském oppidu v Čechách. Po zpracování nálezů vydali autoři výzkumu v roce 1994 zprávu Hradiště by Stradonice. Rebirth of a Celtic Oppidum.[5]