Megalithy v jižních Čechách

Bedřich Dubský; Časopis turistů, ročník LVII., 1945

Megalithy nazývány byly původně namáhavé kamenné náhrobní stavby, obyčejně z velkých kamenů upravené a zvláště pro neolit (mladší dobu kamennou) význačné; čítány k nim tzv. menhiry, stély, dilithy, trilithy, dolmeny a viklany. Některé z nich měli sloužiti i účelům náboženským; k těm se ještě řadily i tzv. obětní kameny, kamenné řady, cromlechy aj.

Literatura o megalithech je značná a různé kvality. V době romantismu byl jim přikládán zvláštní význam; pokrokem archeologie byla však důležitost většiny našich megalithických památek zamítnuta a prohlášeny za přirozený útvar přírodní, jak posledně formuloval univ. prof. dr Alb. Stocký v "Pravěku země České": "Pravých megalithů v Čechách není ... Po našem soudu nebylo třeba ani odmítati existenci megalithů v Čechách; dostačí, že se ani u nás , ani v sousedství nevyskytuje ani megalithická keramika dolmenová ani chodbových hrobů ...."
Platnost vývodů Alb. Stockého je dnes všeobecně uznávána a problém megalithický z vážné odborné literatury zmizel. Přes zamítnutí jeho téměř každé desetiletí vyskytují se nové pokusy o oživení otázky významu nápadných kamenů a největší zájem budí z nich ad infinitum tzv.  "obětní kameny", resp. i viklany.

Obětní kameny jsou nazývány balvany, na nichž jsou patrny důlky nebo hlubší "misky", druhdy mezi sebou nebo s okrajem kamene spojené i žlábky. Původně uznávány jamky vesměs za umělé a balvanům takovým přikládán rituální význam jakýchsi oltářů, na nichž prý se podávaly bohům oběti krvavé i nekrvavé. V hornatých krajích, kde je jich značný počet, sváděly romantiky k smělým fantasiím, na př. o centru kultu bohů nebo spatřovány v nich i pomníky nebo desky kartografické, jejichž značky .. jamky .. prý sloužily k orientaci v kraji. Hypotheze takové musily vzbuditi odpor u kritičtějších badatelů; v silné reakci potom vzniklé došlo opět ke krajnímu odmítnutí o používání všech kamenů, jejich jamky vznikly erosivní a denudační činností vody a vzduchu. Povstávají totiž některé zvláštním složením granitu, v němž se objevují tvrdší jádra basického rázu v podobě koulí; větráním ložiska uvolňuje se jádro, rozpadá se zvolna v písek, který je vyplaven a tak vzniká mísovitá prohlubenina, jejiž odvodnění na skloněných plochách vytváří žlábky.

Střízlivé stanovisko o významu jich zaujali však u nás Dr Niederle (Lidstvo, 147 sl.) a Dr. E. Šimek( Pam.  arch., vXXVII, 17). Niederle připouští, že smad největší část misek povstala erosí, což však ještě neznačí, že člověk nemohl i přirozeně utvořené mísy užíti k svým účelům; ve sporech se často směšovaly dvě otázky, je-li původ umělý a bylo-li jich ke kultu užíváno. Pro možné používání jich podává důvod, že kameny takové umístěny jsou většinou na místech význačně položených, čímž obracely k sobě pozornost, dále zachované názvy udržující se tradice, upomínající na kultovní význam starší doby. Souhlasný názor zaujal i Dr. Šimek: ..."Příliš apodiktické stanovisko, že veškeré tzv. obětní kameny s mísami a důlky nesloužily nikdy k účelům náboženským a kultovním vůbec, nelze sdíleti; některé budí ještě dnes fantasii a pověrčivost lidu a v starých dobách činily tak v míře daleko větší." ...
K uvedeným náhledům připojuji: Jediným a rozhodujícím důkazem pro používání kamenů s miskami budou nálezy při nich učiněné, přičemž nerozhoduje umělý nebo přírodní původ jamek. (Četné kameny s pravidelnými a určitě lidmi vyhloubenými miskami - jsou-li .. bez pravěkých dokladů byly však opracovány teprve v době historické k různým účelům, na př. na Milevsku i k pálení kolomazi, v lesích u Vltavy uprchlíci v třicetileté válce tloukli v nich obilí ap.)

