Úplně mimo rámec historického bádání patří mé osobní zážitky, které však v mých očích činí Hradiště ještě důležitějším a snad budou alespoň pro někoho zajímavé.
Při návštěvě v prosinci 2000 jsme na místě potkali dva muže s detektorem kovů a krumpáčem, brouzdající přeoraným polem. Když jsem je vyfotil, hrozili mi a nadávali, takže archeologové to nejspíš nebyli. Nakonec prchli v červené škodovce, kterou parkovali téměř v samotném srdci Hradiště. Od té doby si všímám neustále přítomných jamek na poli i na Hradišti, většinou vypadají čerstvě (viz fotka 1.5). Místní tvrdí, že se duhovky na kopci stále nacházejí a zájem zlodějů je toho možným důkazem. Starostka Nižboru tvrdí, že starousedlíci (kterých je v Nižboru a Stradonicích mezi víkendovými ,,pražáky`` prý již jen menšina) vrchol kopce ostře sledují a na lovce duhovek volají policii.
Jedné letní hvězdné noci kolem nás dlouhou dobu bloudilo něco velkého, co vypadalo jako pes ztraceného druida a děsilo nás opravdu příšernými zvuky. Později jsme jistili, že takové zvuky docela běžně vydávají ta plachá přežvýkavá dlouhonohá zvířata.
|
Souvisí to nejen s naším empirickým (leč neměřitelným) zjištěním, že stromy na místě keltského nebo halštatského osídlení mají většinou velmi zvláštní charakter. Dokonce se traduje, že archeologické legendy, jako B. Dubský, uměly místo osídlení v lese poměrně přesně identifikovat právě podle stromů.
