Kangaroo's Homepage - archiv z roku 1999

Mám opravdu rád chaos?

Tak fakt nevím. Sice zbožňuju ten chaos, mám ho v pokoji na stole, na zemi, v deskách, v počítači... Ale bohužel taky v makovici a to mě už pár dní štve.
Znáte to heslo: "Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos"? Timothy Leary tohle rozvedl až k dokonalosti. Na chaosu, neustálém víření a nacházení založil svoji filosofii. Chaos je krása neustálého tvoření a ničení, je úžasný, nevím teď jak to popsat, abych nezaběhl do klišé. "Je třeba se tu připravit na případnou bolest hlavy. Vesmír popisovaný Einsteinem a jadernými fyziky, je cizí a strašidelný. Chaotický. Kvantová fyzika je doslova divokým psychedelickým tripem! Jeho výsledkem je halucinační vesmír jak z Alenky v říši divů, ve kterém vše podléhá neustávající proměně. Jak prohlásili Heisenberg a Hendrix: 'S vyjímkou nejistoty není jisté nic.' Hmota je energie. Energie je hmota v různých stupních rychlosti pohybu. Částice se rozpadají do vlnění. V tomto čtyřrozměrném filmu není nahoře ani dole. Všechno je závislé na vašem přístupu, tj. úhlu náhledu na reálné světy chaosu," píše Leary ve své knížce Chaos a kyberkultura. Vždycky mě fascinoval, chaos (no, Leary taky) cejtil jsem se ohromně svobodně a tvořivě oproti lidem, co musej mít všechno srovnaný do škatulek v pravejch úhlech. Jenže v poslední době zmatení. Zmatení popírající krásu toho úžasnýho chaosu. Vždycky jsem dělal šílený kvanta věcí a zvládal jsem je, vyhovovalo mi to. Dneska ráno jsem se vypotácel z postele, čuměl do sčotu a psal mejly, četl stovky mejlů, na který jsem nestihl odpovědět, dělal kousky různejch stránek, plakátek na podporu Eldaru, nahrával muziku, telefonoval, všechno napřeskáčku a během pěti minut jsem nevěděl, co vlastně dělám. Někdy mám období, kdy si fakt za minutu nepamatuju, co jsem dělal. Dojdu si pro hrnek z čajem a nevím, co mi svítí na skrínu... Prostě šialenej stav.

Začal jsem se trochu hrabat v józe, nejdřív mě to šíleně nadchlo, ale pak jsem ve svém rozjímání asi přešel k šíleně racionální rovině.

Co je to pocit? říkal jsem si včera nebo předevčírem, nevím ani, když jsem se klouzal po sídlišti. Teď například cítím zimu, to je asi pocit. Nemysli, napadlo mě. Vypnul jsem ten racionální kecající hlas uvnitř hlavy. Na kulise bledě osvícené vozovny přejela pomalu lokomotiva, divně moc divně, zlověstně to v ní hučelo. Najednou od troleje vyrazily jiskry a oživily ten mrtvej obrraz, pak zase ticho a bledý světlo... Žjůůůůů! Těžko to popíšu, ale pak jsem eděl, poslouchal muziku, uvnitř mojí hlavy se narodil krásnej velkej vesmír, ve kterým se jako chomáče pavoučích vláken točily hluboké hlasy. Do těla mi začal proudit život, cítil jsem to, cítil jsem návaly a proudy života a krásnejch emocííí...

Pocity, šimrání, sluníčko, led a strach někde uvnitř mýho hrudního koše, lebky a rukou a nohou se hromadily a nemohly ven přes ty hloupý myšlenky...

Takže jako životní styl jenom emoce? Blbost. A jenom myšení? Taky blbost! "Něco mezi tím, jo jo," říkaj běžně lidi. Ale to je taky blbost, kdo je něco mezi tím a od každýho trošku, je šedivej a nemá od ničeho nic. Oboje najednou a v největší síle! To je chaos! Pááááni!!!!!@! --Klökänëk, 29. 12. 1999

Klokánkovy novinky

nová povídka zlo, moc mi to psaní v posledku nejde, bojím se psát...
vyrobil jsem comix, nutno vidět (292kB), nikoliv pro slabé povahy!
čtu knihu o józe, jsem unešen
nevidím stránku v grafickém režimu, doufám, že obrázky jsou OK
v Kožárně speciální sekce "Vydírací a humorné mejly" (pošli deseti lidem, nebo budeš proklet!)
Alea acta est! Ale pravda je důležitá a nesmím se ji bát napsat.
Virtuální herbář je on-line
mám reagovat asi na 300 mejlů, prosím strpeníčko!
na článeček o rodičích reagovalo docela dost lidí, díky za názory
mimo jiné se o mě šíří masové pomluvy, že vedu anketu s názvem "co všechno nenávidím na svých rodičích" :-O méně chápavým mohu doporučit, aby si dotyčný článeček opravdu přečetli
rozběhli jsme časopis PSEUDO, mrkněte se!