Zřejmé je, že se s "obětními kameny" shledáváme především v teritoriu krystalických břidlic nebo plutonitů, kde balvany vystupují nad povrch země. Tak na př. hojně granitových nebo i svorových kamenů s miskami se nachází v okolí Trhových Svin; z nich uvádíme balvan s mísou rozměrů 60 x 80 cm nad Hrádkem, kámen s mísou u Záluží, u Smrhova, u Těžáku, u Pořešína a nejzajímavější kámen u Dobrkova (v Douchů háji) s mísou 62 cm až 75 cm širokou a 30 cm hlubokou s kolmými stěnami a rovným dnem (!). Pravidelnost jejího tvaru i hloubka dokazuje umělý původ. Starší občan z místa mi vyprávěl, že "Matka Marie koupala v ní Ježíška, že chodila tam i procesí, že však nynější mládež, školou zkažená, tomu již nevěří." Při balvanu je malá dřevěná kaplička. V přítomnosti inženýra Šíchy jsem marně hledal při něm starších dokladů o používání; střepy později při kamenu nalezené pocházejí teprve ze XVII. stol. Podobných balvanů s uměle vyhloubenou mísovitou prohlubní je mnoho v sousedním území. O používání jich v pravěku schází dosud naprosto doklady (z Doudlebska); střepy, jež mi z jich místa byly zasílány k určení, datují se stol. 17., resp. době ještě mladší. Skepticismus může snad býti u některých vyvrácen příštími nálezy, velké a téměř stejné rozměry jamek svědčí však o kamenické práci mladšího data, a proto účel jich jako "obětních kamenů" zamítám.

Značný počet "obětních kamenů" se vyskytuje i na   M i l e v s k u   v kraji roztroušených žulových balvanů. Roku 1943 v přítomnosti MUC J. Kytky (zájezd umožnil p. lesní rada Šmíd z Milevska) prohlédl jsem následující lokality:
Kovářov (poloha Na vrších, 529 m): Dvojice balvanů, mající vzhled otevřeného dolmenu, jehož vrchní kámen chybí; na balvanu miska d. = 4 dm, hl. = 3 dm; ve výkopu do hloubky 5 dm patrna jen sterilní vrstva. O používání v pravěku nepodal dokladů ani výzkum při balvanu s miskou na sousední parcele, ani při kamenech s jamkami v blízkém lesíku, sterilní vrstva se nachází i při balvanech u blízské rozhledny.
U Petrovic na návrší je osamělý viklan, spočívající na úzké ploše na kamenném podloží; nálezů nebylo.
Na návrší Bílá skála u Mladotovy Zahrádky jest několik balvanů s miskami, z nichž pozoruhodný je žulový balvan, na kterém při východní stěně ve výši 6 dm nachází se 5 sedadel .. prohlubenin ; rozhled s něho po kraji jest jediněčný. Jiný balvan v blízkosti má misku, umístěnou naspodu. Kameny na Bílé skále patří k nejzajímavějším, dokladů pro používání jich v pravěku dosud nenalezeno.

Neprozkoumáno dosud místo Husovy kazatelny (u Lhoty Žemličkovy), "viklan" s mísou u Kojetína; prohlubeniny na balvanu v lese nad Hrazany používáno k pálení kolomazi, podobně u Březí-Přeborovic. Důležitý a dosud jediný doklad v kraji tom pro případné použití misky na balvanu jsem zjistil u Kosobud. Na západ od vsi při cestě je žulový balvan, k němuž přivaleno mnoho menších kamenů. Na balvanu vysokém 1,4 m je patrna nepravidelná přírodní prohlubeň průměru 60 cm, hloubky 15 cm až 20 cm, která je otevřena k jižnímu zvýšenému okraji kamenu. Výzkum vykonán při severní straně balvanu; navalené kameny odhozeny a pod nimi v písčité vrstvě se sporadicky vyskytovaly uhlíky, dále jakýsi fragment z vypálené hlíny a střepy, jež přísluší 4 nádobám střední hradištní fáze (kol. 9. stol.) K tomuto nálezu prvního dokladu používání kamene s miskou slovanským lidem dodávám: Balvan je naprosto mimo osídlený prostor (zaniklou soudobou osadu dlužno hledati dále při pramenu u Kosobud), keramika při něm rozhozena bez kulturní vrstvy a dosti povrchově, přinesena tudíž k němu za jistým účelem - podle datování v době ještě pohanské - takže možno souditi v souvislosti mezi ní a miskou na kameni, že kámen měl v oné době jakýsi kultovní význam, pro který ho bylo jen v určité době používáno. O uctívání kamenů ještě v XII. stol. srovn. zprávu Kosmovu: "... jakož dosud mnozí vesničané jako pohané jeden studánky neb ohně ctí, druhý hájům a stromům neb kamenům se klaní" (Tomek v edici Kosmovy kroniky, str. 6 a 7.)
Řádný výzkum třeba učiniti u všech kamenů s miskami na Milevsku, najde-li se aspoň u některého ještě analogický doklad (na př. u kamene v Mislkově blíže Chyšky - upozornění akad. malíře mistra Moravce)

V   P o o t a v í    "obětní kameny" ve větším množství nezachovány. Poměrně nějvětší prohlubeň jsem zjistil na kameni u Z. Zborovic (Strakonicko) na mírném návrší. Je původu umělého a lid o ní dosud věří, že voda z ní odstraňuje bradavice a hojí nádory. Zajímavá byla skupina jamek na balvanu na návrší na Oltáři blíže Paračova (kámen roztrhán v r. 1940 kameníkem!), při kterém jsem našel střepy středolaténských misek. Závažnější je i kámen na úpatí návrší Baby u Chrašťovic; kromě mladších hradištních střepů (X. stol.) vyzvedl jsem při něm i středolaténskou keramiku. U Sedlice v Oboře je velký balvan s miskami a žlábky v sousedství mohyl ze IV. stol. před Kr. R 1935 jsem v přítomnosti spis. Am. Kožminové zkoumal hlášené mi "božiště" u Helfenburka a 2 kameny s jamkami; božiště jsem zamítl, při kamenech nebylo dokladů pro používání jich. Řada jamek v pravém úhlu sestavených patrna je na balvanu u Modlešovic; zájemm o něj měli Dr. A. Stocký, r. 1943 i Dr. Zotz . Při něj jsem našel střepy knovízské (VIII. stol. před Kr.). Na Mehelníku v lesích města Písku je plochý balvan, "kamenný stůl" s pěti prohlubněmi, podle pověsti sloužící loupežníkům; výzkum mi nebyl dosud umožněn.

Doklad, že význačné kameny sloužily již Keltům, podal výzkum kamene u Ostrovce. Nachází se též v lesích města Písku v poloze "Na Spálené", na povrchu jeho spatřiti lze tři prohlubeniny; při něm jsem našel keramiku laténskou.
K viklanům řadím i přečnívající balvan u Bud na Mirovicku, třeba by tvarem i polohou neodpovídal pravým viklanům (logans). Nachází se asi sto kroků západně od keltického hradiště, Hradu u Čimelic. Horní balvan s jamkami spočívá na kamenech, jež přečnívá téměř o polovinu, takže jim lze pohybovati. V písčité vrstvě pod přečnívající částí našel jsem laténské střepy jako doklad používání kamene Kelty.

Jak z uvedeného zřejmo, je počet kamenů s miskami, při nichž jsem našel doklad z pravěku, celkem nepatrný proti velikému počtu celých skupin balvanů s prohlubeninami, jež turista v jižních Čechách zhlédne, které však postrádají jakékoliv stopy přítomnosti lidské z dob pohanských a které třeba vyloučiti z úvahy možnosti, že jich bylo používáno k nějakým účelům v pravěku vůbec. K nim patří především ony části Doudlebska a středního Povltaví, takřka přeplněné "obětními" kameny, kde archeologický výzkum nezjistil dosud také ani předhistorických sídlišť a hradišť, zvláště slovanských a jejichž zalidnění nedatují nálezy před X. vstol. Některé erosí vzniklé prohlubeniny na balvanech mohly tam existovati již v pravěku a existovaly, nebyly však známy pravěkému obyvatelstvu, značně od nich vzdálenému, neboť putování k nim bylo neobvyklé, a proto jich vůbec nevyhledávalo. Většina však jich, jak výše zmíněno, je pravidelných a velkých rozměrů a vytesány byly později v historické době dokonalejšími železnými dláty kameníky. Pověsti a úcta u takových, zvláště na Doudlebsku, kde stavěny při nich nebo i na nich kaple, vznikly teprve v době úpadku - v XVII. stol.
(Kult kamene, ovšem bez jamek, zjistil r. 1656 blíže Strakonic sám arcibiskup Harrach,
jak zapsal Bollelucki v knize "Rosa Boëmica".)
Iluse o nich, jako o bětních kamenech z pravěku, třeba vypustiti; turistovi však poskytují vděčný pohled ať již jako na zajímavý přírodní útvar nebo pozdější výtvor kameníků, rozhled pak s některých do kraje je překvapující. Ale při těch kamenech s miskami, kde určitě zjištěna přítomnost lidí v pravěku, nemusí keramika vždy podávati přesvědčivý důkaz, argumentum ad hominem, že používáno jich bylo jen jako oltářů. I v těch případech nutno "pod zorným úhlem skepse" přibrati v úvahu i různé složky, na př. soudobé zalidnění okolí, hlavně však třeba nalézti analogie při jiných balvanech a další doklady kromě keramiky.